Gary Howell
(Z Creation Matters, svazek 17, čís. 4, červenec/srpen 2012, přeložil M. T. – 12/2012)
Všechny veřejné školy v Americe i téměř v celém světě učí materialistickou (naturalistickou) evoluci jako jednou provždy dokázaný fakt. Tvrdošíjně zastávají názor, že veškerý rostlinný i živočišný život na planetě Zemi začal existovat automaticky jako derivát času, náhody, mutací a přírodního výběru. To jsou oni čtyři hráči v tom, co je běžně považováno za materielní procesy čili klasickou darwinovskou evoluci. Jak jsme informováni, tak struktura atomu a vesmír jsou nahodilosti, které se zhmotnily z nicoty.
Argumenty proti tomuto všeobecně přijímanému materialistickému náboženství jsou zatracovány v podstatě jako kacířské klauniády, křupanské nesmysly či ještě něco horšího. Izolované ostrovy vzpoury proti shora popsané Říši však přetrvávají, a tento článek je jejich dalším dokladem.
Patrnost designu
Design (plán) je největším nepřítelem materialistické evoluce jako nějaký nepřekročitelný Rubikon. A skutečně, slovo „design/plán“ nelze v souvislosti s materialistickou evolucí použít, protože Merriam-Webster definuje sloveso „plánovat“ jako „vytvářet, modelovat, provádět podle plánu“ nebo „vymýšlet a naplánovat v mysli či duchu“ (1). Materialistická evoluce ovšem ducha postrádá; neexistuje v ní inteligence, plánování, záměr, představivost. Proměnné, které fungují v evoluci, jsou čas, náhoda, mutace, a onen amorfní opiát, přírodní výběr. Toto není „křupanská“ teistická doktrína, nýbrž fundamentalistické, materialistické evoluční učení. V materialistické evoluci neexistuje design. Onen kámen úrazu pro evoluci, fakta prokázaná studiem přírody a fyziky (vědou), je onen tabuizovaný, otravný, záhadný a nedotknutelný fakt designu; fakt, který prostě neoddiskutujete. A co je ještě horší, čím více vrstev poznání vědci odkrývají, tím více se potvrzuje, že tím více je potvrzován plán a design.
Jako inženýr se 17 domácími i zahraničními patenty vám mohu potvrdit, že složité systémy nemohou vzniknout bez přípravy, tvůrčího myšlení, plánování, technologických stavebních kamenů a inteligence; tvrdit opak je vědecky neudržitelné a škodlivé. Ať už se jeví naplánovaná provázanost jakkoli složitá, jakkoli pečlivě budovaná, evoluční filozofie prostě trvá na tom, že se to všechno jenom „zdánlivě jeví jako naplánované“ (2). A navzdory celým desetiletím intenzívního vědeckého bádání zůstává mnoho z „přirozených“ výtvorů včetně například Cortiho orgánu ve vnitřním uchu, lepkavého pavoučího vlákna (které člověk nedokáže vyrobit) i lidského mozku nevysvětlitelných.
Kdyby si někdo podal přihlášku patentu (k Americkému úřadu pro patenty a ochranné známky) na materialistické procesy jako prostředek k výrobě života i neživé atomární struktury, byla by taková žádost bez velkých okolků zamítnuta. Představy patentovat nelze! Příslušný úředník by požádal o objasnění plánu takových výrobků (na jakém principu fungují?). Žadatel by opakoval, že složité organické i anorganické mechanizmy lze zkonstruovat vzájemným působením času, náhody, mutací a přírodního výběru. Úředník by opět trval na tom, tentokrát už důrazněji, že toto je představa, a nikoli základ pro fungující patent. Vraťte se, až budete mít fungující projekt. Materialistická evoluce je jen představa, hypotéza, teze, či přesněji řečeno humanistická filozofie.
Další širokopásmovou obtíží pro materialistickou evoluci je to, že musí vymýšlet nová a nová řešení pro tentýž problém. Vezměme si například létání. Tento výkon spočívající ve vymrštění subjektu skrze směs plynů, kterou nazýváme vzduchem, vyžadoval člověka s inteligencí, nápady i plány – soustředěné úsilí po několik století. Leonardo da Vinci o něm snil a vypracoval neúspěšné plány včetně ornitoptéry (3). A teprve když jsme začali chápat principy unášení diferenciálním tlakem jako následek působení lopatek (Bernoulliův zákon), zrodilo se cosi podobného úspěšnému létajícímu stroji. Živočišná říše však vyřešila tento problém kladoucí nároky na systematické myšlení třemi různými způsoby: u ptáků, hmyzu a savců.
Ptačí let
Ptáci létají za pomoci kombinace technologií, ale v zásadě díky znaku zvanému peří. Peří vzniká v útvarech připomínajících vlasový folikul z materiálu připomínajícího nehty, beta-keratinu (4).
Existují různé druhy per, která lze rozdělit do šesti hlavních kategorií: ocasní, obrysová, vlasová, štětinová, letky a pera prachová (5). Prachové peří je z nich nejjednodušší, bez paprsků čili „háčků“ propojujících sousední nitky. I když jde o „nejjednodušší“ pero, žádný materiál vyrobený člověkem se mu zatím nevyrovná co do tepelněizolačních vlastností, svou lehkostí ani kryvostí.
A moderní člověk, přestože disponuje vyspělými technologiemi v metalurgii, chemii polymerů, uhlíkových vláken, projektování pomocí počítačů atd., nebude asi nikdy schopen vyrobit strukturu napodobující design ptačího pera. „Lehké jako peříčko“ přestává být pouhým klišé, zamyslí-li se tým techniků-návrhářů nad tím, jak by napodobili parametry pera: poměr pevnosti k hmotnosti, modul pružnosti, houževnatý, samonosný kuželovitý dutý středově vyztužený paprsek – a nepodceňujme typickou podrobnost celého designu – pero musí vyrůst na určeném místě!
Peří musí být uspořádané a umístěné zcela přesně, a vzájemně propojené tak, aby tvořilo souvislou pokrývku. Architektura ptačího křídla tvoří skutečnou nosnou plochu. Jeho vyklenutí způsobuje, že se vzduch obtékající je shora pohybuje rychleji než vzduch proudící pod křídlem. To vytváří nad křídlem podtlak, který ptáka zvedá. Je fascinující, že ptáci (kteří se, jak nám říkají, vyvinuli z dinosaurů) vyřešili tenhle systematický, technologický problém bez záměru či inteligence!
Jde přesně o způsob vztlaku užívaný letadly Boeing 747 a F-15. Ptačí křídla jsou však mnohem složitější než křídla moderních letadel, protože jsou pružnými nosnými plochami! Pomocí předvídavé komunikace zajišťované neurální zpětnou vazbou se ptačí křídla přizpůsobují konkrétním podmínkám za letu, pták se může „opřít“ do létání, vystupovat do výšky a opět sestupovat, reagovat na rychlost vzdušných proudů, boční vítr, hustotu vzduchu, blízkost, a podobně. Moderní konstruktéři letadel mohou jen snít o pružných nosných plochách, stejně jako da Vinci snil o létání.
Hmyzí let
Naturalistická evoluční filozofie tvrdí, že hmyz má odlišný původ než ptáci, ale hmyz nicméně vyřešil problémy letu zcela originálním způsobem. Nikoli pomocí peří, nýbrž chitinu, strukturálního polymeru běžného v přírodě zvaného polysacharid.
Hmyzí let využívá některé prvky vztlaku na nosných plochách křídel, ale pohon a zdvih zde obstarávají zejména víry, které vznikají na náběžné hraně hmyzího křídla, a třepotání, díky kterému se víření přenáší na špici křídla (6). Let navozený člověkem se naopak vírů bojí (turbulentní proudění versus laminární proudění vzduchu), ale hmyzí let záměrně vyvolává mocné víření, a využívá ho účinně pro vztlak, pohon a manévrování!
Let kupředu a stoupání je u ptáků možné jen tehdy, mávnou-li křídlem směrem dolů, kdežto hmyz je schopen otočit svá křídla zcela dozadu, takže horní plocha křídla vytváří vztlak i při mávnutí směrem vzhůru – tzn., že každé mávnutí hmyz nadnáší a pohání. Může tak létat hlavou dolů, jako třeba při přistávání na stropě, či létat dozadu a do stran. Člověka jímá závrať nad počtem kroků potřebných k vytvoření tohoto úžasného, systematického „zdání designu“. Entomologové i letečtí inženýři začínají teprve chápat a doceňovat mimořádné výkony, které tito drobní tvorové ve vzduchu předvádějí.
