Aktualizace tajemného zvonu nalezeného v uhlí

Jakob Haver Celosvětová Potopa Napsat komentář

Dave Woetzel

(Copyright Creation Matters, roč. 18, č. 6, Listopad/Prosinec, 2013; přeložil Jakob Haver – 10/2017)

Potopa v Genesis byla aktem soudu, záměrně seslaného na hříchem zkaženou civilizaci Noemových dnů, za účelem jejího zničení (Genesis 6: 5-7). Bylo možné, že celá obydlená část ranné země (v té době pravděpodobně jediný kontinent) byla přetvořena a všechny stopy lidské činnosti byly dočista vyhlazeny nebo pohřbeny pod masami sedimentárních hornin. Proto by nemělo být divné, že nenacházíme téměř žádné stopy civilizace dávných patriarchů zmíněných na počátku Genesis.

quartz_boulders

Obr.1 – foto zvonku, nalezeného v uhlí

Snelling (1991) ve svém klasickém článku nazvaném „Where are All the Human Fossils?” (Kde jsou všechny zkameněliny lidí?) zhodnotil takové skutečnosti Potopy, jako je mobilita lidí, destruktivní síla vod Potopy a odlišná suspenze. Potom napsal: vezmeme-li v úvahu všechny tyto faktory, zdá se nepravděpodobné, že by mnoho lidí přítomných v době Potopy mohlo skončit tak, že by byli fosilizováni. Dokonce i kdyby se hrstka zachovala, třeba několik tisíc, když je tak malý počet rozptýlen do celého obrovského objemu popotopních sedimentů, je šance na nalezení jednoho na povrchu matematicky velmi, velmi nízká – natož aby jej nalezl profesionální vědec, který dokáže rozpoznat jeho význam a správně ho zdokumentovat.

Bylo mnoho slibných příběhů o nálezu obrovských předpotopních koster, předpotopních artefaktů, a dokonce i samotné archy. Obvykle ale tyto příběhy končí zklamáním. Takže je důležité v souvislosti s takovými tvrzeními zachovat opatrnost a objektivitu. Dokonce i pro školené vědce je snadné dopustit se při pozorování chyb nebo při prezentaci dramatického nálezu udělat příliš rychlý závěr, jen aby podpořil jejich vlastní argumenty.

Historická přesnost Božího slova byla prokázána mnohokrát a křesťané nepotřebují k doložení své víry artefakty. Bible říká: “Tedy víra je ze slyšení, a slyšení skrze slovo Boží.” (Římanům 10:17). Nicméně je poutavé prověřit archaický nástroj, který by mohl něco napovědět o světě před Potopou. Snažíme se oslavovat Boha sladěním zjevené pravdy v Genesis s odpovídajícím vědeckým výzkumem, abychom tak porozuměli Jeho původnímu stvoření.

Newton Anderson a zvon

Jeden takový objev hodný dalšího studia je zvon, který nalezl Newton Richard Anderson ukrytý v kusu uhlí. Okolnosti této události a následné zkoumání zvonu různými subjekty popsanými níže, jsou založeny především na záznamu mého rozhovoru s panem Andersonem 20. ledna 2007 a na telefonickém rozhovoru 19. května 2013.

V roce 1944, jako desetiletý chlapec, měl Anderson za úkol udržovat v chodu uhelnou pec v kuchyni v Buckhannonu v západní Virginii (WV). Jednoho večera šel do sklepa, aby naložil do pece a na lopatu si naložil velký kus uhlí. Jak si tu lopatu tolik naložil, nahnula se, uhlí spadlo na podlahu a velký kus uhlí se rozlomil na dva kusy. Objevil se štíhlý kovový předmět, vyčnívající z jedné rozlomené poloviny. Newton díl se zvláštním předmětem odložil a zbytek hodil do pece.

Po několika dnech chlapec vyprostil malý zvon z uhlí nejprve kroketovou pálkou a pak jej očistil louhem a kartáčem. Škoda, že veškeré uhlí z tohoto zajímavého předmětu odstranil! Ale o zvonu, který vynesl ze sklepa a nyní vystaveném na starém sekretáři, svědčili jeho rodiče a ostatní a stal se tak předmětem rozhovoru.

Nakonec se “zvonek nalezený v uhlí” stal poněkud slavným, když se objevil v kreacionistických a apologetických knihách (viz například Sharbaugh, 1997). Byl vytvořen evangelizační traktát, kde byl zvonek představován jako nepopiratelný důkaz světové Potopy. Ripleyho textem “Věřte tomu nebo ne” vešel zvon ve známost a byli vysláni zástupci, aby to prošetřili. S Andersonem byl učiněn rozhovor a zvon byl v roce 1992 prominentně zařazen do dramaticko-dokumentárního pořadu televize CBS, produkcí nazvaném Starověké tajemství Bible. Kreacionistické knihy a články nadále uvádí tento tajemný zvonek za originální předpotopní artefakt (viz např. Morris, 2008). Zvon byl dokonce několik let vystaven v muzeu přírodních věd v San Diegu a muzeum dalo nabídku ke koupi.

Uhlí Západní Virginie

Ve 40. letech 20. století to byl Andersonův soused, Carl Hoylman, kdo dovezl do Andersonovy domácnosti uhlí. Vyjednal s majiteli pozemku, aby uhlí oddělili, vytěžili, prodávali a rozváželi jej. Živičné uhlí nalezené v okrese Upshur v západní Virginii je datováno do období karbonu a pennsylvánské epochy, což mělo probíhat zhruba před 323 až 298 miliony let (Anonymous, 1997). Je zřejmé že objev, jako je tento zvonek, by představoval vážný problém pro evoluční časová měřítka. Jak je možné, že bronzový zvonek byl nalezen v uhlí, které vzniklo dokonce ještě před vývojem dinosaurů?

Uhlí, které se těží na jižním konci WV, poblíž hranic mezi Kentucky a Pensylvánii, je antracit, který je velmi tvrdý a nejvyšší kvality, černého lesklého vzhledu. Ale 90 % uhlí v západní Virginii je živičného původu, které je lehčí a matného černého vzhledu. Dalším typem západovirginského uhlí je lignit, tedy ještě měkčí, hnědé uhlí s menším obsahem uhlíku. Anderson prohlásil, že by se ani nepokoušeli hnědým uhlím topit. Nejspíš by ho vyhodili. Takže zvonek byl velmi pravděpodobně nalezen v kusu černého uhlí, zřejmě živičného původu.

Analýza zvonu

quartz_boulders

Obr.1a – železné srdce zvonku

Někdy v období let 1963-1964 muž jménem Boris Bilas přinesl zvonek na geologický odbor univerzity v Delaware ve Wilmingtonu, kde jej prostudovali a poté vrátili zpět. Potvrdili, že zvonek byl ručně vyroben. Anderson se nakonec přestěhoval na Floridu a stal se učitelem chemie. V roce 1973 se zúčastnil prezentace Dr. Johna Morrise z Institutu pro výzkum stvoření a Johna na zvonek upozornil. Morris tento předmět analyzoval v laboratoři na univerzitě v Oklahomě a následně o tom napsal (Morris, 2010), “Analýza jaderné aktivace stanovila, že se jedná převážně o bronz se zvláštní příměsí zinku. Průzkum mikrosondami nezaznamenal žádné stopové prvky uhlí.”

Sama skutečnost, že metalurgické složení zvonku je zvláštní, by neměla překvapovat – pokud je tedy zvonek skutečně z doby před Potopou. Nemělo by se očekávat, že bude odpovídat jakémukoli metalurgickému složení po Potopě. Srdce uvnitř zvonu je železné a stále krásně zvoní (obr.1a). Genesis 4:22 uvádí, že Tubalkain “byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa…” Toto byly tedy dva z kovů, s nimiž řemeslníci pracovali v řemeslech před Potopou.

Svědectví detektoru lži

Jako kreacionistického mluvčího mě příběh zvonu zaujal a podařilo se mi Newtona Andersona vystopovat v Greenville, SC. Po nějakých diskusích jsem souhlasil s tím, že tento fascinující artefakt od Andersona přijmu, ale požadoval jsem, aby pravdivost svého příběhu potvrdil testem na detektoru lži. V roce 2007 jsem najal Stana Fulmera, odborného specialistu na práci s detektory lži, který pracoval na případech smrti. Bylo zjištěno, že Anderson je důvěryhodný a jasně prošel testem. Zpráva o zkoušce detektoru lži je dostupná ke shlédnutí online (Fulmer, 2007).

