Z Evolution News přeložil Pavel Akrman – 06/2022. Autor Michael R. Egnor, MD, je profesorem neurochirurgie a pediatrie na State University of New York, Stony Brook, působil jako ředitel dětské neurochirurgie a je oceněným mozkovým chirurgem.
Jádrem debaty o potratech jsou dvě skupiny otázek: vědecké otázky a morální otázky. Obě skupiny jsou důležité a velká část nevraživosti a rozdílnosti názorů v debatě o potratech podle mě pramení ze spojování vědeckých a morálních otázek. Ty nejsou stejné. Správně vytvořené morální názory závisí na správném vědeckém pochopení. Pokud např. nemáme jasno v tom, co je to fetus (zárodečné stadium), pak nám to z vědeckého hlediska brání ve vytváření rozumných morálních úsudků o tom, jak ho chránit.
Příkladem tohoto zmatku je článek1 (evolučního) biologa Jerryho Coyna, který klade otázku:
Ptám se, kde jsou důkazy (kromě těch, které tvrdí náboženské autority), že interrupce je srovnatelná s vraždou, dokonce i ve velmi raných fázích těhotenství? Je zřejmé, že u plodu existuje vývojové kontinuum, které je náhle přerušeno porodem dítěte, a tím je vytvořena mez pro to, kdy se plod stane rovnocenným člověkem s právy, včetně práva na svobodu oproti svévolné „vraždě“. Mnozí katolíci však kladou tuto mez do racionálně nepřijatelného stádia: k okamžiku oplodnění. Při oplodnění není vytvořen „člověk“: máme tu zygotu, která bude od této chvíle pokračovat ve vývoji. Tato zygota je nediferencovaný shluk buněk bez schopnosti myslet nebo cítit bolest. A neexistuje žádný důkaz, že má duši nebo cokoli, co by ji odlišovalo od embryí všech ostatních druhů obratlovců.
Coyne hluboce nepochopil biologii lidského vývoje, a tím dochází k morálním závěrům, které by i on – pokud by měl jasný pohled na vědu – mohl jen sotva obhájit. Jak to, že přední profesor biologie mohl tak zásadně špatně pochopit biologii lidského vývoje?
Vysvětleme si to
Omezme teď naši otázku ohledně povahy zárodku na to, co o vývoji člověka v děloze víme, a což bylo poměrně dobře pochopeno již v polovině 19. století. Otázka zní takto: Kdy začíná lidský život? Všimněte si, že se vůbec neptáme na morální nebo dokonce metafyzickou povahu jako takovou. Ptáme se na biologii: kdy z biologického hlediska začíná existovat samostatná lidská bytost?
Všichni souhlasíme s tím, že nový život začíná spojením spermie a vajíčka neboli hned po něm. Oplodnění představuje ten nejranější okamžik lidského vývoje, kdy může začít lidský život. Nicméně bylo navrhováno mnoho dalších okamžiků po oplodnění – první výskyt nervové tkáně, srdeční tep, mozkové vlny nebo jejich zrychlení, schopnost cítit bolest, životaschopnost mimo dělohu, narození či racionalita atd. To předně vypadá jako beznadějný hlavolam: existuje tolik možných okamžiků počátků života, že tu naše poznání selhává. Naše úvahy nám možná nemohou říct, kdy život začíná. Ale věda nám to jistě může říct, a také nám to říká.
Každá živá buňka nebo skupina buněk je buď individuálním členem druhu, nebo částí jednotlivého člena druhu. V živém světě neexistuje nic nezařazeného. A všichni se jistě shodneme (tautologicky) na tom, že kdykoli začíná lidský život, pak všechno živé po tomto okamžiku patří do lidského druhu Homo sapiens. To ale s sebou pochopitelně nese i odpovídající a zásadní otázku: Co je tou tkání (zygota, embryo, plod nebo novorozenec), než se z ní stane samostatná lidská bytost?
Kritický vědecký problém
Takže zásadní vědecký problém v jádru otázky „kdy začíná lidský život“ je tento: Jak můžeme vědecky popsat tkán v biologickém smyslu (pro stručnost jí říkejme „zárodek“) před zřejmým začátkem lidského života? Uvažujme tyto možnosti:
- Zárodek je součástí matčina těla.
- Zárodek není součástí těla matky, ale je jedincem jiného druhu.
- Zárodek není žádným druhem živého tvora – je to jen shluk biologických molekul procházejících chemickými reakcemi.
