Obecně se dá říci, že jsou. Dokazováním Boha se ve středověku zabývala zejména scholastika, která se snažila shrnout všechny vědomosti do jedné knihy (sumy). Důkazy existence Boha definoval teolog Tomáš Akvinský.
Hovoří zejména o těchto 5 hlavních důkazech:
- pohyb – někdo musel udělit podnět, aby došlo k prvotnímu pohybu
- příčina – vše má příčinu
- nutnost a nahodilost – vše má účel
- nejvyšší dokonalost – musí být
- někdo musí vše řídit
Zároveň tvrdí, že existují 3 typy poznání Boha:
- rozumové
- vírou
- intuitivní (po smrti)
V poslední době někteří ateisté zdůrazňují, že věda a víra jsou dvě různé věci. Na první pohled to vypadá, jako by člověk měl oddělit rozum od víry. Ve skutečnosti však toto není možné, už kvůli přirozené lidské snaze dozvědět se více o svém původu charakterizované otázkou: „Odkud jsem a kam směřuji?„.
Někteří vědci správně tvrdí, že například teorie velkého třesku nepopisuje jak vznikl svět, to je a vždy bude záhadou – tato teorie pouze popisuje události, které by mohly nastat po tzv. velkém třesku. Teoreticky se tedy Bůh a věda nevylučují, nicméně prakticky někdy ano, neboť mnoho ateistických vědců považuje předpoklad existence Boha za nevědecký.
Další scholastik, církevní otec Anselm, k rozumovému poznání Boha dodává: „Nehledám pochopení, abych uvěřil, nýbrž věřím, abych mohl pochopit. Neboť věřím i to, že kdybych nejdříve nevěřil, nemohl bych ani rozumět.“ To pak shrnul do slavné věty „fides quaerens intellectum“ (víra, jež hledá porozumění).
Závěrem lze tedy jen kostatovat, že ačkoliv Boha nelze dokázat lidem, kteří v něj nechtějí uvěřit, On sám o své existenci dává mnoho důkazů. Existence Boha je také mnohem pravděpodobnější než jeho neexistence.
Stvoření svědčí o Stvořiteli (video 40 min.)