4. OMYL
Mnozí dnes věří, že jsme příbuzní se zvířaty a pocházíme z nich. Ve skutečnosti přesto, že někteří lidé jak zvířata žijí, z nich nepocházejí. Což nám mimo jiné dokládají i naše naprosto neevoluční zkušenosti s přírodními a přirozenými procesy – ryba je pořád rybou, plaz plazem a pták ptákem (jen lidé občas nejsou lidmi). Víru v evoluci popírají i další zákonitosti přírody a řada nálezů.
Učení o vývoji člověka ze zvířat vyvrací genetika, biochemie a řada dalších oborů. Evoluční “noční můrou” jsou i zkameněliny. Těžko věřit, že by údajný miliony let trvající vývoj jednoho zvířete v jiné nezanechal po sobě miliony kostí zkamenělých mezistupňů, když zůstaly miliony kostí hotových druhů! To zneklidňovalo už Darwina. Pokud se podlé této fantazie vyvíjelo křídlo ptáka z přední končetiny nějakého dávného plaza (máváním prackami a skákáním ze stromů!!) mnoho desítek milionů let, muselo by za tu dobu žít miliardy rodin poloplazů a poloptáků (kteří kdysi mávali prackami a skákali ze stromů, než se jim vytvořila funkční křídla). Ti prý měli ještě před létáním evoluční výhody (například údajnou tepelnou izolaci díky peří) a museli se tedy v krátké době rychle rozmnožit a vytlačit hůře přizpůsobené původní druhy. Kdepak jsou jejich kosti?! Miliardy kostí?! Evolucionisté zcela klidně ignorují statistiku – nejen tu, ovšem. Oni ignorují všechna fakta, která se jim do teorie nehodí. Proto stále zdůrazňuji, že evoluční teorie je udržitelná jen díky pečlivé selekci (filtraci) faktů, tedy zákonitostí, dat a nálezů. Jde o uměle vybranou mozaiku ze střípků, které se do ní hodí, aby tak vznikl domněle správný obraz o naší minulosti. Vše nehodící se (a toho je většina) škrtněte.
Když se zachovaly spousty kostí plazů a savců, proč ne spousty kostí poloplazů a polosavců? Když máme zkamenělé kosti ploutví a křídel, kdepak jsou miliony zkamenělin poloploutví a polokřídel? Stejná situace je i s kosterními nálezy, které by měly prokázat údajný vývoj člověka ze zvířat (tedy existenci jakýchsi “pololidí”). Druhá otázka, která Darwina také zneklidňovala a na kterou dodnes neexistuje odpověď, je, proč vůbec existují oddělené skupiny zvířat? Proč jedna skupina nepřechází plynule v jinou (když to tak prý bylo kdysi)? Proč dnes nežijí poloryby a poloobojživelníci, proč nežijí plynulé přechodové skupiny plazů až k ptákům a proč nežijí zvířata podobná opicím, která by v současnosti plynule přecházela v dnešní lidi – když prý tito tvorové žili po dlouhé miliony let kdysi dávno před námi?!
Evoluční paleontologové a biologové zahánějí tyto dotěrné otázky řadou neuvěřitelných hypotéz a domněnek. V hodinách biologie se evoluční fantaskní příběhy o vzniku člověka ze zvířat učí tak jistě jako v dějepisu o původu Germánů nebo Slovanů, ale pokud by se vycházelo jen z faktů, pak by se tyto neustále měnící se hypotézy mohly učit jen v kroužcích antropologické fantaziologie, a ne ve vědě. Vzpomeňme, který literární žánr užívá často výrazy “dávno tomu, dávno” a “za devatero horami a devatero řekami”. Nejlépe se k antropologickým příběhům o vzniku člověka hodí výraz “bylo nebylo”. Žádný vědecký obor není tak poznamenán spory, podvody, omyly i osobními tragédiemi jako právě antropologie a evoluční biologie. Tam se pohádky o pradávných velmi nezvyklých procesech a událostech na naší Zemi mísí s hypotézami, spornými nálezy a dogmaty. A drzým tvrzením, že jen toto je pravá věda a tak to zaručeně bylo, a že každý jiný názor patří jen do filosofie či teologie. Pak by ovšem do filosofie a teologie museli patřit i tvůrci pyramid nebo gigantických soch na Velikonočním ostrově........................Více o tom v Komentáři