Proč evolucionisté musí o přírodním výběru neustále „kalit vodu“
Z dotazů čtenářů
V této rubrice uveřejňujeme častěji pokládané dotazy, které tudíž mohou zajímat i ostatní čtenáře. (kreacionismus.cz, 03/2024, odpovídá Pavel Akrman)
Dotaz:
„Ve škole se učíme, že evoluci pohání kupředu spojení mutací a přírodního výběru. Moji rodiče jsou oba lékaři, a od nich slyším docela opačný názor: mutace obecně nejsou dobré, a čím jich je víc, tím jsou destruktivnější pro genom. Mám v tom zmatek a ve škole mi to pořádně nikdo nevysvětlil. Prosím o váš názor.“
O „přírodním výběru“ je často mluví jako o principu „přežití nejschopnějších“ nebo, zvláště v poslední době, jako o „reprodukci nejschopnějších“. Mnozí jsou tím popleteni a myslí si, že důkazy přírodního výběru automaticky dokazují názor, že molekuly se proměnily v mikroby, ze kterých se pak staly stonožky, magnólie a ředitelé. Ke zmatku přispívá i většina evolučních prezentací, které mlčky zakrývají skutečnost, že toto nemůže být pravda dokonce ani podle evoluční teorie; přírodní výběr sám o sobě nevytváří nic nového.
Darwinova víra
Tuto adaptaci, tedy ve skutečnosti pouze „jemné doladění ve vztahu k danému prostředí“, považoval Darwin za tvůrčí a prakticky neomezený proces. Jestliže mohly v krátké době vznikat „nové“ odrůdy, přizpůsobené svému prostředí, pak je možné při dostatku času i vývoj neomezeného množství nových rysů a vlastností, a tedy množství zcela nových tvorů bez omezení.
Darwin věřil, že takto nějak vznikly plíce ve světě bez plic a peří ve světě bez peří. Dnes v tom lidé mají mnohem hlubší poznání, ale on nevěděl, jak dědičnost ve skutečnosti funguje. Nevěděl naprosto nic o genetice, tedy to, že co se při reprodukci předává potomkům, je ve skutečnosti téměř nepředstavitelné množství souborů informací (genů) či kódovaných instrukcí (souhrn lidské jaderné DNA – lidský genom – obsahuje cca 3,1 miliardy písmen).
Vzhledem k tomu, že přírodní výběr může pouze vybírat z něčeho již přítomného, spoléhají dnešní evoluční teoretici na mutace (náhodné chyby při kopírování v reprodukčním procesu). Právě v mutacích vidí tu surovinu, se kterou pak může přírodní výběr pracovat. Ale to je problém sám o sobě.
Bylo přesvědčivě prokázáno, že pozorované mutace nepřidávají informaci, a že mutace jsou i podle teoretických základů silně potlačovány. Jeden z předních světových informačních vědců, Dr. Werner Gitt z německého Federálního institutu fyziky a technologie v Braunschweigu říká:
„Neexistuje žádný známý přírodní zákon, jehož prostřednictvím by hmota mohla dát vzniknout informaci, ani není znám žádný fyzikální proces nebo materiální jev, který by to dokázal.“1
Jeho výzva vědecky vyvrátit toto tvrzení zůstala od prvního zveřejnění nezodpovězena. Dokonce i ty mutace, které poskytují výhodu přežití, ve skutečnosti ztrácejí informaci a nevytvářejí tolik potřebný nový materiál, s nímž pak může pracovat přírodní výběr.
Je nesmírně důležité zdůraznit, že práce přírodního výběru spočívá v odstraňování informací. Již ze samotné své definice není schopen vytvořit nic nového.
Obr. 1: Názorná ukázka práce přírodního výběru. (Zdroj: Creation Ministries International)
V uvedeném příkladu na obrázku vpravo byly rostliny lépe schopné přežít suché počasí kvůli odstranění určitých genů; tj. ztratily část informací, které měly jejich rodičovské rostliny. Geny s informacemi pro delší kořeny samozřejmě byly v mateřské populaci; takže přírodní výběr tu nezpůsobil vznik něčeho nového ani tu nic nepřidal.
Cenou za adaptaci neboli specializaci je vždy trvalá ztráta některých informací v dané skupině organismů. Pokud by se prostředí znovu změnilo tak, že by jediným způsobem pro přežití rostlin byly jen krátké kořeny, pak předtím ztracené informace by se nijak neobjevily; populace by se již této změně nedokázala přizpůsobit.
Jediný způsob, jak by mohla znovu vzniknout odrůda s delšími kořeny jako adaptace na prostředí by bylo opětovné přidání rostlin s „předchozí genetickou výbavou“ nebo s takovou populací, ve které by byly přítomny alespoň z části oba typy genů.
Akumulace mutací vede ke genetické entropii
John Sanford a jeho tým vyvinuli program kvantitativního genetického modelování nazvaný Mendel’s Accountant. Publikovali o něm a o genetické entropii několik článků v recenzovaných časopisech. Program Mendel’s Accountant sleduje mutační zátěž, jak se hromadí v digitálních populacích. Stručně řečeno, jejich závěr je asi tento:
„Přírodní výběr a příležitostná prospěšná mutace nemohou zastavit postupný rozpad způsobený akumulací těchto mírně škodlivých mutací. Jednotlivé mutace většinou organismu neškodí. Ale společně všechny dohromady mohou být zničující. V průběhu času se v genomu vytrvale hromadí, protože jsou příliš slabé na to, aby ovlivnily reprodukční výhodu. Vzhledem k tomu, že se tyto škodlivé mutace hromadí rychleji, než mohou být odstraněny, je čistým výsledkem genetické poškození. Když se v populaci objeví příliš mnoho chyb, vstoupí do fáze zvané „mutační zhroucení“, což rychle vede k jejímu zániku.“2,3
Dr. Sanford v souhrnu svého výzkumu dospěl k závěru, že lidský genom se v důsledku genetické entropie pouze zhoršuje. Proto se život nemohl vyvinout procesem „mutace a výběr“, jak to tvrdí současná evoluční syntéza (viz také článek Genetická entropie a délka lidského života)
Možná, že kdyby „skalní věřící“ v evoluci měli opravdu přesvědčivé důkazy o tvůrčím procesu „mutace a výběr“, neměli by tak nutkavou potřebu často kalit vody předváděním tohoto nepravdivého, údajně „budujícího“ procesu od molekuly k člověku (tj. práce přírodního výběru) ve všech možných příležitostech.
Odkazy a poznámky
- Evolucionisté musí umět přesvědčivě vysvětlit, jak mutace (chyby při genetickém kopírování) zajišťují vznik nových informací, aby přírodní výběr „dokázal vést“ údajný evoluční proces. To se však dosud nestalo.
- Carter, Robert. „A successful decade for Mendel’s Accountant.” Journal of Creation 33(2):51–56, p. 51, August 2019.
- Genetická entropie a délka lidského života