language

Nad evolucí řeči stále velký otazník

Pavel AkrmanPůvod člověka 2 Komentáře

David Catchpoole

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 10/2021. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Vývoj lidské řeči a jazyka zůstává z evolučního hlediska i nadále „jednou z nejdéle trvajících záhad vědy”.1 Fosilie jsou v tomto případě k ničemu, protože „řeč a jazykové signály nemohou zkamenět”. Jestliže tedy evolucionisté vycházejí z předpokladu, že některá stvoření jsou k nám evolučně bližší než jiná, hledají vodítka pro evoluci řeči „našich nejbližších příbuzných, tj. velkých opic“, již dlouho. Konkrétně jde spíše o rod Pan (to jsou šimpanzi a bonobové) než o rod Pongo (orangutani) nebo Gorila, protože rod Pan je považován za „rodovou linii naposledy oddělené od té, která nakonec vedla k lidem”.

Tudíž za klíč k poznání vývoje lidského chování a „prvotních znaků řeči” je tedy výhradně považováno chování šimpanzů a bonobů. Jenže podle BioEssays,2 přehled toho, co je v současné době známo o genetice velkých opic, kognitivních schopnostech, ekologii a hlasové komunikaci ukazuje, že v žádné z těchto oblastí rod Pan nepřekonává nebo nezastiňuje jiné rody, jako jsou Gorilla nebo Pongo. Jinými slovy, „žádná z velkých opic nevyniká nad těmi ostatními.“

„… je to možná ta nejneuvěřitelnější záhada trápící filozofy, učence, naturalisty a vědce …”

Autoři tedy tvrdí, že pokud se máme dozvědět více o evoluci řeči, která je „možná tou nejneuvěřitelnější záhadou trápící filozofy, učence, přírodovědce a vědce“, je potřeba vzít v úvahu všechny velké opice. Jsou přesvědčeni, že každý druh velkých opic „poskytne jedinečné ztracené fragmenty o naší vlastní minulosti a historii, včetně časového harmonogramu takové vlastnosti, která nás charakterizuje nejlépe – a tou je řeč.”

Jenže rozšíření sítě o naše údajně vzdálenější evoluční příbuzné v naději, že najdeme ztracené fragmenty naší historie, tuto záhadu nevyřeší. Důvodem je to, že historii, kterou badatelé „ztratili“, je ve skutečnosti Bible, která jasně ukazuje, že nejsme v příbuzenském vztahu s žádnými tvory žijícími dnes a neměli jsme s nimi společné předky ani v minulosti. Naopak, byli jsme stvořeni jedinečným způsobem k obrazu Božímu. On mluví a slyší a tutéž schopnost dal také i nám. Je lepší naslouchat každý den slovu Božímu než „skřekům” opic.

Odkazy a poznámky

  1. Lameira, A., Understanding language evolution: Beyond Pan-centrism, advancedsciencenews.com, 30 Jan 2020.
  2. Lameira, A. and Call, J., Understanding Language Evolution: Beyond Pan-Centrism, BioEssays, 29 Jan 2010.

 

Subscribe
Upozornit na
2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Václav Dostál

Nejde jenom o řeč, od zvířat nás liší schopnost abstrakce, analýzy a syntézy, plánování daleko dopředu a hlavně tvůrčí schonost. Tyto schopnosti se někdy ani nedají vyslovit. Rozdíl mezi člověkem a jeho hmotným příbuzným je obrovský. Tento rozdíl je dokonce větší než mezi neživou “hmotou” a živým organismem.