voyager-2

Sluneční vítr nás chrání před zářením z kosmu

Jakob Haver Vesmír, astronomie 9 Komentářů

Překvapivé objevy z vesmírné sondy Voyager 2

Jonathan Sarfati

Z creation.com/heliopause přeložil Jakob Haver – 03/2020. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com. Úvodní obrázek představuje umělecké pojetí kosmické lodi Voyager (NASA).

Úvod

O slunečním větru jsme zvykli slýchat spíše v tom negativním slova smyslu. Nebýt magnetického pole Země, toto smrtící sluneční záření by rychle zničilo všechno živé na Zemi. Avšak z širšího pohledu, tedy v kontextu Sluneční soustavy ve vesmíru, má sluneční vítr nesmírně důležitou, ochrannou roli.

Za hranicemi Sluneční soustavy existuje mnohem silnější a tedy nebezpečnější záření, jehož účinky jsou však pozoruhodným způsobem zastaveny bariérou, kterou kolem Sluneční soustavy vytváří sluneční vítr. Jde o velice důmyslný konstrukční prvek, na který myslel ve Svém stvoření sám jeho Tvůrce, Bůh-Stvořitel.

(Jakob Haver)

V roce 1977 vypustila NASA své dvě vesmírné sondy Voyager. Díky nim toho víme o vnějších planetách mnohem více, včetně Jupitera a Saturna (Voyager 1 a 2) a Uranu a Neptunu (Voyager 2). Nedávno dosáhly mezihvězdného prostoru – podle některých zpráv opustily sluneční soustavu. Konkrétně Voyager 2 dosáhl mezihvězdného prostoru 5. listopadu 2018, tedy více než šest let po Voyageru 1. Sondy nás také hodně naučily o samotném Slunci.

National Geographic – časosběrná animace Voyageru 1 a Voyageru 2

Sluneční vítr

“Ve skutečnosti je naše Slunce pozoruhodné – ve srovnání s většinou hvězd tohoto typu je velmi klidné, ideální pro život.”

Extrémně žhavá atmosféra slunce, korona, vyzařuje proud mimořádně rychlých (250 až 750 km /s) nabitých částic, a tomu říkáme sluneční vítr. Tento vítr tlačí na částice chvostů komet a způsobuje, že směřují pryč od Slunce. Před částicemi slunečního větru jsme díky Bohu chráněni silným (i když slábnoucím) magnetickým polem, které je zachycuje. V důsledku toho pak můžeme vidět polární záři, která je u pólů nejsilnější v zimním období.

Někdo se může ptát, proč Bůh udělal tak nebezpečné Slunce? Ale ve skutečnosti je naše Slunce pro život tady na Zemi ideální. Především je pozoruhodně stabilní. Ve srovnání s většinou hvězd tohoto typu je velmi klidné. A nejnovější poznatky z Voyageru 2 ukazují, že tento mocný sluneční vítr vytvářený naším Sluncem je důležitou konstrukční vlastností.

Hranice Sluneční soustavy?

Sondy Voyager objevily, že sluneční vítr stále vanul i v obrovských vzdálenostech, a to mnohem dál, než jsou všechny naše planety. Věděli jsme, že sluneční vítr bude v mezihvězdném prostředí zpomalován plyny. Věděli jsme, že to nastane, ale nevěděli jsme, kam až sluneční vítr dosáhne.

heliosphere

(zdroj: wikipedia.org) Klikni pro zvětšení

Tento hraniční pás se nazývá heliopauza a sondy Voyager nám řekly, že je více než 121 astronomických jednotek (AU) od Slunce (1 AU je vzdálenost Země-Slunce, což je 150 milionů km nebo 93 milionů mil). Také zjistily, že tato vzdálenost není konstantní. Podle spoluautora projektu Voyager, astronoma Edwarda Stoneho z Kalifornského technologického institutu v Pasadeně je to asi tak, „jako by se sama heliosféra nadechovala a vydechovala.“1

“Ochranný štít heliosféry chrání před galaktickým vysokoenergetickým zářením vše, co je v ní, včetně naší křehké DNA.”

