Anomálie velkého třesku vedou k výmluvám

Výmluva pro tento astronomický problém zní stejně jako výmluvy darwinistů v případě náhlých objevů.

David F. Coppedge

Z Creation Evolution News přeložil Pavel Akrman – 02/2021. (Úvodní obrázek: pozorovaná galaxie ALESS 073.1, © Federico Lelli. Plyn a prach, zobrazené modře a červeně.)

Abychom dobře pochopili problém, který astronomové objevili, potřebujeme k tomu alespoň základní znalosti teorie Velkého třesku. To jediné, co bylo na této události „náhlé“, byl třesk (jak k němu došlo a co se stalo před ním se však nepovažuje za součást teorie). Jakmile se pak vesmír údajně začal rozpínat (po magickém období zvaném inflace, vymyšleném tak, aby zachránil Velký třesk před možností falzifikace – viz Guth Goof v Darwinovském slovníku), všechno ostatní už pak bylo pomalé a postupné. Během mnoha milionů let se částice měly ochlazovat a začít se shlukovat do atomů. Poté se atomy začaly gravitačně přitahovat. Z těchto shluků hmoty se o mnoho desítek či stovek milionů let později začaly vytvářet hvězdy. Tyto hvězdy se pomalu začaly shlukovat do galaxií: nejprve to byly malé slepence, ty se však vyvinuly ve zralé spirální a diskové galaxie, které tak obdivujeme na snímcích z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Země přijde až o miliardy let později.

V tomto velkolepém schématu si věřící Velkého třesku nepřejí najít již kompletní galaxie v prvních 10 % domnělého stáří vesmíru. Podobně v rámci darwinovského schématu by se i evoluční biologové raději zbavili nálezů komplexních struktur zvířecích těl, které se objevily náhle (tzv. kambrická exploze, někdy také nazývaná „velkým třeskem v biologii“). A proto jsou taková pozorování pro obě materialistické teorie pohromou.

Obrovská hvězdná výduť v pravidelně rotující galaxii 1,2 miliardy let po velkém třesku

(Lelli et al., Science Magazine 12. února 2021: sv. 371, vydání 6530, str. 713-716; DOI: 10.1126/science.abc1893)

Se svým rudým posuvem 4.5 by tam neměla být, ale je tam: V materialistickém datovacím schématu se 1,2 miliardy let po Velkém třesku vesele točí pěkná symetrická rotující galaxie s centrální výdutí. To je v historii Velkého třesku v době, kdy měla být hmota mnohem méně uspořádaná. Mezinárodní výzkumný tým je v rozpacích.

Tvorba galaxií v raném vesmíru je považována za chaotický proces, který vytváří pouze nestabilní a neuspořádané galaxie. Během miliard let se galaxie dynamicky zklidňují a vytvářejí stabilní morfologické rysy. Lelli a jeho tým pozorovali vzdálenou galaxii s rudým posuvem, podle něhož byl vesmír tehdy starý 1,2 miliardy let … K měření její kinematiky použili emise plynu a prachu a poté modelovali rozložení hmoty v galaxii. Autoři zjistili, že galaxie obsahuje mohutnou hvězdnou výduť a rovnoměrně rotující disk, což jsou funkce, pro jejichž utváření modely předpovídají miliardy let.

Tato objevená galaxie dostala jméno ALESS 073.1. Tato objevená galaxie dostala jméno ALESS 073.1. Ve stejném čísle časopisu Science Julie Wardlowová z Lancaster University přiznává, že něco takového by se v tak raném vesmíru nemělo objevovat („Speedy galactic evolution“ – Rychlý galaktický vývoj“ Science 12. února 2021).

Na straně 713 tohoto čísla Lelli et al. (1) popisuje galaxii s již vyvinutými funkcemi (má jak disk, tak i výduť), přestože od velkého třesku (před ~12.5 miliardami let) uplynulo jen 1,2 miliardy let … Toto zjištění ukazuje, že procesy, které generují klíčové rysy zralých galaxií vznikly mnohem rychleji, než se myslelo.

Utváření takové úhledné, na hvězdy bohaté a jasné galaxie by mělo trvat velmi dlouho, jestliže je to možné až po zklidnění její vnitřní dynamiky. Vytvoření rotujícího zářícího disku s centrální výdutí sice mohlo urychlit sloučení dvou disků, ale i s tímto scénářem je 1,2 miliardy let po Velkém třesku považováno za příliš brzy.

Observatoř Kitt Peak Mayall Telescope s hvězdným polem. David Coppedge

Pomoci může jen záchrana teorie

Jsou-li darwinisté konfrontováni s náhlým výskytem složitých forem života v rané době (což se děje běžně), často se uchylují k výmluvě, že darwinovská evoluce tedy probíhá rychleji, než si mysleli. Podívejme se, zda se tato výmluva objevuje i v teorii velkého třesku. Zde jsou 4 citace – dvě z původního článku a dva z komentářů Julie Wardlowové:

• Tyto výsledky svědčí o tom, že vývoj galaxií je proces rychlejší, než se dříve myslelo.
• Ačkoli pozorujeme takovýto objekt pouze jeden, dospěli jsme k závěru, že Vesmír produkoval pravidelně rotující galaktické disky s výraznými výdutěmi již v době mladší než 10 % svého současného stáří. To znamená, že tvorba masivních galaxií s centrální výdutí musí být proces rychlý a výkonný.
• Toto zjištění ukazuje, že procesy, které generují klíčové rysy vyspělých galaxií, vznikly rychleji, než se předpokládalo.
• Důkaz rané galaxie, jako je ALESS 073.1, vykazuje přítomnost rotujícího hvězdného disku a centrální výdutě, což jsou dva rysy, které byly považovány za charakteristické pro zralé, starší galaxie. To ukazuje na to, že procesy, které tyto funkce generují, jsou v činnosti mnohem dříve, než se dříve myslelo.

Příznivcům darwinovských výmluv budou znít tato slova povědomě. Tvůrci výmluvy neříkají „jak“ mohly být ty procesy tak dramaticky urychleny; oni jen věří, že nějak musely být rychlejší. Samotná vymodelovaná teorie nesmí být nikdy zpochybňována. Alibisté jednoduše zvednou rychlost průběhu událostí, jen aby paradigma zůstalo nedotčeno.

Toto je poslední z dlouhodobé série pozorování, svědčící o rané zralosti vesmíru, kterou náš portál sledoval. Je to jako najít v porodní postýlce stařečka. Místo toho, aby se pozorovatelé zastyděli, podívali se raději na dědečka a řekli: „No, co ty víš? Stárnutí tedy musí být rychlý a účinný proces.“

Další závěr, který lze z tohoto příběhu vyvodit, se týká společného původu – nikoli života, ale výmluv. Podobnost těchto vytáček, které používají jak kosmologové, tak i evoluční biologové svědčí o tom, že pocházejí ze stejného zdroje – od otce lží, který nám chce vnutit víru, že neexistuje žádný Stvořitel, ale že vesmír se udělal sám.

Odkazy

1. Doporučený zdroj: Spike Psarris ukazuje mnoho příkladů rané zralosti vesmíru ve svých dokumentárních filmech Creation Astronomy, zejména ve svazcích 2 a 3.