Biodiverzita, nebo jen obyčejné diverzantství?

Pavel Akrman Důsledky evoluční ideologie Napsat komentář

V článku jsou použity některé pasáže z “Theistic Evolution and Its Christological Contradiction” uveřejněném na Answers in Genesis 31-08-2017. Přeložil Pavel Akrman – 09-2017. Úvodní obrázek: Zfalšovaný Ppiltdownský člověk (Reg Speller/Fox Photos/Getty Images).

Zaklínadlem, kterým darwinisté léčí veškeré nepravděpodobnosti svých domněnek, jsou miliony a miliardy let, během kterých údajně evoluce probíhala. Kdo se však opravdu a vážně zamyslí nad tím, kolika až bizarním věcem musí věřit sekularista, nevychází z údivu.

Termíny, jako „evoluční ontologie“, „fylogenetické stromy“, „endosymbiotická teorie“ či „biodiverzita“ se to všude hemží stále víc. A to nemluvím o zmatku mezi učiteli – analýza evoluční terminologie1 odhalila ve výuce biologie na gymnáziu velmi široké spektrum evolučních pojmů a učitelé se prakticky neshodnou na tom, které termíny používat a jak (např. nuance mezi pojmy jako „přírodní“/“přirozený výběr“ nebo „darwinismus“/“Darwinova evoluční hypotéza“ učitelům zpravidla splývají).

Evoluční teorie však stále víc proniká do oblastí teologie. Prostřednictvím tzv. „teistické evoluce“ se mezi křesťany šíří představa, že Bůh-Stvořitel se může s Darwinovou ideologií docela dobře přátelit. Pohotově se ukazují dlouhé seznamy (hlavně známých a pokud možno populárních) křesťanů včetně papeže, kteří v této podivuhodné symbióze žádný problém nevidí.

Tento pokus o sloučení neslučitelného můžeme vyjádřit asi takto:

Teistická evoluce = hmota + evoluční činitelé (náhoda + nezbytnost + mutace + výběr + izolace + smrt) + velmi dlouhá časová období + Bůh.

Všimněme si, že Bůh je až na posledním místě. To není náhoda, to je záměr. Evolucionisté (jistěže nedobrovolně) používají Boha jen jako svou pomocnou sílu pro vysvětlení úkazů, které svými prostředky nedokáží vysvětlit. Vzápětí však evoluční architekti zpochybní samotné základy víry:

  • Především relativizují učení Bible
  • Zpochybňují Ježíšovu Božskou přirozenost
  • Mytologizují Ježíšovo výkupné dílo
  • Zavrhují biblická časová měřítka
  • Ignorují veškeré stvořitelské principy

A mohli bychom pokračovat dál. Ale já bych se nyní chtěl dotknout jedné věci, kterou osobně považuji za velmi alarmující: povstává a stále sílí názor, že Ježíšovo učení v takových věcech, jako je stvoření, bylo jednoduše špatné. Evolucionisté tvrdí, že Ježíš z důvodu své lidské přirozenosti, za současného působení kulturního rámce tehdejší doby učil a věřil chybným myšlenkám.

V článku „Teistická evoluce a její christologický rozpor“ se  uvádí názor evolučního kreacionisty (Denis Lamoureux), který komentoval Ježíšova slova z Matouše 19:4-5 takto:

Silné svědectví přísně doslovného čtení zprávy o stvoření v knize Genesis pochází od samotného Ježíše. Pokud tedy někteří křesťané přijmou jiný pohled na stvoření než to, které proběhlo za šest dnů, pak musí podat přesvědčivé důvody, proč se úvodní kapitoly knihy Genesis nemají číst doslovně.

Za takový přesvědčivý důvod, proč se Genesis nemá číst doslovně, Lamoureux považuje myšlenku, že Ježíš se přizpůsobil náboženskému přesvědčení doby prvního století:

Ježíš (přizpůsobený dané době) použil v Matoušovi 19:4-5 starověké učení o počátku stvoření “muže a ženy” z Genesis 1:27 proto, aby zdůraznil neomylnou duchovní pravdu, že Bůh je Stvořitel lidských bytostí …. Proto slova v Matouši 19:4-5 nezjevují vědecký podklad toho, jak Bůh skutečně stvořil člověka.

Lamoureux to zdůvodnil tím, že Ježíš byl ve své lidské přirozenosti omezen názory tehdejší doby, a proto odmítl Ježíšem použité verše z Genesis 1:27 a 2:24 v Matoušovi 19:4-5 jako relevantní pro diskusi o stvoření. Proto věří, že se Ježíš ve svém učení dopustil omylu, neboť byl pod vlivem nesprávných židovských tradic prvního století. Je zřejmé, že toto je vysoce vážné a nadmíru troufalé obvinění.

