vaccine

Moderní RNA vakcíny a Boží plán

Pavel Akrman Genetika-teorie informace 3 Komentáře

Vakcíny využívají k prevenci nemocí Božího plánu – ale nezmění tato nová technologie vakcín naši DNA?

Robert Carter

Čerpáno z článku RNA Vaccines na webu Creation.com. Přeložil Pavel Akrman – 12/2020. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Poznámka redakce: Na základě několika podobných dotazů od vás čtenářů na téma křesťanského postoje vůči očkování nejmodernějšími vakcínami v kontextu s pandemií covid-19, uvádíme některé základní informace o tomto bez nadsázky jednom z nejlepších vynálezů moderní medicíny.

Obecně lze hlavní úkol vakcín vyjádřit třemi slovy: „Poznat – zničit – zapamatovat“. Vakcíny však vzbuzují také různé obavy u lidí, kteří o nich nemají dostatek informací. Tento článek od zkušeného vědce, biologa PhD. Roberta Cartera pojednává o samotném principu fungování vakcín (včetně těch nejmodernějších, používajících vlákno RNA), ale také o jejich použití v kontextu křesťanského vnímání (operativní) vědy. (PA)

Není pochyb o tom, že vakcíny odstranily oslabující a smrtelná onemocnění, jako jsou např. neštovice a obrna. Zlepšení a pokroky v lékařské vědě jsou dobrá věc, protože pomáhají lépe snášet účinky Prokletí, a to podle Ježíšova příkladu uzdravování nemocných. Na té nejzákladnější úrovni je důležité si uvědomit, že vakcíny se snaží využít náš úžasně navržený imunitní systém tím, že mu jednoduše představí něco dosud neznámého. Imunitní systém poté reaguje proti cizí látce vytvářením protilátek. Produkce protilátek je součástí systému navrženého Bohem, který pomáhá našemu tělu pamatovat si, jak bojovat s infekcemi. A vakcíny se snaží trénovat náš imunitní systém tím, že mu dávají „cvičný cíl“. Pokud je člověk později vystaven tomuto infekčnímu činiteli, imunitní systém si ho „pamatuje“ a rychle se s ním vypořádá. Od narození je naše tělo denně vystaveno doslova tisícům antigenů (to jsou molekuly, které mohou vyvolat imunitní reakci). Imunizace však zabírá jen malé procento z celkové kapacity imunitního systému.

Obrázek 1: Historické případy spalniček v USA před a po zavedení různých vakcín proti spalničkám. Zdroj dat: U.S. Census Bureau, Statistical Abstract of the United States (2003), No. HS-18. Specifické choroby podléhající hlášení – případy na 100 000 obyvatel: 1912 až 2001.

Co jsou RNA vakcíny a jak fungují?

V současné době probíhá testování mnoha různých vakcín COVID-19. Většina z nich nikdy nespatří světlo světa. Nicméně tři z nich již nyní plní titulky médií. Nejenže jsou nejpokročilejší, ale používají také zcela novou technologii, kterou lidstvo nikdy předtím ještě nepoužilo. Všechny tři se snaží dostat do lidských buněk RNA, aby poté mohly naše buňky vyrábět virový protein. Tento protein pak může být „spatřen“ imunitním systémem, který následně začne proti tomuto proteinu vyrábět protilátky. Pokud všechno funguje tak jak má, příjemce bude vůči této nemoci imunní.

