16. OMYL
Mnozí dnes věří, že většina náboženství učí vlastně totéž. Ve skutečnosti nejen náboženství, ale kdekdo učí skoro totéž. I světské organizace často dbají na dodržování morálních zásad, přinejmenším nekrást, nepodvádět, nezabíjet, sexuálně se chovat zdrženlivě alespoň na veřejnosti atd. Kromě několika bláznivých satanistů snad nikdo na světě nemá ve svém programu konání zla jen pro zlo. A přece je často koná! Proč? Proč mnoho lidí dělá zlé věci a spolupodílí se na zlu, přestože je přímo nezamýšlí? Přestože zlo není jejich životním programovým cílem?
Jak je možné, že řada lidí tvrdí, že člověk je v podstatě dobrý a že většina lidí dobro tak nějak více méně chce, že všechny víry a náboženství k dobru směřují, a přitom je tolik zla a nevíme, jestli lidstvo přežije ještě další rok? Jestli je tomu tak, je-li těch skutečně programově zlých a úmyslně škodících lidí minimum, proč není na světě ráj jen tu a tam narušovaný okrajovými menšinami? Podle toho, čemu lidé všeobecně věří a co říkají o většinové dobrotě všech, by na celý svět muselo stačit tak sto policistů, kteří by hravě těch pár zlých jedinců zvládli a vsadili do vězení. Někde bude v tomto myšlení asi chyba.
Je to totiž tak, že samotný souhlas se všeobecnými hodnotami morálky tyto hodnoty nevytváří a hlavně nemá jejich sílu. Faktická síla nečinit zlo a postavit se proti němu pochází z hlubokého procesu, je vlastně ovocem dobrého stromu, a ne z pouhého uznávání mravních hodnot a nějaké obecné morálky. Proto síla k dobru nemůže mít své kořeny v jakémkoliv náboženství či obecně prospěšné organizaci – vždyť mnohé z toho je právě jen její důsledek, ne příčina. Morální úroveň typu “nikoho jsem nezabil, tak snad nejsem tak špatný”, nevytváří žádnou sílu čelit zlu a nikoho nezabít, až půjde do tuhého. Jeden starý pán, který prošel koncentrákem, vyprávěl, jak za německé okupace sami Němci byli už zhnuseni neustálými českými udavači a donašeči tak malicherných věcí, jako že “soused na černo zabil prase”, nebo že “vedle u sousedů se často telefonuje či poslouchá do noci rádio”. Pokud si někdo, kdo má povrchní názory na svět, myslí, že by se choval v takové době jinak (tedy “nepokakaně” a ani jinak se zlem nespolupracoval), pak se hluboce mýlí. Žádné “všeobecné náboženství” a “obecná morálka” tuto sílu a statečnost nedává.
Bez pravdivého postoje k životu, tedy bez ušlechtilé víry hluboce zakořeněné v poznání pravdy (v křesťanství se tak definuje víra v Krista), nikdy na světě dobře nebude! Existuje jen jediné náboženství, kde z obrovské lásky Bůh sám sklízí zlo, které lidé zaseli. První transplantace srdce na světě nezačal provádět jihoafrický kardiochirurg Christian Barnard, ale již dávno před ním, před dvěma tisíci lety, začal provádět výměny srdcí Ježíš Kristus! V žádném jiném náboženství nic podobného neexistuje, ať se to někomu líbí, nebo ne. Zdroj dobra, pravdy i života je jen jeden. Ostatní jsou jen více či méně věrné kopie a napodobeniny - nebo falzifikáty s pozlátkem navrch........................Více o tom v Komentáři