Velmi důležité je vědět, že při vtělení si Ježíš zachoval nejen svou Božskou podstatu, ale také přijal lidskou přirozenost (Filipanům 2:5-8). Jeho vtělení je však potřeba chápat ve smyslu aktu přičtení, nikoli jako nahrazení Ježíšovy přirozenosti. Pokud jde o Jeho Božství, byl Ježíš vševědoucí (Jan 1:47-51; 4:16-19, 29), a měl všechny atributy Boží. Ve své lidské přirozenosti však měl omezení jako člověk (Matouš 4:4, Lukáš 2:40, 52, Jan 4:6, 19:28). Musíme si tedy položit otázku:

Mohl Ježíš ve své lidské přirozenosti chybovat v tom, co učil?

Námitka vůči správnosti Ježíšova přesvědčení v historickou spolehlivost zprávy o stvoření je příliš zbrklá, navíc ve vztahu k Ježíšovým znalostem o stvoření zlehčuje Jeho Boží podstatu. Zcela přehlíží to, že Božství Krista znamená úplně vše, co se týká metafyzického významu Jeho lidské přirozenosti. To navozuje otázku, v jakém vztahu je v jedné Osobě (v Ježíši Kristu) Božská přirozenost s lidskou přirozeností.

Lze uvést několik okolností, např. že Ježíš věděl, co si lidé myslí (Matouš 9:4, 12:25), což je určitě jedna z jeho Božských schopností. Ve svém vtělení Ježíš nepozbyl svého Božství či Božské autority a vědění. Jinými slovy, Jeho Božská přirozenost přebývala v lidském těle (viz Jan 1:1-3, 14).

Hypotéza, že Ježíšovo učení bylo chybné, má zcela fatální následky. Pokud by Ježíš ve své lidské přirozenosti říkal něco víc nebo míň oproti skutečnosti, pak by takové tvrzení mělo hluboké etické a teologické důsledky – např. by byla anulována platnost Ježíšových prohlášení, že On sám je pravdou (Jan 14:6), On říká pravdu (Jan 8:45) a On svědčí o pravdě (Jan 18:37).

Je nad slunce jasné, že celá tato věc je zcela zásadní – pokud nás měl Ježíš očistit od našich hříchů, musel být Sám bez hříchu, což znamená, že nikdy neklamal. Písmo mluví jasně o tom, že Ježíš byl ve svém životě bez hříchu a dokonale dodržoval Boží zákon (Lukáš 4:13, Jan 8:29, 15:10, 2. Korintským 5:21, Židům 4:15, 1. Petrův 2:22; 1. Janův 3:5).

Pokud by Ježíš ve svém učení něco předstíral nebo říkal, že má větší poznání než měl skutečně, pak by hřešil. Bible nám říká, že ti, kteří učí, budou posuzováni přísněji (Jakub 3:1). Ježíš vydával taková prohlášení, jako: “Slova, která k vám mluvím, neříkám ve své autoritě; Ale Otec, který přebývá ve mně, činí skutky” (Jan 14:10) a “Já jsem. . . Pravda” (Jan 14: 6). Takže pokud Ježíš učil tyto věci a byly by nepravdivé, pak by jeho tvrzení byla falešná, On by hřešil a to by jej zcela vyloučilo z postavení našeho Spasitele.

Takže ti, kteří vyměnili biblické učení o stvoření za Lamoureuxovy „důkazy“, se zjevně postavili do jedné řady s židovskými vůdci (Jan 5:40), kteří nechtěli poslouchat slova Ježíše (Matouš 19:4-6, 24:37-39, Marek 10:6).

Je zřejmé, proč se přední zastánci této tragické ideologie tolik snaží o diskreditaci obsahu Bible – a také každého, kdo by chtěl byť jen šeptem říci, že stvoření a evoluce jsou zcela neslučitelné.

Křesťané si mají vybrat: bud se přizpůsobí, nebo budou čelit zesměšňování s nálepkou nebezpečných živlů. Jistě, není to vůbec nic nového – poměrně nedávno to byl znak žluté Davidovy hvězdy.

Nicméně i přesto zůstává v platnosti výrok Hospodinův: „kdož se dotýká vás, dotýká se zřítelnice oka mého.“ (Zachariáš 2:12) A to pro takové, jako je Lamoureux a jemu podobní, by mělo být důvodem k vážnému zamyšlení.

Odkazy

  1. Dvořáková, Radka, „Evoluční terminologie v gymnaziální výuce biologie“. Katedra učitelství a didaktiky biologie PřF UK Praha
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments