Čemu věříme

UČENÍ A VÍRA

(A) PRIORITY

  1. Vědecké aspekty stvoření jsou pro nás důležité, ale významově první místo zaujímá šíření evangelia Ježíše Krista jako toho Nejvyššího, Stvořitele, Vykupitele a Soudce.
  2. V konečném důsledku však učení o Stvořiteli a stvoření nelze oddělit od evangelia Ježíše Krista.

(B) ZÁKLADY

  1. Psaným Slovem Božím je 66 biblických knih. Bible je inspirovaná Bohem a je platná i přes měnící podmínky společnosti v různých dobách. Tvrzení v ní obsažená jsou faktickou pravdou. Mají nejvyšší autoritu nejen ve všech věcech víry a jednání, ale ve všem, čemu učí. Autorita Bible se neomezuje pouze na duchovní, náboženská nebo vykupitelská témata, ale zahrnuje i svá tvrzení v oblastech jako je historie a věda.
  2. Konečným vodítkem výkladu Písma je Písmo samotné.
  3. Zpráva o počátcích podle knihy Genesis je jednoduché, ale věcné představení skutečných událostí, a proto poskytuje spolehlivý rámec pro vědecký výzkum v otázce původu a historie života, lidstva, Země a vesmíru.
  4. Různé formy původního života (tj. druhy), včetně lidí, byly stvořeny přímým tvůrčím aktem Boha. Žijící potomci kteréhokoli z původních druhů (kromě člověka) dnes mohou představovat více variant (plemen), což odráží genetický potenciál původního druhu. Od stvoření se u každého druhu vyskytly přirozenou cestou pouze omezené biologické změny (včetně znehodnocování mutacemi).
  5. Velká Potopa podle Genesis byla svým rozsahem a dopady skutečnou historickou, celosvětovou (globální) událostí.
  6. Jedinečné stvoření Adama (prvního muže) a Evy (první ženy) a jejich následný Pád do hříchu je základem nezbytnosti spásy pro lidstvo.
  7. Bůh stvořil člověka ke Svému obrazu od počátku jako muže a ženu, každého s rozdílnými, ale vzájemně se doplňujícími rysy. Je tedy proti Božímu stvořenému řádu snažit se zavádět jiné pohlavní spojení lidí, než je biologické pohlaví muže a ženy.
  8. Písmo učí, že manželství bylo ustanoveno Bohem při stvoření a je znázorněním spojení Krista s Jeho církví. Manželství je tedy (i přes značný odklon současné doby) celoživotní a výlučné spojení jednoho muže a jedné ženy, a v Božím slově také jediným platným důvodem pro sexuální vztah.
  9. Smrt (fyzická i duchovní) a krveprolití vstoupily do tohoto světa jako následný přímý důsledek lidského hříchu.

(C) TEOLOGIE

  1. Božství je trojjediné: jeden Bůh ve třech Osobách – Bůh Otec, Syn a Duch svatý.
  2. Celé lidstvo od Adama je hříšné, a to jako celek i jednotlivě, a proto podléhá Božímu hněvu a soudu.
  3. Osvobození od moci hříchu a trestu je člověku k dispozici pouze prostřednictvím obětní smrti a prolité krve Ježíše Krista a Jeho úplného a tělesného vzkříšení z mrtvých.
  4. Duch svatý umožňuje hříšníkovi činit pokání a věřit v Ježíše Krista jako Spasitele.
  5. Duch svatý žije a pracuje v každém věřícím, aby nesl ovoce spravedlnosti.
  6. Spasení je dar získaný pouze vírou v samotného Krista a vyjádřený v pokání jednotlivce, uznání Kristovy smrti jako plného vykoupení za hřích a přijetí vzkříšeného Krista jako svého Spasitele, Pána a Boha.
  7. Všechny věci nezbytné pro naši spásu jsou uvedeny v Písmu.
  8. Ježíš Kristus byl počat Duchem svatým a narodil se panně Marii.
  9. Ježíš Kristus tělesně vstal z mrtvých, vystoupil do nebe, nyní sedí po pravici Boha Otce, a stejným způsobem se vrátí na tuto Zemi jako Soudce živých i mrtvých.
  10. Satan je osobním duchovním odpůrcem Boha i člověka. Dočasně má zde za Zemi určitou Bohem kontrolovanou moc.
  11. Ti, kdo odmítají Krista a nevěří v Něho, se vědomě vydávají věčnému trestu, zatímco věřící se budou radovat ve věčném životě s Bohem.

(D) OBECNĚ

  1. Písmo učí o nedávném původu člověka a celého stvoření (v řádu tisíců let).
  2. Dny v Genesis neodpovídají dnešním geologicky dlouhým věkům, ale jedná se o šest [6] po sobě jdoucích, dvacet čtyři [24] hodin dlouhých dnů Stvoření.
  3. Noemova Potopa byla významnou geologickou událostí, a v té době také v sedimentu vzniklo mnoho fosilií (ale ne všechny).
  4. Teorie „mezery“ nemá žádný základ v Písmu. To platí i pro myšlenku postupného tvoření v průběhu milionů let (tzv. „Progresivní stvoření“) a stejně tak i pro rámcový výklad stvoření (pomocí symboliky) nebo teistickou evoluci.
  5. Názor, který dělí poznání a pravdu do dvou rovin, tedy na „světskou“ a „náboženskou“, se běžně používá k vyhýbání se důsledkům nebo autoritě biblického učení, a je proto odmítnut.
  6. Fakta vždy podléhají interpretaci omylných lidí, kteří nevládnou všemi informacemi. Pokud jsou fakta v rozporu s biblickým záznamem, již z principu tedy nemůže být plně platná žádná interpretace faktů v jakékoli oblasti, včetně historie a chronologie.