dino-soft-tissue_01

Problém dinosauřích měkkých tkání nadále přetrvává

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru Napsat komentář

Brian Thomas, M. S.

(Přeložil M. T. z časopisu Acts & Facts, roč. 38, č. 9, str. 18 – „Dinosaur Soft Tissue Issue Is Here to Stay“).

V uplynulých desetiletích byly ve zkamenělých dinosauřích kostech objeveny měkké, kašovité tkáně. Vypadají tak čerstvě, že se zdá, jako by byla dotyčná těla pohřbena teprve před pár tisíci lety.

Vzhledem k převládajícímu názoru, že u zkamenělin probíhá mineralizace původního kostního materiálu, je přítomnost skutečné kosti (nemluvě už o pružných cévách, červených krvinkách i bílkovinách uvnitř) jevem zcela mimořádným. Uvážíme-li, že se organické materiály jako jsou cévy a krvinky rozkládají, a jak rychle probíhá tenhle proces u některých bílkovin, jak se mohly tyhle měkké tkáně zachovat deset tisíc neřkuli více než 65 miliónů let?

Nálezy těchto měkkých tkání se setkaly u renomovaných vědců s tvrdým odporem a někteří z nich je dokonce bagatelizovali či nebrali vůbec na vědomí. Badatelé však nalézají tyto tkáně i nadále, což jim prakticky neumožňuje pustit celý problém z hlavy. Takže buď je vysoké evoluční stáří připisované těmhle nálezům dramaticky nesprávné, nebo „správně nechápeme rychlosti rozkladu měkkých tkání a bílkovin“ (1).

Měkké dinosauří tkáně stále problémem.jpg

V kostech dinosaura byly nalezeny krvinky.

Paleontologové, kteří tkáně analyzovali svými mikroskopy a vytahovali pinzetami, trvají na tom, že laboratorní data biochemiků o rychlostech rozkladu jsou ve své podstatě nesprávná (2). Biochemici jsou naproti tomu přesvědčeni o tom, že jejich opakovatelné pokusy dokazují, že zmiňované měkké tkáně by se v dinosauřích kostech po tak dlouhé době neměly vůbec vyskytovat. V zoufalé snaze nějak strávit nepříjemnou pravdu o měkkých tkáních uvažovali někteří vědci dokonce o možnosti, že by sporné cévy i červené krvinky byly pouhým bakteriálním slizem. Tohle však podrobnější bádání vyvrátilo poukazem na to, že dinosauří tkáň obsahuje bílkovinu kolagen, kterou bakterie neprodukují (3).

Tohle dilema mezi závěry biochemiků a vírou paleontologů v milióny let stále přetrvává. A k proslulým tkáním z T. rex popsaným paleontoložkou Mary Schweitzerovou v letech 1997 (4), 2005 (5) a 2007 (6) přibývají stále nové a nové nálezy měkkých tkání. Schweitzerová zveřejnila zprávu o dalším vzorku roku 2009 ve Science (3) – tentokrát z hadrosaura; konkrétní podrobnosti dinosauří biochemie v ní byly ověřeny třetí stranou. To bylo nutné k tomu, aby realitu měkkých tkání spíše přijala nedůvěřivá vědecká komunita. (Podobně byly též ověřeny výsledky Schweitzerové z roku 2007).

Britští vědci se poté ještě u dalšího hadrosaura vyjádřili slovy „na to už vůbec nemáme co říct“. Jeho tkáně byly „mimořádně dobře zachované“ a obsahovaly „substituční struktury měkkých tkání i doprovodné organické sloučeniny“ (9).

Tým Schweitzerové došel k závěru, že „nejšetrnějším a dosud nevyvráceným vysvětlením celé záhady je hypotéza, že v některých zkamenělinách dinosaurů z období křídy se zachovaly původní molekuly“ (3). Nebyla však také dosud vyvrácena (tj.nebyla prokázána její nesprávnost) hypotéza biochemiků o rychlosti rozkladu svědčící o tom, že z měkkých tkání by po celé té době měl zbývat pouhý prach. Tudíž vědcům nezbývá než hypotézy o miliónech let opustit…

Zřeknou-li se však přehnaných časových odhadů, zhroutila by se zároveň celá impozantní legenda o evoluci, která s nimi stojí a padá. Pro mnohé z nich je ale tahle premisa natolik posvátná, že se vůbec neodváží ji upravovat. Biblická data naproti tomu nejenže stanoví jasný časový rámec pro smrt těchto dinosaurů v naplaveninách po Potopě před pár tisíci lety, nýbrž objasňují i způsob jejich uložení v souladu s pozorovatelnými daty: totiž že k jejich zániku došlo, když „byli pohřbeni vodou“ (9).

Odkazy:

  1. Fields, H. 2006. Dinosaur Shocker. Smithsonian magazine online. Published May 2006, accessed July 20, 2009.
  2. For example, see Bada, J. L., X. S. Wang and H. Hamilton. 1999. Preservation of key biomolecules in the fossil record: current knowledge and future challenges. Philosophical Transactions of the Royal Society B. 354 (1379): 77-87.
  3. Schweitzer, M. H. et al. 2009. Biomolecular Characterization and Protein Sequences of the Campanian Hadrosaur canadensis. Science. 324 (5927): 626-631.
  4. Schweitzer, M. and T. Staedter. 1997. The Real Jurassic Park. Earth. 6 (3): 55-57.
  5. Schweitzer, M. et al. 2005. Soft-Tissue Vessels and Cellular Preservation in Tyrannosaurus rex. Science. 307 (5717): 1952.
  6. Asara, J. M. et al. 2007. Protein Sequences from Mastodon and Tyrannosaurus Rex Revealed by Mass Spectrometry. Science. 316 (5822): 280-285.
  7. Bern, M., B. S. Phinney and D. Goldberg. 2009. Reanalysis of Tyrannosaurus rex Mass Spectra. Journal of Proteome Research. Published online July 15, 2009.
  8. Mummified dinosaur skin yields up new secrets. The University of Manchester press release, July 1, 2009.
  9. Manning, P. L. et al. 2009. Mineralized soft-tissue structure and chemistry in a mummified hadrosaur from the Hell Creek Formation, North Dakota (USA). Proceedings of the Royal Society B. Published online before print, July 1, 2009.

Můžete přidat komentář

Please Login to comment
  Subscribe  
Upozornit na