design-science

Sekularisté volají po vědě o designu

Jakob Haver Fakta pro stvoření 3 Komentáře

Recenzovaný sekulární dokument upřednostňuje inteligentní design v jemném vyladění molekulárních strojů a systémů

Jakob Haver

Úvod

Slovo „design“ (záměrný plán, účelná konstrukce) je v evoluční terminologii doslova „kacířským“ pojmem. Darwinisté nemohou v přírodě strpět jakýkoli záměr, účel nebo předem naplánovaný projekt, protože tím by samozřejmě také museli přiznat i nějakého inteligentního konstruktéra, designera. Žádný plán se neobejde bez inteligentní bytosti. Kvalifikované výroky o designu se již nějakou dobu objevují, a to zejména s postupujícím poznáváním vesmíru – byť k nelibosti fundamentálních evolucionistů. Nicméně existuje množství určujících parametrů, které zajišťují chod vesmíru právě tak, a ne jinak (viz Vyladěný vesmír). Toto uznali již mnozí vědci.

Design v biologii

Avšak nejzjevněji lze poukázat na design v biologii. I ta nejjednodušší forma života na této planetě je nesrovnatelně složitější a kvalitnější než jakákoliv lidská technologie, a i ty nejlepší lidské vynálezy vypadají ve srovnání s biologickým světem neohrabaně a surově.

Tomuto choulostivému tématu se věnovali dva sekulární vědci, Steinar Thorvaldsen (The Arctic University v Tromsø, Norsko) a Ola Hössjer (Stockholm University, Dep. of Mathematics, Švédsko), kteří ve své studii, zveřejněné v respektovaném sekulárním časopise Journal of Theoretical Biology (Žurnál teoretické biologie)1 podrobně rozebírají použití statistických metod k modelování jemného vyladění molekulárních strojů a systémů.

Hned v úvodu je třeba zmínit fakt, že autoři této práce nejsou z USA. Proč to zmiňuji? Protože věhlasný americký popularizátor vědy Bill Nye tvrdí, že pokud někdo z vědců zpochybňuje evoluci, pak je to výhradní záležitostí jen Spojených států. To je ovšem pustá lež – stačí se jen podívat na seznamy tisíců vědců z celého světa, kteří veřejně deklarují svůj nesouhlas s Darwinovou teorií (viz např. Vzpoura proti darwinismu). Autoři této studie jsou z Norska a Švédska.

Ve svém dokumentu vytyčili pět hlavních okruhů (zvýraznění přidáno překladatelem):

  1. Statistické metody jsou vhodné pro modelování jemného vyladění.
  2. Ve funkčních proteinech, celulárních sítích atd. je evidentní jemné vyladění
  3. Konstanty a počáteční přírodní podmínky jsou záměrně vyladěny.
  4. Statistická analýza modeluje vyladění některých kategorií designu.
  5. Jemné vyladění a design zasluhuje pozornost ve vědecké komunitě.

(Pozn. překladatele: v bodě 3 je skutečně slovo „záměrně“. Autoři v originále použili výraz „deliberately“, což slovníky překládají jako „schválně, úmyslně, záměrně, vědomě, cíleně“. To je v evolučním výrazivu něco naprosto nevídaného.)

Už jen těchto pět vytyčených bodů dává všem jasnou zprávu o tom, že autoři přicházejí s něčím velmi neobvyklým (mírně řečeno), a to nejen pokud jde o formulaci ve všeobecně zavedené sekulární terminologii. Pojmy jako „design zasluhuje pozornost“ či dokonce slova o „záměrném vyladění“, jsou výroky doslova revoluční a šokující.

