water-on-earth

Jak se na Zemi dostala voda?

Pavel AkrmanStáří Země a vesmíru 1 Komentář

Voda a nemožnost jejího získání z meteoritů

Clarence Janzen

Z creation.com přeložil Pavel Akrman – 06/2022. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

meteoritVoda je jednou z nejjednodušších, ale také nejvzácnějších látek na Zemi. Voda je nezbytná pro lidský růst, reprodukci, trávení, pocení, mazání, vylučování a nespočet dalších funkcí u všech živých tvorů. Její molekulární vzorec (H2O) je tak jednoduchý a běžný, že patří mezi první chemické vzorce, které se naučí většina dětí. Více než 70 % zemského povrchu je pokryto vodou a je to jeden z největších darů Božího stvoření.

Nicméně odkud se všechna tato voda vzala z ateistického a evolučního hlediska? Podle amerického výzkumného Institutu Smithsonian: „Svou dokonalou chemickou kombinaci získala mimo náš svět, než byla k nám dopravena a naplnila naši planetu.“1

„Více než 70 % zemského povrchu je pokryto vodou a je to jeden z největších darů Božího stvoření.”

Vědci z organizací jako je Institut Smithsonian se na základě světonázoru o „velkém třesku“ před 13,8 miliardami let neustále snaží vysvětlit, jak životodárná a život udržující vodní substance přišla na Zemi bez Boha Stvořitele. „Molekuly vody byly nepochybně součástí prašného víru, který se zhustil až do podoby Slunce a jeho planet asi devět miliard let po velkém třesku.”1

Toto je však pouze prázdné tvrzení a neexistuje žádný způsob, jak by jej bylo možné prokázat. Stejně tak neexistuje ani žádné vysvětlení původu této „dokonalé chemické kombinace“ a předpokládá se, že k ní prostě nějak „došlo“. Podle Smithsonian se voda dostala na Zemi prostřednictvím komet a asteroidů (ty se po dopadu na Zemi klasifikují jako meteority) v plejádě působivých zásahů. A „taková tělesa (pravděpodobně více asteroidů než komet) mohla snadno dodat vodu k naplnění oceánů.”1 Smithsonian jednoduše prohlašuje, že takovýto kosmický scénář poskytuje snadnou odpověď na tuto zdánlivě obtížnou otázku. A přidává závěrečnou tečku: „Takže až si příště otevřeš kohoutek, připomeň si tu dlouhou a úžasnou cestu tekoucí vody.“1

The great meteor Crater

Nádherný snímek velkého Barringerova kráteru v Arizoně

Jsou potřeba biliony!

Je toto zdánlivě jednoduché vysvětlení opravdu možné? Jak velcí by tito vesmírní příchozí museli být? A kolik přímých zásahů do Země by bylo ve skutečnosti zapotřebí k onomu „snadnému dodání vody k naplnění oceánů“? Čísla ukazují, že je to prakticky nemožné!

Výchozím bodem pro tyto výpočty je stanovení skutečného množství vody na Zemi. Na základě plochy povrchu vody na Zemi a její průměrné hloubky je umírněný odhad asi 1,386 × 1021 litrů neboli 1,386 miliardy kubických km3.2 Už samotné toto číslo je závratné.

Velké supertankery používané k přepravě obrovského množství kapalin (obvykle ropy) pojmou v průměru asi 125 milionů litrů (33 milionů amerických galonů).3 Pokud by každý meteorit průměrně obsahoval velmi štědrých 10 % množství vody4, a každý meteorit by byl 10krát větší než supertanker, bylo by pro tento způsob dopravení vody zapotřebí minimálně 11,1 bilionu meteoritů!

„Žádné takové biliony těles z vesmíru by nikdy nedodaly tak obrovský objem vody, kterou máme na naší planetě. Tato nemožná teorie je mrtvá dřív, než vůbec začala.”

Chápeme-li to správně (pokud je to vůbec možné), a pokud je Země skutečně stará 4,6 miliardy let, pak by bylo každoročně zapotřebí průměrně 2 410 přímých zásahů meteoritů (to je 46 zásahů za týden) soustavně po celou dobu 4,6 miliardy let! (Pokud by byly meteority 100krát menší, počet požadovaných zásahů by se zvýšil na 4 600 za týden). Předpokládá se také, že se žádná voda neztrácí do vesmíru v důsledku žhnoucího průchodu meteoritů atmosférou.

Jak by tedy Země ve skutečnosti vypadala, pokud by do ní bušily objekty o velikosti supertankeru 46krát týdně a po dobu 4,6 miliardy let? Mějte na mysli, že Barringerův kráter v Arizoně byl vytvořen nárazem meteoritu, který poté způsobil kráter o průměru 1,2 km a cca 180 metrů hluboký. Jenže tato obrovská jáma byla způsobena meteoritem s odhadovaným průměrem 40 metrů5, tedy více než 10krát menším než supertanker a 100krát menším než odhadovaná tělesa z vesmíru. Množství energie uvolněné při zásahu v Barringerově kráteru odpovídalo 2,5 milionům tun TNT, což je 150 000krát silnější než atomové bomby svržené na Hirošimu a Nagasaki v Japonsku na konci druhé světové války.5

Nemyslitelná domněnka

Pro představu: z 11,1 bilionu předpokládaných masivních zásahů meteoritem by jen jediný z nich o velikosti supertankeru byl 750 000krát silnější než hirošimská bomba! To by způsobilo takové kataklyzmatické škody, že dopad na pozemský život by nebyl nic než velkou katastrofou. Zastánci dlouhých věků spekulují o jednom takovém zásahu, který měl způsobit „jadernou zimu“ a vyhladit všechny dinosaury – a o něm se předpokládá, že byl mnohem menší než uvažované dopady. Za takového scénáře (46 dopadů týdně s celkovým počtem bilionů) by život nepřežil, natož aby se vyvinul do svého současného stavu – takový návrh je natolik bizarní, že jej lze pohodlně považovat za nemožný. Žádné takové biliony těles z vesmíru by nikdy nedodaly tak obrovský objem vody, kterou máme na naší planetě. Tato nemožná teorie je mrtvá dřív, než vůbec začala.

Racionální a věrohodné vysvětlení původu pozemské vody je jasně uvedeno v knize Genesis, kde Bůh prvního dne Tvůrčího týdne stvořil Zemi pokrytou vodou. Pouze všemocný, vševědoucí Stvořitel Bůh mohl promluvit a stvořit pro naši planetu toto obrovské množství život udržující vody.

Odkazy

  1. Greene, B., How did water come to Earth? It took an out-of-this-world arrival to get that perfect chemical combination for water to fill our planet, smithsonianmag.com, May 2013.
  2. How much water is there on Earth, usgs.gov, accessed 14 Aug 2019.
  3. Tanker Sizes and Classes, transportgeography.org, accessed 24 Jul 2019.
  4. Ta je při cestování hlubokým vesmírem většinou ve zmrzlé podobě.
  5. Barringer Impact Crater—Stop 1, Planetary Science Institute, psi.edu, accessed 24 Jul 2019.

 

Subscribe
Upozornit na
1 Komentář
Inline Feedbacks
View all comments
Václav Dostál

Zastáncům získání vody z meteoritů jaksi nevadí, že na Merkuru a na Měsící žádna voda není, ačkoliv i tam dopadly. Mohou asi tvrdit, že tam už sevoda vypařila do vesmíru. Ale KDE jsou jednotlivé molekuly těchto par?? Asi “uletěly” mimo Sluneční soustavu?!