Vesmírné rozprávky

Nekonečný příběh velkého třesku

John Hartnett

Z creation.com přeložil Jakob Haver – 01/2019. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Velký třesk je vskutku skvělý příběh… tedy pokud jde o jeho vyprávění. Jak prohlašuje web jedné obchodní firmy,

• „Vyprávění příběhů bylo jediným nejsilnějším komunikačním nástrojem po tisíce let a my teprve začínáme chápat, jak je dnes důležitý a významný.“

To také ilustruje to, co řekl údajně Mark Twain:

• „Nikdy nedovolte pravdě, aby se dostala do cesty dobrému příběhu.“

A také Hitlerův propagandista Joseph Goebbels měl tvrdit, že „pokud řeknete jakkoli velkou lež a budete ji dostatečně dlouho opakovat, pak jí lidé nakonec uvěří“.

Na příběhu záleží víc než na vědě

Jako profesor fyziky, působící na australské sekulární univerzitě, publikující ve vědeckých časopisech a vědom si důležitosti komunikace vědy s širší komunitou, jsem měl mnoho příležitostí vidět, jak tento systém funguje. Odborníkům mimo váš obor nezáleží na detailech, avšak na dobrém příběhu ano.

Počátkem roku 2013 jsem například publikoval v odborném tisku kosmologický dokument,² který jsem založil na tom, že pozorovanou rozsáhlou strukturu vesmíru lze velmi dobře popsat při použití konečného ohraničení rozšiřujícího se vesmíru s jedinečným středem a okrajem.

A že to lze udělat i bez zahrnutí „temné energie“ nebo “ temné hmoty“, což jsou účelově vymyšlené faktory, předpokládané ve standardním modelu velkého třesku.

Krátce na to mi telefonovala nějaká žena z tiskového oddělení univerzity a chtěla o tom napsat tiskovou zprávu. Zeptala se mě, co považuji v tom dokumentu za důležité. Řekl jsem jí, že tento dokument podporuje názor, že naše galaxie může mít ve vesmíru výsadní umístění. To ovšem bylo v rozporu s často citovaným kosmologickým principem, který stanoví, že neexistují žádná privilegovaná místa – že naše umístění je čistě náhodné a vesmír nemá žádný střed ani okraj. Z mé studie vyplývalo, že to tak nutně nemusí být.

Jakmile pochopila, o čem tu mluvím, její výraz v obličeji mi prozradil vše. Řekla: „Nemyslím si, že s tímto se dá vůbec něco dělat.“ A nikdy jsem o ní už neslyšel. Publikoval jsem vědu, která prochází sekulární oponenturou, ale skutečný příběh se nesměl vyprávět, protože byl v rozporu s tím, který byl ustanoven jako oficiální.

Kosmologie dobrý příběh potřebuje

Moderní kosmologie vyvinula dobrý „příběh“. Široká veřejnost ho velmi dobře zná. Absolutně nic však neví o detailech, a i kdyby jí byly předloženy, většina z nich by zůstala nepochopena.

Systém se drží zavedeného scénáře. Pokud z něho nevybočíte, můžete svou zprávu vydat. Ale pokud navrhujete něco odlišného – například, že naše galaxie má své zvláštní umístění ve vesmíru – odpovědí je ohlušující ticho. Vy, jako autor, budete ignorován. Ale ti, kteří všeobecně uznávaný vzor přijmou – tedy příběh velkého třesku – nebudou mít při vydávání svých zpráv žádný problém.

Tento dokola opakovaný příběh je plný vymyšlených věcí: temná hmota, temná energie, temné záření, temný proud, temná tekutina, temné fotony,³ kosmická inflace, expandující vesmír, singularita velkého třesku, kvantové fluktuace metastabilního nepravého vakua,⁴ kolidující hyper-rozměrné brány a mohl bych pokračovat.

Kdo rozumí tomu, co je to za věci? Široká veřejnost určitě ne. Odborníci ve skutečnosti také ne, protože nic z toho nebylo nikdy odhaleno nebo prokázáno laboratorním experimentem. Ale tohle všechno je v moderním příběhu velkého třesku zapotřebí,  a že je to vskutku velký příběh. Chystáte-li se říci lež, pak řekněte nějakou velkou.

Obrázek 1 Nezáleží na tom, co je ve vesmíru pozorováno, nové výsledky jsou vždycky do příběhu vtěleny. Příběh je pružný. Je to spolehlivý příběh. Nic ho nemůže vyvrátit, protože cokoliv najdete, přizpůsobí se tak, aby to do něho pasovalo.

Příběh velkého třesku se stal nejoblíbenějším popisem jak struktury, tak i původu vesmíru. Tato historka vesmírné evoluce je úplný epos, který začíná pouhým vodíkovým plynem a po 13,7 miliardách let končí lidmi (obr. 1) a všemi druhy živých tvorů na krásné modré úrodné planetě, v té „jediné správné vzdálenosti“ od Slunce, která „jen tak vypadá“, že byla navržena pro život. Příběh je stále přepisován, protože i popis velkého třesku se neustále mění a vyvíjí.

Galaxie a hvězdy: fakta vs. příběh

Například nově objevená galaxie (viz obr. 2) nebyla ani zdaleka tak velká, jak se očekávalo.⁵ Mnohé další galaxie, nalezené v této fázi jejich příběhu, byly mnohem masivnější, ale vysoký obsah prachu této nové galaxie znamenal, že se z nějakého důvodu musela vyvinout z prvotního plynu mnohem dříve než se očekávalo. Měla být vzhledem ke své velikosti galaxií „v plenkách“, ale díky svému obsahu prachu se jeví jako „dospělá“ galaxie, přestože je co do velikosti malá.

Nyní je tedy jednoduše přehodnocena jako „typická“ tato nová galaxie. Stručně řečeno, nezáleží na tom, co je objeveno, ať už nyní nebo v budoucnosti. Příběh se vždy přepíše, doplní nebo přikrášlí. Toto se v kosmologii nazývá „vědou“. Jak jsem už naznačil, já to nazývám spolehlivým příběhem.

Především ale neexistují ve skutečnosti žádné známé procesy, které by umožnily hvězdám zformovat samy sebe. Evolucionisté věří, že první hvězdy se utvářely z obrovského mraku převážně vodíku a něco málo hélia, který se zhroutil do sebe silou své vlastní gravitace. Nakonec se zahřál natolik, že v jeho jádře se nastartovala termonukleární fúze.

Nicméně skutečná věda nám říká, že smršťující se oblak plynu se zahřeje a výsledkem toho je zvýšený tlak plynu, který zabraňuje jakémukoliv dalšímu zhroucení oblaku. Někteří navrhovali důmyslné metody chlazení infračerveným zářením z mračen molekulárního vodíku, ale tyto chladicí mechanismy jsou prakticky nemožné.⁶ Zhroucení budou nadále bránit také rotace, turbulence a magnetická pole.

Obrázek 2 Klikni pro zvětšení

Obrázek 2 Snímek NASA / ESA Hubble Space Telescope ukazuje obří kupu galaxií Abell 1689 s nově objevenou galaxií A1689-zD1 umístěnou v označeném poli, i když je tak slabá, že je na tomto snímku sotva vidět.

Jenže příběh musí pokračovat. Takže odpověď je jasná, říkají. Řešení poskytuje tajemná, neviditelná, nikdy nepozorovaná temná hmota.⁷ Aby se mračna plynu – ze kterých se měly tvořit první hvězdy – začala hroutit, bylo k tomu potřeba velmi mnoho temné hmoty kolem, aby se mračna silou gravitace zhroutila. Takto může být dosaženo mnohem mocnější gravitační síly, zvláště pokud začnete svůj příběh vyprávěním o temné hmotě, které je ve vesmíru až 90% nebo více. To musí být zaručeně správný příběh, tak se to stalo – říká se nám: my to víme, proto jsme tady, abychom o tom mluvili.

Takže v tom kritickém okamžiku, při formování prvních hvězd, je tu odvolávání se na temnou hmotu. V tom příběhu se do galaxií formují také hvězdy. Aby k tomu došlo, je zapotřebí další temné hmoty, protože opět – bez této hypotetické, nepozorovatelné látky nemůže dojít k žádnému utváření galaxií přirozenou cestou.

Je ironií, že profesionální astrofyzici mohou nabízet nejrůznější hypotetické věci, ale kreativní činnost Stvořitele přijmout nemohou. Snad až na jednu výjimku – že teističtí evolucionisté alespoň dovolí Bohu zažehnout vesmír ve velkém třesku.

Teď podle příběhu byly první galaxie malé a tudíž „mladé“. „Vyrůst“ a stát se tak „dospělejšími“ mohly pouze dalším hromaděním množství hmoty, tedy splynutím s jinými galaxiemi. V této době, udávané pro galaxii na obr. 2, se očekávaly pouze malé, „mladé“ galaxie. Jenže vysoké procento z těch, které jsou pozorovány, jsou mnohem robustnější, než se předpokládalo. Ovšem není třeba se obávat, protože i tohle bude do příběhu zapracováno. Vždyť je to přece nekonečný příběh.

Závěr

Jaké z toho pro nás plyne ponaučení? Především to, že kosmologie není věda. Je to filozofie, věroučný systém – jakýsi příběh – do kterého byly přidány všechny důkazy a pozorování. Již se mu věří; všeobecně spiknutí je zjevné a vůbec nezáleží na tom, jak bláznivý příběh s neznámými a smyšlenými faktory z toho vyjde – dokud je zachován hlavní děj, všechno je v pořádku.

Odkud ten příběh pochází? Od Boha ne. S Jeho příběhem, s pravdivou historií popsanou v biblické zprávě Genesis nemá nic společného.⁸ Tento příběh slouží k tomu, aby oklamal svět myšlenkou, že neexistuje žádný Stvořitel, a tudíž ani žádný Bůh – vesmír a všechno v něm se zkrátka udělalo samo. Ale tomu já nevěřím – a neměli byste ani vy.

Odkazy a poznámky

1. See storytellingforbusiness.com.au; ©2015.
2. Hartnett, J.G., A valid finite bounded expanding Carmelian universe without dark matter, Int. J. Theoretical Physics 52 (12): 4360–4366, 2013.
3. Hartnett, J.G., ‘Dark photons’: another cosmic fudge factor, creation.com/dark-photons, 18 August 2015.
4. Hartnett, J.G., An eternal big bang universe, 26 February 2015.
5. An old-looking galaxy in a young universe, phys.org news, 2 March 2015.
6. Hartnett, J.G., Giant molecular clouds, 15 March 2016.
7. Hartnett, J.G., Why is Dark Matter everywhere in the cosmos?, 31 March 2015.
8. Hartnett, J.G., The big bang is not a Reason to Believe, 20 May 2014