Ale pokud by si chtěl někdo myslet, že jde jen o nějakou nešťastnou formulaci, pak tento mylný dojem autoři v úvodu své práce (v abstraktu) jednoznačně vyvracejí:

„Jemnému vyladění ve fyzice se dostalo velké pozornosti a tvrdíme, že základní fyzikální konstanty jsou pro bohaté chemické složení a fungování života jemně vyladěny na přesné hodnoty. To dosud nebylo v molekulární biologii v širší míře aplikováno. My však v tomto dokumentu tvrdíme, že biologické systémy představují jemné vyladění na různých úrovních, např. u funkčních proteinů, komplexních biochemických strojů v živých buňkách a buněčných sítích. Tato studie popisuje jemné molekulární vyladění, jak je v biologii používáno a jak zpochybňuje konvenční darwinovské myšlení. Diskutujeme také o statistických metodách podporujících jemné vyladění a předkládáme rámec pro takovou analýzu.“

„Tato studie popisuje jemné molekulární vyladění, jak je v biologii používáno a jak zpochybňuje konvenční darwinovské myšlení.”

Ano, čtete správně: „Tato studie popisuje jemné molekulární vyladění, … a zpochybňuje konvenční darwinovské myšlení.“ Něco takového je zcela neslýchaného, a je tedy velmi pravděpodobné, že tito vědci to profesně nebudou mít jednoduché.

Jemné vyladění vylučuje náhodu

Podívejme se krátce na to, jak autoři studie dospěli ke svým tvrzením. Začali molekulami, na nichž závisí život: proteiny. Z výstupů vědecké literatury dospěli k závěru, že šance na vytvoření funkčního proteinu je 1 ku 100 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000. Poznamenávají však, že toto je pouze špička ledovce. Spousta proteinů pracuje společně a vytváří skupiny, které spolu při provádění specifického chemického úkolu vzájemně reagují. Například na obrázku níže je proteinový komplex (vlevo) analyzován podle interakcí různých proteinů, z nichž je složen. Autoři říkají, že i když nebudete brát v úvahu nízkou šanci na vytvoření každého jednotlivého proteinu, je stejně tak naděje na tvorbu proteinů tak, aby mohly tímto pozorovaným způsobem interagovat, neskutečně nízká. Výsledkem je tedy směšně nízká šance, že by jednotlivé proteiny mohly být produkovány náhodnými chemickými interakcemi, a absurdně nízká naděje, že takové náhodně produkované proteiny mohou tvořit komplexy potřebné pro život. Jinými slovy, šance vzniku takových proteinových komplexů v důsledku náhodných procesů je (směšně nízká) x (absurdně nízká).

design-science2

Obrázek 1: Grafické znázornění proteinových komplexů. Je zobrazena konfigurace vzájemně spolupracujícího Behe-systému. Jeho molekulární rozpoznávání vzorců je založeno na prostorových, elektrostatických a dalších fyzikálně-chemických vlastnostech.2

Autoři provedli podobnou analýzu způsobu, jakým mnohobuněčné organismy vzájemně spolupracují v buněčných sítích. A opět docházejí k závěru, že šance na to, že buňky vytvoří tyto sítě náhodnými interakcemi, je mimořádně nízká. Z toho vyplývá, jak říkají, že nejlepším vysvětlením existence těchto systému je to, že jejich části jsou nějak vzájemně vyladěny. Uvedené šance ukazují, že toto jemné vyladění je mnohem extrémnější než to, které je vidět z parametrů, řídících vesmír jako celek.

S takovými závěry autorů kreacionisté samozřejmě souhlasí. Také je pozitivně překvapující, že ve své práci odkazují dokonce i na díla biblického kreacionisty Johna Sanforda, a velmi často také na díla komunity Inteligentního Designu – jsou často zmiňovány studie Dembskiho, Beheho, Ewerta a Axeho. Vlastně pokud mluví o systému, používají termín „Behe-system“, který popisují takto:

„… je složený z několika dokonale do sebe zapadajících a vzájemně spolupracujících modulů, které se podílejí na základní funkci systému, přičemž odstranění kteréhokoli z modulů způsobí, že systém přestane fungovat.“

Jistě, jak se sluší a patří, nemohou zde chybět odkazy na práce skalních odpůrců inteligentního designu, jako jsou Miller, Koonin, Pallen a Matzke. Ale i přesto je vskutku příjemně překvapující vidět, že díla kreacionistů a obhájců inteligentního designu začínají pozitivně ovlivňovat světskou vědeckou literaturu.

