superhabitable

Superobyvatelné planety

Pavel Akrman Vesmír, astronomie Napsat komentář

Astronomové se pokusili identifikovat exoplanety, které by mohly podporovat život, přestože jejich úsilí dosud nepřineslo téměř žádné výsledky.

Dr. Danny R. Faulkner

Z answersingenesis.org přeložil Pavel Akrman – 10/2020.

Nedávný článek v časopise Astrobiology se pokusil identifikovat tzv. superobyvatelné planety. Co je to za planety? Ohledně možnosti mimozemského života se soustředilo hodně diskusí na planety podobné Zemi. Ovšem kromě toho, že na Zemi existuje život, čím je tak výjimečná? Autoři této studie tvrdili, že použití Země jako standardu k určení vhodného místa pro život je antropocentrické1 a porušuje Koperníkovu zásadu, že na nás ani na našem umístění ve vesmíru není nic pozoruhodného. Autoři dospěli k závěru, že život by byl pravděpodobnější na planetách, které by převyšovaly schopnost Země udržet život. Definici superobyvatelných planet stanovili tak, že tyto mají větší biomasu a vyšší biologickou rozmanitost než Země.

Co je nutné pro superobyvatelnou planetu?

„Prvním kritériem superobyvatelnosti je typ hvězdy, kterou planeta obíhá.”

Prvním kritériem superobyvatelnosti je typ hvězdy, kterou planeta obíhá. Slunce je hvězdou hlavní posloupnosti spektrálního typu G.2 Mnozí považují slunce za ideální pro podporu života na obíhajících planetách, které mají všechny správné vlastnosti. Hvězdy hlavní posloupnosti poskytují relativně dlouhou životnost a stabilitu. Nicméně životnost hvězd hlavní posloupnosti hmotnějších než slunce (tj. spektrálního typu O, B, A, a F) mají životnost znatelně kratší než slunce (téměř 10 miliard let). Evolucionisté si obecně myslí, že původ a vývoj inteligentního života vyžaduje miliardy let (na Zemi 4 miliardy let), takže hvězdy hlavní posloupnosti hmotnější, než slunce by měly být z těchto úvah vyloučeny. Takže zůstávají hvězdy podobné hmotnosti jako slunce (jiný typ G) a hvězdy méně hmotné než slunce (spektrální typy K a M).

superhabitable1Foto LucasVB, z Wikimedia Commons.

Autoři tvrdili, že vzhledem k relativně krátké životnosti Slunce nemusí hvězdy obíhající kolem dalších hvězd hlavní posloupnosti typu G mít dostatek času na vývoj inteligentního života. Vzhledem k tomu, že hvězdy hlavní posloupnosti K a M mají životnost mnohem delší než 10 miliard let Slunce, jsou tedy pro inteligentní život pravděpodobnějšími kandidáty. Autoři této studie však argumentují proti hvězdám typu M, kolem nichž obíhají superobyvatelné planety, protože obyvatelné zóny pro všechny planety vhodné pro život jsou velmi blízko hvězd. To by téměř jistě vedlo k vázané rotaci (díky slapovým silám, pozn.překl.), čehož následkem by byly planety, obíhající jednou stranou neustále obrácenou ke hvězdě (stále den) a druhou stranou trvale odvrácenou od hvězdy (stále noc). To není zrovna dobrá podmínka pro život, takže autoři této studie dospěli k závěru, že nejpříznivější jsou hvězdy hlavní posloupnosti typu K, a hned na druhém místě jsou pak hvězdy hlavní posloupnosti typu G.

superhabitable2Foto: Unmismoobjetivo, z Wikimedia Commons.

Vezmeme-li však v úvahu časové omezení pro vývoj života, pak mladé hvězdy hlavní posloupnosti G a K nejsou vhodnými kandidáty. Koneckonců, pokud je hvězda (a tím podle všeho i její planety) stará jen 2 miliardy let, není příliš pravděpodobné, že by na ní došlo k vývoji pokročilého života. Autoři této současné studie proto označili za nejlepší kandidáty hvězdy, které byly považovány za nejméně stejně staré jako slunce (4,6 miliardy let). Varovali však, že odhady stáří jednotlivých hvězd mohou být velmi ošidné.

Pokud jde o planetární vlastnosti příznivé pro život, jako první je nutné vzít v úvahu oběžnou dráhu v obyvatelné zóně hvězdy. Pokud se hvězda nenachází v obyvatelné zóně své hvězdy nebo se k ní alespoň nepřibližuje, musí být z úvahy vyřazena. Jaké další vlastnosti by měly vést k větší biomase a vyšší biologické rozmanitosti? Autoři této studie se domnívali, že ideální bude průměrná teplota o 5 °C vyšší než na Zemi (je zjevné, že se nezabývali mnohými připomínkami o nebezpečí globálního oteplování). Autoři uvažovali o dalších faktorech, jako je podíl povrchové vody na planetách, poměr vody ke krajině a přítomnost vnitřního tepla a deskové tektoniky (desková tektonika je žádoucí). Všechny tyto úvahy vedly k tomu, že planety o něco větší, než Země byly označeny za superobyvatelné.

Výsledek

„Z více než 4 000 dosud objevených exoplanet vědci identifikovali dva tucty kandidátů na to, co považovali za superobyvatelné planety.”

Z více než 4 000 dosud objevených exoplanet vědci identifikovali dva tucty kandidátů na to, co považovali za superobyvatelné planety. Dokument však uvedl, že pouze dvě z 24 exoplanet „jsou statisticky ověřené planety“. Co to znamená? “Ostatní objekty jsou totiž nepotvrzené objekty zájmu (dalekohledu) Kepler (Kepler Objects of Interest – KOI), z nichž některé se mohou ukázat jako astrofyzikální falešné případy3.” Kepler nedávnou pracoval v rámci vesmírné mise a hledal exoplanety pomocí tranzitů. KOI jsou jen předpokládané tranzity, které Kepler pozoroval, ale nebyly prokázány. To znamená, že 22 z 24 superobyvatelných planet nemusí vůbec existovat! Kromě toho ty zbývající dvě planety obíhají kolem hvězd hlavní posloupnosti typu G, tedy hvězd, které podle kritérií stanovených v tomto článku nejsou o nic lepší než slunce.

Ponecháme-li tento problém stranou, jsou vlastnosti těchto exoplanet, považovaných za tak důležité pro život, zcela neznámé. Jediné, co o každé z těchto planet víme, je jejich orbitální vzdálenost a velikost. Všechno ostatní, jak ostatně připouštějí i sami autoři studie, je neznámé.

Závěr

Tento dokument tedy své sliby nenaplnil. Většinou se jednalo pouze o diskusi o tom, které parametry (jak planet, tak i obíhaných hvězd) mohou umožnit život rozvinutější, než je na Zemi, a tudíž naplní definici superobyvatelné planety. Pokud by tímto článek skončil, mohlo by to být snesitelné. Nicméně vzhledem k tak malým znalostem ohledně vlastností exoplanet je potom prohlášení, že máme skutečné příklady nějakých superobyvatelných planet, obrovsky přemrštěné, zvláště když některé z nich velmi pravděpodobně ani neexistují. A proto bylo zařazení možných superobyvatelných planet přinejmenším ukvapené.

Takovéto evoluční spekulace sotva mohou zpochybnit biblicky založený světonázor o stvoření. Víme, že Bůh stvořil Zemi výhradně k obývání (Izajáš 45:18). Neexistuje žádný jiný svět tak popsaný v Písmu. Ze všech dalších částí Bible vyplývá, že člověk je středem Boží pozornosti (např. Genesis 1; Žalm 8: 3–8). Neočekáváme tedy, že zde budou další obyvatelné světy, ať už superobyvatelné nebo jiné.

Poznámky

  1. Antropocentrismus znamená soběstředný způsob myšlení, názor či postoj, podle něhož je člověk středem všeho, východiskem a měřítkem každého hodnocení, případně i cílem vesmíru. Wikipedie
  2. Nyní se stalo módou nazývat hvězdy v nižší části hlavní posloupnosti „trpaslíky“, ale já to odmítám a upřednostňuji  výraz „hvězdy nižší hlavní posloupnosti“.
  3. Kepler exoplanety ve skutečnosti nevidí. Pozoruje pouze jasnost mnoha tisíců hvězd. Pokud planeta přechází před svou hvězdou, dojde k nepatrnému poklesu jasnosti. Ale tento pokles může mít řadu příčin, které lze souhrnně označit jako falešné případy. Mezi ně mohou patřit hnědí trpaslíci nebo třeba dvojhvězdy, kdy dvě hvězdy obíhají okolo společného těžiště. (https://www.exoplanety.cz/)
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments