„Teleologie z řec. telos: cíl, účel a logos: učení či nauka o finalitě (z lat. finis: cíl)“ je filosofický směr zabývající se studiem účelů, cílů a účelnosti samotné. „Teleologický výklad vysvětluje věci s ohledem na konečný účel, jemuž slouží.“
Teleologický výklad definuje účel jako předem vytyčený cíl, o který je aktivně usilováno s použitím prostředků. Účelností poté rozumíme zvolení vhodných prostředků nasměrovaných tak, aby účelu bylo dosaženo. Podle subjektu, kterému je cíl ve výsledku užitečný, rozlišujeme účelnost vhodnou sobě (individuu), svému druhu a cizí bytosti. Na všeobecnou otázku „proč“ teleologický výklad odpovídá slovy „kvůli tomu, proto, aby“ apod. Ukazuje tak na konečný účel, ke kterému všechny jevy nutně směřují.
Teleologická interpretace přírodních jevů nastupuje především tam, kde probíhá sledování cíle s použitím prostředků za měnících se vnějších podmínek. Teleologie rovněž analyzuje motivy člověka k usilování o cíl kde dochází k zjištění, že ačkoli člověk nejprve usiluje o cíl (materiální hodnoty, uspokojování fyziologických potřeb apod.), účelem není cíl samotný, nýbrž vidina slasti, kterou skrze tento cíl získá. „Cíle, které člověk sleduje, jsou vztaženy zpět na získání slasti subjektu, který tyto cíle sleduje. (více viz WikiKnihovna)