Teplá Antarktida v raném eocénu

Pavel AkrmanCelosvětová Potopa 9 Komentářů

Antarktida byla kdysi velmi teplá

Michael J Oard

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 03/2024. Úvodní obrázek: Zobrazení vrtných operací během kampaně v Southern McMurdo Sound v Antarktidě od října do prosince 2007 (Mail Online). Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Mount-Jackson-AntarcticaObrázek 1.  Mount Jackson, Antarktida, 3 184 m, se nachází v jižní části Antarktického poloostrova a během období PETM zde nebyl sníh ani led.

Období raného eocénu je v rámci evolučně-uniformitariánské historie považováno za velmi teplé. Ve skutečnosti je hranice mezi paleocénem a eocénem (zvaná Paleocene-Eocene Thermal Maximum – PETM) považována za teplotní maximum. Rozsáhlý výzkum na této stratigrafické hranici zdokumentoval v záznamu globální paleoflóry a paleofauny teplo.1,2,3,4 Pokoušely se to vysvětlit mnohé klimatické simulace, ale bez patrného úspěchu.5

Proxy důkazy o velmi teplé Arktidě

Pozn. překl.: Není možné vrátit se v čase a vidět historii podnebí, proto vědci používají k interpretaci paleoklima stopy zanechané během minulého klimatu, známé jako proxy. K tomu slouží různé organismy, jako rozsivky, jehlice a korály, dále také ledová jádra, letokruhy stromů a jádra sedimentů. (Zdroj: Microbial Life: Paleoclimatology)

Uniformitariánský výzkum dospěl k závěru, že vysoké oblasti zeměpisné šířky nad 60° měly v raném eocénu (podle jejich časové osy) teplotu vyšší než 30°C.6 Kromě toho byl mezi zimou a létem zjištěn jen malý sezónní rozdíl, což vedlo k vyrovnaným klimatickým poměrům. V období PETM byly v Arktidě průměrné roční teploty až 25°C.7 Na severovýchodě kanadských ostrovů byly objeveny bažinaté cypřiše a lemuři, což obojí ukazuje na mnohem vyšší teploty a větší srážky.8,9,10 Z toho se usuzuje, že Arktický oceán nejenže byl bez ledu, ale musel mít teploty kolem 18–24 °C!11,12

Důsledkem tak teplého podnebí ve středních a vysokých zeměpisných šířkách severní polokoule bylo pravděpodobně také velké teplo i v nízkých zeměpisných šířkách. To většinou potvrzují i klimatické simulace. Nicméně uniformitariánští vědci na základě šetření „zjišťují“, že nízké zeměpisné šířky se ve skutečnosti nebyly přehřáté,13 což vyvolává otázku, zda „výsledky“ nejsou podřízeny všudypřítomnému kruhovému uvažování.14

Antarktida měla téměř tropické teploty

Je snazší si představit teplou Arktidu, avšak Antarktidu nikoliv, protože kolem severního pólu převládá spíše oceán, a ne krajina s vysokým reliéfem. Teplý Arktický oceán sice okolní vysoké zeměpisné šířky zahříval, ale Antarktida mohla být díky její vysoké poloze relativně chladná. Kontinenty s vysokou zeměpisnou šířkou se v noci a v zimě značně ochlazují, zejména pokud je na nich čtyři až šest měsíců úplná tma. Navíc, bez hmotného zatížení dnešních ledových plátů, způsobujících izostatický tlak směrem dolů, byla Antarktida před zaledněním pravděpodobně ve vyšší nadmořské výšce, čímž byly účinky chlazení ještě lepší.

„Fosilní flóra svědčí o tom, že zimy musely být teplejší než 10 °C a bez mrazu!”

Nicméně ani Antarktida se zjevně nevyhnula teplu raného eocénu. Nová zpráva uzavírá, že Antarktida byla „téměř tropická“,15 a to na základě identifikace téměř tropické paleoflóry včetně palem podobných těm, které se nacházejí v Austrálii, Nové Guineji a Nové Kaledonii. Fosilní flóra svědčí o tom, že zimy musely být teplejší než 10 °C a bez mrazu! Paleoflora také vykazovala vysokou vlhkost a srážky. Napodobení těchto podmínek je pro klimatické simulace mimořádně náročné.5

Globální oteplování se zbytečně přeceňuje

Mnoho článků o raném kenozoickém oteplování, a dokonce i pozdním kenozoickém oteplování před dobou ledovou, obsahuje evolučně povinné výstrahy ohledně globálního oteplování. Níže vidíme, jak Pross et al. vytváří poplach:

„Nedávno se ranému eocénu dostalo značné pozornosti, protože může poskytnout pohled na reakci zemského klimatu a biosféry při vysokých hladinách atmosférického oxidu uhličitého, což se v blízké budoucnosti očekává z důvodu nesnižujících se uhlíkových emisí vytvářených lidmi.“16

Údaje však silně ukazují na to, že takové antropologické oteplování je značně přehnané, a že mírné oteplení od roku 1880 je způsobeno téměř výhradně přírodními procesy, a člověk na tom má jen malý podíl.17

Důsledky modelu Stvoření / Potopa

Lze vysvětlit takovou floru a faunu s teplým podnebím v rámci modelu Stvoření / Potopa? Existují dvě pravděpodobné možnosti.