Společnost s názvem AstraZeneca1 vyvinula vakcínu, která používá k dodávání RNA do buňky virus. To lidi znepokojuje kvůli možnému podílu genetického inženýrství, jenže do našich buněk dodávají RNA nebo DNA běžně již viry samotné, a přitom to nenazýváme „genetickým inženýrstvím“. Je pravda, že přirozená aktivita virů se liší od úmyslné aktivity vědců, kteří se zabývají očkováním, ale oni se snaží replikovat důležitou část infekčního cyklu pomocí inteligentně navržených systémů k odvrácení budoucích infekcí. A také virus ve vakcíně není schopen samostatného působení. Nemůže zahájit vlnu infekce, protože obsahuje pouze jeden nebo dva geny kódující proteiny. Nicméně aplikace těchto transfekčních technik na člověka je potenciálně problematičtější než výroba Golden Rice (geneticky upravená rýže),2 a to jak morálně, tak i s ohledem na potenciální (i když velmi nepravděpodobné) nepředvídatelné dlouhodobé důsledky. V současné době neexistuje nic, co by ukazovalo na nebezpečnost této strategie, a pro její správné zhodnocení se dělá vše, ale dlouhodobá experimentální data zatím nemáme k dispozici.

„Zlepšení a pokroky v lékařské vědě jsou dobrá věc, protože pomáhají lépe snášet účinky Prokletí, a to podle Ježíšova příkladu uzdravování nemocných.“

Tato vakcína však není tak daleko jako ty další dvě, takže není třeba se obávat. Jedním z důvodů zpoždění je to, že pokusy s vakcínami byly kvůli onemocnění jednoho z účastněných dobrovolníků na nějaký čas zastaveny. Bylo potřeba otevřeně zjistit, proč. Bylo správné že tento proces zastavili, dokud se o problému nedozvěděli více. To je ve skutečnosti důkaz, že tyto věci se neprovádí na úkor lidského zdraví. Záležitost byla mezitím vyjasněna a pokusy s vakcínami znovu pokračují. Podobné události se stávají při všech lékařských testech. A protože v pozdějších fázích testování je zahrnut stále větší počet lidí, očekává se, že někteří lidé zkrátka onemocní i z jiných důvodů, které nemají s očkováním nic společného. Lidé samozřejmě umírají v důsledku i jiných nemocí nebo dalších přirozených příčin. Jestliže jsou do testování zapojeny desítky tisíc lidí, lze pochopitelně očekávat, že k tomu dojde. Je tedy na statisticích, aby určili počty nemocných lidí pouze ve spojení s vakcínou. Vězte, že dočasné zastavení testů až do úplného prošetření celé věci je přesně to, co se má stát. I když se tedy pracuje na výrobě vakcíny COVID-19 co nejrychleji, nařízení jsou stále platná a všechny bezpečnostní protokoly se musí dodržet.

Firmy Moderna3 a Pfizer4 vyvinuly konkurenční vakcíny, které, i když jsou stále „vakcínami RNA“, používají jiný systém jejího podávání, než jaký zvolila společnost AstraZeneca. Místo živého viru používají tyto vakcíny RNA, která byla zapouzdřena do lipidových (tukových) kapének v měřítku nanometrů. Ne, nejde tu o „nanotechnologii“. Jedná se jednoduše o měřítko, ve kterém fungují buňky.5 Tato myšlenka je známá přinejmenším od konce 90. let, a v té době také pracoval na projektu jeden vědec z CMI (Philip Bell), který dodával pomocí lipidových kapének do buňky konkrétní lék. Pokud se tyto lipidové kapénky střetnou s buňkou, budou „pozřeny“ spolu se vším, co je uvnitř. A tak v případě těchto RNA vakcín jsou přijímány lipidy společně s RNA, tedy něco na způsob strategie trojského koně.

Samotná, volně se pohybující RNA v krvi má jen krátkou životnost. Nemění se na proteiny, takže tělo by si proti viru nevytvářelo protilátky. To je jeden z důvodů, proč musí být RNA zabalena v tucích. Ale i volná RNA uvnitř buňky může způsobit imunitní odpověď. Při její detekci si buňka bude „myslet“, že čelí útoku a zvýší signál na vnější buněčné membráně. Když tohle uvidí T buňka, zničí ji, aby tak zabránila výrobě dalšího „viru“. Tato programovaná buněčná smrt (odborně nazývaná  „apoptóza“) je důležitým prvkem regulačního systému v těle. Proto byla RNA navržena tak, aby přiměla buňku ji nevidět jako virovou RNA. Během výrobního procesu vakcíny bylo mnoho uracilů (uracil je jedno ze čtyř „písmen“ RNA) nahrazeno jen obdobou uracilu. Buňka může stále používat vlákno k výrobě proteinu, ale technicky to není „RNA“. Takže buňka začne vyrábět požadovaný protein až tehdy, pokud jsou lipidové kapénky absorbovány buňkou a až potom, co modifikovaná RNA unikne degradaci.

