Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 12/2023. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com. Úvodní foto: pixabay.com.
Jedním z neuvěřitelně složitých matematických výpočtů je komplex zvaný „Problém obchodního cestujícího“. Jde o to najít v daném seznamu míst (např. měst) a vzdálenostech mezi nimi tu nejkratší možnou trasu, při které je každé místo navštíveno pouze jednou. S přibývajícím počtem lokací, byť jen o několik míst, se složitost problému dramaticky zvyšuje do závratných rozměrů.
Takovéto výpočty „zaměstnají superpočítače po celé dny“, říká profesor Lars Chittka z univerzity v Londýně.1 Přesto vědci z tohoto ústavu pomocí umělých, počítačem vytvořených květin zjistili, že včely se naučí takové problémy vyřešit, a to v podstatě neobyčejně rychle.2 Jsou to první živočichové, kteří tohle dokáží – a řeší to na rozloze se stovkami míst.
Chittka říká, že včely jsou schopny „propojit stovky květin způsobem, který minimalizuje cestovní vzdálenost, a poté spolehlivě najdou cestu domů – což vzhledem k tomu, že mají mozek o velikosti špendlíkové hlavičky, není vůbec jednoduchý výkon!“ Pomocí umělých, počítačem ovládaných květin vědci zjistili, že to včely dokážou „i když zjistí, že květiny byly různě přeskupeny“.
Spoluautor studie Dr. Mathieu Lihoreau říká, že navzdory omezenému počtu nervových buněk ve včelím mozku nám to ukazuje, že včely mají zjevně „pokročilé kognitivní schopnosti“. Výzkumníci vyjadřují naději, že jednoho dne bude možné pochopit, jak lze takových úctyhodných zpracovatelských výkonů dosáhnout s tak očividně minimálním „hardwarem“.
Jestliže tedy i ti nejlepší inženýři počítačového hardwaru a programátoři softwaru teprve musí navrhnout takový superpočítač s podobnými vlastnostmi „vyspělého“ výpočetního výkonu, natož s takovou účinnosti v prostoru mozku včely, co nám to pak říká o včelím konstruktérovi? To si dokáže spočítat každý, a ani nemusí být nějak zdatný v matematických výpočtech (Římanům 1:20).
Odkazy a poznámky
- Tiny brained bees solve a complex mathematical problem, Queen Mary—University of London, www.qmul.ac.uk, 25 October 2010.
- Lihoreau, M., Chittka, L., and Raine, N., Travel optimization by foraging bumblebees through readjustments of traplines after discovery of new feeding locations, The American Naturalist 176(6):744–757, 2010.
Citace z článku – “”Výzkumníci vyjadřují naději, že jednoho dne bude možné pochopit, jak lze takových úctyhodných zpracovatelských výkonů dosáhnout s tak očividně minimálním „hardwarem“.”” – no tak, že by to zvládnout šlo – tomu věřím – jsme lidé, Boží stvoření, ale doufám, že nám to ještě pár desítek let bude ještě trvat. I když tato naděje mě pomalu opouští. S pomocí umělé inteligence toho za chvíli budeme schopni “vymyslet” asi mnohem více.
Jde o naprosto jedinečný příklad efektivního návrhu. Už jen když zvážíme fakt, že včelí “procesor” má jen 2 mm krychlové objemu a musí navíc zároveň zpracovávat data ze složených očí a to v barvách, z chemo- a mechanoreceptorů tykadel a předpokládám i nějakou úroveň propriocepce vlastního pohybového aparátu. Navíc lidmi vytvořené počítače nyní fungují s frekvencí pulsů v řádech jednotek miliard za sekundu – tedy GHz, tak nervové buňky pracují běžně rychlostí JEDNOTLIVÝCH Hz, maximálně desítek. Což m.j. vede i tomu, že nepotřebují masivní chladicí aparát ani nemají závratnou spotřebu… Číst vice »