Archiv → Z dopisů čtenářů 2016
Z creation.com přeložil Pavel Kábrt – 11/2016. Článek vyšel na stránkách CMI 12. listopadu 2016. Translation granted by Creation.com – Přeloženo s povolením od Creation.com.
C S ze Spojených států nám napsal:
Prohlížel jsem si na stránkách Talk origins [to jsou webové stránky proti kreacionismu] malý archiv, kde je v přehledu popsána otázka diamantů a C14. Oni tam tvrdí, že důkazy založené na radioizotopech představují pro zastánce mladé země významné problémy. Baumgardnerovi a jeho týmu RATE by mělo být doporučeno, aby se tímto tématem zabývali, neboť jejich “klasické radiouhlíkové” vysvětlování není adekvátní. Již dříve publikovaná měření radioaktivního uhlíku z AMS mohou být všeobecně vysvětlena znečištěním, většinou v důsledku chemikálií ve vzorku. Vzorky uhlí, které použila skupina RATE, byly pravděpodobně kontaminovány na místě nálezu. Vzorky diamantů, které tým RATE zpracovával, byly pravděpodobně kontaminovány už chemickými látkami ve vzorcích. Nezpracované vzorky diamantů zřejmě odrážejí přirozené znečištění měřící techniky. Jak uhlí, tak i vzorky diamantů, byly změřeny jinými lidmi až na úroveň přirozeného znečištění prostředí u dané přístrojové techniky, což nepřineslo žádné skutečné známky radiouhlíku.
Odpovídá Joel Tay z CMI:
Milý C S,
děkuji, že jste nám napsal.
I přes nespolehlivost, kterou lze prokazatelně vztáhnout na stránky Talk.Origins, jejich autoři se tak nějak neobtěžovali problémy, které 14C představuje pro uniformitarismus [=Uniformitarianismus, také princip uniformity či aktualismus je směr v přírodních vědách (původně pouze v geologii), podle kterého se předvěké děje zásadně kvalitativně neliší od současných dějů, čili žádná celosvětová potopa či mimořádné události typu stvoření atd.]. Začnu tím, že autoři se mýlí, když naznačují, že 14C představuje nějaké obtíže pro biblické kreacionisty. Radiouhlík není žádným problémem pro zastánce mladé země, protože 14C má poločas rozpadu 5 730 let—což znamená, že už by žádné množství 14C nemělo být detekováno v jakémkoli vzorku, o kterém se věří, že je starší víc jak 100 000 let. Ve skutečnosti je tomu tak, že kdyby existoval nějaký kus 14C masivní jako naše Země, celý by se rozpadl za méně jak jeden milión let.
Protože celosvětová Potopa musela pohřbít ohromné množství živých organizmů, obsahujících uhlík (ti právě tvoří většinu současných zásob uhlí, ropy, přírodního plynu a vápence se zkamenělinami), měli bychom počítat s tím, že poměr 14C/12C bude pro předpotopní vzorky nižší. Jenže při datování pomocí radioaktivního uhlíku se počítá s tím, že poměr byl v minulosti stále stejný. Tím pádem je nižší množství 14C ve vzorku interpretováno jako výsledek delšího rozpadu čili vyššího stáří, jenže ve skutečnosti šlo jen o nižší množství, se kterým rozpad začal. Na druhé straně jakýkoliv nález 14C ve vzorcích, u kterých se předpokládá stáří v miliónech let, je pro uniformitarianisty extrémně problematický.
V rozporu s tvrzením, že radiouhlík představuje “značné problémy pro zastánce mladé země”, CMI ve své knize Achillovy paty evoluce věnovala celou kapitolu podrobnému rozboru, jakým je 14C enormním problémem ne pro kreacionisty, ale naopak pro evolucionisty.
Aby mohli v roce 2003 vědci v USA pracovat s 14C obsaženém v uhlí, získali několik vzorků Ministerstva energetiky a pečlivě je uložili do banky uhelných vzorků. Uhelné vzorky byly testovány a byl v nich indikován 14C, což ukazuje, že tyto vzorky uhlí nejsou staré milióny let. Pro evolucionisty je to velmi problematické stejně jako pro každého kdo učí, že je Země stará milióny let. Aby paradigma miliónů let mohlo být zachováno, někteří přišli s tím, že vzorky uhlí byly kontaminovány na místě migrujícím uhlíkem 14, který se z atmosféry dostal do uhelné sloje, dvojitým záchytem tepelných neutronů, produkovaných rozpadem uranu v okolních horninách, nebo kontaminací moderním uhlíkem během testovací procedury. Avšak jediné důkazy, které pro takovou kontaminaci poskytli, bylo poukázání na to, že tato data nezapadají do jejich paradigma “miliónů let”. A je-li tato metoda takto náchylná ke kontaminaci, pak je asi stěží tak důvěryhodná, jak se tvrdí, což by pak byla ještě slabší námitka proti datování uváděnému v pravdivém záznamu Písma.
Avšak jak jste sám zmínil, tentýž projekt RATE také naměřil radiouhlík nejen v uhlí, ale také v diamantech. Diamanty tvořené primárně uhlíkem s pevnou a nahuštěnou krystalovou mřížkou jsou velmi obtížně prostupné vůči kontaminaci. Když ale byly tyto diamanty testovány, tak v nich opět nacházíme 14C—což je pro evolucionisty vysoce problematické—protože uniformitariánská geologie umisťuje stáří diamantů někam od 1 do 3 miliard let. Někteří evolucionisté, kteří si jsou vědomi, že u diamantů toto nemohou svést na kontaminaci na místě se tohoto problému zbavují možností kontaminace moderním uhlíkem během testovací procedury. Ale ještě jednou, kde jsou důkazy o takové kontaminaci? Opět se to jeví jako nic jiného než jen účelová snaha, jak ignorovat fakta, která nezapadají do uniformitariánského světového názoru. Obvinění z “kontaminace moderním uhlíkem” je ještě nepravděpodobnější, když uvážíme, jak jsou moderní laboratoře vybaveny sofistikovanými postupy, které mají zajistit, že výsledky nebyly ovlivněny kontaminací moderním uhlíkem. Dr. Baumgardner provedl experiment se šesti říčními diamanty z Namibie, jedním z jižní Afriky, jedním z Guiney, západní Afrika, a čtyřmi diamanty ze dvou různých dolů v Botswaně, střední části jižní Afriky. Tím pádem nelze přisoudit v diamantech nalezenému 14C jednorázovou experimentální chybu nebo vlastnímu chemismu vzorku. Nálezy nemohou být přičítány kontaminaci moderním uhlíkem už ani proto, protože dr. Baumgardner kvantifikoval i množství moderního uhlíku testováním všech 12ti diamantů.
V článku Diamonds: A creationist’s best friend [Diamanty: nejlepší přátelé kreacionistů], dr. Sarfati vyvrací některé běžné námitky, předkládané uniformitarianisty, snažící se ubránit své stanovisko. Dr. Sarfati například ukazuje, že lidé (kteří také samozřejmě svoje články vkládají na protikreační web Talk.Origins) odvolávající se na záření pozadí v detektoru coby zdroje kontaminace, nemají dokonce ani povědomí o tom, že pomocí měřiče AMS se neměří radiace, ale počítají se atomy. Tak či onak poměr 14C/12C v Baumgardnerových diamantech byl hodně nad tím, co by se dalo vysvětlovat poukazem na laboratorní pozadí purifikovaného přírodního plynu.
Jiní, více informovaní uniformitarianisté přišli s tím, že se 14C vytvořil záchytem neutronů z nečistot 14N v diamantech. To však nemůže být udržitelným vysvětlením existence radiokarbonu v diamantech, protože i v nejlepším případě a při nejlepším scénáři normálního rozpadu by se takto mohla vytvořit méně než jedna desetitisícina naměřeného množství. A je to ještě horší. Kdyby toto bylo skutečným vysvětlením, musel by ve vzorku existovat nezávislý důkaz o vysokých korelacích koeficientů 14C s jeho procentuálním obsahem dusíku. Jenže to by učinilo tuto metodu měření téměř nepoužitelnou.
Závěrem, radiokarbon zůstává i nadále jednou z Achillových pat evoluce. Údaje nalezené v diamantech nemohou být ledabyle odbyty jen poukazem na namátkový chemický obsah vzorku nebo jiné formy kontaminace během procesu měření.
Doufám, že tyto informace Vám pomohou,
Joel Tay