Figurka na vrcholu zvonu

quartz_boulders

Obr.2 – figurka na zvonku: přední a zadní pohled

Anderson strávil spoustu času zkoumáním postavičky podobné démonu, umístěné na vrcholu zvonku (obr. 2) a zasílal dotazy na několik univerzit. Objevil podobnost s Pazuzu, babylonským bohem jihozápadního větru a hinduistickou bohyní Garudou. Jak babylonský bůh, tak figurka na zvonku mají na hlavě zřetelný roh (na zvonku částečně zlomený). Jejich úzké tváře jsou podivuhodně podobné. Garuda (létající bohyně se zobákem) je někdy zobrazena na vrcholu zvonků, stejně jako egyptská okřídlená bohyně Isis.

Křídla a klečící poloha figurky na zvonku jsou typické pro Garudu. Zdá se, že některé formy uctívání jsou v různých kulturách podobné (jako jsou postavy Venuše z odlišných ztracených kultur a starověké fascinující pyramidy), což nutně nevyžaduje, aby byly kulturně příbuzné. Snad byla duchovní bytost (možná dokonce zvaná “Pazuzu” nebo “Garuda”) uctívána před Potopou. Poté, co pozemská populace začala opět růst, tento stejný duch by v Orientu mohl inspirovat podobné náboženské formy uctívání během posledních časů. Kritici zvonu jako artefaktu se drží podobnosti se zvony Garudy (obrázek 3), a naznačují, že Andersonův zvonek je moderního původu. Typický argument v tomto směru prezentoval Hudson (2010).

quartz_boulders

Obr.3 – zvonek Garudy zmíněný Hudsonem (2010)

Argumentuje tím, že (Andersonův) zvonek je zvonkem Garudy vyrobený z mosazi, která mohla pocházet z kusů kovového šrotu a byla recyklována uměleckým řemeslníkem v Indii nebo jinde v Asii. Dále říká: “Jediné, co máme, je svědectví jednoho člověka, který říká, že zvonek našel v deseti letech (více než 60 let předtím, než podstoupil detektor lži). Polygrafické testy jsou nespolehlivé, protože nám něco říkají jen tehdy, pokud si myslíme, že testovaný lže – ale zde není pochyb o tom, že pan Anderson věří, že mluví pravdu. Další zajímavou možností je, že zvonek se jevil jakoby v uhlí, ale ve skutečnosti byl v hutné uhelné kaši, která se časem zpevňovala, až to vypadalo, že je uvnitř vedlejšího kusu uhlí.”

Hudson představuje za vlasy přitažený scénář, ve kterém někdo přenesl zvonek Garudy z Dálného východu nahoru do hor západní Virginie. Ten pak náhodou spadl na odkrytou žílu uhlí a rychle se kolem něj shromáždila uhelná kaše (dříve, než by mohl být kontaminován nečistotami, listy a podobně). Uhelná kaše se skládá z částic uhelného prachu a vody, což je běžný vedlejší produkt při těžbě uhlí. Kaše pak zvonek úplně pohřbila, nakonec se vysušila a vytvrdla do čistě uhelné hmoty, která se pak jevila jako pevný kus uhlí, poté, co byla později vytěžena!

Anderson reagoval na tuto domněnku tak, že mi připomenul, že zvonek nebyl nalezen v lignitu (měkké hnědé uhlí), ale pocházel z bloku tvrdého černého uhlí. Navíc si neuvědomoval nikoho ve své komunitě, kdo by byl Hinduistou či indického původu, nebo cestoval na Dálný východ a vrátil se s nějakými artefakty.

Hledání dolu

Nedávno jsem měl příležitost mluvit na řadě setkání o stvoření v Clarksburgu v Západní Virginii. Podle očekávání byl ze strany posluchačů velký zájem, když jsem diskutoval o Potopě v Genesis a představil jsem zvonek nalezený v uhlí. Místní realitní makléř souhlasil s asistencí při určení místa skutečného dolu, z něhož mohlo být uhlí se zvonkem vytěženo. Je důležité poznamenat, že v průběhu čtyřicátých let 20. století existovaly dva základní typy těžby uhlí – povrchová těžba a podzemní dobývání. Pokud bylo uhelné ložisko blízko povrchu (typické pro rovinatou krajinu), mohla být snadno odstraněna hlušina a skalnatá skrývka a uhlí se mohlo těžit. Pokud ložisko pokračovalo do svahu, pak se do země vykopala šachta tak, aby sledovala uhelné ložisko, a to se vytěžilo.

