23. OMYL
Mnozí dnes věří, že kdyby Bůh existoval, nemohl by dovolovat zlo, navíc by musel někde a z něčeho být a mít nějaký původ. Ve skutečnosti je zlo vůbec největším důkazem Boží existence. Je porušením “ocelového” řádu, zákona, kauzality, smyslu – a to přece nemohla vytvořit hmota sama, která je na mnoha zákonech a pevném řádu závislá. Ani slepá evoluce. Stroj si nedá sám svobodu; ani konstruktéři neumí dát strojům volbu typu: chceš fungovat nebo ne? Vyber si. Chceš plnit tento program? Tuto volbu mohla dát lidem jen sama svobodná a velkorysá bytost. A nedala ji všem: stromy a kameny nekradou, neválčí ani nepáchají sebevraždy! Možnost zničit sebe, druhé, milovat či nenávidět, tu mohla dát jen svobodná bytost, ne atomy.
O tom, že existuje Bůh, je víc důkazů, než že existujeme my sami. Vždyť naše těla jsou jen malou součástí jeho obrovské “tvůrčí dílny”. Když Bůh stvořil hmotu, asi se pak dodatečně nevtělil do železa nebo křemíku, které chvilku předtím vyrobil, abychom ho mohli snáze identifikovat a třeba zvážit na decimálce. Proto je otázka “Z čeho je Bůh?” nesmyslná. Stejně tak Bůh neskočil do prostoru, který při stvoření vznikl, abychom mu mohli přiřadit nebeské souřadnice a zamířit na něj svoje dalekohledy. Proto je otázka “Kde je Bůh?” nesmyslná. Stvořením vznikl čas, těžko ale Bůh začal od té chvíle existovat, to dá rozum. Proto je otázka “Odkdy je Bůh?” nesmyslná. Stejně tak nesmyslná je otázka “Kdo stvořil Boha?” – když už sám pojem Bůh vyjadřuje vrchol všeho a všech. Je to asi stejné, jako ptát se, co je za koncem nebo kdo stojí za člověkem, který je poslední. Stvořitele všeho nikdo nestvořil! Podobně i ateista věří na věčnost hmoty či energie.
Je užitečné si uvědomit, že se Bůh nechová podle naší (z)vůle a materialistického vidění světa. Je nadčasový a nemá žádný “bod varu”, protože není složen z prvků Mendělejevovy soustavy. Tu stvořil pro nás, ne kvůli tomu, aby sám mohl začít existovat. Dům z cihel nedokazuje, že i zedník je z cihel. Obraz může o svém autorovi (malíři) leccos vypovídat, ale asi ne to, že autor je také zelený, modrý či dvourozměrný. Svět je Božím obrazem, ale neříkejte rychle “no nazdar”. Obraz se dá snadno zničit, přemalovat nebo vytvořit kopie, které se už originálu pramálo podobají. Těžko pak soudit z takového starého a navíc hodně zničeného obrazu na úmysly či charakter jeho tvůrce. Že existuje neviditelný Bůh, víme stejně dobře, jako že existují myšlenky. Jejich neviditelná existence se dá snadno zjistit z viditelných projevů (alespoň některých) lidí.
Dvě plus dvě s výsledkem čtyři bylo dřív než matematika a počitatelné předměty. Možnost vyrobit barevnou televizi – vlastně už ta televize sama, jen ještě nerealizovaná – tu byla dávno před námi. Stejně tak Bůh žil a byl dávno před naší vědou, filosofiemi i ochotou ho uznat a milostivě přijmout naším rozumem. Vždyť ani netušíme, kolik dosud nerealizovaných hmotných věcí zůstává dosud za oponou reality, existují zatím jen v oblasti možnosti (čekají na realizaci) – můj odhad je, že nekonečné množství. Každou chvilku některou z nich objevíme v obchodě. Všechno, co existuje, včetně nás, bylo dávno před svou viditelnou podobnou v neviditelné formě, jako by v projektu. Není pravda, že to neexistovalo – jen jsme to neviděli.
Dnes, kdy zcela běžně počítáme s existencí zcela nehmotného a neviditelného softwaru (nepleťme si software s jeho nosičem) vedle hardwaru (strojů), by víra v Boha jako zdroje veškeré informace (logos) neměla být ani pro materialisticky orientovaného člověka problémem. Materialistická filozofie je stále více ohrožována materialistickou vědou, tedy stále zřetelnějším zjištěním, že vlastní počátek hmatatelných a viditelných věcí je neviditelný a nehmatatelný (dávno pryč je doba, kdy se svět skládal z malých, více již nedělitelných kuliček – atomů)..................................Více o tom v Komentáři