Timothy R. Stout
Vydala společnost CRS v publikaci Creation Matters, ročník 15, číslo 4, červenec/srpen 2010) přeložil M. T. – 09/2010)
Poznámka editora: Časopis Creation Matters vydává společnost Creation Research Society (CRS) USA, vedle svého hlavního časopisu Creation Research Society Quarterly (CRSQ). Název Creation Matters je zajímavý tím, že je dvojznačný: dá se přeložit jako “Záležitosti kolem stvoření”, ale také “Na stvoření záleží”. PK
Několik dnů předtím, než jsem měl tento článek odevzdat k tisku do Creation Matters, jsem během letního semestru na Univerzitě státu Michigan rozdával zdarma letáky o kreační vědě. Letáky byly nadepsány „Jak věda ukazuje, že MUSÍ existovat Stvořitel“ (Stout, 2010a). Jeden z nich jsem nabídl i jakémusi staršímu muži, ze kterého se nakonec vyklubal profesor evoluční biologie. S názvem letáku nesouhlasil, ale nakonec jsme si popovídali o nejrůznějších otázkách v něm probíraných.
Diskutovali jsme třeba o takových problémech jako je chemická rovnováha, statistická nepravděpodobnost vzniku biochemických sloučenin náhodnými procesy i teorie informace. Pan profesor však bohužel nebyl ochoten uznat relevanci žádného z argumentů, které jsem použil. Jeho problémem byl tendenční výklad uvedených problémů vzhledem k tomu, že vycházel již a priori z nesprávných předpokladů. V průběhu naší diskuse vycházelo najevo, že přikládal větší důležitost svým (podle něho) nezpochybnitelným předpokladům než jakémukoli konkrétnímu příkladu pozorovaných skutečností. Jeho reakce byla typická pro mnohé evolucionisty, s nimiž o zmíněných problémech hovořím. Níže uvádím tři z oněch mnoha předpokladů, které ovlivnily naši debatu.
Nesprávný předpoklad číslo 1
- „Lidské uvažování je schopno vysvětlit vše, co stojí za to vědět.“
Tohle je základní premisa humanismu obsažená v Humanistickém manifestu II (Kurtz a Wilson, 1973). Náš profesor užíval tenhle předpoklad k bagatelizaci všech argumentů, které jsem předkládal. Písmo je však často jiného názoru, jako třeba ve verši 29:29 z Deuteronomia – existují tajemství patřící Bohu; i ve verších 41:22 a 43:9 z Izajáše – jedině Bůh zná dřívější věci, což zahrnuje původ světa.
Naproti tomu profesorovým základním postojem byla víra, že i když nejsme s to vysvětlit určité věci nyní, neznamená to, že je nebudeme schopni vysvětlit nikdy. Moje argumenty pak označil za bezvýznamné, protože věřil tomu, že je jen otázkou času, než se naučíme takové námitky vyvracet. Skutečnost, že jsme probírali důležité základní zákony, které byly dobře známé a dobře ověřené po dlouhou dobu, nebyla pro něj důležitá.
Například mým prvním argumentem byl tento fakt: abychom mohli věřit v přirozený původ života, museli bychom nejprve odstranit zákon chemické rovnováhy. Chemické sloučeniny života směřují spontánně k rozpadu, a ne k větší velikosti a složitosti, jak by to vyžadovaly přirozené počátky. Pan profesor mi na to řekl, že i když dosud nechápeme podrobnosti procesů, kterými mohlo na počátku docházet k syntéze molekul, přesto již pouhý fakt, že jsme tady, svědčí o tom, že k podobným procesům došlo. A že nakonec stejně přijdeme na to, jak to probíhalo. Na základě svého postoje, že jednou bude lidským rozumem vše vysvětleno, byl ochoten zavrhnout vše, co jsme poznali a čemu jsme porozuměli o chemické rovnováze, a co v současnosti odporuje evoluční teorii. Takové myšlení ovšem není vědou. Poukázal jsem na to, že kdyby uznal Boha Stvořitele, který přesahuje své stvoření (existuje vně tohoto stvoření, může však do jeho běhu libovolně zasahovat), pak a pouze tehdy zmizí rozpor mezi pozorováním a teorií.
Nesprávný předpoklad 2
- „Makroevoluce je konečným produktem mnoha kroků mikroevoluce.“
Jenže, mikroevoluce je výsledkem typické ztráty informace. Je tomu tak proto, že přírodní výběr je v podstatě procesem specializace. Specializace mezi generacemi probíhá na úkor ztráty informace mezi generacemi. Věřit, že mikroevoluce mohou vyústit do makroevoluce je jako věřit, že vytrháváním stránek ze slovníku jej změníme na encyklopedii. Navíc předpoklad, že přínosné mutace postačují pro generování nové informace, odporuje vědeckému pozorování (Sanford, 2005).
Nesprávný předpoklad 3
- „Dlouhá časová období postačují k tomu, aby se eliminovaly statistické nepravděpodobnosti.“
Pan profesor uznal, že vytvoření nějakého konkrétního nového enzymu pro vznikající nový druh organismu je krajně nepravděpodobné. Namítal však zároveň, že na to přece byl k dispozici téměř nekonečný čas. Tak jsem se vytasil s enzymem sukcinátdehydrogenázou (SD).
(O sukcinátdehydrogenáze je zde článek: kreacionismus.cz/bez-vymluvy)
Živá buňka spaluje při svém metabolismu kyslík právě pomocí SD. Tak to probíhá u bakterií, rostlin i živočichů. Avšak: všechny známé formy molekul SD se skládají minimálně z 1100 aminokyselin. Pravděpodobnost vzniku SD v jedné události je tedy méně než 10 na -1100 (Stout, 2010b). Ani obrovské časové rozpětí by nestačilo k náhodnému vzniku jediné molekuly SD, kdekoli ve známém vesmíru. Pan profesor tedy přišel s myšlenkou nekonečné doby v nekonečném počtu vesmírů pro tento proces. Byl opravdu ochoten počítat s nekonečnou dobou bez ohledu na to, jak směšná taková představa je, jen proto, aby zdůvodnil svůj odmítavý postoj vůči existenci živého Boha, Stvořitele. V seriózní vědě nemůže nic ospravedlnit postulát nekonečné doby v nekonečném počtu vesmírů jako prostředek k obcházení dobře známých zákonů. Profesorovy postuláty odporovaly jak pozorováním, tak zdravému rozumu.
V průběhu naší diskuse se pan profesor držel ještě mnoha dalších nesprávných předpokladů.
Ale to je pro evolucionisty typické. Drží se svých předpokladů, i když odporují dobře známým a pochopeným zákonitostem vědy. Božím záměrem je, aby věda vedla lidi k uznání Boha jako Tvůrce (Římanům 1:20-22). A proto je Bůh jistě v právu, prohlásí-li, že určitý člověk je bez výmluvy, lpí-li na nesprávných teoriích jen proto, aby mohl odmítnout důkazy, které nám o sobě Bůh dal.
Odkazy
- Kurtz, P. and E.H. Wilson. 1973. Humanist Manifesto II. Retrieved June 6, 2010, from
www.americanhumanist.org/Who_We_Are/About_Humanism/Humanist_Manifesto_II - Sanford, J. 2005. Genetic Entropy and the Mystery of the Genome. Ivan Press, Lima, Ohio, pp. 11–32.
- Stout, T. 2010a. How Science Shows There MUST be a Creator. Retrieved August 16, 2010 from
www.creationtruthoutreach.org/creator.pdf - Stout, T. 2010b. The testimony of succinate dehydrogenase. Creation Matters 15(1):6.