(Z creation.com přeložil M. T. – 04/2012)
Související články:
Žádná vědecká metoda nemůže poskytnout důkazy o stáří vesmíru či Země. Při všech výpočtech takového stáří se totiž musí vycházet z určitých předpokladů o minulosti: o okamžiku, kdy se „hodiny“ odměřující zmíněné stáří rozběhly, o rychlosti jejich chodu, i o tom, že chod hodin nikdy nic nenarušilo.
A neexistují žádné nezávislé přírodní hodiny, které by pomohly při ověřování uvedených představ. Kupříkladu z množství kráterů na Měsíci lze za předpokladu, že se tvořily stejnou rychlostí, kterou pozorujeme nyní, dovodit, že Měsíc je dost starý. Abychom však mohli takový závěr učinit, musíme předpokládat, že tempo tvorby kráterů bylo vždy takové, jaké je dnes. Máme však dost důvodů pro tvrzení, že v minulosti se krátery tvořily mnohem rychleji, takže z jejich současného množství vůbec nelze usuzovat stáří Měsíce.
Při výpočtech stáří se vychází z toho, že tempo změn procesů bylo v minulosti stejné jako to, které pozorujeme dnes – to je tzv. zásada uniformitarianizmu. A neodpovídá-li vypočtené stáří hodnotě očekáváním badatelů, tito lidé prostě usoudí, že použité výchozí předpoklady se na ten který konkrétní případ nehodí a příslušně je upraví. Pakliže naopak výsledek výpočtů přinese stáří přijatelné, pak je badatel uzná.
Příklady nízkého stáří, které v dalším výkladu uvádíme, se opírají rovněž o zásadu uniformitarianizmu. Ovšem zastánci dlouhých věků všechny důkazy pro mladou Zemi zavrhnou s poukazem na to, že předpoklady o minulosti se v těchto případech neuplatňují. Jinými slovy, různost stáří vlastně není záležitostí vědeckých pozorování, nýbrž sporem o naše představy o minulosti, kterou nelze pozorovat.
My také nemůžeme přinést důkazy pro představy, na kterých jsou založeny argumenty, které zde uvádíme. Nicméně tak široké spektrum různých jevů ukazujících na mnohem nižší stáří, než se obvykle uvádí, je pádným důvodem pro zpochybnění těchto dlouhých věků (přibližně 14 miliard let stáří vesmíru a 4.5 miliardy let stáří sluneční soustavy).
Řada našich argumentů neústí sice do konkrétního odhadu stáří, ale přesto zásadním způsobem zpochybňuje představy o pomalém a postupném vývoji, o které se opírají všechny datovací metody vedoucí ke stanovení vysokého stáří. Boří tak zažité mýty o miliardách let vývoje vesmíru i Země.
Kreacionističtí vědci objevili mnohé ze známek nízkého věku při zkoumání věcí, o kterých se mělo za to, že „dokazují“ věk vysoký. Z toho plyne poučení: začnou-li skeptici zpochybňovat nějaký biblický časový údaj, netrapte se tím. Jejich údajný „důkaz“ se totiž patrně záhy obrátí proti nim a vyklube se z něj argument pro mladé Stvoření. Na druhou stranu, , s dalším výzkumem by se mohly některé zde uvedené argumenty ukázat jako neopodstatněné. Taková už je povaha historické vědy; minulé události totiž nelze podrobit pokusům (1).
Základem vědecké práce jsou pozorování a jediným spolehlivým prostředkem pro stanovení stáří čehokoli je zpráva spolehlivého svědka, který události pozoroval. Bible prohlašuje, že zprostředkovává sdělení toho Jediného, který byl svědkem událostí Stvoření: samotného Stvořitele. Bible je tedy ze své podstaty jedinou spolehlivou cestou, jak zjistit stáří stvoření (2).
Nakonec totiž stejně dojde k rehabilitaci Bible, a ti, kdo popírají její svědectví, budou zahanbeni. Ta stejná Bible nám totiž také říká: Bůh bude soudit ty, kdo odmítají uznat Jeho vládu nad světem. V Bibli však najdeme i příslib Boží ochoty odpustit nám naši rebelii. Umožnil to příchod Ježíše Krista na svět (Ježíš se bezprostředně účastnil i počátečního procesu stvoření – Jan 1: 1-3) (viz zde).
Zde uvádím 18 důkazů pro mladou Zemi i vesmír z různých oblastí vědy. Viz také 101 (doslova!) důkazů .
1. Lazarovské bakterie – bakterie, které ožily po pobytu v solných vrostlicích starých údajně 250 milionů let, což svědčí o tom, že tato sůl je mnohem mladší (3).
2. Degenerace lidského genomu vinou četných nepatrných zhoubných mutací vznikajících v každé lidské generaci svědčí o tom, že člověk vznikl před několika tisíci lety (4).
3. Dinosauří krvinky, krevní cévy a proteiny nesvědčí o vysokém stáří těchto fosilií, nýbrž o tom, že jsou podle převládajících interpretací mladé (5).
4. Silné, kompaktně zvlněné vrstvy hornin, bez známek dalšího tavení či lámání. Takový stav vylučuje trvání těchto útvarů po stovky milionů let a svědčí o jejich mimořádně rychlém vzniku během biblické Potopy (6).
5. Polystrátové fosilie – například zlomené kmeny stromů ve svislé poloze v uhelných slojích severní i jižní polokoule procházející mnoha vrstvami svědčí o rychlém pohřbení a nahromadění organického materiálu, ze kterého vzniklo uhlí; opět tento stav vylučuje stáří mnoha milionů let (7).
6. Mezery mezi plochami – tam, kde jedna horninová vrstva sedí na jiné, ale mezi nimi chybí miliony let. Styčná plocha mezi nimi přitom nevykazuje žádnou erozi. Např. redwallský vápenec/tapeatský pískovec ve Velkém kaňonu (mezera více než 100 milionů let) /8/.
7. Množství soli v nejstarším jezeře světa /Eyre v Již. Australii/ je v rozporu s jeho údajným stářím a svědčí o tom, že vzniklo po Noemově Potopě (9).
8. Eroze Niagarských vodopádů a podobných míst svědčí o tom, že existují jen pár tisíc let od Potopy (10).
9. Naměřené tempo růstu stalaktitů a stalagmitů ve vápencových jeskyních svědčí o tom, že jsou staré pouhých několik tisíc let (11).
10. Uhlík-14 ve veškerém uhlí svědčí o tom, že zmíněné uhlí je staré pouhých několik tisíc let (12).
11. Množství hélia, produktu rozpadu radioaktivních prvků, obsaženého v zirkonech v žule svědčí o tom, že jsou staré 6,000±2000 let, nikoli údajných několik miliard let (13).
12. Množství olova v zirkonech z hlubinných vrtných jader je podobné ve srovnání s těmi mělkými. V těch hlubinných by však mělo být olova méně vzhledem k vyšším teplotám majícím za následek vyšší difuzní rychlosti po údajné dlouhé věky. Pokud však je stáří jen v tisících letech, je tím podobnost v množství olova vysvětlena (14).
13. Důkazy o probíhající sopečné činnosti na Měsíci vyvracejí domněnky o jeho vysokém stáří – byl by měl dávno vychladnout, kdyby byl starý několik miliard let (15).
14. Přítomnost magnetických polí na Uranu a Neptunu, která by podle evolučních údajů o vysokém stáří zmíněných planet měla být „mrtvá“. Za předpokladu stáří sluneční soustavy pouhých několik tisíc let předpověděl fyzik Russell Humphreys přesně intenzitu magnetických polí na Uranu a Neptunu (16).
