Ivo Kraus
Ne, 11/01/2009
Berešit, TO 1 / 10 – 5770, Gn 1:1-6:8, Hf: Iz 42:5-43:10, Text z Nové smlouvy: Jan 1:1-3, Heb 4:3-4
Tento výklad Písma je součástí cyklu, který na základě různých křesťanských a židovských zdrojů připravuje pro ICEJ Mojmír Kallus.
Více na ICEJ, česká pobočka – strom života
I. Otázky ke studiu
- Najděte v příběhu o stvoření (Gn 1:1-2:3) strukturu: které výroky se (téměř) každý den opakují? Jaké jsou odchylky od tohoto vzorce?
- Je výrok „i viděl Bůh, že to je dobré“ uveden každý den stvoření? Chybí-li někde, proč? Myslíte, že Bůh stvořil něco, co nebylo „dobré“?
- Příběh o stvoření je v tomto oddíle uveden dvakrát, vždy v trochu odlišném podání. Zkuste najít co nejvíce rozdílů mezi textem Gn 1:1-2:3 (dále jen „příběh A“) a 2:4-2:25 („příběh B“).
- Jaké jméno má Bůh v příběhu A a B? Jaký je úkol člověka podle příběhu A? B?
- Srovnejte Gn 1:1 a 2:4. Čím se liší tyto dva popisy?
- Je výrok o panování člověka nad přírodou podle Gn 1:28 přikázání? Pokud ne, co je to?
- Proč bylo člověku zakázáno jíst právě ze stromu poznání dobrého a zlého? Je na takovém poznávání něco špatného? Srovnejte se stromem života.
- V Gn 4:26 je uvedeno, kdy začalo vzývání jména Hospodinova. Slovo „začalo“ (huchal) však někteří vykladači čtou jako „znesvětit“. Verš tedy lze číst buď:
„Tehdy začalo vzývání jméno Hospodinova“
nebo: „Tehdy bylo znesvěceno jméno Hospodinovo.“
Napadá vás nějaké vysvětlení druhé verze? Jak víme, zda informace o vzývání jména Hospodinova je pozitivní, nebo negativní? - Která novozákonní kniha začíná velmi podobně jako Gn? Jaké je v tom podle vás poselství?
10. Má odpočinutí nějaký výslovně novozákonní význam?
Text
Gn 1:1-2:3
1:1 Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.
2 Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch.
3 Potom Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo.
4 A Bůh viděl světlo, že je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy.
5 Bůh nazval světlo ‚den‘ a tmu nazval ‚noc‘. Byl večer a bylo jitro, první den.
6 Potom Bůh řekl: „Ať je uprostřed vod klenba a ať odděluje vody od vod!“
7 Bůh tedy učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou – a stalo se tak.
8 A Bůh nazval klenbu ‚nebe‘. Byl večer a bylo jitro, den druhý.
9 Potom Bůh řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!“ – a stalo se tak.
10 Bůh tedy nazval souš ‚země‘ a shromáždění vod nazval ‚moře‘. A Bůh viděl, že je to dobré.
11 Potom Bůh řekl: „Ať země zplodí zeleň: bylinu vydávající semeno a plodný strom nesoucí ovoce podle svého druhu, v němž je jeho semeno na zemi!“ – a stalo se tak.
12 A země vydala zeleň: bylinu vydávající1 semeno podle svého druhu a strom nesoucí ovoce, v němž je jeho semeno podle jeho druhu. A Bůh viděl, že je to dobré.
13 Byl večer a bylo jitro, den třetí.
14 Potom Bůh řekl: „Ať jsou na nebeské klenbě světla,2 aby oddělovala den od noci. Budou znameními k určování období, dnů a let
15 a budou světly na nebeské klenbě, aby osvětlovala zemi!“ – a stalo se tak.
16 Bůh tedy učinil dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo dni, a menší světlo, aby vládlo noci; rovněž hvězdy.
17 A Bůh je umístil na nebeské klenbě, aby osvětlovala zemi,
18 aby panovala nade dnem i nad nocí a aby oddělovala světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré.
19 Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.
20 Potom Bůh řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živých tvorů3 a ptáci ať létají nad zemí pod nebeskou oblohou!“
21 Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všechny hýbající se živé tvory, jimiž se zahemžily vody podle jejich druhů, i každého okřídleného ptáka podle jeho druhu. A Bůh viděl, že je to dobré.
22 Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“
23 Byl večer a bylo jitro, den pátý.
24 Potom Bůh řekl: „Ať země vydá živé tvory podle jejich druhů: dobytek, plazy a polní zvěř, každého podle jeho druhu!“ – a stalo se tak.
25 Bůh tedy učinil polní zvěř podle jejího druhu a dobytek podle jeho druhu i všechny zemské plazy podle jejich druhů. A Bůh viděl, že je to dobré.
26 Potom Bůh řekl: „Učiňme člověka4 k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“
27 Bůh tedy stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu jej stvořil: stvořil je jako muže a ženu.
28 A Bůh jim požehnal a Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem, který se hýbe na zemi.“
29 Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce5 vydávající semeno. To bude vaše potrava.
30 Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co se hýbe na zemi a v čem je živá duše, jsem dal za potravu všechny zelené byliny“ – a stalo se tak.
31 A Bůh viděl vše, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.
2:1 Tak byla dokončena nebesa a země i všechen jejich zástup.
2 Sedmého dne pak Bůh dokončil své dílo, které konal; sedmého dne odpočinul od všeho svého díla, které konal.
3 Bůh tedy požehnal sedmý den a posvětil jej; neboť v něm Bůh odpočinul od všeho svého díla, které stvořil, aby bylo učiněno.
II. Poznámky k textu
Příběh o stvoření – verze 1
rabi Menachem Leibtag, www.tanach.org, s vlastním komentářem
Tématem Gn 1:1 – 2:3 je stvoření nebe a země v šesti dnech. Text má pravidelnou strukturu, v níž se každý den stvoření opakují určité výrazy: „Bůh řekl – a bylo“ „Bůh viděl, že je to dobré“ a „byl večer a bylo jitro, den…“
Odchylky od této struktury jsou tyto:
- Den druhý – chybí věta, že „to bylo dobré“. To naznačuje, že to, co se tohoto dne stalo, buď není zcela dobré, není alespoň není úplné.Vzhledem k tomu, že tohoto dne došlo k prvnímu rozdělení (vznikla bariéra mezi nebem a zemí), někteří komentátoři usuzují, že tento stav není z Božího hlediska dokonalý, ačkoli byl zřejmě nutný.
Srovnej závěr dějin podle Zj 21-22, kdy se tato mezera uzavírá a mezi člověkem a Bohem již není žádná překážka. To lze ve světle Gn 1 vidět jako skutečné završení Božího plánu, který je na konci lepší, než bylo stvoření na počátku, a to i před pádem.
rabi Jissocher Frand, www.torah.org/learning/ravfrand
Rozdělení druhého dne není první oddělení, které Bůh stvořil. Již první den oddělil světlo od tmy – takové oddělení je však správné: světlo je dobré, temnota představuje zlo, jejich oddělení je nutné. Avšak když oddělil vody od vod, nebylo mezi nimi morálního rozdílu. Proto toto oddělení není nazváno dobrým.
Rovněž při stvoření člověka nečteme, že „to bylo dobré“. Proč? Rabi Josef Albo (autor Sefer Halkarim, Španělsko, 15. stol.) říká: komár i slon jsou stvořeni jako dokonalí, už není, co by se na nich mohlo zlepšovat. Proto je jejich stvoření „dobré“. Avšak u člověka je stvoření teprve začátek: je mu dán potenciál, který se má využít. Proto u člověka můžeme konstatovat, zdali to je „dobré“, teprve na konci jeho života.
Den třetí a šestý: objevuje se dvakrát věta: „Bůh řekl“, stvoření má tedy v těchto dnech dvě etapy. V obou případech lze vidět, jako by Bůh v první fázi dokončil dílo, které začal konat předchozího dne.
Proč Bůh připustil, aby nějaké dílo zůstalo nedoděláno?
rabi Jissocher Frand: Abychom se naučili, že význam některých věcí pochopíme až „druhý den“, až je po všem.
Jsou situace, kdy nemáme hned odpověď nebo řešení.
Na počátku čteme, že Bůh to, co stvořil, také „nazval“ (kara). To platí do třetího dne. Počínaje stvořením rostlin, tedy života, již Bůh stvoření nedává jména; tento úkol byl později svěřen Adamovi (2:19).
Sloveso „stvořil“ (bara) se objevuje kromě známého verše 1:1 v den pátý, kdy Bůh začal tvořit zvířata, a v den šestý u stvoření člověka. Použití tohoto slova naznačuje „kvalitativní skok“ v procesu stvoření: jako by mezi člověkem a zvířaty byl podobný rozdíl, jako mezi zvířaty a rostlinami. Člověk je víc než jen „lepší opice“: je stvořen k obrazu Božímu, tj. má duchovní potenciál, který nemá žádný jiný živý tvor.
Člověk dostal kromě požehnání „ploďte se a množte se“, které je identické jako u zvířat, ještě požehnání: „podmaňte si zemi a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem, který se hýbe na zemi“ (1:28). Všimněte si, že panovat není přikázání, nýbrž požehnání. Vyjadřuje přirozenou schopnost člověka – tak byl stvořen.
rabi Šlomo Riskin
V požehnání „podmaňte si zemi“ (1:28) je užito slovo jardu, které znamená „panovat“, může však znamenat též „sestupovat“. To odráží schopnost člověka pozvednout se nad ostatní stvoření i klesnout do hlubin zvrácenosti. Podle židovské tradice je od pádu každému člověku vlastní vnitřní boj mezi dobrým a zlým sklonem (jecer ha tov a jecer ha ra). Úkolem člověka je bdít a dávat prostor dobrému, a ne zlému.
První verze příběhu o stvoření popisuje celý vesmír jako výsledek Božího tvůrčího záměru. Informuje nás, že Bůh je jen jeden a že svět, který kolem sebe vidíme, není výsledkem působení různých bohů. Také naznačuje, že člověk má ve stvoření zvláštní místo. Neřeší však otázku, za jakým účelem byl člověk stvořen, zda má jeho počínání nějaký cíl, ani zda je možné, aby člověk měl se svým Stvořitelem nějaký vztah. Právě tyto otázky jsou tématem druhé verze příběhu o stvoření.
Dvě verze příběhu: Gn 1:1-2:3 (dále jen „příběh A“) a 2:4-2:25 („příběh B“)6
rabi Menachem Leibtag, www.tanach.org
V příběhu A je na prvním místě nebe, pak země; v příběhu B je tomu naopak. To ukazuje na odlišný úhel pohledu. Příběh A popisuje strukturovaný vývoj stvoření od jednoduššího ke složitějšímu, vrcholící člověkem. V příběhu B je člověk na prvním místě, ostatní stvoření je definováno podle toho, jaký má vztah k člověku.
- A: Člověk si má podmanit svět a panovat, je mu dáno bezpodmínečné požehnání, aby se plodil a množil. Člověk byl stvořen jako muž a žena, kteří jsou tedy zcela rovnoprávní.
- B: Člověk má za úkol pracovat a střežit. Dostává zákaz a přikázání. Je zde ustanoveno manželství, vztah mezi mužem a ženou je strukturovaný, vyjadřuje jejich rozdílné úlohy.
Příběh A lze chápat jako popis přirozeného světa a procesů v něm probíhajících. Bůh (םיהולא, Elohim) je tvůrce a pán světa, člověk je součástí stvoření.
Příběh B vyjadřuje, že Bůh má k člověku zvláštní vztah: dává mu úkoly, volá jej k zodpovědnosti, staví mu hranice. Boží jméno použité v tomto případě je הוהי (j-h-v-h, Hospodin). Toto slovo je odvozeno od slovesa „být“ a vyjadřuje mj. fakt, že člověk může zakusit Boží přítomnost a nacházet k Bohu osobní vztah.
Příběh A popisuje přirozený svět, příběh B duchovní svět. Příběh A vyjadřuje univerzálnost – týká se všech stejně, celého stvoření. Příběh B vyjadřuje zvláštnost – linie Božího vztahu k člověku pokračuje v rodopisu Abrahama a v dějinách Izraele až po dnešní dobu.
Proč začíná Bible stvořením?
Rašiho komentář (Berešit 1:1) říká: bylo by logické, kdyby Tóra – kniha Zákona – začala prvním přikázáním, tj. Ex 12:2. Proč tedy začíná příběhem o stvoření?
Proto, že nám chce sdělit, co je napsáno v Žalmu 111:6:
- „Moc skutků svých dal poznat lidu svému, když v dědictví jim dal kořist po bezbožných“ (Fischlův překlad).
„Svému lidu ohlásil své mocné činy, že mu dá dědictví pronárodů“ (Ekum)
Když národy světa budou Izraeli říkat: Vy jste bandité, kteří ovládli zemi sedmi národů obývajících Kenaán,“ Izrael odpoví, že celý svět patří Bohu, který jej stvořil, a zemi dal, komu se Jemu zlíbilo. (To je komentář z 11. století!)
Ramban odpovídá na stejnou otázku takto:
- „Je velmi nutné, aby Tóra začínala příběhem o stvoření, neboť to je šoreš ha emuna, kořen naší víry v Boha.“
Jde o to, aby člověk pochopil, že byl stvořen se zvláštním potenciálem žít ve vztahu k Bohu. Současně musí rozumět tomu, že byl postaven do tohoto fyzického světa a musí v něm žít s vědomím, že celý svět je Božím stvořením.
III. Jednotlivé verše
Poznání dobrého a zlého
Gn 3:5
5 Bůh totiž ví, že v den, kdy z něho budete jíst, se otevřou vaše oči a budete jako bohové: budete znát dobro i zlo.
rabi Jisroel Ciner, www.torah.org
Co je vlastně tak nebezpečného na poznání dobrého a zlého? Touto otázkou se židovští komentátoři pochopitelně zabývají rozsáhle. Rambam uvádí, že Adam před pádem vůbec neznal pojem dobra a zla; uměl rozlišovat pouze mezi pravdou a lží. Jinými slovy, uměl dokonale rozpoznat dobrotu dobra a špatnost zla, takže ve skutečnosti se nerozhodoval mezi dobrem a zlem, ale mezi pravdou a lží. Myšlenka, že by mohl udělat něco zlého, mu připadala stejně absurdní, jako kdyby mu někdo radil, aby skočil do ohně.
Čím více se vzdalujeme od takto jasného, ostrého vidění věcí, tím více uvažujeme v kategoriích dobra a zla, správného a nesprávného, vhodného a nevhodného… Zlo se pak stává reálnou možností. Začneme si myslet, že bychom sice neměli něco udělat, ale že by nám to mohlo přinést různé výhody… Ztrácíme schopnost vnímat pravdu a lež – v důsledku ovoce stromu poznání dobrého a zlého.
First Fruits of Zion, ffoz.org
Gn 2:1
Tak byla dokončena nebesa a země i všechen jejich zástup.
Tento verš zavádí významný pojem odpočinutí, který se později v Tóře dále rozvádí v podobě ustanovení o šabatu. S odpočinutím souvisí dokončení – Bůh dokončil své dílo, a proto odpočinul. Podle Nové smlouvy je stejný pojem odpočinutí úzce spjat s dílem Mesiáše:
Heb 4:3-4
Když důvěřujeme v dílo Mesiáše, jímž nás smířil s Bohem, je to totéž, jako když vstupujeme do odpočinutí. Existuje přímá analogie mezi tím, jak Bůh dokončil veškeré své dílo stvoření, a tím, jak Mesiáš dokončil naše vykoupení. Stejně jako Bůh přestal pracovat, také my – nové stvoření – máme žít vírou.
Gn 1:26
Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby
Při stvoření člověka je najednou použito množné číslo, jako kdyby se Bůh s někým radil. Rabíni říkají, že není jasné s kým. V Přísloví 8:22-30 je zajímavý výrok o moudrosti, která byla Bohu po boku ještě před stvořením.
Také samo slovo Bůh (Elohim) je gramaticky v množném čísle. V tomto bodě se tradiční židovské a křesťanské výklady liší, křesťané v těchto textových poukazech vidí náznak existence trojice.
Nový zákon (Jan 1:1-3) ukazuje výslovně na Ježíše jako na toho, kdo je od počátku. Přitom používá nápadného textového poukazu, když evangelium začíná stejnými slovy, jako první kniha Bible: „na počátku“ (berešit).
Ef 1:4 mluví o tom, že v Mesiáši jsme byli vyvoleni již před stvořením světa, tj. On už tehdy existoval.
Vzývání jména Hospodinova
rabi Menachem Leibtag, www.tanach.org
Gn 4:25-26
25 A když Adam znovu poznal svou ženu, porodila syna a dala mu jméno Set,7 neboť řekla: „Bůh mi věnoval jiné semeno místo Ábela, kterého zabil Kain.“
26 Setovi se pak také narodil syn, a dal mu jméno Enoš.8 Tehdy začalo vzývání Hospodinova jména.
Slovo „začalo“ (huchal) někteří vykladači čtou jako „znesvětit“. Verš tedy lze číst buď:
„Tehdy začalo vzývání jméno Hospodinova“
nebo: „Tehdy bylo znesvěceno jméno Hospodinovo.“
Slovo „vzývat“ zní v hebrejštině kara. Stejný výraz se objevuje v dnešním oddíle vícekrát v jiném kontextu, kdy je překládán „pojmenovat, nazvat“: Bůh nazval den a noc, nebi, zemi, moře atd. (Gn 1:1-10). Člověk dostal za úkol pojmenovat tvorstvo (2:19-20).
Verši 4:26 lze tedy s tímto čtením rozumět také tak, že „tehdy začalo pojmenovávání jména Hospodinova“, tedy že lidé začali různým věcem kolem sebe dávat Hospodinovo jméno, tj. nahradili Jediného neviditelného Boha viditelnými věcmi. To by byl začátek modlářství, a tedy začátek znesvěcení jména Hospodinova.
Člověk byl stvořen, aby potřeboval vykoupení
Rabi Aron Tendler, www.torah.org
Raši (v komentáři ke Gn 2:7, příběhu o stvoření Adama) zmiňuje midraš Tanchuma, podle kterého hlínu použitou k zformování Adama „Bůh shromáždil z místa, kde jednoho dne bude postaven oltář (na Chrámové hoře). Jako kdyby Bůh říkal: „Kéž Adam najde odpuštění a přežije!“
Ať už je přesný význam tohoto midraše jakýkoli, je jisté, že Adam byl od počátku stvořen tak, že se předpokládalo, že k přežití potřebuje odpuštění. Jinými slovy, lidstvo potřebuje milosrdenství a odpuštění, aby přežilo svá vlastní selhání a vyhnulo se trestu, který by znamenal jeho destrukci. To znamenáí, že jsme byli stvořeni tak, abychom vykoupení potřebovali a vyhledávali.