Myslíte si, že víte, jak funguje evoluce? Nejspíš se mýlíte.
Pavel Akrman
Přeloženy vybrané pasáže z článku v New Scientist – 02/2020.
Pod pojmem evoluce si většina lidí obvykle představí po léta nám dokola omílanou darwinovskou definici evoluce – tj. samovolný vznik života z nějaké prebiotické polévky, kdy se v průběhu milionů let pomalu a náhodně měnil jeden biologický druh v jiný, přičemž díky přírodnímu výběru přežívají ty nejzdatnější, až nakonec vzniknou ty nejsložitější organismy. Jenže to už teď v podstatě není pravda.
Časopis New Scientist1 publikoval 11. prosince 2019 článek s tímto úvodem:
„Panuje všeobecně mylná představa, že evoluce si vybírá přirozenou cestou biologickou složitost, až nakonec vytvoří tak vyspělé organismy, jako jsme my. Avšak nic nemůže být dále od pravdy.“
Zmíněný článek v New Scientist citoval známého evolučního biologa Richarda Dawkinse, který uvedl tuto definici: „Evoluce je změna genové frekvence v populacích.“ Co se rozumí pod pojmem genová frekvence? Odborná literatura říká, že jde o „relativní četnost určité alely v souboru všech alel stejného genu v populaci“, přičemž populace je „soubor jedinců téhož biologického druhu, kteří se mezi sebou vzájemně kříží (na určitém místě v určitém čase), mají plodné potomky a pocházejí od společného předka.“ 2
Alela je varianta či obměněná forma určitého genu. Například gen pro barvu oka může mít různé formy neboli alely — někteří lidé mají alelu pro modré oči a jiní alelu pro hnědé oči. Četnost alel ukazuje, kolik lidí má v určité populaci tyto alely. Takže populace může mít 30 % hnědookých lidí a 70 % modrookých lidí. Změna četnosti alel by nastala, kdyby o několik generací později měla populace 15 % hnědookých a 85 % modrookých lidí. To se může stát velmi snadno, když se budou brát mezi sebou spíše modroocí lidé a budou mít v průměru více dětí než ti hnědoocí.3
Obrázek 1: Genový tok je přesun alel z jedné populace do jiné způsobený pohybem jedinců. V tomto příkladu jeden z ptáků populace A imigroval do populace B, která má více dominantních alel a skrze páření své alely začlenil do sousední populace (Wikipedia)
Tudíž jediné, co se v uvedeném příkladu výše změnilo, bylo relativní procentuální zastoupení jednotlivých alel (genová frekvence) v populaci. Jenže to má ke změně od mikroba v mikrobiologa nekonečně daleko! Aby se z jednobuněčného organismu stal složitější tvor, je nutné přidat obrovské množství zcela nové genetické informace.
Jinými slovy Dawkins říká, že nějaké varianty nebo obměněné formy (alely) určitého genu uvnitř nějakého druhu organismu dávají časem vzniknout všem dalším druhům organismů. Jenže tohle je přímo učebnicový příklad logického klamu, který využívá dvojznačnosti. Viz např. článek Nenechte se napálit a O (ne)příjezdu evolučního vlaku.
Dawkins tu mluví o biologické evoluci všech živých věcí ze společného předka, ale poukazuje přitom pouze na biologické variace v rámci jednoho druhu. To samozřejmě není žádná „evoluce“ ani v tom nejprimitivnějším slova smyslu. Neuvedl a ani nemůže uvést žádný příklad oněch zásadních změn, které jsou nutné k darwinovské evoluci – tedy vznik nových složitých a specifických struktur. „Změny genové frekvence“ žádné nové genetické informace nepřidávají. Je to buď ztráta již existujících informací nebo přeskupení informací, které v genomu již byly.
Na tomto známém videu (zapněte si české titulky) byl Dawkins vyzván, aby uvedl příklad takové mutace či evolučního procesu, při němž je pozorováno zvýšení informací v genomu. Nejprve následovalo velké mlčení a poté sice odpověděl, ale položené otázce se zcela vyhnul:
Článek v New Scientist také říká:
„Pokud se z nějakého důvodu dostane určitý gen ve struktuře plevelů z jedné generace do druhé a stane se tam více či méně běžným, došlo k evoluci.
Gen nemusí poskytovat výhodu přežití nebo být „adaptabilní“ nebo učinit plevel „odolnějším“. Nemusí být kvůli tomu „vybrán“, nemusí zvyšovat biologickou složitost. Musí zkrátka dojít ke změně ve frekvenci, třeba náhodou. A to je vše.“
Jenže „změny v genové frekvenci“ nemohou být definicí toho, jak má evoluce údajně fungovat. Tyto změny jednoduše neposkytují žádné nové genetické informace, které evoluce od molekuly k člověku nutně vyžaduje.Dosud neexistuje žádná známá naturalistická metoda, která by mohla vytvořit zcela nové genetické informace.Evoluce z molekuly na člověka je biologicky nemožná.
Nicméně z tohoto „přelomového vývoje definic“ si nemusíme dělat těžkou hlavu. Evolucionisté je v průběhu času mění neustále. Tato poslední – tedy že evoluce je jen vlastně jakákoliv změna genové frekvence – je beznadějně nedostačující a je tím dosud nejzoufalejším pokusem zachránit už tak dost zbídačelou pohádku. Materialisté se jí však drží tak křečovitě z jediného důvodu: ze vzpoury proti Bohu.
Odkazy
- New Scientist: Think you understand how evolution works? You’re probably wrong
- VFU Brno, Populační genetika: Biologie a genetika pro bakaláře
- Evoluce: jen změna v četnosti alel?
Evoluční učení pokračuje v matení pojmů. V biologické evoluci je to podobné např. údajnému rozpínání prostoru. Jednou se tím prostorem míní geometrický prostor, který je absolutně prázdný a jindy kosmický (reálný, fyzikální) prostor, který je vyplněn kvantovým vakuem = hmotnou entitou s obrovskou hustotou energie. Geometrický prostor se může rozpínat libovolnou rychlostí, avšak ve vesmíru neexistuje. Proto jde o myšlené rozpínání, které ovšem neodpovídá realitě. Kosmický prostor, který je hmotný, se rozpínat nemůže ani myšleně – uvažovali bychom zvyšování jeho hmotnosti.