six-evidences

Šest biologických důkazů mladé Země

Jakob Haver Stáří Země a vesmíru Napsat komentář

Jeffrey P. Tomkins, PH.D. *)

Z www.icr.org přeložila Martina R. – 09/2019.

Co nám Bible říká o stáří Země? Bible nejenom popisuje, jak Bůh stvořil Zemi a život na ní v šesti dnech, nýbrž Genesis také obsahuje detailní genealogii a chronologii. Na základě hebrejského masoretského textu můžeme stáří Země odvodit na 6 000 let.1,2 Oproti tomu evolucionisté věří, že Země je stará 4,6 miliard let a že život začal asi před 3,5 miliardami let.

Zatímco evoluční příběh je pouze naturalistickou spekulací, Bible nabízí poměrně komplexní historii a časovou osu, která poskytuje základ pro to, co je často nazývané jako pohled kreacionistů mladé Země. Dokazují však vědecká fakta mladý věk Země? Tento článek ukáže, že mladá Země je dobře podložena biologickými daty.

1. Měkké tkáně a biomolekuly ve fosiliích

six_bio_evidences_trexVe fosiliích, které mají být miliony let staré, by neměly existovat neporušené a nerozložené měkké tkáně a snadno se rozkládající biomolekuly – ale existují. Nejznámějším případem této evoluční záhady byl objev měkké, elastické tkáně v kostech T. rexe s viditelnými cévami, krevními buňkami uvnitř těchto cév, a osteocyty – kostními buňkami s jemnými, prstům podobnými výběžky.3,4 V kostech T. Rexe byly také nalezeny kolagenové proteiny. Podobné nálezy byly odhaleny i u jiných fosiliích dinosaurů, včetně hadrosaura a Triceratopse.5,6

Vědecký pracovník ICR Brian Thomas sestavil seznam 41 různých článků, popisujících úžasné měkké tkáně a biomolekuly objevené ve fosiliích mnoha různých druhů suchozemských a mořských živočichů a rostlin.7 Řada z těchto nálezů byla odhalena a zdokumentována sekulárními vědci. Některé z těchto objevů zahrnují fosilie údajně 250–550 milionů let staré. Protože by pro tyto velmi snadno rozložitelné sloučeniny bylo nemožné, aby vydržely více než pár tisíc let, důkazy jasně hovoří pro mladý věk Země a pro globální Potopu, která vyprodukovala zkamenělé pozůstatky a pohřbila je rychle v sedimentech asi před 4 500 lety.

2. Vzkříšení starověkých mikrobů

six_bio_evidences_pic2Od poloviny 90. let 20. století vědci izolovali a popsali více než 1 200 starověkých mikroorganizmů extrahovaných z fosilií nalezených v jantaru.8 Tyto nálezy jantarových fosilií zahrnují devět starověkých kvasinek, z nichž 4 jsou pivovarské kvasnice, které byly jedním z vědců, kteří je objevili, patentovány a použity ke komerčnímu vaření piva. Předpokládalo se, že tyto mikroby extrahované z jantaru jsou až 40 milionů let staré.

Ale k nejúžasnějšímu objevu mikrobů došlo, když vědci dokázali oživit bakterie extrahované ze solných inkluzí ve vrstvách hornin, které měly být staré 250 milionů let.9 Solná inkluze je uzavřená kapsa slané vody, zachycená při tvorbě sedimentární horniny – jev, ke kterému mohlo dojít během Potopy zapsané v Genesis. Vědci vzhledem k evolučnímu chápání horninových vrstev datovali tuto solnou inkluzi do raného triasu. Netřeba dodávat, že tyto vzkříšené starověké mikroby by se tam vůbec neměly vyskytovat, pokud má být tato vrstva opravdu tak stará. Jejich existence hovoří pro mladou Zemi a nedávnou globální Potopu.

3. Degenerace lidského genomu

six_bio_evidences_pic3V rozporu s všeobecně rozšířeným evolučním učením se lidský genom ve skutečnosti postupem času znehodnocuje. Jde o úpadek, nikoli o vývoj. Na počátku stvoření měli Adam a Eva genom nedotčený, bez chyb. Poté upadli do hříchu a přinesli tak prokletí na stvoření, což způsobilo rostoucí množství rozpadu DNA a postupnou ztrátu genetické informace v následných generacích jejich potomků. Tato degenerace je způsobena četnými mírně škodlivými mutacemi, které se objevují v každé generaci, a rychlost akumulace těchto genetických změn svědčí o lidském původu v souladu s biblickou chronologií zhruba 6 000 let.

