believe

Věřím, věříš, věříme

Jakob Haver Bible, křesťanství, náboženství Napsat komentář

Jakob Haver

Že nauka o stvoření je víra a evoluce je věda, už asi slyšel každý. První polovinu věty potvrzují i sami kreacionisté – stvoření je skutečně věcí víry. Ale jak je to s tou druhou půlkou výroku? Je evoluce vědou?

Samozřejmě že by si evolucionisté přáli, abychom tomu všichni uvěřili; učí to naše děti ve školách, masově to šíří jako pravdu v nejrůznějších médiích. Otevřeme-li učebnici (nejen) biologie, jsme vzápětí bez jakýchkoli pochybností poučeni o tom, že všichni pocházíme z dávného společného předka a vesmír vznikl z ničeho nic velkým třeskem. Samozřejmě jsme také ujišťováni, že je to vše důkladně vědecky podloženo. Na rozdíl od kreacionistů, evolucionisté svou víru popírají.

Vést k lásce a poctivosti je prý nebezpečné

Nedávno se mě jeden student s pohrdáním v hlase otázal, jak se já vůbec mohu svými překlady kreacionistických článků podílet na šíření takových bludů. Uvědomil jsem si, jak daleko už to všechno došlo – on totiž ani o mou odpověď nestál. Než jsem se stačil nadechnout, předložil mi jakýsi článek z června 2018 (vtm.zive.cz) a vítězným krokem odtančil. Článek měl nadpis: Biblický kreacionismus mladé Země: Čím a proč je tak nebezpečný? Autoři Jiří Černý a George de Pauli.

Nicméně před časem také Rada Evropy, coby hlavní strážce lidských práv a občanských svobod na evropském kontinentu, apeluje na členské státy a jejich školské orgány, aby „rozhodně oponovaly výuce kreacionismu (dokument “Nebezpečí kreacionismu ve vzdělání”, 2007).

“Ona rezoluce totiž posouvá úroveň sporu o vznik života na vyšší stupeň: dosavadní pouhé „pomýlení“ protistrany se nyní stává „hrozbou.”

Ta Evropa, která byla kdysi tolik hrdá na zásadu, že svobodná výměna názorů je nejlepší obranou proti tmářství a diktátu jediného správného světového názoru. Nyní ta stejná Evropa zavazuje své občany k podpoře jediné, dominantní údajně “vědecké” teorii.

Navíc tato rezoluce posouvá úroveň sporu na vyšší stupeň: dosavadní „pomýlení“ protistrany se nyní stává „hrozbou”. Kdyby se prý těmto teoriím podařilo proniknout do vzdělávacích systémů evropských zemí, o což jejich stoupenci aktivně usilují, znamenalo by to „hrozbu pro lidská práva” a demokracii.

Hrozba je, když…

Co si ale pod pojmem společenské nebezpečí, hrozba, máme představit? Každá země si sama určuje, co je pro ni nebezpečné, a Česká republika není vyjímkou. Např. Analýza hrozeb pro ČR z roku 2015 zpracovaná pro českou vládu říká:

  • Nebezpečí je jakýkoliv jev, který má schopnost poškodit chráněné zájmy. Je to vlastnost látky nebo fyzická (fyzikální) situace (stav, okolnost), která má potenciál způsobit ztráty na životě a zdraví člověka, životním prostředí nebo na majetku.“
  • Hrozba je synonymním vyjádřením pojmu nebezpečí. Užití pojmu je pak zejména ve vztahu k závažným nebezpečím schopným poškodit zájmy České republiky.
  • Chráněnými zájmy jsou životy a zdraví osob, majetek, životní prostředí a ekonomická či společenská stabilita.

Studentem předložený článek buší na poplach, a tak jsem si jej tedy v očekávání konkrétního popisu kreacionistických hrůz a teroru pro naši společnost přečetl. Pokud je něco „tak nebezpečného“, pak je to vážná věc a společnost by to neměla podceňovat. Ovšem nakonec jsem se jen dozvěděl, že je to věc, o které není potřeba psát desítky stran odborného textu, neboť je nad slunce jasná – jde zkrátka o “nebezpečí mladozemského kreacionismu“.

Proč a čím je kreacionismus reálnou hrozbou, jsem se v článku nedočetl. Nalezl jsem jen tvrzení, že největším nebezpečím ze strany kreacionistů je intenzivní snaha o možnost vyučovat kreacionismus na školách a to jako plnohodnotnou alternativu k evoluční teorii, teorii Velkého třesku apod.“ Načež následuje popis toho, v co kreacionisté věří a tím mají být pro společnost tou “reálnou hrozbou”:

  • Svět nevznikl náhodou shlukem uhlíků, ale byl stvořen Bohem (inteligentním tvůrcem).
  • Život se na planetě Zemi nevyvíjel evolučně směrem k stále rozmanitější a vyvinutější floře a fauně, ale naopak byl stvořen v dokonalosti (všechny druhy jsou od počátku) a od té doby jen upadá (druhy vymírají).
  • Potopa světa byla a jsou pro ni důkazy. Život se mohl rozvinout velice rychle, za cca 6 tisíc let.
  • Země je mladá a byla stvořena v 6 dnech před 8-10 tisíci lety. Pohádky o miliardách let jsou holým nesmyslem.
  • Bůh řídí svět a má nad ním kontrolu. My lidé máme odpovědnost před Bohem/Otcem/Stvořitelem, nežijeme jen sami pro sebe.
  • Svět není jen fyzický, ale působí v něm i duchovní mocnosti a nadpřirozeno. Fyzickou smrtí život nekončí, ale nastává věčnost.

A potom už nic – jen sebeuspokojující závěrečný verdikt:

  • „Všechny výše uvedené skutečnosti potvrzují, že kreacionismus i v našich končinách představuje reálnou hrozbu, kterou bychom neměli brát na lehkou váhu.“
indoctrination

Diktát jediného světonázoru v praxi

Onou hrozbou pro životy a zdraví osob, majetku, životního prostředí a ekonomické či společenské stability je to, že světově nikterak malá skupina špičkových akademiků má jiný odůvodněný názor než je ten většinový a chce o něm veřejně mluvit na místech, která podporuje ze svých daní. A potom tu máme na každém kroku vyzývavě čouhající totalitní diktát jediného světonázoru, který má být zcela v pořádku. I to se podívejme.

Článek se také snaží najít alespoň nějakou argumentaci – kreacionisté prý velmi často tvrdí, že ve vědě je „zakázané“ působení inteligence,

  • což (jak říká článek) „není pravdivé, neboť taková inteligence nutně nemusí být nadpřirozená. Tak třeba řízenou panspermii (hypotézu Francise Cricka, podle níž zárodky života vyslala k Zemi nějaká mimozemská civilizace) sice mnozí kritizovali, ale je třeba si uvědomit, že pokud by takoví mimozemšťané existovali, byli by teoreticky normálně přístupní vědeckému zkoumání (bylo by je možné měřit i vážit).“

V tomto opojném představení bájné mystiky se skrývá typický příklad účelově nastrčeného slaměného panáka – nic takového totiž kreacionisté netvrdí. Neříkáme, že “ve vědě je zakázané působení inteligence“, ale že evoluce nepřipouští působení inteligence, neboť je svou vlastní podstatou založena na čiré nahodilosti bez jakéhokoliv smyslu a záměru. A jak dobře víme, ani zdaleka nelze říci, že evoluce = věda. Spíše že evoluce vystupuje pod maskou vědy – to už ano.

Zmiňuje-li článek “vesmírný zrod života”, pak je dobré alespoň stručně uvést pozadí vývoje této myšlenky. Mnozí sekulární vědci totiž sami uznávají, že vznik života na Zemi z neživých chemikálií je nesmírně problematický, a tak se přiklonili k názoru, že život možná přišel z mimozemského prostoru, což dostalo název panspermie. První verze (tzv. neřízená) jen říká, že k chemické evoluci došlo “kdesi” v kosmu a život se “nějak” dostal přirozenou cestou na Zem. To ale problém neřeší, jen ho odkládá do neznáma. Lze říci, že je to taková Darwinova „teorie mezery” a v podstatě ho odsouvá zcela mimo oblast vědy.

Francis Crick a mnozí další vědci si uvědomovali, že ke vzniku života nemohlo dojít jen tak samovolně. A tak si vytvořili (ničím nepodloženou) představu, že život byl na Zemi dopraven inteligentními bytostmi z kosmického prostoru, což shledali jako věrohodnější než myšlenku samovolného vzniku života. A to je tzv. řízená panspermie. Evolucionisté, kteří se přiklonili k řízené panspermii, ve skutečnosti mlčky přiznávají, že za původem života stojí vysoká inteligence. Jen s tím rozdílem, že jejich návrhář není Bůh Bible, ale mimozemšťan.

“Evolucionisté, kteří se přiklonili k řízené panspermii, ve skutečnosti mlčky přiznávají, že za původem života stojí vysoká inteligence.”

