population-grow

Populační růst z pohledu evolucionisty

pavelkabrtMatematické pravděpodobnosti Napsat komentář

… a chuťovka z pohledu kreacionisty

Pavel Kábrt

(Střípky z diskuse, květen 2016)

Pilní a dlouhodobí čtenáři našeho webu i jeho komentářové části vědí, že zde čas od času dochází k erupcím různých témat, která se vynoří, dojde k rozepřím mezi kreacionisty a evolucionisty, a po nějaké době toto téma zase vyšumí, poté, co obě strany vyčerpají munici a unaví se marnými argumenty – po nějakém čase se to samé téma opět vynoří, nabravši nový dech (a všichni si znovu zopakují svoje argumenty a utvrdí se ve svých pravdách či „pravdách“). Jedno z takových občasně žhavých témat je populační růst lidského rodu na této Zemi. (Pavel Kábrt)

Že na této Zemi nemůže lidstvo existovat déle jak pár tisíc let – ne stovky tisíc let – plyne díky Bohu ne jen z jednoho argumentu a jednoho faktu, ale z celé řady faktů. Na kreacionismu a jeho pravdách je velmi přesvědčivé a elegantní právě to, že do sebe zapadají a jako mozaika se doplňují celé soubory faktů; zatímco evolucionisté diskutují velmi často jen o jediném aspektu daného problému (třeba kolem exponenciály), kreacionisté mají celou škálu argumentů podporujících určité tvrzení – v tomto případě tvrzení, že člověk na této planetě nemůže v žádném případě existovat stovky tisíc let.

Propojené argumenty

Proti stovkám tisíců let trvající existence lidí na této Zemi svědčí:

  1. Velmi rychlá a spočitatelná degenerace lidského genetického kódu, tzv. entropie genomu. Z genetického hlediska už bychom my lidé po 100 000 letech museli být všichni mrtví, protože náš genom by zkolaboval následkem škodlivých mutací, které se hromadí generaci od generace, a které neodstraní ani reparační enzymy ani přírodní výběr. Evolucionisté o tomto faktu vědí leč ignorují ho, protože si s tím nevědí rady a do jejich báchorky o stovkách tisíc let existence člověka se tento fakt vůbec nehodí.
  2. Ve vrstvách fanerozoika (prvohory až čtvrtohory) i před ním nacházíme nepopiratelné stopy existence člověka a jeho činnosti, a to jak v uhlí, tak i v sedimentech (horninách), což svědčí o tom, že zemské vrstvy vznikly ve velmi krátké době existence člověka, v době poznamenané celosvětovou Potopou. Jenže evolucionisté tento krátký úsek lidských dějin uměle roztáhli na sta miliónové časové a geologické úseky imaginárních starohor až třetihor, kde by po lidech nemělo být ani stopy – ale jsou tam tísíce stop a nejrůznějších dokladů o existenci lidí. To vše evolucionisté ignorují či označují za „padělky“. Kdo to všechno padělal nám však tají a tyto nepříjemné nálezy označují za „záhady“ pro „záhadology“ – a tím je to vyřízené, tím je i určeno, ve kterých časopisech či knihách se o tom dočtete.
  3. Kdyby lidé žili na této Zemi stovky tisíc let, muselo by se po těchto nám podobných lidech nalézat velmi mnoho fyzických pozůstatků, např. dost velké množství hrobů, kostí, předmětů ukládaných do hrobů, staveb, nástrojů atd. Nalézá se však jen hrstka těchto pozůstatků, která neodpovídá statisícům posledních let evoluční historie Homo sapiens, ale spíše jen krátkému pobytu na této Zemi. Proto evolucionisti museli vymyslet báchorku, že po tak neuvěřitelně dlouhou dobu po této planetě běhali pouze málo myslící (netechničtí) lovci-sběrači, a ještě ke všemu se téměř vůbec nerozmnožovali … (jen evoluční guru ví, čím tihle lidé, nám podobní, trávili dlouhé zimní večery a kde). Takže máme věřit evoluční báchorce, že dvě stě či tři sta tisíc let na této Zemi existovali nám podobní moderní lidé, kteří se ale po celou tu dobu skoro nemnožili, nic nevymysleli a nepostavili a nevyrobili, svoje mrtvé nepohřbívali a žili jen tak, že občas něco ulovili a posbírali pro svoji obživu – a to byla celá náplň jejich životů po stovky tisíc let!
  4. Samozřejmě proti evolučním dlouhým věkům existence člověka svědčí také písemné záznamy, vydávající historické svědectví o krátké existenci člověka na této Zemi a o nedávném stvoření lidí asi před šesti tisíci roky. Tím samozřejmě evolucionisté rovněž pohrdají, to je pod jejich úroveň se tím zabývat – už bohoslovec Darwin i mnozí jiní filozofové před ním zavrhli historické záznamy Bible jako nedůvěryhodné, v protikladu k evolucionistickým velmi „důvěryhodným“ příběhům a stále se měnícím nevědeckým mýtům.
  5. Exponenciální výpočty jsou jen dalším kaménkem do mozaiky prokazující krátký pobyt člověka na této Zemi. Všechny výpočty jednoznačně ukazují, že člověk se svou vitalitou a sexappealem, schopnostmi vypořádat se s nepřízní prostředí a zabydlet kdejaká místa na Zemi, a to mnohem lépe než jakýkoliv jiný organizmus, tu může existovat maximálně jen několik tisíciletí, ne však desítky tisíc či dokonce stovky tisíc let, protože by se na tuto Zemi všichni ti lidé jednoduše nevešli. S tím mají evolucionisté také velký problém a jak je u nich běžné, řeší to výrobou nejrůznějších příběhů a rozum uchvacujících báchorek. Níže je krátký výňatek z knihy jednoho takového evolučního mudrlanta, který přišel na tento úžasný nápad: dávno tomu bylo dávno, kdy ženy po stovky tisíc let měly prodlouženou dobu kojení, a tak se lidé moc nemnožili, protože je známo, že po dobu laktace ženy občas nemohou otěhotnět. Jak prostý nápad, jak snadné vyřešení záhady – evoluční Řím promluvil, spor je ukončen, Darwinův mýtus opět vítězí na celé čáře.

