Hodiny versus horniny

Fosilní exploze placentálních savců odporuje důkazům molekulárních hodin

Casey Luskin

(Z www.evolutionnews.org přeložil David Mašek – 2/2014. Vyšlo na stránkách Evolution news and views 17. ledna 2014. Foto credit: nednerbfm/Flickr.)

Nový článek v časopisu The Scientist, Clocks Versus Rocks (Hodiny vs. horniny), podává zprávu o rozporu mezi fosilním záznamem a molekulárními daty co se týče původu placentálních savců. Problémem je, že výzkum fosilií vedený Maureen O’Leary minulý rok zjistil, že k „raketovému růstu rozmanitosti placentálních savců došlo“ někdy před 65 miliony let, ale jak dnes říká The Scientist, „Genetické studie porovnávající DNA žijících placentálů naznačují, že náš poslední společný předek žil před 88 až 117 miliony lety, kdy stále vládli dinosauři.“ Máme tu tedy rozpor: zkameněliny ukazují na bouřlivý vzestup mnoha moderních skupin savců, který se započal asi před 65 mil. let. Oproti tomu, žijící členové těchto skupin jsou geneticky tak odlišní, že výzkumy „molekulárních hodin“ ukazují, že jejich původ musí sahat hluboko do mezozoika (druhohor), do období dinosaurů. Které skupině dat tedy máme věřit?

Kdykoli evoluční biologové slyší o „explozi,“ včetně té savčí, začnou být nervózní. Uvažujíce pouze v rámci darwinistického evolučního světonázoru, myslí si, že druhová pestrost se nemohla objevit náhle a tudíž fosilní záznam není kompletní a evoluční původ této skupiny zkrátka ještě nebyl lovci zkamenělin objeven. Vskutku, přesně o to tu jde, jak vysvětluje The Scientist:

• „Hlavní námitkou výzkumníků je, že tým O’Learyové považoval věk té nejstarší zkameněliny různých placentálních skupin, za věk celé skupiny. To je nepravděpodobné: existují zřejmě i starší zkameněliny, ale ještě nebyly nalezeny.“*

A tak se upřednostňují ta data molekulárních hodin, která umisťují vznik placentálních savců hluboko do mezozoika. Zůstává však skutečností, že jsme nenašli zkameněliny, dokazující původ těchto skupin placentálních savců v mezozoiku. Spíše se moderní řády placentálních savců objevují náhle, v něčem, co mnozí nazývají „exploze.“

Neslyšeli jsme o tomto problému už někdy dříve? Ten samý rozpor se objevuje u „kambrické exploze,“ kde se mnohé kmeny objevují náhle, bez evolučních předchůdců, takže se vědci obracejí na molekulární data, aby zatlačili jejich evoluční původ zpět hluboko do prekambria. Stephen Meyer se na to podrobně zaměřuje v 5. kapitole své knihy Darwin’s Doubt (Darwinova pochybnost). Vyhodnocuje zde hypotézu „molekulárních hodin“ která tvrdí, že užitím známých mutačních rychlostí a porovnáním rozdílů mezi geny živých organismů můžeme určit, před jakou dobou sdíleli společného předka. Výzkumy molekulárních hodin jsou, jak známo, obtíženy mnohými úskalími a docházejí k pochybným závěrům. Jedno pojednání v časopise Trends in Genetics přirovnalo postupy čtení molekulárních hodin ke „čtení s kuřecích vnitřností,“¹ a jiné v Annual Review of Earth and Planetary Sciences připustilo, že:

• „Obzvláště rychlosti molekulární evoluce se mohou znatelně lišit, jak napříč taxony, tak i v průběhu času. Navíc přesnost metody závisí na znalosti přesného kalibračního bodu, nebo bodů, a spolehlivé fylogenezi se správným pořadím větvení a odhadů délky ramene větve. … Představa, že jsou nějaké univerzální molekulární hodiny, odbíjející čas, byla již dávno vyvrácena.“²

Taková kritika odráží skutečnost, že výzkum molekulárních hodin vydává velmi různorodá data pro předpokládané nejbližší zvířecí společné předky. Jak ukazuje Meyer, některé výzkumy z molekulárních hodin umisťují nejbližšího společného předka do doby po kambrické explozi a jiné vypočítaly, že nejbližší předek různých živočišných druhů žil v období před vznikem vesmíru – očividně absurdní výsledky.³ Jeden článek vážnost problému uznává:

• „Druhá oblast, kde molekuly a morfologie jsou ve vážném rozporu, je původ mnohobuněčných kmenů. Ačkoliv nesoulad mezi molekulárními a morfologickými odhady pro původ ptáků a savců může být až 50 mil. let, neshoda v těchto dvou metodách mezi živočišnými kmeny může být až 500 mil. let, téměř celá délka fanerozoika.“⁴

V každém z těchto případů — ptáci, savci a živočišné kmeny – vidíme náhlý vznik moderních skupin, kde genetické odlišnosti mezi žijícími organismy jsou daleko větší, než by mohl evoluční pohled na fosilní záznam připustit. Možná je to proto, že za jejich vznikem nestojí žádná evoluce.

Odkazy

1. Dan Graur and William Martin. “Reading the Entrails of Chickens: Molecular Timescales of Evolution and the Illusion of Precision,” Trends in Genetics, 20 (2004): 80-86.
2. Andrew B. Smith and Kevin J. Peterson, “Dating the Time and origin of Major Clades,” Annual Review of Earth and Planetary Sciences, 30 (2002): 65-88.
3. Meyer documents these studies in detail on pages 107-110 of Darwin’s Doubt, and accompanying endnotes.
4. Andrew B. Smith and Kevin J. Peterson, “Dating the Time and origin of Major Clades,” Annual Review of Earth and Planetary Sciences, Vol. 30:65-88 (2002).