Způsobí obrácená evoluce zánik Darwinových pěnkav?

Dr. Elizabeth Mitchellová

(Z www.answersingenesis.org přeložil M. T. – 27. 03. 2014. Článek vyšel na stránkách AiG)

„Tohle je v podstatě vymírání druhů prostřednictvím evoluce“,¹ říká biolog Ole Seehausen z Eawagu, švýcarského federálního institutu pro hydrologický výzkum a technologie, a dodává, „biologie ochrany přírody v podstatě ještě nezačala brát tento problém s náležitou vážností.“¹

Tento poplašný komentář následoval poté, co tým biologů vedený Soňou Kleindorferovou objevil, že jeden druh Darwinových pěnkav se vytratil. Jak může živočich „v důsledku evoluce vymřít“? Tak, že v důsledku hybridizace zmizí jeden jeho specificky vymezený druh, což vědci nazývají „obrácenou evolucí.“²

Obrázek: P.  O třech druzích Darwinových pěnkav se ví, že obývají ostrov Floreana v souostroví Galapágy od 50. let 19. století. Prostřední druh se vyskytuje pouze na Floreaně a biologové mají obavy, že vznikl poté, co na Floreanu pronikl („1“) druh velký a následně došlo k jeho hybridizaci s druhem malým. Pozdější osídlení Floreany velkým druhem („2“) po mnoho let v hybridizaci nevyústilo. (Grant & R. Grant, „Speciation undone“ (Ukončená speciace), Nature 507 (13. března 2014): 178-179, doi: 10.1038/507178b)

Jedna z Darwinových pěnkav chybí

Ostrov Floreana v souostroví Galapágy hostil dlouho tři druhy pěnkav – pěnkavu malou (Camarhynchus parvulus), pěnkavu střední (hmyzožravou – Camarhynchus pauper) a pěnkavu velkou (papouščí – Camarhynchus psittacula). Tyto druhy byly popsány v letech 1852 až 1900. Liší se tvarem zobáku, velikostí i zpěvem, zatímco jejich opeření je totožné. Za pouhé století zbyly ze tří druhů jen dva a biologové se obávají, že by časem mohl zbýt jen jeden. V článku v časopisu Nature napsali Peter Grant a Rosemary Grantová: „Pěnkava velká z Floreany zmizela!“³ (autoři knihy 40 Years of Evolution: Darwin´s Finches on Daphne Major Island (40 let evoluce: Darwinovy pěnkavy na ostrově Daphne Major).

V posledních letech biologové zaznamenali, že ony tři specifické druhy se pěnkav začínají vzájemně křížit. Hybridizace může vést ke vzniku odolnějších zvířat a někdy je odpovědná za vytváření nových odrůd. Biologové spekulují, že nejvzácnější z oněch tří odrůd – pěnkava papouščí – se zkřížila s jiným druhem pěnkavy, a nakonec v důsledku série hybridizací zanikla a předala své geny jiným pěnkavčím populacím na Floreaně. „Zpěv pěnkavy velké pocházející od pěnkavy střední by mohl být kvílením ze záhrobí svědčícím o době předchozího křížení“, napsali Grant a Grantová, ale po mnoho uplynulých let zatím nebyli slyšet na Floreaně ptáci takto zpívající.

Obrácená evoluce

Třebaže mohla pěnkava papouščí prostě vyhynout beze stopy, Kleindorferová a spolupracovníci v článku v The American Naturalist píší, „Námi předložené důkazy však svědčí o tom, že tyto tři druhy mohou představovat případ obrácené evoluce; na ostrově Floreana mohla pěnkava velká v nedávné době vyhynout kvůli hybridizaci s jinými druhy rodu Camarhynchus.“²

Z analýzy markerů na sekvencích DNA provedené Kleindorferovou vyplývá, že v současné době existují na Floreaně jen dvě různé populace pěnkav: pěnkava malá a pěnkava střední. V době, kdy byly ony tři druhy pěnkav poprvé určeny (na základě jemných rozdílů zobáku, těla a zpěvu), se samozřejmě o DNA ještě vůbec nic nevědělo. Mezitím však byli ptáci různých druhů identifikováni i podle markerů DNA zvaných mikrosatelity. („Mikrosatelity“ nejsou kompletní genomy, nýbrž krátké opakované sekvence vhodné při mapování příbuzenských vztahů.) A dnes vyplývá z pečlivého srovnávání morfologie zobáků i velikostí těl, že se u některých konkrétních ptáků vyskytuje kombinace znaků malého a středního druhu, což svědčí o tom, že dochází k další hybridizaci. Takže to vypadá, že ony tři specifické druhy mohou snadno splynout v jeden.

Původní druhy se nedokáží vyrovnat s parazity

Biologové mají podezření, že popudem k přednostní selekci hybridních ptáků poté, co se začali objevovat, byl zřejmě nový výskyt nepůvodní parazitické mouchy Philornis downsi před 50 lety. Larvy této mouchy zabíjejí pěnkavčí mláďata. Ve zkoumaných hnízdech hybridních pěnkav bylo much méně. Proto se biologové domnívají, že hybridy jsou odolnější vůči napadání parazitickými mouchami.

„Výsledky zde předkládané se dotýkají podstaty evoluční biologie: na základě jakých kritérií vymezujeme druh, a podle jakých kritérií se tvoří či zanikají nové druhy?“ píší. „Předkládáme zde důkazy o tom, že tři sympatrické druhy Darwinových pěnkav, přítomných ve 20. století, byly začátkem 21. století cestou hybridizace zredukovány na druhy dva. Podíl ročních hybridních ptáků vzrostl z 0 % v roce 2005 na 14,6 % v roce 2010, což svědčí o potenciálu pro zvýšenou zdatnost hybridů v tomto systému. I když bylo v hnízdech hybridů méně parazitů Philornis downsi, nemyslíme si, že by paraziti byli příčinou hybridizace. Spíše je asi v novém prostředí hybridní potomstvo zvýhodněno – zvláště zajišťuje-li mu jeho fenotyp a/nebo genotyp větší odolnost vůči novému parazitu. Existuje široká shoda v tom, že výhody hybridizace zahrnují zvýšenou genetickou různost, která usnadňuje sledování nových evolučních trajektorií v měnících se prostředích.“²

Třebaže tato hybridizace může dokonce být výhodou v procesu přírodního výběru, protože vytváří hybridní ptáky schopné lépe odolávat útokům parazita, biologové oplakávají „vymření“ pěnkavy papouščí. Grant a Grantová píší, „Jelikož jsou jedinečně cenné pro pozorování toho, jak probíhá speciace, zaslouží si takové druhy zvláštní ochranu před umělým zánikem.“ Doporučují proto, aby lidé dbali na to, aby se předcházelo změnám jejich přirozeného prostředí, protože považují syntézu tří druhů ve dva (přestože výsledkem byl žádoucí hybrid s větší imunitou) za tragickou ztrátu biodiverzity.³

Typický případ pro evoluci

Darwinovy pěnkavy zůstávají jedním z klasických příkladů běžně uváděných jako důkaz darwinovské evoluce. Ovšem ve skutečnosti nebyla evoluce jednoho druhu organizmu v jiný druh nikdy pozorována, což evolucionisté zdůvodňují tím, že takový proces by prý probíhal miliony let. Ale protože k variacím, které vytvářejí – a ničí – různé zoologicky chápané druhy pěnkav, skutečně dochází, a děje se to za tak krátkou dobu, ve které to můžeme pozorovat, jsou takové změny uváděny v učebnicích a v tisku jako důkazy „na první pohled“, důkazy toho, že k evoluci od molekul k člověku také dochází. Evoluce pěnkav je dokonce zařazena v jednom oddílu Biologos – což je financovaný on-line program, který studentům vymývá mozky nesmysly teistické evoluce.

Molekulární genetička a autorka knihy Galápagos Islands: A Different View (Souostroví Galapágy: odlišné pojetí) Dr. Georgia Purdomová vysvětluje:

„Na vytváření nových zoologických druhů pěnkav, a naopak „zánik“ takových druhů, bychom měli hledět jako na proces přírodního výběru a další mechanizmy sloužící k zachování či udržení pěnkavčích populací na ostrovech. Když jsem navštívila Galapágy, řekl odborný pracovník parku naší skupině, že pěnkavy, jak se zdá, „vycítí“ blížící se velkou změnu počasí (jako třeba příchod jevu El Niño). Různé druhy se pak páří a vytvářejí tak pěnkavy hybridní, které jsou zdatnější a dokáží lépe odolat dramatickým změnám způsobeným těmito zásadními klimatickými jevy. Je úžasné si představit, že Bůh vytvořil ony pěnkavy se schopností citlivě vnímat své prostředí a reagovat na jeho změny strategiemi, kterým ještě úplně nerozumíme. I když může hybridizace eventuálně vést k vymření zoologického druhu, je to prospěšné pro pěnkavčí populaci jako celek – pomůže jí to přežít. Možná to není moc „politicky korektní“ v naší moderní době, snažící se o zachování biodiverzity, ale je to nutné pro přežití pěnkav.“

Darwinovy pěnkavy skýtají plodnou půdu ke studiu mechanizmů i důsledků jak vzniku, tak zániku zoologických druhů. V Božím Slově (Genesis 1:20–23) se dovídáme, že Bůh stvořil všechny druhy ptáků pátého dne stvořitelského týdne, a že ptáky stvořil tak, aby se množili podle svých stvořených druhů. V souladu s touto biblickou pravdou prokázalo více než půldruhého století studia, že všechny zoologické druhy pěnkav vždy zůstávají pěnkavami. Proto nepřekvapuje, že se mohou mezi sebou křížit. Variabilita pěnkav je často podvodně vydávána za „evoluci pozorovanou v akci“ a tvrdí se, že i evoluci od molekul k člověku, která nikdy pozorována nebyla, bychom pozorovat mohli, jen kdybychom k tomu měli dostatek času. Avšak rozdíly ve tvaru zobáku, velikosti těla a zpěvu svědčí pouze o variacích (odrůdách) mezi pěnkavami, variacích, které nemají vůbec nic co dělat s evolucí v nové druhy zvířat.

Odkazy

1. www.sciencenews.org/article/charms-small-males-may-collapse-darwin’s-finch-species
2. Ibid.
3. S. Kleindorfer et al., “Species Collapse via Hybridization in Darwin’s Tree Finches,” The American Naturalist 183(3):325–341, doi:10.1086/67489
4. P. Grant & R. Grant, “Speciation undone,” Nature 507 (13 March 2014):178–179, doi:10.1038/507178b.
5. Ibid.
6. Kleindorfer et al., “Species Collapse via Hybridization in Darwin’s Tree Finches.”
7. Ibid.
8. Grant and Grant, “Evolutionary Biology: Speciation Undone.”