I když autoři článku zjevně nemohou o vzniku života nic nabídnout (rozhodně ne něco vědecky podloženého), a současně se nechtěli ztrapnit obhajobou vzniku první živé buňky chemickou evolucí, alespoň se pokusili stvoření zpochybnit a zametli vznik života kamsi do vesmíru, aby nebyl tolik na očích. Žel, aniž by jim došlo, že jejich problém nadále trvá. Všimněte si také výrazů  „pokud by“, „nějaká mimozemská civilizace“ „byli by“ a „bylo by je možné“. Vskutku kouzelná slůvka, kterými se to všude v evolučních literárně uměleckých dílech jen hemží.

Ale abych nekončil příliš pesimisticky – přece jen se v onom článku našlo cosi úsměvného. Autoři oduševněle rozkrývají kreaionistickou záludnost, totiž když prý svou víru maskují krycím názvem „inteligentní design“:

  • „Za tímto účelem kreacionisté svého času vymysleli tzv. inteligentní design, který se na první pohled snaží tvářit naprosto vědecky. Což v praxi znamená, že se úzkostlivě vyhýbá jakýmkoliv zmínkám o nějakém konkrétním náboženství, Bohu atd. a místo toho je prezentován coby nová a převratná vědecká teorie (která nicméně neumožňuje formulaci falsifikovatelných hypotéz, takže s vědou nemá cokoliv společného).“

Úsměvná je hlavně poslední věta v závorce. Zdá se, že tito milí pisálci skutečně věří, že evoluční mašinérie tuto „formulaci falsifikovatelných hypotéz“ umožňuje. Inu, všichni něčemu věříme. Nezbývá než doufat, že se pro svou víru nerozhodli pod tlakem nějaké “reálné hrozby či nebezpečí”. Kreacionisté věří Bibli – a rozhodně vědí proč. Skutečná věda jejich víru potvrzuje. Evolucionisté také věří – ale nechtějí to vědět, a už vůbec ne proč. Závěrem krátké zamyšlení ze staršího článku zde na webu:

Evolucionistova víra

Přichází mi na mysl kapitola Židům 11, která začíná veršem: „Víra je spolehnutí se na to, v co doufáme, jistota v to, co nevidíme. Naši předchůdci tak věřili.“ Uvědomil jsem si, že tento text lze aplikovat nejen na víru ve stvoření, ale i pro ´velký třesk´ a evolucionistické hypotézy. Jak by takový klasický překlad Židům 11 zněl v ´evolucionistické standardní verzi´?

  • Vírou rozumíme, že vesmír se zformoval velkým třeskem, takže to, co nyní vidíme, nevzniklo z něčeho viditelného; uvědomujeme si vírou, že vesmír se sám vytvořil z ničeho.
  • Vírou víme, že hvězdy se zformovaly z plynných mračen. Vírou chápeme, že se těžké prvky zformovaly v explodujících hvězdách; s hrdostí tvrdíme, že i my sami jsme jen ´hvězdný prach´ a ´děti hvězd´.
  • Skrze víru tvrdíme, že první život se objevil v ´chemické prapolévce´ – i když neexistuje ani nejmenší geologický důkaz, že taková polévka někdy existovala.
  • Vírou přijímáme, že se genetický kód vytvořil procesem bezmyšlenkovité a neřízené chemické aktivity, a tím, jak se do kódované informace dostávalo kopírováním stále více chyb, docházelo k vytváření nových a lépe přizpůsobených typů organizmů.
  • Ano, bez víry a představivosti není možné rozumět evoluci, protože každý, kdo studuje evoluci, musí věřit, že k ní opravdu došlo, už proto, že žádný skutečný vědec o evoluci nepochybuje.
  • Vírou dosvědčujeme, že ´současnost je klíčem k minulosti´. Sice ve skutečnosti vůbec nevíme, jaká minulost byla, ale tato naše víra nám pomáhá ignorovat všechny důkazy o Noemově Potopě – taková pošetilá myšlenka by znamenala, že Bůh kdysi soudil svět a mohl by ho soudit znovu.
  • Vírou směle každého ujišťujeme, že hlavním hrdinou celé koncepce je smrt, a že méně přizpůsobené organizmy se musí obětovat na oltář pokroku. To méně zdatné musí zemřít, aby uvolnilo místo zdatnějšímu – neexistuje žádné milosrdenství a žádná péče o slabé. Boj o existenci a smrt tu byly vždy – tak to bylo, tak to má být, a tak to vždycky bude.
  • Vírou přijímáme, že jsme jen zvířata. To, co nás na tento svět přivedlo před nějakými 100 000 lety, a co nás uschopnilo studovat naší evoluční minulost, byly jen nahodilé mutace a přírodní výběr. Jsme tu jen na chvilku, trpíme, a pak zemřeme.

Příbuzné články

 

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments