Biodiverzita, nebo jen obyčejné diverzantství?

Jakob Haver Důsledky evoluční ideologie Napsat komentář

(foto: Piltdownský člověk. Reg Speller/Fox Photos/Getty Images)

V článku jsou použity některé pasáže z “Theistic Evolution and Its Christological Contradiction” uveřejněném na Answers in Genesis 31-08-2017. Přeložil Jakob Haver – 09-2017.

Zaklínadlem, kterým darwinisté léčí veškeré nepravděpodobnosti svých domněnek, jsou miliony a miliardy let, během kterých údajně evoluce probíhala. Kdo se však opravdu a vážně zamyslí nad tím, kolika neuvěřitelným věcem musí věřit nevěřící člověk, nevychází z údivu.

Termíny, jako „evoluční ontologie“, „fylogenetické stromy“, „endosymbiotická teorie“ či „biodiverzita“ se to všude hemží stále víc. A to nemluvím o zmatku mezi učiteli – analýza evoluční terminologie1 odhalila ve výuce biologie na gymnáziu velmi široké spektrum evolučních pojmů a učitelé se prakticky neshodnou na tom, které termíny používat a jak (např. nuance mezi pojmy jako „přírodní“/“přirozený výběr“ nebo „darwinismus“/“Darwinova evoluční hypotéza“ učitelům zpravidla splývají).

Evoluční teorie však stále víc proniká do teologické sféry. Prostřednictvím tzv. „teistické evoluce“ se mezi křesťany šíří představa, že Bůh-Stvořitel se může s Darwinovou ideologií docela dobře přátelit. Pohotově se ukazují dlouhé seznamy (hlavně známých a pokud možno populárních) křesťanů včetně papeže, kteří v této podivuhodné symbióze žádný problém nevidí.

Tento pokus o sloučení neslučitelného můžeme vyjádřit asi takto:

Teistická evoluce = hmota + evoluční činitelé (náhoda + nezbytnost + mutace + výběr + izolace + smrt) + velmi dlouhá časová období + Bůh.

Povšimněme si, že Bůh je až na posledním místě. To není náhoda, to je záměr. Evolucionisté (jistěže s kyselým obličejem a nedobrovolně) používají Boha jen jako svého pomocníka pro vysvětlení takových úkazů, které svými prostředky nedokáží vysvětlit. Vzápětí však evoluční architekti zpochybní vše, na co přijdou:

  • Především relativizují učení Bible
  • Zpochybňují Ježíšovu Božskou přirozenost
  • Mytologizují Ježíšovo výkupné dílo
  • Zavrhují biblická časová měřítka
  • Ignorují veškeré stvořitelské principy

A mohli bychom pokračovat dál. Ale já bych se nyní chtěl dotknout jedné věci, kterou osobně považuji za velmi alarmující: povstává totiž stále zřetelnější názor, že Ježíšovo učení v takových věcech, jako je stvoření, bylo jednoduše špatné. Evolucionisté tvrdí, že Ježíš z důvodu své lidské přirozenosti, za současného působení kulturního rámce tehdejší doby učil a věřil chybným myšlenkám.

V článku „Teistická evoluce a její christologický rozpor“ jsem si např. přečetl názor evolučního kreacionisty (Denis Lamoureux), který komentoval Ježíšova slova z Matouše 19: 4-5, takto:

Silné svědectví přísně doslovného čtení zprávy o stvoření v knize Genesis pochází od samotného Ježíše. Pokud tedy někteří křesťané přijmou jiný pohled na stvoření než to, které proběhlo za šest dnů, tak musí podat přesvědčivé důvody, proč by se úvodní kapitoly knihy Genesis neměly číst doslovně.

Za takový přesvědčivý důvod, proč by se Genesis neměla číst doslovně, Lamoureux považuje myšlenku, že Ježíš se přizpůsobil náboženskému přesvědčení doby prvního století:

Ježíš (přizpůsobený dané době) použil v Matoušovi 19: 4-5 starověké učení o počátku stvoření “muže a ženy” z Genesis 1:27 proto, aby zdůraznil neomylnou duchovní pravdu, že Bůh je Stvořitel lidských bytostí…. Proto slova v Matouši 19: 4-5 nezjevují vědecký podklad toho, jak Bůh skutečně stvořil člověka.

Lamoureux to zdůvodnil tím, že Ježíš byl ve své lidské přirozenosti omezen názory tehdejší doby, a proto odmítl Ježíšem použité verše z Genesis 1:27 a 2:24 v Matoušovi 19: 4-5 jako relevantní pro diskusi o stvoření. Proto věří, že se Ježíš ve svém učení dopustil omylu, neboť byl pod vlivem nesprávných židovských tradic prvního století.

Je zřejmé, že toto je vysoce vážné a nadmíru troufalé obvinění.

Velmi důležité je vědět, že při vtělení si Ježíš zachoval nejen svou Božskou podstatu, ale také přijal lidskou přirozenost (Filipanům 2: 5-8). Jeho vtělení je však potřeba chápat ve smyslu aktu sčítání, nikoli jako odečtení z Ježíšovy přirozenosti. Pokud jde o Jeho Božskou přirozenost, byl Ježíš vševědoucí (Jan 1: 47-51; 4: 16-19, 29), a měl všechny atributy Boží. Ve své lidské přirozenosti však měl omezení jako člověk (Matouš 4: 4, Lukáš 2:40, 52, Jan 4: 6, 19:28). Musíme si tedy položit otázku:

Byl Ježíš ve své lidské přirozenosti schopen chybovat v tom, co učil?

Námitka vůči správnosti Ježíšova přesvědčení v historickou spolehlivost zprávy o stvoření je příliš zbrklá, navíc ve vztahu k Ježíšovým znalostem o stvoření zlehčuje Jeho Boží podstatu. Zcela přehlíží to, že Božství Krista znamená úplně vše, co se týká metafyzického významu Jeho lidské přirozenosti. To navozuje otázku, v jakém vztahu je v jedné Osobě (v Ježíši Kristu) Božská přirozenost s lidskou přirozeností. Lze uvést několik okolností, např. že Ježíš věděl, co si lidé myslí (Matouš 9: 4, 12:25), což je zjevně jedna z jeho Božských schopností. Ve svém vtělení Ježíš nepozbyl svého Božství či Božské autority a vědění. Jinými slovy, Jeho Božská přirozenost přebývala v lidském těle (viz Jan 1: 1-3, 14).

Fatální chybou v hypotéze, že Ježíšovo učení bylo chybné je, že pokud by Ježíš ve své lidské přirozenosti říkal něco víc nebo míň, než byla skutečnost, pak by takové tvrzení mělo hluboké etické a teologické důsledky týkající se Ježíšových prohlášení, že On sám je pravdou (Jan 14: 6), On říká pravdu (Jan 8:45) a On svědčí o pravdě (Jan 18:37).

Kritickým bodem v tom všem je, že pokud nás měl Ježíš očistit od našich hříchů, musel být bez hříchu, což znamená, že nikdy neklamal. Písmo mluví jasně o tom, že Ježíš byl ve svém životě bez hříchu a dokonale dodržoval Boží zákon (Lukáš 4:13, Jan 8:29, 15:10, 2. Korintským 5:21, Židům 4:15, 1. Petrův 2:22; 1. Janův 3: 5).

Pokud by Ježíš ve svém učení něco předstíral nebo říkal, že má větší poznání než ve skutečnosti, pak by hřešil. Bible nám říká, že “my, kteří učíme, budeme posuzováni přísněji” (Jakub 3: 1). Ježíš vydával taková prohlášení, jako: “Slova, která k vám mluvím, neříkám ve své autoritě; Ale Otec, který přebývá ve mně, činí skutky” (Jan 14:10) a “Já jsem. . . Pravda” (Jan 14: 6). Takže pokud Ježíš učil tyto věci a byly by nepravdivé, pak by jeho tvrzení byla falešná, On by hřešil a to by jej zcela vyloučilo z postavení našeho Spasitele.

Takže ti, kteří vyměnili biblické učení o stvoření za Lamoureuxovy „důkazy“, se nepochybně postavili do jedné řady s židovskými vůdci (Jan 5:40), kteří nechtěli poslouchat slova Ježíše (Matouš 19: 4-6, 24: 37-39, Marek 10: 6).

Je zřejmé, proč se přední manažeři této tragické ideologie tolik snaží o zdiskreditování obsahu Bible. Potažmo pak každého, kdo by chtěl byť jen šeptem říci, že stvoření a evoluce jsou zcela neslučitelné.

Křesťané si mají vybrat: bud se přizpůsobí, nebo budou čelit zesměšňování s nálepkou nebezpečných šílenců. Jistě, není to vůbec nic nového – naposledy měly takové znaky podobu žluté Davidovy hvězdy.

I přesto však zůstává v platnosti výrok Hospodinův (a to ať se to komu líbí či nikoli), že „kdož se dotýká vás, dotýká se zřítelnice oka mého.“ (Zachariáš 2:12) A to pro takové, jako je Lamoureux a jemu podobní, věru není povzbudivou vyhlídkou.

Odkazy

  1. Dvořáková, Radka, „Evoluční terminologie v gymnaziální výuce biologie“. Katedra učitelství a didaktiky biologie PřF UK Praha

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na