Speciace je hlavní mechanismus zodpovědný za diverzifikaci stvořených druhů rostlin a živočichů.
Speciace je přirozený proces, při kterém vznikají nové varianty druhu. Druh je obecně definován jako přirozeně se vyskytující populace, která se skutečně nebo potenciálně kříží a je reprodukčně izolována od jiných takových skupin. Druhy mohou vznikat jen z původně Bohem stvořených pradruhů (baraminů) a to zejména pokud se členové původního druhu oddělí (geograficky, jinak) a vytvoří tak svébytnou modifikaci původního druhu. Nově vzniklé varianty druhy mohou ztratit schopnost se z původní variantou křížit nebo tuto schopnost sice neztratí, ale v přírodě ke křížení nedochází.
Identifikace speciace je problematická, neboť je závislá na stanovení reprodukovatelnosti v přírodě.
Současnou klasifikaci druhů sestavil kreacionista Karl Linne před více než 150 lety. Původně však byly – vzhledem ke stupni tehdejšího poznání – jako různé druhy označeny i ty skupiny živočichů, u kterých byla později objevena schopnost křížení s jinými druhy, jiné jsou schopny páření pouze v zajetí, apod. Pro objev „nového druhu“ v minulosti často postačovala fyzická vzhledová odlišnost nebo dokonce i chování (např. želvy skrytohrdlé a skrytohlavé). Je třeba si uvědomit, že člověk dostal od Boha úkol pojmenovat všechno tvorstvo a je tedy na něm, co si určí za druh a co již nikoliv. Variabilita druhu však v žádném případě nedokazuje Darwinův předpoklad biologické evoluce dávných věků.
Druhy speciace
Allopatrická speciace nastane v případě extrémní geografické izolace od rodičovských druhů, kdy dojde ke vzniku svébytné varianty původního druhu. Organismy jsou buď stále schopné reprodukovat se sexuálně s původními rodičovskými druhy, v některých případech se však deaktivuje funkce chromozomů pro spárování a „nový“ druh díky této deformaci pak již není schopen se reprodukovat s původní mateřskou populací, jindy je toho schopen pouze v zajetí.
Parapatrická speciace se vyskytuje na okrajích areálů výskytu rodičovských druhů. U daných jedinců vznikne nějaká odlišnost, která se zafixuje a přenáší z generace na generaci.
Peripatrická speciace nastane při pohlavním rozmnožování, kdy se některé geny původního pradruhu mohou deaktivovat a jiné zdůraznit. K tomuto procesu dochází hlavně u malých populací. Jinými slovy pokud se například v malém stádu skotu začnou prosazovat dominantní strakatí samci, může mít časem toto stádo jiný charakter než původní populace.
Sympatrická speciace není založena na geografických či jiných barierách pro vznik nové varianty. Jejím základem je odlišnost jedinců z rodičovského druhu, kteří využívají možnost vybrat si partnery pro rozmnožování dle jimi zvolených kritérií. Jinými slovy se v dané populaci prostě část jedinců rozhodne množit se jen mezi s sebou a tím dojde k oddělení od zbytku. Tento proces není totožný s darwinistickým přírodním výběrem.
Umělá speciace Šlechtění a křížení domestikovaných živočichů prokazuje, že proces variability lze usměrnit i urychlit. Například za posledních 300 let vzniklo několik se nových plemen psů odvozených od původně stvořeného pravlka. Člověkem zdeformované populace však většinou nejsou schopny přežívat ve volné přírodě. V případě rostlin je znám proces, kdy se vyšlechtěné odrůdy vrací do původního přírodního stavu.
Genové inženýrství spočívá v umělém přenesení (zásahem člověka) určitého genu s charakteristickou vlastností z jednoho organismu na druhý i v takových případech, ke kterým by v přírodě nemohlo dojít, tedy i mezi geneticky zcela rozdílnými jedinci. Výsledkem jsou geneticky modifikované organismy (GMO), které se mohou křížit s původními přírodními druhy (i nekontrolovatelně), mohou předávat své geny i zcela jiným organismům (např. rostlinné produkty bakteriím zažívacího traktu, hmyzu, ad.) či vyvolávat v jedincích jiného druhu reakce (alergie, usmrcení, potlačení, aj.).