Za prvé, pokud svět před Potopou byl rovnoměrně teplý, umožnilo by to zvířatům a rostlinám žít v teplém klimatu i ve vysokých zeměpisných šířkách. Když přišla Potopa, bylo vše jednoduše pohřbeno poblíž místa svého života.

Za druhé, teplá klimatická flóra a fauna mohla být přemístěna z nízkých a středních zeměpisných šířek do vysokých poloh proudem vody nebo raftingem na kládových shlucích. Vzhledem k očekávaným silným proudům v době Potopy mohly být tyto kládové rohože přemístěny do polárních zeměpisných šířek během několika dnů. Druhé vysvětlení je podporováno i silnými letokruhy u mnoha fosilních stromů nalezených ve vysokých zeměpisných šířkách; Pokud stromy rostly tam, kde byly nalezeny, axiální sklon planety by zabránil dostatečnému slunečnímu světlu, potřebnému pro vývoj tak silných růstových kruhů.18

„Teplomilná vegetace ve vysokých zeměpisných šířkách má také své důsledky pro stanovení hranic Potopy a po ní.”

Teplomilná vegetace ve vysokých zeměpisných šířkách má také své důsledky pro stanovení hranic Potopy a po ní. Mohlo k takovému oteplení dojít brzy po Potopě, pokud byly vrstvy eocénu uloženy po Potopě? Pak musí zastánci tohoto názoru také tvrdit, že tyto rostliny a zvířata žili ve stejných vysokohorských podmínkách i po Potopě. Teplý mořský povrch sice mohl způsobit mírné oteplení i ve vysokohorských polohách, ale určitě ne tolik, aby to vyvolalo téměř tropické teploty. Na vysokohorských masivech by stále přetrvávaly zimní teploty hluboko pod bodem mrazu díky nízkému úhlu Slunce nad zemí, bez ohledu na to, jak teplé by byly oceány. Paleoflóra a paleofauna s teplým podnebím ve vysokých a středních zeměpisných šířkách tedy poskytují mocný důkaz, že hranice Potopy a také po ní je nad vrstvami eocénu.19

Odkazy a poznámky

  1. Clift, P. and Bice, K., Baked Alaska, Nature 419(6903):129–130, 2002 | doi:10.1038/419129a.
  2. Hollis et al., Tropical sea temperatures in the high-latitude South Pacific during the Eocene, Geology 37(2):99–102, 2009 | doi: 10.1130/G25200A.1.
  3. Heinemann, M., Jungclaus, J.H. and Marotzke, J., Warm Paleocene/Eocene climate as simulated in ECHAM5/MPI-OM, Climate of the Past 5(4):785–802 | doi:10.5194/cp-5-785-2009, 2009.
  4. Huber, M., A hotter greenhouse?, Science 321(5887):353–354, 2008 | doi: 10.1126/science.1161170.
  5. Oard, M.J., The Genesis Flood and Floating Log Mats: Solving Geological Riddles, Creation Book Publishers ebook, Powder Springs, GA, 2014.
  6. Keating-Bitonti, C.R., Ivany, L.C., Affek, H.P., Douglas, P. and Samson, S.D., Warm, not superhot, temperatures in the early Eocene subtropics, Geology 39(8):771, 2011 | doi: 10.1130/G32054.1.
  7. Weijers, J.W.H., Schouten, S., Sluijs, A., Bringhuis, H. and Sinninghe Damsté, J.S., Warm arctic continents during the Palaeocene-Eocene thermal maximum, Earth and Planetary Science Letters 261(1–2):230–238, 2007 | doi:10.1016/j.epsl.2007.06.033.
  8. Christie, R.L. and McMillan N.J. (Eds), Tertiary Fossil Forests of the Geodetic Hills, Axel Heiberg Island, Arctic Archipelago, Geological Survey of Canada Bulletin 403, Ottawa, Canada, 1991.
  9. Estes, R. and Hutchison, J.H., Eocene lower vertebrates from Ellesmere Island, Canadian Arctic Archipelago, Palaeoclimatol. Palaeoecol. 30:225–247, 1980 | doi:10.1016/0031-0182(80)90064-4.
  10. McKenna, M.C., Eocene paleolatitude, climate, and mammals of Ellesmere Island, Palaeoclimatol. Palaeoecol. 30:349–362, 1980 | doi:10.1016/0031-0182(80)90065-6.
  11. Sluijs, A. et al., Subtropical Arctic Ocean temperatures during the Palaeocene/Eocene thermal maximum, Nature 441(7093):610–613, 2006 | doi:10.1038/nature04668.
  12. Moran K. et al., The Cenozoic palaeoenvironment of the Arctic Ocean, Nature 441(7093):601–605, 2006 | doi:10.1038/nature04800.
  13. Keating-Bitonti et al., Ref. 6, pp. 771–774.
  14. Oard, M.J., The reinforcement syndrome ubiquitous in the earth sciences, Creation 27(3):13–16, 2013; creation.com/reinforcement-syndrome.
  15. Pross, J. et al., Persistent near-tropical warmth on the Antarctic continent during the early Eocene epoch, Nature 488(7409):73–77, 2012 | doi:10.1038/nature11300.
  16. Pross et al., Ref. 15, p. 73.
  17. Oard, M.J., The Great Global Warming Debate: The Facts, the Fiction and the Furore, Creation Ministries International DVD, 43 minutes, 2011.
  18. Francis, J.E., Growth rings in Cretaceous and Tertiary wood from Antarctica and their palaeoclimatic implications, Palaeontology 29(4):665–684, 1986.
  19. Oard, M.J., A Late Cenozoic Flood/post-Flood boundary part V—climatic and other evidence, Creation 27(1):119–127; creation.com/flood-boundary-cenozoic.

