tuatara

Haterie novozélandská – jen v mezích svého druhu!

pavelkabrtEvoluce organizmů Napsat komentář

Časopis Creation 9(3):18

Z creation.com/tuatara-kind přeložil Pavel Kábrt – 05/2015. Translated with permission from Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

tuatara

Foto: wikimedia.org

Vypadá jako ještěr, ale kuňká jako žába. Může jít hodinu bez nadechnutí. A běžně se tvrdí, že se může dožít až 300 let.1

Tenhle plaz, nazývaný haterie novozélandská [tuatara – „nesoucí šípy“] a nalézající se dnes pouze na několika příbřežních skalnatých ostrovech Nového Zélandu, má mnoho neobvyklých rysů. Odolá až 7 °C nízké teplotě, což je pro plazy nejnižší zaznamenaná teplota. Je o něm známo, že při takto nízkých teplotních podmínkách se jeho pohyby tak zpomalí, že usne uprostřed přežvykování s plnou tlamou hmyzu.

Haterie novozélandská může dorůst až 60 cm a často se dělí o svoje hnízdo s ptákem bouřlivákem (buřňákem). Když samička haterie novozélandské naklade svá vajíčka, rodiče se o ně po dobu 15 měsíců do vylíhnutí potomstva už nestarají. Toto je u plazů nejdelší známá inkubační doba. Rychlost růstu je také pomalá; tuatara dosahuje dospělosti až ve 20 letech, a pak ještě roste až do svých 50 let.

“Pomineme-li skutečnost, že se tito plazi časem zřejmě zmenšují, je jejich dnešní vzezření úplně stejné, jaké bylo vždycky.”

Ale haterie novozélandská je vědcům známa ještě z jednoho úžasného důvodu. S naprostou jistotou se nevyvinula! Její zcela identické zkameněliny byly nalezeny v horninách, které evoluční geologové datují na 200 miliónové stáří.2

Zatímco evolucionisté věří, že mutace a přírodní výběr působily až do takové míry, že z první mikroskopické formy života vytvořily všechny živé organizmy, které tu dnes vidíme, haterie novozélandská je vynikajícím důkazem proti této víře. Je velmi dobrým důkazem pro stvoření, protože se haterie prostě jen množila ´podle svého druhu´ – čili tak, jak to o všech stvořených tvorech říká Genesis.

Odkazy a poznámky

  1. Nature’s Kingdom, Deans International Publishing, London, 1984, p. 22; Encyclopedia of Reptiles, Amphibians and Other Cold-Blooded Animals, Octopus Books Limited, London, 1975, p. 119.
  2. Attenborough, D., The Living Planet, Guild Publishing, London, 1984, p. 261.
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments