Václav Dostál
Dost často se dívám na obsah sekulárního serveru arxiv, oblast kosmologie. Ke svému potěšení jsem tam jednou našel článek „O relativitě rudých posuvů: Rozpíná se prostor reálně?“, který jasně ukazuje, že reálné rozpínání prostoru je nemožné. Článek jsem zpracoval a nachází se na vaclavdostal.8u.cz. Ukazuje se, že jde o vzácnou výjimku realistického pohledu, protože na tomto serveru se jinak objevují „fyzikální“ „výzkumy“ zcela vymyšlených objektů např. prvotních černých děr, údajně existujících v raném vesmíru.
Nyní jsem narazil na článek „Vznik života v inflačním vesmíru.“ Autor, profesor Tomonori Totani z Tokijkské univerzity, se v článku např. snaží „odvodit“ matematický vztah mezi délkou RNA a velikostí vesmíru.
Především bych zdůraznil své překvapení nad tím, že vznik života patří do kosmologie či astrofyziky. To je opravdu závažné „poučení“! Dále si povšimnu si jen abstraktu, poněvadž si myslím, že studium podrobností článku by bylo ztrátou času.
Abstrakt začíná: „Abiotický vznik uspořádané informace, uložené ve formě RNA je důležitý nevyřešený problém, týkající se původu života.“ [Zvýraznil jsem já]. Z dalšího textu vyplývá, že autor si myslí, že „zdrojem“ této uspořádané informace je fyzikální děj zvaný inflace. Bez ohledu na žádný vztah mezi některou fyzikální veličinou (zejména energií) a informací. Jestliže takový vztah neexistuje, nemůže ta fyzikální veličina informaci vytvářet.
Citovaná věta ovšem jasně říká, že jde o nevyřešený problém a jeví se, že ani článek jej neřeší. Píše o náhodném vynoření, „ale tvorba … dlouhého polymeru [RNA], se správným pořadím nukleotidů pomocí náhodných reakcí se jeví statisticky nepravděpodobná.“ Pravděpodobnost se asi má zvýšit takto: „Je nezbytné předpokládat polymer delší než 40–100 nukleotoidů o samoreplikační aktivitě.“ Jinak řečeno schopnost replikace je možná pouze při dostatečné délce polymeru. O něco níže však čteme: „Na druhou stranu lmin [nejmenší možná délka] musí být kratší než 20 nukleotoidů kvůli pravděpodobnosti blízké jednotce na terestriální planetě…“ Žádná konkrétní věc nemůže být delší než 40 nějakých jednotek a současně kratší než 20 těchto jednotek.
Další perla: „Ovšem náš vesmír, stvořený jedinou inflační událostí pravděpodobně obsahuje více než 10100 hvězd podobných Slunci.“ Versus: „…v pozorovaném vesmíru, který obsahuje jenom 1022 hvězd.“ Dodejme, že mnoho hvězd (v námi pozorovaném vesmíru) jsou dvojhvězdy a trojhvězdy a většina samostatných hvězd jsou červení trpaslíci. Minimálně 1078 hvězd podobných našemu Slunci se asi nachází v paralelních vesmírech, že ano?
K první autorově větě mě napadají otázky: Kde se vezmou monomery nutné k polymerizaci? Jak se z náhodně vytvořených monomerů vyberou ty vhodné, aby mohla existovat RNA? Jak se dostanou na správná místa – náhodně? A vnější podmínky nutné k polymerizaci se také objevují náhodně? Kde se tento děj údajně odehrál? Na nějaké exoplanetě nebo někde jinde? Nebo dokonce – jak se naznačuje – zdrojem i tohoto vývoje je inflace? Opakujme: „tvorba takového dlouhého polymeru se správným pořadím nukleotidů pomocí náhodných reakcí se jeví statisticky nepravděpodobná.“
Ještě uvedu: „To tedy ukazuje, že aktivní RNA může opravdu být produkována kdekoli v inflačním vesmíru.“ Názorná“ ukázka, že?
A také: „Tudíž jestliže se v budoucnu objeví mimozemské organismy jiného původu, než pozemského znamenalo by to, že tu při polymerizaci nukleotidů pracuje nějaký neznámý mechanismus, který je mnohem rychlejší než náhodné statistické procesy.“ Mnohem rychlejší, než náhodné procesy jsou řízené procesy. Tyto procesy řídil Bůh, a to na jedné – privilegované – planetě!