Jeffrey Tomkins, Ph.D.
(Z www.icr.org přeložil Pavel Kábrt – 11/2014. Článek vyšel na stránkách ICR.)
Některé druhy hub mohou být parazitické jak pro rostliny, tak pro živočichy. Dvě studie ukazují, že k tomu došlo z části ztrátou genetické informace – ne jejím ziskem, jak to předpokládá evoluce.1,2
Svět v kreacionistickém modelu původu nebyl zatížen smrtí, nemocemi a násilím až do chvíle, kdy došlo ke vzpouře Adama a Evy. Poté bylo stvoření podrobeno negativnímu zvratu událostí, včetně vzniku mykotických patogenů, které způsobují ve světě rostlin i živočichů smrt a nemoce.
- (patogen – biologický faktor způsobující nemoc, choroboplodný zárodek – pozn. PK)
To vyvolává otázku, jak toto prokletí ovlivnilo genetickou povahu některých genomů ve stvoření. Byly Stvořitelem vloženy nové geny, nebo došlo k porušení předchozí genetické informace, k jejímu vymazání či nějakému pozměnění? Z toho, co víme o degradaci genomu a Božím charakteru, jak nám ho zjevuje Bible, je mnohem pravděpodobnější genomická změna – zjevně spojená s degradací (genetickou entropií) – jako ten hlavní faktor v této otázce.3,4
V několika publikovaných studiích bylo ukázáno, jak se houbové patogeny adaptovaly na své hostitele následkem velmi rozsáhlých genomických změn, ve kterých šlo o určitý typ degradace genomu poznamenané ztrátou genů.1,2 I když tyto studie nevysvětlují genetický původ patogenity zcela vyčerpávajícím způsobem, přesto ukazují, že k adaptaci na hostitele skutečně ve dvou oddělených případech došlo, a to ne v důsledku nárůstu genetické informace, ale její ztrátou.
V první studii vědci prověřili genom obligátního biotrofa Pneumocystis jirovecii, což je houbový patogen vyskytující se v lidských plících.1 Obligátní biotrof nemůže žít mimo svého hostitele – přežívá tak, že si z tkání hostitele bere živiny a další látky. Tento patogen obvykle nepůsobí žádné větší problémy, pokud tato osoba nemá oslabený imunitní systém. Poté, co vědci porovnali genom této houby s genomem houby, ze které věří, že byla odvozena, tvrdí, že „ztratila 2 324 genů vzhledem k množství u obligátní biotrofie.“ Také uvedli, že „Tyto genové ztráty představují unikátní kombinaci znaků typických jak pro obligátní biotrofy tak pro živočišné parazity.“
- (biotrofie: získávání organických látek ze živých buněk hostitele – pozn. PK)
Jak tedy mohla ztráta genů přispět k tomu, že se tato houba stala odpadlickým parazitem, který žije ze svého lidského hostitele? Jak se ukazuje, 42 % chybějících genů mělo vztah k aminokyselinám a purinovému metabolismu – což je standardní biochemická cesta zabudovaná ve většině tvorů. A tím se nyní stal tento houbový parazit zcela závislým na svém lidském hostiteli a jeho klíčových buněčných metabolitech.
Ve druhé studii vědci rozluštili genom patogenu rostlin, který nese název Melanopsichium pennsylvanicum, o kterém se má za to, že byl odvozen z houbové sněti postihující pouze obiloviny (např. kukuřici, ječmen a pšenici), ale nyní byl nalezen i ve dvouděložných rostlinách čeledi rdesnovitých.2 Kvetoucí rostliny jsou členěny do jedné ze dvou skupin: dvouděložné a jednoděložné. Protože obě tyto skupiny jsou velmi rozdílné, bylo by neobvyklé pozorovat patogen, jak „skočí“ z jedné na druhou. Stejně jako houbový patogen z první studie, je i toto biotrof. V této druhé studii našli vědci „292 genů přítomných ve všech ostatních druzích, ale chybějících u M. pennsylvanicum.“ Také uvádějí, že výsledky jsou důležité proto, že „objasňují ne genový zisk coby charakteristický znak adaptace, ale spíše genovou ztrátu poté, kdy z hostitele skočil parazit do hostitele dvouděložního.“
Původ patogenity byl pro kreacionisty i evolucionisty tajemstvím. Složitost vztahů parazit/hostitel často popírají evolucionistické interpretace. Avšak jak vznikla molekulární podpora těchto vztahů bylo rovněž důležitou a palčivou otázkou pro kreacionisty. A nyní se to jeví tak, že genovou ztrátu (což je znakem genetické degradace) můžeme přidat jako klíčovou součást kreacionistického modelu – vysvětlující genetické mechanizmy, které jsou základem prokletí původního stvoření.
Odkazy
- Cisse ́, O. H. et al. 2014. Comparative Genomics Suggests That the Human Pathogenic Fungus Pneumocystis jirovecii Acquired Obligate Biotrophy through Gene Loss. Genome Biology and Evolution. 6 /8/: 1938–1948.
- Sharma, R. et al. 2014. Gene Loss Rather Than Gene Gain Is Associated with a Host Jump from Monocots to Dicots in the Smut Fungus Melanopsichium pennsylvanicum. Genome Biology and Evolution. 6 /8/: 2034–2049.
- Sanford, J. C. 2008. Genetic Entropy and the Mystery of the Genome, 3rd ed. Waterloo, NY: FMS Publications.
- Sanford, J., J. Pamplin, and C. Rupe. 2014. Genetická entropie: Je o ní záznam v Bibli? FMS Foundation. PDF posted on kolbecenter.org July 2014, accessed July 25, 2014.