Biblické datování stáří
Vychází z Božího slova, které je nám zjeveno v Písmu svatém, výpočty stáří Země se liší cca od 6-8 tisíc let, neznámější datace Jamese Usshera (1654) datuje biblické události takto:
* 4004 př. n. l. – Stvoření
* 2348 př. n. l. – Velká potopa
* 1921 př. n. l. – Boží povolání Abraháma
* 1491 př. n. l. – Útěk z Egypta
* 1012 př. n. l. – Založení chrámu v Jeruzalémě
* 586 př. n. l. – Zničení Jeruzalémského chrámu Babylonem a počátek babylonského zajetí.
* 4 př. n. l. – narození Ježíše
Teorie mezery
Někteří kreacionisté připouštějí podstatně starší věk neživé hmoty. Úvodní verš knihy Genesis říká: „Země byla pustá a prázdná…“, konstatuje, že byla, než začal Bůh tvořit. Velké stáří Země podporují především zastánci Inteligentního designu.
Více viz článek Teorie mezery včetně stejnojmenného letáku ve formátu PDF.
Absolutní datování
Je to datovací metoda, která umožňuje přiřadit konkrétní datum (letopočet) k archeologickému nebo paleontologickému artefaktu. Většina absolutních datovacích metod využívá především určené hodnoty radioaktivního rozpadu prvků jako podklady pro výpočet uplynulého období.
Tyto hodnoty v některých případech nepovažuje kreacionismus za hodnověrné. Důvody k tomu jsou podrobně popsány v rubrice Stáří Země a vesmíru.
Příkladem absolutního datování je Radiometrické stáří:
metoda určování absolutního stáří hornin. Radiometricky se určuje stáří hornin na základě rozpadu přirozených radioaktivních izotopů, který probíhá neovlivněn jejich chemickým nebo fyzikálním stavem. K datování se používají izotopy s velmi pomalým rozpadem: uran-231, thorium-232, sodík-40 a rubidium47. Stáří hornin se určuje na základě měření koncentrace výchozího prvku a konečného produktu rozpadu (podle poměru produktů radioaktivního rozpadu izotopického složení C/N, Pa/Ac, Th/Ra, U/Th, U/Pb, K/At, Th/Pb, Rb/Sr v minerálech). Archeologie využívá k absolutnímu datování převážně izotop uhlíku-14.
Relativní datování
Odhaduje stáří pomocí předpokladu následnosti událostí, tj. vždy se určuje, která z událostí proběhla dříve a která až po ní, např. hlubší vrstva se považuje za starší.