Jak jsem již zdokumentoval dříve, empirické genetické hodiny určené jak sekulárními, tak kreacionistickými badateli naznačují, že počátek této lidské degenerace se datuje přibližně před 5 000 až 10 000 lety.10,11 Tento aktuální časový rámec také úzce zapadá do profilu očekávané délky lidského života, která se po celosvětové Potopě rychle a soustavně snižovala.

4. Důkazy pro mitochondriální Evu a nedávný původ Adamova chromozomu Y

six_bio_evidences_pic4Vně jádra lidské buňky působí malé organely, zvané mitochondrie, jako energetické továrny. Každá mitochondrie obsahuje malý úsek kruhové DNA, která se dědí zpravidla pouze po matce. Vědci studovali mitochondriální DNA ve skupinách lidí po celém světě a zjištěná data se shodují s jediným původem všech lidí před méně než 10 000 lety.10,11 Kreacionistický vědec a genetik Robert Carter rekonstruoval shodu sekvence mitochondriální DNA pro původní „Evu“ a výsledky publikoval v recenzovaném sekulárním časopise.12,13

Biologické pohlaví jednotlivce je geneticky určeno zděděnými pohlavními chromozomy – XY pro muže a XX pro ženy. Při početí získá mužské embryo chromozom Y z otcovy spermie a chromozom X z matčina vajíčka. Ženské embryo získá chromozom X jak od otce, tak od matky. Chromozom Y stimuluje vývoj mužských rysů.

Jak se ukázalo, v sekvenci DNA pro lidský chromozom Y existuje jen velmi omezené množství variací v celosvětové populaci. To odpovídá počátku lidstva před asi 6 000 lety.14 A skutečně, tentýž nedávný původ chromozomu Y sledoval stejný průběh variací, pozorovaný v sekvenci mitochondriální DNA. To je v souladu s lidskou historií zapsanou v Genesis.

5. Nezměněné živé fosilie (stáze)

six_bio_evidences_pic5Živočichové jako medúzy, ostrorepi, lalokoploutví a mnoho dalších jsou živým důkazem nedávného stvoření.15 Jak by mohlo tolik druhů živočichů zůstat beze změny během údajných milionů let přičítaných evoluci? Jsou nazývané živé fosilie – termín vytvořený Darwinem – a tvoří nespojité fosilní úseky v tom smyslu, že se ve fosilních záznamech objevují náhle, bez jakýchkoli evolučních předchozích forem, poté mizí a měli zjevně vyhynout, ale přitom existují dodnes. Například ostrorepi se objevují ve fosilním záznamu z doby před 450 miliony let (podle evolučního datování), potom na stovky milionů let zmizí, ale nyní jsou živé. Evolucionisté to rádi nazývají „Lazarův efekt.“

Jedna z živých fosilií, borovice wollemie vznešená, se poprvé objevila ve zkamenělinách z doby údajně před více než 200 miliony let a nejenže stále existuje, ale má své živé protějšky datované na méně než tisíc let. To, že v těchto živých fosiliích není pozorována evoluce, společně s jejich náhlým výskytem ve fosilních záznamech a následná absence v nich po miliony let, nepodporuje evoluční paradigma. Naopak fosilní záznam ukazuje, že globální Potopa nastala pouze před několika tisíci lety a ekosystémy postupně pohřbila.16 Živé fosilie jsou spíše důkazem toho, že Země je docela mladá.

6. Populační růst

six_bio_evidences_pic6Podle evoluční časové osy se lidé odchýlili od předka podobného šimpanzům před třemi až šesti miliony let. V takovém případě by muselo dnes žít nebo být pohřbeno ve fosilních záznamech mnoho miliard lidí. Vzhledem k tomu, že současná lidská populace se blíží k osmi miliardám, tu evoluční příběh zcela selhává – mělo by nás být mnohem více.

Jak se ukazuje, současný počet žijících lidí perfektně zapadá do biblického modelu Země, která byla zhruba před 4 500 lety znovu osídlena Noemovými třemi syny a jejich ženami. V roce 2015 použili Robert Carter a Chris Hardy počítačový model populačního růstu, který zahrnoval různé proměnné, jako je věk dosažení dospělosti, minimální doba mezi narozením dětí a věk, ve kterém dosahují ženy menopauzy.17 Také zohlednili pravděpodobnosti jako je polygamie, četnost dvojčat a riziko smrti vzhledem k věku. Jejich závěr zněl, že „získat současnou světovou populaci ze tří zakládajících párů za čtyři a půl tisíce let je triviální (tj. není to nic těžkého).“ 17

Těchto šest biologických důkazů poskytuje dostatečnou podporu pro mladou Zemi. V každé vědecké oblasti existuje mnoho příkladů a každým rokem jsou objevovány další.

*) Dr. Tomkins je ředitelem Life Sciences na Institutu pro výzkum stvoření a získal akademické vzdělání Ph.D. v oboru genetiky na Clemson University.

Odkazy

  1. Johnson, J. J. 2008. How Young Is the Earth? Applying Simple Math to Data in GenesisActs & Facts. 37 (10): 4-5.
  2. Hardy, C. and R. Carter. 2014. The biblical minimum and maximum age of the earth. Journal of Creation. 28 (2): 89-96.
  3. Schweitzer, M. H. et al. 2005. Soft-Tissue Vessels and Cellular Preservation in Tyrannosaurus rex. Science. 307 (5717): 1952-1955.
  4. Schweitzer, M. H., J. L. Wittmeyer, and J. R. Horner. 2007. Soft tissue and cellular preservation in vertebrate skeletal elements from the Cretaceous to the present. Proceedings of the Royal Society B. 274 (1607): 183-197.
  5. Schweitzer, M. H. et al. 2009. Bimolecular Characterization and Protein Sequences of the Campanian Hadrosaur B. canadensis. Science. 324 (5927): 626-631.
  6. Armitage, M. H. and K. L. Anderson. 2013. Soft sheets of fibrillar bone from a fossil of the supraorbital horn of the dinosaur Triceratops horridus. Acta Histochemica. 115 (6): 603-608.
  7. Thomas, B. Published Reports of Original Soft Tissue Fossils. Posted on ICR.org September 17, 2018.
  8. Thomas, B. ‘45-Million-Year-Old’ Brewer’s Yeast Still Works. Creation Science Update. Posted on ICR.org August 17, 2009.
  9. Vreeland, R. H., W. D. Rosenzweig, and D. W. Powers. 2000. Isolation of a 250 million-year-old halotolerant bacterium from a primary salt crystal. Nature. 407 (6806): 897–900.
  10. Tomkins, J. P. 2014. Genetic Entropy Points to a Young CreationActs & Facts. 43 (11): 16.
  11. Tomkins, J. P. 2015. Genetic Clocks Verify Recent CreationActs & Facts. 44 (12): 9-11.
  12. Carter, R. 2009. The Neutral Model of evolution and recent African origins. Journal of Creation. 23 (1): 70-77.
  13. Carter, R. W. 2007. Mitochondrial diversity within modern human populations. Nucleic Acids Research. 35 (9): 3039-3045.
  14. Carter, R. W., S. S. Lee, and J. C. Sanford. 2018. An overview of the independent histories of the human Y chromosome and the human mitochondrial chromosome. In Proceedings of the Eighth International Conference on Creationism. J. H. Whitmore, ed. Pittsburgh, PA: Creation Science Fellowship, 133-151.
  15. Guliuzza, R. J. 2016. Major Evolutionary Blunders: The Fatal Flaws of Living FossilsActs & Facts. 45 (6): 16-18.
  16. “The geological column and its accompanying fossils represent the progressive extinctions and rapid ebb and flow of water burying entire ecosystems over the course of the flood year.” Tomkins, J. P. and T. L. Clarey. Red Algae Lazarus Effect Can’t Resurrect Evolution. Creation Science Update. Posted on ICR.org January 31, 2019.
  17. Carter, R. and C. Hardy. 2015. Modelling biblical human population growth. Journal of Creation. 29 (1): 72-79.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na