Ne, nemůže. Protože živé organizmy byly Bohem stvořeny do jasně vymezených skupin (baramin), které nelze navzájem plodně křížit. Možné jsou jen modifikace (variabilita) v rámci jednoho druhu – např. současná plemena psů vznikla z kdysi Bohem stvořeného páru dvou pravlků – to není evoluce, ale jen výběr z původní stvořené pestrosti možností.
Rozhodně však není možné, aby se například z veverky vyvinula opice (protože veverka nenese ve svých genetických informacích znaky pro opici). Je důležité chápat rozdíl mezi současným biologickým termínem druh (species) a stvořitelským/biblickým termínem (baramin – hebrejsky bara = stvořený, min = druh).
Současní biologové (taxonomové) označují mnoho dnešních, blízce příbuzných organizmů, za různé a často i nové druhy (species), ty však geneticky patří do jediného původního druhu (baramin). Pouze původně stvořené druhy (základní typy) se nemohly plodně křížit.
Pro pochopení rozdílu mezi variabilitou a evolucí si stačí uvědomit, že vybírat lze jen z toho, co už existuje. Výběr (selekce) tedy netvoří nové geny, jen vybírá z těch, které už byly stvořeny a v genomu/genofondu čekají na svoji realizaci (exprimaci).
Takže vše, co evolucionisté označují za „nový druh“ lze vnímat jen jako „nový projev starého druhu“, tedy nová variabilita – ve fenotypu se projevily nové znaky, které už dávno existovaly ve starém druhu, ale dosud nebyly realizovány (nedošlo k exprimaci příslušných genů).
Velmi dobrý příklad je současných asi 500 psích plemen. Kdybychom z kynologických knih a historie nevěděli, jak tato plemena vznikla, evoluční biologové by je prohlásili za evoluční novinky, nově vyvinuté druhy a zřejmě i rody – a to samé by učinili s jejich zkamenělinami. A přitom jde stále o jeden druh (Pes domácí, Canis familiaris) s mnoha varietami (plemeny).