quartz_boulders

Obr.4 – místo starého dolu provozovaného Carlem Hoylmanem. Zhroucený vstup do dolu (cca 3 stopy široký).(2010)

Po důsledném zkoumání vlastních záznamů a mnohých pochůzek dokázal realitní makléř najít místo zchátralého starého dolu Carla Hoylmana (obr. 4), a dokonce i pozůstatky jeho rozpadajícího se vagonu na uhlí. Tato konkrétní důlní oblast byla propojena s uhlím z uhelného ložiska Redstone, které je jasně složeno z živičného uhlí (USGS, n.d.). To se často nachází pod zemí v hloubce 30 metrů. Tyto informace jsou užitečné při testování životaschopnosti Hudsonova scénáře (Hudson, 2010). Pokud by se uhlí těžilo na povrchu, pak by bylo možné trochu lépe zdůvodnit, že zvonek mohl padnout do otevřeného uhelného ložiska. Ale skutečnost je taková, že důl byl hluboko pod zemí, což přesouvá kritikův příběh do roviny kombinací mimořádných nepravděpodobností, v souhrnu nemožných! Jak je možné, aby artefakt spadl do podzemního uhelného ložiska, tam byl obklopen kaší a tam se stal součástí velkého bloku hutného, černého uhlí?

Bronzové nástroje mohly snadno přetrvat zhruba 4 000 let od Potopy až po současnost. Navíc lze připustit, že když civilizace skončila ve vodách Potopy, jeden ze zvonů vyrobených před Potopou byl pohřben s plovoucí masou rostlinných pozůstatků, která se později stala západovirginským uhlím, až nakonec skončil o tisíce let později v uhelném koši Newtona Andersona.

Závěr

Není pochyb o tom, že nejlepším scénářem pro tento předpotopní předmět by bylo mít důkazy, zdokumentované insitu profesionálním vědcem. Nemáme-li je, pak tajemný “zvonek nalezený v uhlí” je asi nejlepším kandidátem, které pro předpotopní artefakty máme. Příběh jeho nálezu souvisí s jeho nálezcem Newtonem Andersonem, který se jeví jako věrohodný svědek. Bylo prozkoumáno zpracování a pravost zvonu. Pravděpodobná lokalita původního dolu byla určena, což v podstatě vylučuje tvrzení kritiků, že artefakt je moderního původu.

Z pohledu kreacionistického světonázoru se jeví jako rozumné, že zvonek může být dílem předpotopního umělce jako byl Tubalkain (Genesis 4:22). Ačkoli určitě není definitivní, má však toto vysvětlení větší smysl než víra v extrémně nepravděpodobný řetězec událostí, které předkládají kritici. Je jasné, že zvonek uložený v uhlí karbonu by mohl představovat vážnou námitku vůči evoluční časové ose.

Odkazy

Anonymous. 1997. Geological Map of West Virginia. West Virginia Geological and Economic Survey, p. 1.

Fulmer, L.S. 2007. Report on polygraph examination. GenesisPark.com. Retrieved May 16, 2013, from www.genesispark.com/wp-content/uploads/2011/10/bell_polygraph.jpg

Hudson, G. 2010. The mystery of the bell found in coal. Gordon’s Blog. Retrieved October 15, 2013, from www.ecalpemos.org/2010/07/mystery-of-bell-found-in-coal.html

Lotz, C.W. 1970. Probable Original Minable Extent of the Coal Seams of the Redstone Coal. West Virginia Geological and Economic Survey. (USGS National Geological Map Database, Product Description Page) Retrieved May 20, 2013, from http://ngmdb.usgs.gov/prodesc/proddesc_42193.htm

Morris, J. 2008. The Young Earth: The Real History of the Earth—Past , Present, and Future. Master Books, Green Forest, AR, p. 75.

Morris, J. 2010. An amazing anomalous fossil. Acts & Facts 39(2):16.

Sharbaugh. N. 1997 Ammunition for Piercing the Armor of the Philosophy of Evolution. Norm Sharbaugh Ministries, Brownsburg, IN, p. 190.

Snelling, Andrew A. 1991. Where are all the human fossils. Creation Ex Nihilo Technical Journal 14(1):28–33.

Komentujte

Please Login to comment
  Subscribe  
Upozornit na