To, co tvoří ohromnou „bublinu“ kolem Slunce se nazývá heliosféra. Někteří nazývají hranici Sluneční soustavy heliopauzou. Nicméně jsou některé objekty sluneční soustavy, které cestují přes tuto hranici ven a zpět, takže ve skutečnosti není tak „ostrá“.

I ve vzdálenostech daleko větších, než kde se vyskytuje heliopauza, stále dominuje sluneční gravitace. Např. Planetoid Sedna je přibližně velký jako Pluto a má se za to, že v maximálním rozsahu své vysoce eliptické oběžné dráhy cestuje do vzdálenosti více než 900 AU od Slunce, a také se má za to, že hypotetický Oortův oblak komet (předpokládaný zdroj dlouhoperiodických komet) se nalézá ve vzdálenosti 2 000 až 200 000 AU.

Oblast, v níž dominuje především gravitační pole každého tělesa, se nazývá Hillova sféra nebo někdy také Rocheova sféra (nezaměňovat s Rocheovou mezí). Hillova sféra Slunce může být považována za skutečnou hranici Sluneční soustavy a může být o poloměru až jednoho světelného roku nebo i více.

Význam slunečního větru

sun

Naše Slunce

Rok poté, co Voyager 2 překročil heliopauzu, měli vědci možnost jeho výsledky analyzovat.2 Podle očekávání zjistili, že za touto hranicí byla hustota plazmy vyšší. Existuje mnoho dalších vysokoenergetických kosmických paprsků, které tvoří podstatnou část „plazmy“ v mezihvězdném prostoru. Jsou to nesmírně energetické částice, tudíž pro nás nebezpečné, a mnohé z nich pocházejí z výbuchů supernov, velmi hmotných hvězd. Podle očekávání se také (za heliopauzou) snížilo množství částic slunečního větru.

National Geographic shrnuje tyto úžasné poznatky:

Tato bublina se na základě údajů z Voyageru rozprostírá asi 11 miliard mil od Slunce na svém předním okraji a obklopuje Slunce, všech osm planet a také mnoho vnějších objektů obíhajících naši hvězdu. A další dobrá zpráva: Ochranný štít heliosféry chrání před galaktickým vysokoenergetickým zářením vše, co je v ní, včetně naší křehké DNA.3

To znamená, že z naší perspektivy uvnitř heliosféry zde existuje mnohem méně extrémně energetických částic, protože částice s nižší energií tryskající ven ze Slunce vytvářejí pro Sluneční soustavu jakousi „ochrannou stěnu“. Ukazuje se tedy, že heliopauza je ve skutečnosti velmi důležitá.

Odkazy a poznámky

  1. Cited in Wall, M., Voyager 2’s Trip to Interstellar Space Deepens Some Mysteries Beyond Our Solar System, 4 Nov 2019. Return to text.
  2. Voyager 2 Illuminates Boundary of Interstellar Space, jpl.nasa.gov, 4 Nov 2019. Return to text.
  3. Greshko, M., Interstellar space even weirder than expected, NASA probe reveals, nationalgeographic.com, 4 Nov 2019 [Emphasis added].

 

Subscribe
Upozornit na
9 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
jhk - vlasta

Ok Vtasi – chtěl jste naznačit, že problém s mezihvězdným tokem nabitých částic – je založen na víře?

– jen tak bokem – pokud budete chtít namítat něco proti tomu, že jste to tak nemyslel, či netvrdil, tak to berte tak, jak to je napsané – nic v tom dalšího nehledejte. Dotaz je koncipován tak, jak je koncipován – bez jakýchkoli nějakých postranních úmyslů někoho nachytat. Tečka. Stačí klidně odpovědět že ne – a vysvětlit tedy důvod a smysl Vašeho příspěvku.