Některé z těchto proteinů se nakonec dostanou do vnější buněčné membrány. Když je uvidí buňky imunitního systému, začnou pro tento protein vytvářet protilátky. Ale i tělo považuje tyto buňky za infikované, takže na scénu přicházejí makrofágy (typ bílých krvinek), které buňku pohltí. Ano, každá buňka, která pohltí virové vlákno RNA, zemře. Ale vzhledem k tomu, že toto se v našem těle děje neustále, a protože máme v těle biliony buněk, je oběť několika buněk za účelem výroby ochranných protilátek bezvýznamná.

„… vývoj vakcín je jednoduše jen věcí aplikace operační vědy na nepříznivou situaci.“

Nicméně stále se jedná o zavedení cizí RNA do lidského těla. Nikdo nemůže říci, že existuje nulové procento možnosti přechodu RNA v transfekčních buňkách na jiné somatické buňky, což by v takovém případě mohlo vést k závažnějším autoimunitním komplikacím. Na druhé straně ale nemůžeme se 100% jistotou říci, že k tomu nedochází přirozeně, když je člověk vystaven nějakému viru ve volné přírodě. A pokud se nad tím zamyslíme, tak cyklus zavedení RNA do buňky, získání buňky k expresi cizích proteinů a sledování reakce těla na tyto proteiny je ve skutečnosti přirozenější než starší technologie vakcín. Proteiny nejsou očkovány do krve. Místo toho se tělo víc řídí tím, co se děje během normální virové infekce, která uvnitř lidských buněk nutně probíhá.

Mohla by RNA vakcína změnit naši DNA?

Jelikož se jedná o zcela novou technologii, lidé mají pochopitelně vážné obavy o bezpečnost. Na prvním místě jsou to otázky týkající se genetického inženýrství. Je možné, že by vakcína mohla změnit naši DNA? Zde je souhrn některých informací uvedených výše, proč je taková pravděpodobnost mizivě malá:

  1. Obecně se do našich buněk očkuje DNA a RNA virů již dlouho. Až na vzácné výjimky se tento materiál nedostane do našeho genomu. Např. virus HIV je známý výrobou svých vlastních kopií, které se poté zapisují do naší DNA, ale mají pro to velmi specifické mechanismy a genetické sekvence. RNA v nových vakcínách žádnou z těchto vlastností nemá. A i když verze volně se vyskytujícího viru použitého ve vakcíně AstraZeneca toto dokáže, není dosud známo, že by tím způsobovala nějaké nemoci. Navíc RNA obsahuje pouze jeden nebo dva geny kódující proteiny. To není dostatek informací k tomu, aby to mohlo v buňce něco ovlivnit.
  2. Naše buňky již i tak produkují obrovské množství RNA. Ta vychází z jádra do cytoplazmy, kde je přeložena do proteinu. Neexistují žádné důkazy o rozsáhlém znovu začlenění RNA do lidského genomu. Ve skutečnosti, pokud by proti tomu neexistovalo zabezpečení, celý systém by se zhroutil.
  3. Množství použité RNA je minimální.
  4. Jakákoli buňka, která absorbuje gen cizího proteinu, bude zabita imunitním systémem. Toto je minimální předpoklad a také se to skutečně téměř ve všech případech děje. Osoba, jejíž tělo nereaguje tímto způsobem, je vystavena vysokému riziku smrti na jakoukoli infekci, přičemž vakcína RNA není infekčním činitelem. Imunitní systém je mimořádně složitý a nemůžeme říci, že každý člověk bude reagovat stejným způsobem. Ale pokud to má být důvod ke znepokojení, měl by to být problém i ve všech ostatních případech virové infekce.
  5. Svaly paží jsou daleko od pohlavních žláz. Takže i kdyby některé buňky začlenily RNA (ve formě DNA) do svých genomů, jen sotva budou schopné je předat do další generace. Opět sice nikdo nemůže říci, že je to vysloveně nemožné, ale existuje pouze malý důvod považovat to vůbec za možné. I když nás biologie dokázala někdy překvapit.