Viz také kniha Late Stone Age Hunters of the British Isles, kde se autor Christopher Smith na str. 12 podivuje nad výše uvedenou evolucionistickou záhadou (že se po stovky tisíc let lidé vůbec údajně nemnožili, a jak tedy s tímhle udržet evoluční dogma při životě?) a řeší to vskutku po evolucionisticky, fantazijním nápadem o prodloužené laktaci matek. Zde to je, skutečný bonbónek pro kreacionisty:

Je samozřejmou pravdou, že lidé mají velkou schopnost se rozmnožovat. V některých částech světa jsou běžné míry ročního růstu 2-3 procenta. Toto je nedávný fenomén. Dokonce i při růstu 0,05 procenta by současná světová populace 5 miliard lidí [psáno roku 1992] byla dosažena během několika tisíců let, zatímco lidská evoluce se měří na milióny let. Během většiny doby kamenné [doba kamenná je evolucionistický výmysl, nic takového nikdy v historii neexistovalo – pozn. PK] musel být skutečný růst velice pomalý, snad dokonce v tak nízké hodnotě, jako je 0,001 procenta (1:100 000), ale zřejmě ke konci tohoto období vzrostl až na hodnotu 0,1 procenta (1:1 000). Tyto nízké či zanedbatelné míry růstu jsou důkazem lovecko-sběračského typu života. Zatímco na jedné straně není vůbec jasné, jak je tohle možné, když víme, že vitální potenciál lidských bytostí je tak obrovský, zdá se pravděpodobné, že zde důležitou roli v plodnosti sehrálo prodloužené laktační období *), což vedlo k potlačení plodnosti.

*) Laktace je proces tvorby a vylučování mléka tělem matky po porodu. Termín se používá u lidí v ženském lékařství a neonatologii, v zootechnice u skotu a veškerého mléčného dobytka, obecně pak v biologii. (cs.wikipedia.org/wiki/Laktace)

Další články k tématu

V češtině, prokazující exponenciálním výpočtem krátkodobou existenci lidstva na této Zemi:

Počet zobrazení: 2 289
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments