Průlom v paleomagnetickém měření

Dobrá zpráva pro biblickou archeologii

Gavin Cox

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 08/2022. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Obr. 1.: Síla a směr magnetického pole Země jsou zaznamenány v horninách Země.

Paleomagnetismus se zabývá měřením orientace a intenzity magnetického pole Země v minulosti. Takovéto informace byly uloženy v magnetických minerálech, které byly nejprve horké a poté se ochladily, čímž se tyto informace uchovaly.

Nedávno učinil průlom při měření paleomagnetismu v archeologickém materiálu tým izraelských archeologů a vědců.¹ Daný materiál totiž pocházel z období velmi významné události biblických dějin – zničení Jeruzaléma Babyloňany. Datum a podrobnosti o jeho zničení jsou v Bibli zaznamenané ve 2. Královské 25:8–10:

„Sedmého dne pátého měsíce v devatenáctém roce vlády babylonského krále Nabukadnezara přitáhl do Jeruzaléma zmocněnec babylonského krále, velitel gardistů Nebuzaradan. Vypálil Hospodinův chrám i královský palác; vypálil v Jeruzalémě všechny paláce i všechny velké domy. Všichni babylonští vojáci, kteří přišli s velitelem gardistů, pak rozbořili hradby okolo Jeruzaléma.”

Toto datum je potvrzeno na klínopisné tabulce zvané Babylonian Chronicle (č. 21946 v Britském Muzeu),² která nezávisle zaznamenává pád Jeruzaléma.³ Na základě těchto informací většina učenců stanovila datum zničení Jeruzaléma na roky 587/586 před Kristem. Jde tedy proto o zásadní a velmi důležitý kotevní bod v dějinách, od kterého se pak odvíjejí další historické události pro stanovení historické chronologie.

Jak zaznamenává 2. Královská, během zkázy Jeruzaléma byla zničena požárem každá velká budova. Izraelský tým zkoumal spálené pozůstatky velké budovy na západním svahu opevnění „Davidova města“ a zjistil, že pocházejí z doby babylonské zkázy. Měřili paleomagnetismus kamenitého materiálu,⁴ extrahovaného ze vzorků odebraných z trosek druhého patra budovy, která se zřítila během požáru. Orientace a intenzita magnetického pole byla měřena velmi přesně. A protože je datum destrukční vrstvy známo s takovou jistotou, nové paleomagnetické informace tudíž mohou být použity k nezávislé kontrole i dalších archeologických nalezišť z tohoto období.

Kalibrace uhlíku-14

Obr. 2.: Šalomounův chrám a velké stavby Jeruzaléma byly zničeny požárem v letech 587/586 před Kristem. Johnreve/Wikimedia.

Nejvýznamnější okolností v této věci je historická doba zničení Jeruzaléma, protože spadá do období, které nelze datovat pomocí techniky uhlíku-14. Tato doba, známá jako „halštatská rovina“, spadá do období 800–400 před Kristem a na křivce grafu pro tuto dobu (viz článek Jak je to staré? Když je archeologie v rozporu s Biblí) se objevuje jako horizontální oblast. Nové paleomagnetické informace z tohoto období historie tedy poskytují nezávislou kontrolu archeologických materiálů a také příležitost ke kalibraci radiokarbonové křivky.

Izraelský tým to uvádí v závěru své metody:

„… V tomto období, které se nalézá uprostřed Hallstattské roviny, je datování pomocí radioaktivního uhlíku co do přesnosti velmi omezené kvůli ploché kalibrační křivce. Archeomagnetické datování využívající nové výsledky jako chronologický benchmark má proto v tomto období jako datovací nástroj velkou výhodu. Lze jej použít jak pro archeomagnetické datování dalších destrukčních vrstev, tak i jiných historicky nedatovaných nálezů …”¹

Navíc pokud lze spolehlivě kalibrovat datování uhlíku-14, pak mohou být přehodnoceny i další významné historické události z hlediska jejich vztahu k biblické historii – tím biblicky nejvýznamnějším archeologickým nalezištěm je Jericho. Archeologie skutečně prokázala, že stěny se „zhroutily“. Nicméně archeoložka Kathleen Kenyonová datovala padlé zdi Jericha uhlíkovou metodou (koncem 50. let), a podle ní jsou příliš staré na to, aby mohly být spojovány s Jozuem. Sekulární učenci proto odsunuli biblický popis zničení Jericha mezi židovské mýty a legendy, čímž Bibli v očích mnoha křesťanů zavrhli jako historicky nedůvěryhodnou.

Závěr

Tento nový objev, který uskutečnili Vaknin a tým, může vést k dalším odhalením, potvrzujícím historickou přesnost Bible. Možnost přesné kalibrace uhlíku-14 je pro archeologii, a zejména pro biblickou archeologii, velkou zprávou. Lze doufat, že tento nový vývoj v paleomagnetismu může nastartovat odvrácení vlny skepse, která již dlouho zahaluje akademickou obec a vzbuzuje pochybnosti v myslích křesťanů o důvěryhodnosti Božího slova.

Odkazy a poznámky

1. Vaknin, Y., et. al., The Earth’s magnetic field in Jerusalem during the Babylonian destruction: A unique reference for field behavior and an anchor for archaeomagnetic dating, PLoS ONE 15(8): e0237029, 2020 | doi.org/10.1371/journal.pone.0237029. Return to text.
2. Viz britishmuseum.org/collection/object/W_1896-0409-51. Return to text.
3. Thomas, B., Two date range options for Noah’s Flood, J. Creation 31(1):120–127 (122), 2017. Return to text.
4. Jak uvádí autoři v odkazu č. 1: „Archeomagnetismus je typicky založen na materiálech, které byly zahřáté na vysoké teploty a během jejich ochlazování získaly termoremanentní magnetizaci (TRM). TRM … umožňuje nepřímý odhad směru a intenzity pole v době posledního ochlazení materiálu.