I vědci se silným zázemím v genetice jsou přesvědčeni, že pokud se vezmou v úvahu všechny tyto okolnosti, je riziko „genetického inženýrství“ extrémně malé – a tedy nestačí k důvodnému zastavení těchto pokusů s vakcínami. Vždy můžeme být překvapeni, ale všechno, co o tom víme nám říká, že nová technologie bude bezpečná. A to je velmi důležitá protihodnota. I když musíme dělat konečná rozhodnutí, jednáme s maximální opatrností na základě pozitivních znalostí, nikoli strachu z potenciálních neznámých. To je něco, co platí i pro každodenní život. Pokud se nemůžeme rozhodovat na základě toho, co víme, budeme paralyzováni strachem a nebudeme schopni dělat vůbec nic. Nemohli bychom jíst ze strachu z otravy jídlem. Ze strachu z opilých řidičů bychom nemohli řídit auto. Cílem je tedy studovat tuto novou myšlenku, dokud nebudou vyřešeny všechny významné obavy. Poté můžeme opatrně postupovat a jakoukoli vážnou obavu v každém kroku přehodnotit.

Křesťanský přístup k operativní vědě

„Nová technologie vakcín RNA zkrátka jen využívá něco, co již existuje – a to je Bohem navržený systém.“

Dáme-li stranou všechna tvrzení o spiknutí a lstivých záměrech, bude vývoj vakcín jednoduše jen věcí aplikace operační vědy na nepříznivou situaci. Viz např. článek o tom, proč má operační věda jen málo co společného s debatou o stvoření vs. evoluce. Zde není řeč o bodu varu vody nebo o gravitační síle. Jedná se o operační vědu, která stojí na svých vlastních hodnotách. Naopak historická věda se bez diskuse neobejde. Ta v každém případě pojednává o věcech, které se staly v minulosti, a v té míře, do jaké nás může nebo nemůže informovat o minulých událostech operační věda. Tyto dvě formy vědy bychom neměli zaměňovat. I když víme, že evoluční komunita to důsledně dělá, my bychom neměli. Na druhou stranu bychom ale také neměli upadnout do druhého extrému: Jen proto, že historická věda byla zneužita to neznamená, že bychom měli odmítat i operativní vědu, jak to dělají zastánci ploché Země a geocentrici. Pokud bychom to vyjádřili nějakou hranicí, pak by byla někde mezi historickou a operační vědou, aniž by je to vzájemně sjednocovalo, ale ani by se nepřehlížela operativní věda.

Nakonec si musíme také uvědomit, že cizí DNA a RNA se do našich buněk dostávají neustále. Přesně tak fungují virové infekce. A naše těla i tak proti nim téměř vždy umí bojovat. Ve skutečnosti jsme denně přímo bombardováni viry. Je proto jasné, že máme k dispozici robustní způsob, jak s nimi zacházet. Nová technologie vakcín RNA zkrátka jen využívá něco, co již existuje – a to je Bohem navržený systém. V jistém smyslu se to jen málo liší od užívání vitamínů a léků, protože i ony jsou navrženy tak, aby fungovaly v rámci Bohem stvořené biologie. Padlý svět je sice nedokonalý, ale s tím, co nám bylo dáno, musíme nakládat podle svých maximálních možností. A dobrým začátkem ke zmírnění lidského utrpení je jistě vhodné využití úžasného Božího designu.