Nyní přemýšlejme o vědeckých důsledcích každé možnosti:
1) Zárodek je součástí těla matky. Pokud je zárodek součástí matčina těla, pak všechny těhotné ženy trpí chromozomální mozaikou. To jsou takové organismy, které mají dvě sady genomů. Chromozomální mozaika2 je vzácná porucha a není synonymem pro těhotenství. Neexistuje nic takového jako „dočasný chromozomální mozaikismus“. Navíc pokud je zárodek součástí těla matky, pak polovina těhotných žen jsou hermafroditi – tj. obsahují jak mužské, tak ženské tkáně. Netřeba dodávat, že mezi zdravotními poruchami není známo nic jako „dočasný těhotenský hermafroditismus“.
Kromě toho, pokud nový lidský život začíná tím, že se kus matčina těla stává novým organismem, pak se lidské bytosti rozmnožují vegetativně pučením. Pučení je forma nepohlavní reprodukce u některých druhů červů, hub, korálů a mikroorganismů, to však není případ lidské reprodukce.
Tudíž tvrzení, že „zárodek je součástí matčina těla“ nedává biologicky žádný smysl. Toto tvrzení vede k nesmyslným vědeckým závěrům.
2) Zárodek není součástí těla matky, ale je jedincem jiného druhu. Pokud je zárodek samostatným příslušníkem jiného druhu, pak je lidské těhotenství výrazně nejčastějším parazitním onemocněním. A co víc, v každém těhotenství je přechod z nehumánního parazita na nového člověka speciací – z „Homo fetus“ vzniká nový druh, Homo sapiens – přičemž k tomuto dochází při každém těhotenství. To je samozřejmě opět vědecký nesmysl.
3) Zárodek není žádným druhem živého tvora — je to jen shluk biologických molekul procházejících chemickými reakcemi. Pokud zárodek ve skutečnosti není vůbec živý, pak je událost každého těhotenství novým počátkem života. To je rovněž vědecký nesmysl.
Jasná a přímočará věda
Takže biologická odpověď na otázku „Kdy začíná lidský život?“ je z vědeckého hlediska snadno zodpověditelná: Lidský život začíná v okamžiku, kdy spermie oplodní vajíčko. Toto není jen podle zdravého rozumu a tvrzení zastánců Pro-Life, je to jasná a přímočará věda, ustálená stejně jako heliocentrismus a existence atomů.
Tedy veškerá morální zdůvodňování potratů musí začínat pochopením, že lidský život vzniká již oplodněním. Jiné vědecké možnosti neexistují. A zde můžete vidět, jak dalece Coyne a další zastánci potratů – mezi nimiž jsou dokonce i vědci – sešli z cesty. Nerozumí tomu nejjednoduššímu biologickému faktu lidského vývoje — že lidský život začíná oplodněním.
Takže Coyneovo tvrzení, že …
Při oplodnění není vytvořen „člověk“: máme tu zygotu, která bude od této chvíle pokračovat ve vývoji. Tato zygota je nerozlišitelný shluk buněk bez schopnosti myslet nebo cítit bolest. A neexistuje žádný důkaz, že má duši nebo cokoli, co by ji odlišovalo od embryí všech ostatních druhů obratlovců.
… je nesmyslné, protože plete dohromady vědecké nepochopení s morálními důvody.
Na základní otázku, která je jádrem debaty o potratech, tedy existuje jednoduchá vědecká odpověď. Lidská zygota je zcela jistě lidskou bytostí, ať už jde o jakoukoli „osobu“.
Termín „osoba“ není vědeckou kategorií, jde o morálně právní rovinu, a jako taková je otevřená diskusím a debatám o morálce. Zatímco „lidská bytost“ je vědecký termín a nelze o něm diskutovat. Věda je v tomto jednotná a jasná. Lidský život začíná oplodněním, a jakékoliv morální zdůvodňování potratu musí začínat tímto vědeckým faktem.
Odkazy
- Why Evolution is true – https://whyevolutionistrue.com/
- WikiSkripta: Chromozomální mozaika. https://www.wikiskripta.eu/w/Mozaika
Toto tvrzení vede k nesmyslným vědeckým závěrům. – ano – toto je naprosto klíčové. Mnohá evolucionistická tvrzení – a je jich dle mého hodně – vedou k nesmyslným vědeckým závěrům. Bohužel.