Závěr

Autoři v úvodu své práce1 uvedli, že problematice jemného vyladění v přesných hodnotách nebyla dosud v molekulární biologii věnována adekvátní pozornost. Oni se k tomu rozhodli, a jejich závěrečná slova jsou velmi jasná (zvýraznění přidáno překladatelem):

„Hlavním závěrem naší práce je, že jemné vyladění je jasným rysem biologických systémů. Jemné vyladění je v biologických systémech dokonce mnohem extrémnější než v anorganických systémech. Lze to zjistit v oblasti vědecké metodologie. Biologie je ze své podstaty mnohem komplikovanější než vesmír ve svém obrovském měřítku, takže jemné vyladění je tím spíše daným rysem. … Z dlouhodobého hlediska jsou tato kritéria nezbytná k tomu, aby jejich vysvětlení byla legitimní jak vědecky, tak i filozoficky. Máme však dostatek důkazů, které dokazují, že jemné vyladění a design si zaslouží pozornost ve vědecké komunitě jako koncepční nástroj pro zkoumání a pochopení přírodního světa. Hlavním programem je tedy zvážit některé zajímavé možnosti vědy a vytvořit prostor pro nové nápady a průzkum. Biologové potřebují bohatší koncepční zdroje než jen fyzikální vědy, které byly dosud schopny iniciovat jen takové komplexní struktury, které nemají jako vstup nefyzikální informace.3 Vědci však mají ještě dost práce na tom, aby dokázali potvrdit jemné vyladění jako udržitelnou a plně testovatelnou vědeckou hypotézu, a nakonec samotnou Vědu o designu.“

Pro nás to znamená pozitivní signál, že pokud člověk záměrně neuhýbá pohledem od nádherného a obdivuhodného Božího stvoření, musí v něm Boha nutně uvidět – jak je psáno v Římanům 1:20: „Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle.“

Odkazy

  1. Steinar Thorvaldsen, Ola Hössjer: Using statistical methods to model the fine-tuning of molecular machines and systems. Journal of Theoretical Biology, Volume 501. 2020.
  2. Viz Main steps involved in building 3D Complex. 3Dcomplex.org.
  3. Ratzsch, 2010: Ve filozofii biologie je místo pro inteligentní design: Inteligentní design ve (filozofii) biologie: Některé legitimní role. F.J. Ayala, R. Arp (Eds.), Contemporary Debates in Philosophy of Biology, Wiley-Blackwell (2010), pp. 343-363

 

Subscribe
Upozornit na
3 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
jhk - vlasta

Za mě osobně – je toto skvělá zpráva. Jen tak dále – ať je více takových lidí. Aby se to trochu pohnulo ta věda z mrtvého bodu. Bůh žehnej všem takovým lidem – kteří nemají klapky na očích.

jhk - vlasta

(Pozn. překladatele: v bodě 3 je skutečně slovo „záměrně“. – však ano. Všechno v tomto světě je záměrné. Každé konání – má svůj původ ať už v přírodních procesech, nebo v konání biologických organizmů. Každá činnost je něčím způsobena. Je proto naprosto odpovídající – hledat záměr i v samotné existenci.

jhk - vlasta

 Steinar Thorvaldsen (The Arctic University v Tromsø, Norsko) a Ola Hössjer (Stockholm University, Dep. of Mathematics, Švédsko), – pánové mají štěstí – žít v Americe – už by vědci dávno nebyli. Ale i tak asi lehký život mít nebudou. Ale třeba jsou v Norsku a Švédsku trochu rozumější lidé. Každopádně Bohu díky za každého takového.