JAK SE NEZBLÁZNIT

Známý vědecký časopis uvedl, že jeden člověk získal během čtenářské soutěže Mercedes.

Tato informace podnítila mnoho lidí, aby si časopis také předplatili a přihlásili se do dalšího kola. Kdo by nechtěl tak drahé auto, že? Jen jeden přemýšlivý čtenář zavolal do redakce a zeptal se: opravdu jste tomu člověku dali auto za několik milionů? A proč potom tvrdíte, že je váš časopis v dluzích a hrozí mu finanční krach?

(otázka jistě logická, zobrazující spor mezi entropií a vírou v evoluci, je o tom 2. Omyl)

“Není důvod, abyste nám nevěřil. Píšeme jen seriózní informace, jsme přece vědci. Ale jak tomu ve vědě bývá, informace se stále znovu a znovu zpřesňují. Pro výherce jsme měli skutečně velmi hodnotný dopravní prostředek. Naši specialisté mu dali soutěžní název Mercedes, protože má řadu shodných vlastností s oním známým německým automobilem. Bylo to bytelné jízdní kolo Ukrajina, které dobře prověří vaši kondici. Jistě znáte pochvalné rčení: chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina. A jak jsme přesně uvedli, u nás jste ho nemusel kupovat, dalo se vyhrát. Takže to souhlasí.

Musím ovšem upřesnit ještě jednu informaci: zmíněný člověk to kolo přímo nevyhrál, ale ukradl nám ho z redakce, když jsme byli na svačině. Jinak všechny ostatní údaje zůstávají beze změny, jak jsem řekl, jsme přece vědci.

Pokud si předplatíte náš časopis, můžete také vyhrát, tentokrát Fiat-turbo de Luxe, velmi pěknou koloběžku. Nebojte se, tu si ale už dobře hlídáme.”…

když ještě horší informace než v předchozím vtipu dostáváme už odmala i ve velmi závažných oblastech života - zcela bez legrace! Například se na řadě škol vyučuje úplně vážně neuvěřitelná bajka, jak neživá hmota kdysi dávno ožila, a pak jen tak naslepo, pomalu, postupně, za dlouhý čas vznikl člověk. Jsme tu prý díky obrovské sérii všelijakých shod okolností. Tvrdí se, že energie (chudá na informaci) jakousi shodou okolností (bez informace) vytvořila z mrtvé hmoty živou buňku (bohatou na informaci), a to vše za asistence entropie (poškozující informaci). To ale nestačilo, energie ještě zkonstruovala člověka (ta ale umí!). Vědcům se to zatím nepodařilo, ale shoda okolností to prý kdysi dávno dokázala sama i bez nich (proto jí to tak dlouho trvalo) - tvrdí řada seriózních vědeckých periodik a fundovaných vědátorů stejně jako média či školní učebnice. Trochu informovaný člověk neví, jestli se má smát, plakat či zuřit. A kam volat? To se dozvíte.

Pokud se to někomu přemýšlivému a trochu víc informovanému nezdá, odborníci upřesní, že dnes se sice už takové věci nedějí (aby neživá hmota ožívala a tvořila živé bytosti), ale dá se (prý) věřit, že kdysi dávno se to stalo. A to i přesto, že zákonitosti přírody i mnohé nálezy celý ten kuriózní příběh o vývoji (evoluci) vyvracejí. Je to prostě něco na ten způsob “Mercedes” a pak “musíme to trochu upřesnit”!

Zmatek působí v našem životě i jiné mylné informace: o manželství, výchově dětí, smyslu života či o náboženství; také o vědě, sexu, zdraví a o řadě jiných věcí. Shrnul jsem to všechno do 33 omylů. Protože nám jsou nepravdivé informace podávány již od dětství (“po kapkách”), jsou vydávány často za neomylnou vědu a míchány se všeobecnými znalostmi, málokdo si je ještě ověřuje - prostě se jim věří.

Lidé čekají Mercedes, ale nedostanou ani kolo. Informace si neověřili, přednost dali jiným věcem, pravdu měli za nepotřebnou berličku, teď kulhají s protézou. Věří v úžasný vývoj lidstva, jen se neví, zda ten “vývoj” přežijeme. Chvíli se milují jak blázni, za chvilku by se pozabíjeli. A tak dál! Hodně to připomíná psychiatrickou léčebnu bez psychiatrů, kde si pacienti vládnou sami. Povrchní život v omylech, jehož touhou je štěstí a koncem neštěstí. Změna je jistě možná, pokud člověk uzná včas, že naletěl, protože se nevěnoval tomu, čemu měl.