Odkazy a poznámky

  1. Viz www.astrazeneca.com/covid-19.html.
  2. Golden Rice je geneticky upravená verze Oryza sativa (rýže), která produkuje beta karoten v endospermu (škrobnatá část, kterou lidé rádi jedí). Rýže již produkuje beta karoten, ale pouze v listech. Vědci vzali gen z narcisů a další z bakterie (což se později ukázalo jako zbytečné) a vložili je do genomu rýže vedle promotoru, řídícího geny, které jsou exprimovány pouze v endospermu. Výsledkem je kmen rýže, produkující velké množství látky, které je ve stravě významné části světové populace nedostatek. Je třeba ještě určit, zda toto množství beta karotenu bude mít pozitivní vliv na lidskou výživu.
  3. Viz www.modernatx.com/modernas-work-potential-vaccine-against-covid-19.
  4. Viz www.pfizer.co.uk/behind-science-what-mrna-vaccine.
  5. 1 nanometr (nm) = 10-9 metru. Tudíž 1 mm = 1 milion nm!
  6. cdc.gov/vaccinesafety/concerns/adjuvants.html.
  7. cdc.gov/flu/prevent/how-fluvaccine-made.htm.

 

Subscribe
Upozornit na
3 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
jhk - vlasta

V současné době neexistuje nic, co by ukazovalo na nebezpečnost této strategie, a pro její správné zhodnocení se dělá vše, ale dlouhodobá experimentální data zatím nemáme k dispozici. dle mého není vůbec podstatné, zdali máme či nemáme data. Postačí si uvědomit jednu věc – a to je to, že my můžeme sbírat data a mít všechno perfektně „zdokumentováno“ – ale ani tak nám to vůbec nepomůže pro posouzení toho, jak a co máme ve skutečnosti dělat. My dějiny netvoříme – my jsme Boží služebníci. Máme svobodu k tomu se rozhodovat. A… Číst vice »

Miloš (Fotón)

2: —>>> Pokiaľ ich dokáže niektorý z B-lymfocytov viazať, okamžite dostane signál, aby podstúpil bunkovú smrť. ….Tie lymfocyty ktoré prejdú sitom dostanú signál k rozmnoženiu z kostnej drene do tela. Potom kolujú krvným riečišťom, až sa stretnú s antigénom, na ktorom sa viaže ich antigénne špecifický receptor. Do tej doby sú nazývané „naivné B-lymfocyty“ a sú v podstate ešte nezrelé. -Po stretnutí s antigénom prichádza ďalšia fáza: paralelne s produkciou B-lymfocytov prebieha tvorba T-lymfocytov, ktoré tiež nesú antigénne špecifický receptor. Ten je vytváraný rovnako, ako B-bunkový receptor, ale potom sa… Číst vice »

Last edited 11 měsíců před by Miloš (Fotón)
Miloš (Fotón)

1: Výborný článok. Náš imunitný systém funguje tak, že lymfocyty ako jediný druh buniek, biele krvinky, sú schopné špecificky rozpoznávať antigén. Vytvárajú protilátky bielkovinového charakteru, imunoglobulíny. V jednom konkrétnom mieste ich genomu prebiehajú zmeny, ktorých podstatou je vznik dvojreťazcových zlomov v DNA a ich následná oprava. Pri tom je využitý fakt, že bunkový aparát slúžiaci k opravám týchto poškodení robí občas chyby. Dlhé úseky sú následkom toho niekde vystrihované, inde prepisované – a naviac ešte enzým zvaný terminálna deoxyribonukleotidyltranferáza v mieste zlomov náhodne privieša ďalšie deoxyribonukletidy. Výsledkom je unikátny variabilný… Číst vice »

Last edited 11 měsíců před by Miloš (Fotón)