15. Metan na Titanu, největším měsíci Saturnu – byl by měl všechen zmizet za pouhých 10 000 let vinou rozkladu na etan vlivem ultrafialového záření. A ani velké množství etanu zde nenalézáme (17).
16. Rychlé hvězdy svědčí o tom, že je vesmír mladý. Například mnoho hvězd v trpasličích galaxiích v Místní skupině galaxií se od sebe vzdalují rychlostí 10-12 km/s. Takovými rychlostmi by se tyto hvězdy měly rozptýlit za 100 milionů let, což je ve srovnání s údajným stářím vesmíru 14 miliard let krátká doba (18).
17. Stáří některých spirálních galaxií, které činí mnohem méně než 200 milionů let, neodpovídá jejich údajnému mnohamiliardovému stáří. Objev „mladých“ spirálních galaxií tak opět ukazuje problematičnost evolucionistického datování (19).
18. Existence krátkoperiodických komet (obíhajících Slunce jednou za méně než 200 let)
svědčí o stáří sluneční soustavy menším než 10 000 let (20).
Odkazy a poznámky
- 1. Viz Batten, D., „Tohle není věda“, 2002.
- Williams, A., The Universe’s Birth Certificate, Creation 30(1):31, 2007, Sarfati, J., Biblical chronogenealogies, Journal of Creation 17(3):14–18, 2003.
- Oard, M., Aren’t 250 million year old live bacteria a bit much?, 2001.
- Sanford, J., Genetic entropy and the mystery of the genome, Ivan Press, 2005; see: Rostlinný genetik: „Darwinova evoluce je nemožná“, Creation 30(4):45–47, 2008. Realistic modelling shows that genomes are young, in the order of thousands of years. See Sanford, J., et al., Mendel’s Accountant: A biologically realistic forward-time population genetics program, SCPE 8(2):147–165, 2007; www.scpe.org/vols/vol08/no2/SCPE_8_2_02.pdf.
- Wieland, C., Dinosaur soft tissue and protein—even more confirmation!, 2009. Return to text.
- Allen, D., Warped earth, Creation 25(1):40–43, 2002.
- Walker, T., Coal: memorial to the Flood, Creation 23(2):22–27, 2001; Wieland, C., Forests that grew on water, Creation 18(1):20–24, 1995.
- ‘Millions of years’ are missing (interview with Dr Ariel Roth), Creation 31(2):46–49, 2009.
- Williams, A., Nejstarší slané jezero na světě je staré jen několik tisíc let, Creation 17(2):5, 1995.
- Pierce, L., Niagara Falls and the Bible, Creation 22(4):8–13, 2000.
- Wieland, C., Ústupem do reality, Creation 20(1):14, 1997. Also Q&A on limestone caves; creation.com/caves.
- What about carbon dating? Creation Answers Book chapter 4.
- Humphreys, D.R., Young helium diffusion age of zircons supports accelerated nuclear decay, in Vardiman, L., Snelling, A. and Chaffin, E. (eds.), Radioisotopes and the Age of the Earth, ICR and CRS, 848 pp., 2005.
- Gentry, R., et al., Differential lead retention in zircons: Implications for nuclear waste containment, Science 216(4543):296–298, 1982; DOI: 10.1126/science.216.4543.296.
- DeYoung, D.B., Transient lunar phenomena: a permanent problem for evolutionary models of Moon formation, Journal of Creation 17(1):5–6, 2003; creation.com/tlp; Walker, T., and Catchpoole, D., Lunar volcanoes rock long-age timeframe, Creation 31(3):18, 2009.
- See com/magfield#planets.
- , Saturnian surprises, Creation 27(3):6.
- Bernitt, R., Fast stars challenge big bang origin for dwarf galaxies, Journal of Creation 14(3):5–7, 2000.
- McIntosh, A., and Wieland, C., ‘Early’ galaxies don’t fit, Creation 25(2):28–30, 2003.
- Faulkner, D., Comets and the age of the solar system, Journal of Creation 11(3):264–273, 1997