20. OMYL
Mnozí dnes věří, že homosexuálové a další jinak orientovaní jsou rovni ostatním. Ve skutečnosti bychom je v tomto omylu neměli utvrzovat – tím jim jenom ubližujeme. Nemusíme je sice pronásledovat, jako to dělají v některých zemích, ale měli bychom jim říkat pravdu. Nepřirozeně a křečovitě zrovnoprávňovat sexuálně poškozené lidi a nechat je, aby si hráli na rodinný život a ještě ničili další osoby, to je hnus fialový (vlastně růžový), možný také jen v demokracii.
Pokud je člověk slepý nebo hluchý, neříká se tomu odlišná vizuální či akustická orientace. Ani se nemluví o nové (evoluční) alternativě ve velké pestrosti přírody. Je to porucha, pokažení funkce zraku či sluchu! Pokud to jde, lidé se to snaží léčit jako každou nemoc, pokud to nejde, takového člověka litují. A tolerují, pokud si tento nemocný nepočíná bláznivě – například kdyby si slepci chtěli vydupávat řidičský průkaz nebo pilotní zkoušky na dopravní letadla. Asi by moc cestujících – ani mezi těmi nejtolerantnějšími – nesehnali.
Homosexuál, který chce zakládat rodinu s partnerem stejného pohlaví a ještě třeba i ohrožovat děti, je právě tento případ totálního blázna, a parlament, který mu to umožňuje, by se měl nechat hromadně léčit na psychiatrii. A to přesto, že není vyloučeno (zatím ani potvrzeno), že některá homosexuální cítění mohou být v tomto pokaženém světě založena již v genech, stejně jako jiné nemoci. Příčina této deformace může být u rodičů, předků nebo v něčem jiném. To nás ale neopravňuje, abychom homosexuálovi lhali a tvářili se, že je v pořádku a že jeho vada není poruchou, ale jen jednou přirozenou sexuální variantou. Něco jako barvy kůží či růží. S těmi, kteří jsou od narození slepí či hluší, takto falešně nejednáme, proč tedy s homosexuály ano? Vždyť i oni tu jsou jen díky sexuálně zdravým, heterosexuálním rodičům! Proč jim podlézat, lhát a dovolit, aby svůj defekt vyhlašovali za normu a směli obtěžoval a svádět svou hlupáckou filosofií a praktikami další, třeba dosud nevyspělé a nepevné lidi?
Je snad sexuální oblast jediná, kde jsou fyzické (či psychosomatické) poruchy v úzkém vztahu k morálce, chování, sebeovládání a životnímu stylu? Vždyť existují lidé, kteří jsou od narození hyperaktivní nebo líní, jiní mají pedofilní sklony nebo jsou prudcí a snadno by někoho zabili. Další může mít sklon k alkoholismu a zas jiný by se ujedl sladkostmi nebo má sklon ke kleptomanii. Ti všichni nemohou svůj handicap nazývat “jinou alternativou” a vydupávat si za pochodu ulicemi právo svůj defekt rozvíjet, praktikovat, legalizovat a dělat mu propagaci na billboardech. Prostě se musí ovládat a snažit o změnu svého stavu nebo jeho dočasné neškodné “zakonzervování”, než dojde k jeho změně a uzdravení. Každý homosexuál, který takto smýšlí a takto se chová, může být můj přítel a nic proti němu nemám a bránil bych ho před těmi, kteří by mu chtěli ubližovat jen proto, že má homosexuální cítění. A vážil bych si ho víc než nemravného heterosexuála, kterých je na světě konec konců mnohem víc. Nemohu však za žádných okolností souhlasit s trapnou homosexuální filosofií a praktikami.
Velký rozruch kolem všech těch rozličných, trapných a hnus vzbuzujících “divosexuálů” je způsoben hlavně tím, že se dnes všeobecně lidem nelíbí sebeovládání a mnoho lidí ztratilo stud a přirozené zábrany (“nevaž se, odvaž se, nech se vést, poslechni svou žízeň, buď volný, všechno můžeš” – to jsou nejen hloupá, v reálu zcela lživá a do neřestí svádějící reklamní hesla, ale co horšího, smutná životní praxe mnohých!). Rozumní, cudní a normální lidé se musí omezovat v celé řadě věcí, nejen v sexu, a to zcela bez křiků, billboardů, hesel a lobování v parlamentu. Ti ostatní jsou ubozí a přidávají do tohoto světa jen další utrpení. A generacím po nás připravují peklo na zemi....……....Více o tom v Komentáři