 

Subscribe
Upozornit na
9 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Václav Dostál

Pavle, děkuji za odkazy, rád jsem si je přečetl. Rekonstrukce předpotopní Země je velmi obtížná. Nicméně se všichni shodneme, že naše planeta před Potopou vypadala velmi velice odlišně od současnosti. / V poslední době se znovu zabývám tzv. gravitací a opakovaně se mi studiem potvrzuje, že jde o elektromagnetický jev. Představy a tvrzení oficiální vědy (mainstreamové, “standardní”) jsou naprosto falešné.

jhk - vlasta

V blíže časově neurčeném budoucnu na jedné přirodovědné fakultě v blíže neurčeném státě na západě – “” už jsi to četl Smithi o tom článku na science? No, říkal mi Bill, že o tom mluví kdekdo, ty víš něco konkrétního? No, zatím nic přesného, mě to říkal Karl, že to proběhlo tak nějak rychle a moc dlouho se tam prý ten článek neohřál a někdo to zase rychle smazal. A neříkal ti tedy, co tam bylo napsáno? No, vyznělo to tak, jako kdyby ti kluci z AI-for all, víš jak… Číst vice »

Last edited 1 měsíc před by jhk - vlasta
Václav Dostál

Chybí mi zmínka o předpotopním uspořádání současných pevnin do jedné veliké, položené kolem předpotopního rovníku, který byl jinde než dnes (což také platí pro zemské póly). Antarktida byla součástí této prapevniny a panovalo na ní stejné podnebí jako na jiných částech – které dnes tvoří Ameriky, Afriku, Eurasii, Austrálii a také Mikronésii. Podnebí na této předpotopní pevnině bylo tropické a subtropické – ovšem ne tak horké jako dnes. Během potopy se všechno změnilo radikálně a to v kolosálním měřítku.

mipi

Zajímavá debata. Shodou okolností jsem se nedávno zabýval Green River geologickou formací. Green River je známá úžasnými zkamenělinami ryb a netopýrů a je datovaná právě do eocénu. Na creation.com jsem našel zcela věcnou polemiku mezi M. Oardem ( tuto formaci přiřazoval k závěrečné fázi Potopy ) a John H. Whitmore. Whitmore celkem přesvědčivě líčí, že právě tzv. eocén nastupuje po potopě – ještě nenastala doba ledová, hory ( zde Rocky Mountains ) se zvedají ( Ž 104,8 ) a masy nezpevněných sedimentů náhlými sesuvy pohřbívají život v a okolo velkého… Číst vice »

Lukáš Kuča

Aha, rozumím-li tedy správně, něco jako eocén nemá v kreačním modelu ekvivalent a nálezy, které jsou této době přisuzované, mohou být jak důsledky potopy, tak i následných dramatických proměn klimatu.

Lukáš Kuča

Závěry jsou poměrně srozumitelné, nicméně by mě zajímala projekce pojmu jako “eocén”, který mám spojený vyloženě s lyell-darwinismem, do scénáře mladé Země a katastrofických změn.