Recenze knihy „Schodiště k životu“
Z www.icr.org přeložil Pavel Akrman – 08/2021.
Vědecké dílo, které dokáže udržet pozornost průměrného čtenáře, je vzácností. Ale přesně to se daří knize Stairway to Life (Schodiště k životu). Spoluautoři biochemička Laura Tanová a biomedicínský inženýr Rob Stadler vás provedou 12 kroky potřebnými k uspořádání chemikálií do buňky a předvedou, jak nejnovější objevy boří scénáře o vzniku života přírodními procesy.
Jako autora stejného žánru mě zaujaly dva konkrétní aspekty knihy Schodiště k životu, které bych rád vyzdvihl. Za prvé je to její průzračná srozumitelnost.
Je totiž dost obtížné vysvětlit biochemické procesy široké veřejnosti. Ti, kteří se o to snaží, prožívají stejné problémy jako automechanik vysvětlující diagnostiku motoru někomu, kdo se nikdy nepodíval pod kapotu auta. Jenže zase přílišné zjednodušení může celou myšlenku zastřít – což ale není případ Dr. Tanové a dr. Stadlera, kteří při výkladu biochemie používají brilantní analogie, jimiž objasňují základní pojmy. Například k ilustraci buněčného procesu řazení chemikálií do řetězce DNA používají názornou ukázku spojování vagónů do dlouhého vlaku. Tuto analogii později rozšíří i na kolizi vlaku. Experimenty totiž ukazují, že uměle sestavené chemikálie se chovají jako do sebe narážející vagóny, které nikdy nedosáhnou takového spojení, jako biologické sekvence.
Autoři tak jasně prokazují složitou konstrukci buňky a čtenáři sami snadno pochopí, proč žádný pouze přírodní proces ani náznakem nemůže vysvětlit nějaké samovolné zorganizování chemikálií do buňky. Snažit se přimět chemikálie k vytvoření buňky je stejné, jako chtít po kamenech, aby se samy zorganizovaly v město.
Tím se dostávám k druhému aspektu, který mě zaujal: laskavý tón. Tanová a Stadler důsledně prokazují respekt a přívětivost k těm, kteří se houževnatě drží těchto pouze přírodních názorů. Například, než začnou mluvit o pokusech vzniku života v laboratoři, říkají na straně 73: „Tato oblast vědy nemá téměř žádnou možnost účinně rozlišit realitu od zbožného přání. Úporná snaha při hledání důkazů často svádí k přijetí jakékoli formy důkazu, bez ohledu na míru pravděpodobnosti či přesvědčivosti.“ Uvedená slova obsahují pochopení. Tím, že autoři s porozuměním zohledňují motivy, prokazují vůči své opozici hluboký respekt. Zkrátka v této knize se nenacházejí žádné zbytečné provokace. To okořeňuje celou knihu a činí tak nejnovější vědu příjemnou i pro pochybovače.
Z tohoto důvodu pak může být vědecká kvalita a laskavý tón této knihy atraktivní nejen pro skeptiky, ale i pro jakkoli školeného čtenáře. Například já jsem vzhledem ke svému vzdělání v biochemii původně očekával, že mi tato kniha dá tak maximálně „doleštění“ mého již celkově solidního porozumění tématu, pokud jde o původ života. Avšak nové informace v knize Schodiště k životu mi umožnily zkvalitnit a aktualizovat své znalosti v těchto otázkách.
Toto cenné dílo uvádí spolehlivé odkazy, které popisují nové a nové problémy se vznikem života přírodní cestou. Tanová a Stadler si to jasně uvědomují a velmi dovedně vysvětlují biochemické překážky v těchto scénářích o původu života. Co jsme se například dozvěděli o buněčné membráně? Autoři píší: „Máme tu další kritickou vzájemnou provázanost: membrána vyžaduje k dosažení své semipermeabilní funkčnosti vložené proteiny, jenže vložené proteiny potřebují funkční semipermeabilní membránu k produkci ATP (adenosintrifosfát), který je pohonným palivem pro jejich fungování“ (strana 144). Takže s prohlubováním znalostí ve vědě o těch nejmenších částečkách buněčné biologie se stále zřetelněji potvrzuje tato zásada: k vytvoření buňky je zapotřebí buňky.
Takový aktuální výzkum a brilantní poznatky mohou pocházet pouze od autorů, kteří do značné míry rozumějí aktuálním problémům. S každým důležitým objevem vzájemné provázanosti uvnitř klíčových částí buňky je teorie přírodního vzniku života zatížena novými nepřekonatelnými překážkami. Kniha Schodiště k životu jednak posiluje důvěru věřících ve Stvořitele, ale současně svými argumenty, předkládanými jasně a s grácií, dokáže oslovit i pochybovače.
Odkazy
- Videopřednáška jednoho z autorů knihy Roba Stadlera, PhD. (v angličtině, 60 min.)
„Máme tu další kritickou vzájemnou provázanost: membrána vyžaduje k dosažení své semipermeabilní funkčnosti vložené proteiny, jenže vložené proteiny potřebují funkční semipermeabilní membránu k produkci ATP, který je pohonným palivem pro jejich fungování“ Tak to je jen jeden z brilantních příkladů naivnosti evolučních představ. Bylo by fajn mít tuto knihu v češtině. Napadá mě jedno přirovnání Pavla Kábrta ve své knize „Jak se nezbláznit“ – smysl je asi tento: „Snaha, že se dá rozbít kamenem jedno ze dvou oken na domě, je dost pravděpodobná. Ovšem naopak – pravděpodobnost, že kamenem to… Číst vice »