Savčí let
Netopýři jsou savci – tvorové rodící živá mláďata, teplokrevní, živící svá mláďata mlékem – , a liší se tak podstatně od brouků i ptáků; ale přitom i oni znovu vyřešili tajemství létání, zcela odlišným designérským fíglem i výběrem materiálu. Možná, že problém létání není zase tak „velkým kumštem“, jenom náhodou došlo k tomu, že ho inteligentní lidé řešili překvapivě dlouho. Koneckonců netopýři „prostě jen“ napnou koženou membránu na kostěnou strukturu a vzlétnou. Ale sotva je to zas tak jednoduché, jelikož ze struktury kůže a kostí musí vzniknout již dříve zmíněná nosná vztlaková plocha zahrnující příslušné nervově-svalové systémy, které upravují podle potřeby geometrii křídla, a tak netopýrovi umožní bezpečný let na dlouhou vzdálenost i bláznivou akrobacii.
Ach, a smíme se vůbec zmínit o znaku, který netopýří létání provází, plně integrované echolokaci, která jde ruku v ruce s létáním? Žádná velká věda, podle našich nejlepších kolejních profesorů biologie, ale tito arogantní akademici nikdy sami nestáli u rýsovacích prken a nikdy nic nevyvíjeli! Je vědecky absurdní a beznadějně hloupé tvrdit (nehledě na to, že to přesně rekonstruovat vůbec nejde), že by mechanizmy postulované materialistickou filozofií mohly vyprodukovat kterýkoli z těchto létajících strojů, a zejména, že by to dokázaly třemi naprosto odlišnými způsoby.
Řeč
Lingvisté tvrdí, že lidská řeč je jedním ze znaků, který nás zásadně odlišuje od opic (7), ale pokud bychom použili slovník evolucionistů, museli bychom postulovat, že by mělo být docela snadné najít některého z nejbližších zvířecích příbuzných člověka, který by dokázal zamumlat nějaké to slovíčko podobné lidskému. A tento trapný rozpor přetrvává ve všech skupinách opic navzdory jistě dlouhodobé snaze badatelů z vládnoucí evolucionistické říše vymáčknout z nich artikulovaný zvuk. Neměli bychom pokládat tento fenomén za jedinečně výstižný, možná zábavný, a dokonce skandální? Zatímco náš nejbližší „rodič“ nesvede ani náznak artikulovaného slova (což bychom rozhodně nečekali), neobyčejně vzdálený, nesavčí příbuzný toho svede „nabrebentit“ spoustu, a to pěkně po lidsku, a bez nějaké únavné drezúry – to je pěkně prosím pěkně skandální, nečekaná skutečnost.
Je dobře známo, že četné ptačí druhy včetně různých papoušků jako jsou třeba kakadu, ara a další, se s touto erbovní schopností lidské rasy dokáží bez potíží popasovat, přičemž papoušek šedý je s to vyslovit stovky slov! /8/ Primáti mají hrtany („hlasivky“) podobné našim, ale tito naši „nejbližší příbuzní“ svedou zamumlat leda nějakou tu samohlásku, nikoli souhlásky, a proto nesvedou napodobit jediné srozumitelné lidské slovo. Jsou však podle evolucionistů omluveni z veřejných proslovů, protože kosti jazylky a okolí nejsou prý u primátů na správném místě, aby mohly tvořit slova – což je skandál: tak rádi bychom si poslechli, co by nám naši bratranci pověděli!
Takže…o co tady jde? Zatímco savčí hrtan je umístěn na vrcholu průdušnice, ptačí hlasivky (zvané „syrinx“) se nacházejí v dolní části průdušnice, na spojnici dvou průdušek vedoucích do plic. Jednotlivé membrány syringu, v každé průdušce jedna, jsou řízeny složitým nervosvalovým systémem, a produkují jednotlivé zvuky (9). Díky této „adaptaci“, v podstatě deformující jejich průdušnici, a regulací rychlosti vydechovaného vzduchu, jsou schopni „zazpívat“ dokonale zřetelná lidská slova. Až budete příště ve sprše, zkuste to a zazpívejte si „Já jsem to taky dokázal!“
Myšlenky na závěr
Sféra vlivu evolucionistů se rozrostla natolik a má takovou sílu, že na žádném kolbišti není tolerován jiný světový názor. Platí to zejména tam, kde příslušnou instituci financuje vláda. Žádný konkurenční názor není dovolen ve školách či na pracovištích, kam sahají vládní chapadla. Ten, kdo ho projeví, se v nejlepším případě setká s posměchem, ale nejčastěji s pohrdáním, vyhazovem a pronásledováním. Netoleruje se žádný písemný, ústní, soukromý či veřejný odpor.
Existují velké zející mezery v naturalistické evoluci jako vědeckém vysvětlení všeho, co existuje. Ve svém článku jsme probrali jen několik málo z nich. V materialistické evoluční teorii neexistuje žádná první příčina jako základ. Vyznavači evolučního náboženství prostě trvají na tom, že k evoluci došlo, přestože už prostá logická dedukce vyžaduje pro každou událost příčinu.
Materialistická evoluce puštěná z řetězu coby národní i mezinárodní náboženství vede k úpadku lidské kultury (a už ho způsobila). I ten základní požadavek smířlivosti „jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi“ (Matouš 7:12, Lukáš 6:30) odporuje evolučním náboženským zásadám. Slovo Písma, zejména křesťanského, jako konkurenční náboženství vůči materialistické evoluci, nebude tolerováno.
A to nepřeháníme. Od Wall Street po Mayberry je novým životním imperativem přežití nejzdatnějšího, nikoli zlaté pravidlo chování („co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim“). Od svého nástupu v polovině devatenáctého století zavinila evoluční filozofie četné tragické holocausty včetně Hitlerových vyhlazovacích táborů. Je odpovědná za nedostatek slušnosti ve veřejných školách i za to, že si politici i podnikatelé jdou všude po krku. Bude to konec Ameriky, nepoznáme-li, co evoluce skutečně je – nebezpečná, v podstatě bezzásadová, ateistická filozofie, která se snaží o bezohledné zničení všech konkurenčních ideologií.
Odkazy a poznámky
- Anonymous. 2012. Design. Merriam-Webster Online Retrieved August 11, 2012, from
www.merriam-webster.com/ - Dawkins, R. 2006. The God Delusion. Houghton Mifflin Company, Boston, MA. [See p.. 139, “We live on a planet where we are surrounded by perhaps ten million species, each one of which independently displays a powerful illusion of apparent design.”; and p. 158, “Darwin and his successors have shown how living creatures, with their spectacular statistical improbability and appearance of design, have evolved by slow, gradual degrees from simple beginnings. We can now safely say that the illusion of design in living creatures is just that — an illusion.”
- Fuller, J. 2012. Top 10 bungled attempts at oneperson flight: 9. Leonardo da Vinci’s Complex Ornithopter (c. 1505). HowStuffWorks. Retrieved August 11, 2012, from science.howstuffworks.com/transport
- Anonymous. 2012. Feather. Wikipedia. Retrieved August 11, 2012, from en.wikipedia.org/wiki/Feather
- Kazilek, C.J. 2012. Feather biology. Ask A Biologist, Arizona State University. Retrieved August 11, 2012, from askabiologist.asu.edu/explore/feather-biology/
- Anonymous, 2004. Animal Flight Group: Aerodynamics. Department of Zoology, University of Cambridge. Retrieved August 11, 2012, from www.zoo.cam.ac.uk/zoostaff/ellington/aerodynamics.html
- Bolles, E.B. 2010. Are humans unique? Babel’s Dawn (blog), July 11, 2010. Retrieved August 12, 2012, from www.babelsdawn.com/files/arehumans-unique-071110.pdf. [Bolles referred to Corballis who “points to three things — language, tools, and mental time travel — that distinguish humans from apes. Language uses
sentences, while apes trained in sign language produce signals that ‘are devoid of syntax…parts of speech…tenses…moods… diathesis…in effect no sentences.’”] - Morgana, A. 2002. Audio clip and transcript of N’Kisi the African Gray Parrot talking with Aimee Morgana. The N’kisi Project: Avian Contextual Language Use in Interspecies Social Interactions. Retrieved August 12, 2012, from www.sheldrake.org/nkisi/nkisi1_text.html
- Davies, G.H. n.d. Bird songs. In D. Attenborough, The Life of Birds. Public Broadcasting Service (PBS). Retrieved August 12, 2012, from www.pbs.org/lifeofbirds/songs/index.html