1.	20. století bylo vrcholem bláznění, ne vyspělosti lidstva
2.	Jen zcela naivní člověk věří, že se hmota sama oživila
3.	Náhoda ve vesmíru nebude zřejmě o moc chytřejší než na Zemi
4.	Člověk je příbuzný s opicí asi jako stolička s jezevčíkem
5.	Charles Darwin byl pohádkář a rasista, ne velký přírodovědec
6.	Mnozí vědci jsou mnohem víc namyšlení a popletení než moudří
7.	Komunismus je příšerný a zločinný blábol, a ne krásná myšlenka
8.	Slušnému chování se musíme učit, jinak jsme neotesánci
9.	Muž a žena jsou rozdílní, a nemají ani stejná práva, ani postavení
10.	Chcete-li pro své dítě to nejhorší, pak ho nikdy nebijte
11.	Demokracie je spíš to poslední než to nejlepší uspořádání
12.	Zlo páchají nejen zlí, ale hlavně průměrně slušní lidé
13.	Velkým třeskem vesmír asi skončí, ale začít tak nemohl
14.	Smysl života neurčuje věda, ale vždy jej znali rozumní lidé
15.	Kdo toleruje mylnou víru, ať se připraví na sklizeň zla
16.	Náboženství si jsou podobná asi jako lidské charaktery
17.	Věřit v Boha může jen realista, blázen na to nemá
18.	Vyhánět misionáře od dveří umí jen omezenec
19.	Samo chození do kostela zaručeně nikoho nespasí
20.	Homosexuál potřebuje slyšet pravdu, ne lichotky
21.	Každý něčemu věří, mnozí však snůšce nesmyslů
22.	Misionáři a kazatelé jsou důležitější než lékaři
23.	Existence zla popírá materialistický pohled na svět
24.	Není vůbec prokázáno, že svět existuje miliardy let
25.	Jen naivní lidé si myslí, že smrt zakryje jejich podlosti
26.	Pro majitele mozku jsou v Bibli špičkové informace
27.	Vývoj techniky konec světa nezbrzdí, spíš přivodí
28.	Podobnost organizmů svědčí o jedné tvůrčí škole
29.	Náboženství na školách by mělo být přísně povinné
30.	Blázní vzdělaní i nevzdělaní, jedinci i zástupy
31.	Pravda je hlupákovi relativní dokud mu neteče krev
32.	Komu není rady, tomu vzkazuji: odpočívej v pokoji
33.	Kristus je jediná cesta k Bohu - jakýpak fanatizmus!

Omyly v životě člověka působí bolest, zmatek a bláznění. Společnost takových jedinců se podobá psychiatrické léčebně se vším všudy: musí tam být neustálý dozor, zámky, mříže, tresty, odměny, psychologové, psychiatři a prášky. Také chléb a hry. Občas dojde ke krveprolití, mezitím jsou hádky a usmiřování, lásku střídá nenávist, bujaré veselí smutek, zoufalství a deprese. Je tam jen pár rozumných lidí a jinak celkem samí blázni, jejichž počet časem narůstá. Člověk, který mluví pravdu, dodrží slovo a má trochu soudnosti v hlavě, je v této společnosti šokující výjimkou – je za blázna. Naopak myšlení skutečných bláznů je tu normou.

A teď si k této společnosti přimyslete ještě jedno navíc: mnozí z nich jsou pořádně ozbrojeni!

Obávám se, že svět se stále víc přibližuje tomuto pochmurnému obrazu nemocné a nebezpečné společnosti. Počet lidí, kteří smýšlejí a jednají jako blázni či hlupáci, hrozivě roste. 33 tragických omylů tento moderní chaos mysli popisuje, a to jak příčiny této pomatenosti, tak i východiska z ní.

Nedělám si žádné iluze, že by se mnou mnoho lidí souhlasilo. Již první reakce e-mailem byla stručná: “Jste idiot.” Když jsem slušně požádal o vysvětlení, v čem se mýlím, odpověď už nepřišla. A to je má mnohaletá zkušenost: lidé s něčím nesouhlasí, ale vysvětlit to neumějí a většinou je to ani už víc nezajímá. Přijali povrchní názory (Mercedes), ale obhájit je neumí a ani se o to nepokoušejí – “je přece tolik důležitějších a příjemnějších věcí na světě”. Časem však sklízejí bolestné ovoce. Svůj podíl viny na bídném stavu vlastního života, svých dětí a světa kolem si nepřipouštějí a pochopitelně jej ani nejsou schopni dohlédnout. Spokojí se s tím, že nadávají nebo tím vším nějak proplouvají – lépe či hůře.

Při četbě jednotlivých omylů by si někdo mohl myslet, že jsem si jen tak sedl a napsal to. To by byl však 34. omyl! Následující zdánlivě jednoduché popisování různých témat je výsledkem stovek (!) hodin pečlivého zvažování každé věty, mnohaletého získávání informací z literatury, internetu, diskuzí, z vlastních přednášek a řady rozhovorů s lidmi na ulicích i celoživotního osobního studia. Proto nedoporučuji, nemá-li to být jen ztráta času, číst tyto věci třeba s walkmanem na uších v hlučné závodní jídelně. Snažil jsem se o výstižné i vtipné vyjadřování bez obalu. Nazývám omyl omylem, lež lží a hloupost hloupostí. Jelikož jde o hodně (o život), buším do toho, jak se dá.

To je asi důvod, proč mnozí lidé na jedné straně sice souhlasí s obsahem jednotlivých Omylů, ale na druhé straně mi vytýkají, že má forma podání mnohé spíše popudí než aby jim pomohla. Můj styl je hodně kontroverzní a útočný, a vypadá to, jako bych byl já chytrý a všichni ostatní hloupí. Ale nechtěl jsem lidi rozdělit na chytré a hloupé, ale na informované a neinformované, poučitelné a nepoučitelné, zodpovědné a lhostejné. Cíl, který sleduji, není někoho naštvat, ale varovat: ukázat, že život v omylech vede k velkým neštěstím jak jednotlivců, tak i celých národů, a že je možné se tomu vyhnout. Pokud někoho roztrpčí příkrá forma, tak se omlouvám, ne však za pravdivé informace a fakta popisující realitu, ne za popisování málo známých skutečností. Sama fakta přece nezasluhují hněv, ale věcnou diskuzi. Jde přece o jednu velmi podstatnou věc: žít podle pravdy, neztrpčovat nikomu život a nebláznit. Nepřipravovat budoucím generacím katastrofu.