Timothy R. Stout
(Z www.creationresearch.org přeložil M. T.)
Často navštěvuji univerzitní areály, abych tam zdarma rozdal kreacionistickou literaturu. Posledně jsem byl jeden den na Purdueově univerzitě a druhý na Univerzitě státu Illinois. Jelikož zmíněnou aktivitu provozuji už celá léta, zvykl jsem si na skutečnost, že pokud si Pán dotyčného člověka nevybere, nezareaguje on či ona na předkládané důkazy, ať už jsou prezentovány sebepřesvědčivěji. Uvedu zde nyní dvě diametrálně odlišné odpovědi, jak jsem je zaregistroval při svých zmíněných návštěvách dvou univerzitních areálů.
První setkání
Hned po ránu jsem na Purdueově univerzitě nabídl výtisk brožurky Jak věda prokazuje, že MUSÍ existovat Stvořitel (Stout, 2010a) mladému muži, kterého jsem potkal. Váhavě ji vzal do ruky, a pak řekl, „Podívejte se, tohle jsou nesmysly.“ Zeptal jsem se ho, zda ví něco o přírodních vědách, a on řekl, „Ano“. Poté, co jsem se ho dovolil, zda ho mohu chvíli doprovázet a po cestě s ním ještě promluvit, zkusil jsem mu vylíčit obsah svého nedávného článku v časopisu Creation Matters nazvaného „Svědectví hmotného života“ (Stout, 2010b).
Především jsem se zmínil o tom, že se biologické chemikálie rozpadají daleko rychleji než aby mohly vůbec někdy spontánně vzniknout. Tohle chování je důsledkem zákonů chemické rovnováhy. Takže kdokoli, kdo chce věřit v přirozený původ života, musí zavrhnout zákony chemické rovnováhy. To je snadné pro někoho, kdo těmhle zákonům nerozumí, ale pro toho, kdo jim rozumí, představuje tahle situace skutečné dilema.
Pak jsem ho požádal, aby se zamyslel nad jedním velmi běžným enzymem, sukcinátdehydrogenázou, kterou tvoří řetězec čítající více než 1100 aminokyselin. Pravděpodobnost, že tato konkrétní aminokyselinová sekvence vznikne náhodou, činí 1 ku 10^1100. Je-li člověk poctivý, musí uznat, že je tato nepravděpodobnost v praxi nepřekonatelná. Takže přírodní výběr prostě nedokáže postupně vygenerovat počáteční formaci života, protože nedokáže vybírat lepší ze dvou nezdarů. Takže věřit v přirozený původ života znamená ignorovat zákony statistiky. To je opět snadné pro toho, kdo těmhle zákonům nerozumí, ale pro toho, kdo jim rozumí, představuje tahle situace skutečné dilema.
Načež jsem ho vyzval, aby se zamyslel nad stroji řízenými informacemi. Živá buňka je v podstatě takovým strojem, který vyžaduje určité hlavní složky k tomu, aby fungoval řádně a spolehlivě od samého počátku. Například od počátku musí být buňka řízena obrovským množstvím perfektně vyladěných kódů (informací). Tenhle kód je však absolutně k ničemu, pokud zároveň s ním neexistuje plně funkční, vysoce spolehlivý dekodér, který je sám o sobě mimořádně složitý. K pohánění zmíněného dekodéru je pak ještě třeba plně funkční energetická soustava. A mohl bych uvést ještě další plně funkční složky.
Nakonec jsem zdůraznil, že v uvedené buňce, stroji poháněném informacemi, musí všechny složky řádně fungovat od samého začátku, nikoli postupně průběhem doby. Jinak buňka nepracuje, tečka, konec příběhu. Je to přesný opak gradualistických evolučních procesů. Proto musí člověk věřící v přirozený původ života zavrhnout základní principy strojů řízených informacemi. A opět, toto není problém pro člověka, který těmto principům nerozumí, ale pro někoho, kdo ví, o co jde, to představuje velké dilema.
Skončil jsem s tím, že věda nám vlastně ukazuje, že přírodní procesy pracují proti evolučnímu původu života; nepodporují prostě takové pojetí. Takže nevznikla-li příroda přírodními procesy, musela vzniknout procesy nadpřirozenými. Jinými slovy, věda nám ukazuje, proč příroda potřebuje Stvořitele.
Zdálo se, že ho to zaskočilo. Pak se zeptal, „Hovoří se o těchto věcech ve vaší brožuře?“ Odpověděl jsem, že ano. Naznačil, že si brožurku přečte pečlivěji, než původně zamýšlel, a pokračoval v cestě. Ušli jsme spolu snad jen 30 metrů, ale tahle krátká vzdálenost stačila na to, abych mu ukázal, že Bůh naplánoval vesmír takovým způsobem, že o Něm vydává svědectví jako o Stvořiteli. Důkazy o tom jsou tak jednoznačné, že kdokoli je ochoten je vnímat, vnímá je. Však také je člověk bez výmluvy, potlačuje-li pravdu a nevidí, jak stvoření svědčí o svém Stvořiteli (Římanům 1:18-20). Chvalte Boha za to, že naplánoval vesmír tak šikovně, že o Něm podává svědectví!
Opačná reakce
Nazítří jsem na Univerzitě státu Illinois použil stejnou metodu přiblížení Boha u dalšího studenta. Také se vyznal v přírodních vědách a byl zapřisáhlým evolucionistou. Uznale pokyvoval hlavou při každé myšlence, kterou jsem pronesl. Na konci rozhovoru však utrousil, „No a co?“ A s těmito slovy odmítl brožurku a odkráčel. Vypadalo to, že jde o typického evolucionistu/ateistu, který je tak oddán svému názoru, že nikdy neuzná platnost důkazů o opaku, ať jsou jakkoli silné.
Takto myslící lidé obvykle bagatelizují jakýkoli důkaz proti svému přesvědčení tak, že si řeknou, „Jelikož o evoluci nelze pochybovat, vím, že se mýlíte. My jsme prostě jen zatím nestačili objasnit všechno. Zatím mám lepší zábavu než Vás poslouchat.“ Jak smutné. Sdělil jsem mu, že přijde den, kdy se skloní před Pánem Ježíšem Kristem a uzná Kristovo panství ke slávě Boha Otce. Bude však pozdě litovat, bude souzen, nikoli odměněn. Jak moc jsem si přál, aby se našlo něco, co bych mu mohl říci, abych ho probudil k Pravdě.
Děláme, co můžeme, abychom shromažďovali argumenty proti tvrzením těch, kdo se staví proti našemu Pánu. Snažíme se vyjadřovat se co nejsrozumitelněji. Děláme všechno pro to, abychom Pána reprezentovali takovým způsobem, který Mu přináší slávu. Nemůžeme však nikdy zapomínat na to, že jsme na Něm zcela závislí v tom smyslu, že pokud On sám nerozsvítí světlo v temnotách bezbožného srdce, my sami nezmůžeme nic (2. Korintským 4:6). Můžeme předkládat důkazy, ale jedině Bůh může způsobit, že se ujmou a vyraší (1. Korintským 3:7). Vzhledem k těmto skutečnostem nám nezbývá než spoléhat na Boha, že zapracuje v srdcích těch, se kterými mluvíme, a vyjasní jim problémy, aby nespoléhali jen na své vlastní síly.
Literatura
- Stout, T. 2010a. How Science Shows There MUST be
a Creator. Retrieved November 2, 2011 from
www.creationtruthoutreach.org/creator.pdf - Stout, T. 2010b. Without excuse! The testimony of
physical life. Creation Matters 15(5):6.