Lze uvést do souladu biologickou evoluci s křesťanstvím?

Hodnocení jedné takové snahy

Pavel Kábrt

1. Jak to u nás lidí bývá, mne nevyjímaje, z každé oblasti světa a poznání známe jen něco: v některé oblasti se orientujeme více, v jiné méně. To připouští i autor práce, která se snaží uvést do souladu biologickou evoluci a křesťanství, práce, kterou zde hodnotím. Tyto neznalosti z různých oblastí našeho poznání nás však neodrazují od kategorických závěrů týkajících se celého světa a celého poznání – a často máme už předem svůj vybudovaný názor a do něj „vtěsnáme“ i to, o čem skoro nic nevíme. Těmito negativy je též zatížena i zmíněná práce – samozřejmě, z výše řečeného, jde vždy o to, do jaké míry jsou tím pokřiveny i naše závěry, nebo jsou zcela mylné. Jeví se mi, že autor z kreacionismu zná velmi málo (to je to první negativum) a je předem proti němu zaujatý (to je to druhé negativum) – je jakýmsi nejistým, rozporů plným evolucionistou. Jeho mnohde protichůdná rčení či citáty by šly přirovnat k tomu, co bylo řečeno o Járovi Cimrmanovi, když se ptali, zda věřil v Boha. Odpověď zněla: jsem tvrdý ateista, ale bojím se, že mne za to Bůh potrestá. To je, dle mého soudu, myšlení autora a jemu podobných lidí (např. evolučního katolického kněze a biologa Orka Váchy) v oblasti evoluční teorie versus křesťanství. Dá se to bez obalu značit jako schizofrenie názorů.

2. Autor si dovolí říct, že fundamentalističtí kreacionisté jsou přírodovědecky nevzdělaní. Což je starý propagandistický trik evoluční party. Jen to podtrhuje už řečené, že autor o kreacionistech moc neví. Potěšilo by mne, kdyby mi některé technické články fundamentalistických kreacionistů, kterým sám nerozumím, autor vysvětlil – možná bych se i pobavil.

3. Autor vůbec nepochopil rozdíl mezi experimentální vědou a evolučním dějepisem, což je, na jeho obranu, velmi častý jev. Úctu lidí má dnes věda pokusu, experimentu, a ta ji má právem – této vědě se též říká přírodověda. To je ta věda, díky které máme letadla a mobilní telefony a technologie. Je to věda, jejíž podmínkou je opakovatelnost a pozorovatelnost jevu. Evoluční teorie do této oblasti nepatří, je to filozofie o neopakovatelné minulosti, nefalzifikovatelný dějepis, jak ukázal i K. Popper. Evoluční teorie, stejně jako teorie stvořitelská, nejsou vědami o „observable facts“ a jsou tedy na stejné úrovni (vědecké či nevědecké, jak je libo) způsobů dokazování svých tezí.

Není od věci, že oba pohledy na minulost začaly „knihami“. Darwin byl silně ovlivněn četbou Základů geologie, zcela mylnými geologickými tezemi Charlese Lyella. Darwin se stal nejdříve geologickým evolucionistou, a až později se stává biologickým evolucionistou na základě četby Eseje o principu populace od Thomase Malthuse, rovněž knihy plné omylů, což jej vedlo k rozhodujícímu /mylnému/ „pochopení“ evolučních procesů. No, a jeho vlastní kniha (O původu druhů...), kniha plná omylů, byla pak u základů masového rozšíření evoluční víry v Evropě i ve světě, a připomeňme, k opětné nelibosti evolucionistů, že také u základů nacismu a komunismu. Tedy nejen kniha Bible byla základem vzniku kreačních organizací vědců, ale i tyto knihy stojí u základů evoluční ideologie – i proto můžeme obě teorie považovat za „vědecky“ zcela relevantní, včetně způsobů jejich dokazování dodnes.