admin

Viťasi, s vámi je to pořád dokola. Práci jste si se čtením nedal, jen jste na nesprávném místě vypustil své povýšené “moudro” a radil nám, co a jak si máme spočítat. Pokud stále nechápete, jak je v kreacionistickém kontextu myšlen tok energetických částic ze supernov, pak si račte vzpomenout, že jsem vám minule předložil několik možností, jak to kreacionisté vnímají. Takže my máme své modely, a vy máte jen dokolečka omílanou jedinou možnost: miliardy let. Ty však naprosto nesedí v mnoha dalších věcech celého kontextu stvoření. A naopak, pokud vezmete… Číst vice »

vitas

Zdravím Admina, Ano přesně tak jsem přišel ke svému příspěvku. Dal jsem si práci zamyslel jsem se a toto mě napadlo. My už to dávno víme, že vy skvěle a bez pochyb rozumíte cestování světla vesmírem – ale to není diskuse o kreacionismu, ale pření se o to, kdo víc VĚŘÍ. Ale to špatně chápete, já se nepřu o kreacionismus. Já snažím ho pochopit co tvrdí. Nechápu jak je v kreacionistickém kontextu myšleno “Jsou to nesmírně energetické částice, … a mnohé z nich pocházejí z výbuchů supernov”. Jestli to taky… Číst vice »

admin

Viťasi, vy přece moc dobře víte, o co tu jde. A pokud tu chcete diskutovat o kreacionismu, pak si dejte tu práci a přemýšlejte o tématu článku. Vaše rady o tom, jak a co si máme spočítat, jsou trapně a umanuté, a ano – povýšené a spatra. My už to dávno víme, že vy skvěle a bez pochyb rozumíte cestování světla vesmírem – ale to není diskuse o kreacionismu, ale pření se o to, kdo čemu víc VĚŘÍ. Tak to už konečně pochopte.comment image

vitas

Zdravím Admina, To jste mě překvapil. Právo cokoli smazat Vám samozřejmě neupírám. Jen vězte, že opravdu nevím co jsem provedl. Jsem sprostý? Příspěvek je offtopic? Poznámka o čechrání peří dává tušit, že si myslíte, že jsem namyšlený. Možná, nevím namyšlenému člověku se to špatně posuzuje. Vždy jsem si myslel, že toto jsou stránky o diskuzi nad kreacionismem, a že jsou zde povoleny i názory druhé strany. Nemyslím si, že bych někoho urážel nebo byl sprostý či se vysmíval. (Možná to vidíte jinak.) Pouze jsem poukázal na skutečnost která mi (v… Číst vice »

admin

Re: Viťas
Co to tu zase zkoušíte? Zdá se, že vám vůbec nedocvaknul smysl celého článku a mluvíte z cesty. Pokud máte zase nutkavou cyklickou potřebu se tu předvádět a čechrat si tu peří povýšenou “radou těm jednoduchým kreacionistům”, pak vám rovnou říkám, že budu už vaše komentáře mazat.

vitas

Zdravím,
a nyní takový jednoduchý příklad: jak dlouho k nám takový mezihvězdný vítr od nějaké hvězdy letí? Napovím: rychlost mezihvězdného větru je 80000km/h, světelný rok je tak 9.5*10^15 metrů, nejbližší hvězda je od nás 4.22 světelných let. Pokud vám vyšlo méně než 50 tisíc let, počítali jste špatně.

S pozdravem

vitas
@;;

Václav Dostál

Máme obrovskou “kliku”, že naše Slunce je klidné. Nárazové složky slunečního větru jsou ve směru k zemi velmi vzácné a poměrně slabé. Mohou rušit přenosy TV a rozhlasu, popř. elektrikého proudu v rozvodné síti, ale neovlivňují život na Zemi – také díky zemskému magnetickému poli, které tento sluneční vítr odchyluje. Zcela jiná je situace u jiných hvězdných soustav. Centrální hvězda bývá velmi neklidná, hvězdný vítr z ní velký a s prudkými změnami. Planety jsou tímto větrem bombardovány – tak, že by případný život byl zcela zničen.

Václav Dostál

Sluneční vítr je tok elektronů, protonů a jader hélia + troškou jader jiných prvků. Jak správně uvádí JH: „Tzv. pomalý sluneční vítr (tj. částice tryskají ze Slunce rychlostí kolem 400 km/s, vyskytuje se většinou v rovníkové oblasti a je to sluneční vítr, který zasahuje planety sluneční soustavy, Zemi nevyjímaje). Dále pak rychlý sluneční vítr, jehož částice opouštějí Slunce rychlostí kolem 800 km/s a ty jsou většinou zjistitelné v polárních oblastech Slunce nad koronálními děrami. Existují tedy vedle sebe dva různé typy proudění částic – jednak soustavný tok a jednak nárazový,… Číst vice »