8. OMYL
Mnozí dnes věří, že by se každý měl přirozeně umět chovat slušně. Ve skutečnosti se slušně chová stále míň lidí – to je prostě realita. Nejen proto, že obyčejné lidské “normálnosti” ubývá a slušnost není “v kurzu”, ale také proto, že určité principy společenského chování je třeba poznat a osvojit si je.
Kdyby mi maminka neřekla, že při podávání ruky se mám druhému člověku dívat do očí, asi bych to nevěděl dodnes. Poprosit, poděkovat, revanšovat se, pozdravit při příchodu a rozloučit se při odchodu, omluvit se za prohřešek a být zdvořilý, to je dnes už pro řadu lidí “španělská vesnice”. O společenském chování existuje dost knih na pultech knihkupectví, proto v komentáři k omylům uvádím jen několik základních informací. Například jak se správně telefonuje, stoluje, někam vchází a vychází, představuje, řídí auto, nakupuje, odmítá návštěva nebo jak se chovat na cizím počítači a v cizím bytě.
Slušné chování zcela jistě není žádnou zárukou charakteru či osobní statečnosti. Do ohně pro nás může skočit právě ten člověk, který neumí pozdravit ani poděkovat, je lakomý a v tramvaji nepustí sednout ani těhotnou babičku. To však není důvod, proč bychom se o principech správného společenského chování neměli dozvědět, a mít alespoň základní informace. Vždyť babičku může pustit sednout i ten, kdo pro ni do ohně skočí, to se přece navzájem nijak nevylučuje. Navíc, pokud nejsme zrovna hasiči, budeme asi v životě potřebovat častěji právě ono slušné společenské chování.
Je však třeba vyjasnit jednu věc. Osobní statečnost, ryzí charakter, ušlechtilou víru či lásku k bližnímu nelze řadit mezi pravidla slušného chování. Slušné chování je spíš jen taková třešnička na dortu. Když se ale slušně a uhlazeně chová člověk, který žádný charakter nebo ušlechtilou víru nemá, pak ta třešnička nesedí na dortu, ale na jeho konečném stádiu.......................... Více o tom v Komentáři