21. OMYL
Mnozí dnes věří, že věřit lze jen tomu, co vidíme a na co si můžeme sáhnout. Ve skutečnosti kdo toto tvrdí, neví, co mluví, a podvádí sám sebe i druhé. Vždyť už jen proto, aby člověk mohl žít, musí věřit milionům věcí, na které si sáhnout nemůže a ani je nemůže vidět.
Nikdo nevidí do konstrukcí mostů, které přechází, nezná spolehlivost staveb, kde právě pobývá, a nevidí pod zem, po které – pln jistoty a víry, zrovna kráčí. Nikdo neví, zda autobus, do kterého právě nasedá, dojede bez nehody. Pouze tomu věří. Kdyby nevěřil, asi by nenasedl. Ano, o některých takových neviditelných věcech je možné se přesvědčit, ale většinou se s nimi prostě jen (vírou) počítá. Nikdo nevidí ani pod svou vlastní kůži natož do myšlení druhých lidí. Nemáme ani tušení, co se tam děje!
Nikdo neví (není-li mu to nějak specielně zjeveno), bude-li za pět minut ještě naživu. Mnozí mrtví si to mysleli a spletli se. Proto nemluvme nesmysly. V celém svém životě spoléháme na miliony věcí kolem sebe jen vírou, aniž bychom měli sebemenší jistotu nebo alespoň malé tušení, že tato víra je opodstatněná. Protože nám však společnost od malička vtlouká do hlavy materialistický postoj k životu a utvrzuje nás v řadě neuvěřitelných nesmyslů (např. o tom, jak lidé vše zvládnou a nikoho “nad sebou” nepotřebují), máme falešný dojem, že mnohé je stoprocentně ověřené, jisté a máme to “pod palcem”. A pokud nemáme, mít budeme.
Tento falešný dojem vydrží mnoha lidem docela dlouho i přesto, že si velmi často “natlučou ústa” právě následkem své špatné víry založené na omylech. Málokdo se pak poučí a svůj názor poopraví. Ať chceme nebo ne, žijeme-li, musíme mnohému věřit, a skutečně jsou to miliony věcí, se kterými automaticky, zcela podvědomě, dnes a denně počítáme. Jde o to, čemu vlastně věříme, s čím tak automaticky počítáme a jestli jsme si životně důležité věci ověřili............Více o tom v Komentáři