Evoluční a kreační pohledy jsou jen dějepisnými verzemi o naší minulosti: o jejich pravdivosti či nepravdivosti se dá hlasovat, hádat se o ně nebo soudit („Darwin on Trial“) – toto všechno, jen ne je prokázat experimentálně.

O platnosti Archimédova zákona se nikdo soudit nemusí, a pokud by na tom trval, tak se vezme kýbl a váhy a předvede se to a je po sporu…tak tomu není ani s evoluční ani s kreační teorií. To autor neví, vůbec tomu nerozumí, proto tuto distinkci nedělá a k celému sporu přistupuje dle dalšího propagandistického blábolu evoluční party: že evolucionisté jsou vědci, na rozdíl od kreacionistů, a evoluční teorie je vědecká, na rozdíl od teorie Designu či fundamentálně kreační teorie – obé hází z tohoto hlediska do jednoho pytle. Bylo by to velmi humorné, kdyby to nebyla tak obrovská tragédie.

4. Autor tvrdí, že kreacionisté používají metodu „Boha mezer“. Neznám žádného přírodovědce – kreacionistu, a že jich znám dost, který ve své práci či článku dokazuje nutnost přímého Božího stvoření tím, že něco neví, tedy proto, že věda dosud neobjevila určitou příčinu daného jevu. Problém leží jinde: evolucionistovo „dosud nevíme“, jak se vytvořilo to či ono (třeba život z neživé hmoty), znamená „dosud nevíme, jak se to vytvořilo evolučně“. Je to jejich oblíbený fígl! Otázka, jak něco vzniklo, by totiž stále měla zůstávat otázkou otevřenou všem možnostem – této svobody však evolucionista není schopen. On své hledání pravdy (jak něco vzniklo) omezil na evoluci. Už nehledá jakoukoliv odpověď na položenou otázku, jak něco vzniklo, ale jen tu odpověď, která potvrdí jeho zamilovaný předpoklad – evoluci. Uvažovat jiné možnosti není schopen (ochoten). Přitom ze samé podstaty vědy plyne, že jiné než kauzální děje (tedy ani evoluční ani kreační) nejde odhalit. Je to proto, že jak úmyslný zásah do soustavy (kreační či destrukční), tak i neúmyslný zásah do soustavy, je neopakovatelný, a nedá se tudíž přírodovědecky prokázat. Jakákoliv změna soustavy, která není cyklická, je vědecky nepostižitelná.

Kreacionista je však vědecky svobodnější, protože uvažuje jak kauzální, samovolné děje („evoluční děje“ – i když kauzální děje evolucí nejsou), tak nutný/možný zásah inteligence (tam, kde je zcela vědecky nesmyslné, nepřiměřené a často směšné, vykládat vznik něčeho evolucí). Evolucionista však nehledá PRAVDU o původu věcí, hledá EVOLUČNÍ PRAVDU o původu věcí. Evolucionista je něco jako komunista: nejde mu o právo, ale o rudé právo. Nejde mu o pravdu, ale o evoluční pravdu. Rozhodl se předem, že vše muselo vzniknout evolucí, tedy samovolnou transformací jednoduššího ve složitější. Pokud ještě není jasné jak, má se počkat na další výzkum vědy, která musí přinést poznání v mezích evoluce. Pokud by jakýkoliv vědecký výzkum ukazoval na stvoření – je to špatně! Je to chyba nebo pouhé zdání, tvrdí evoluční fanatik. Tento přístup je samozřejmě naivní a hlavně nepravdivý. Je to stejné jako tvrdit, že egyptské pyramidy musely vzniknout evolučně – jen zatím nevíme jak, tedy nevíme, které mechanizmy k tomu vedly, „jak to ta příroda dokázala“. „Však my na to přijdeme, počkejme, netahejme do toho žádné dávné stavitele, to je nevědecké“, říká evolucionista a posmívá se kreacionistovi, který tvrdí, že pyramidy musely vytvořit myslící bytosti – a tak i velblouda, který stojí vedle nich. Ale dav tupých lidí je na straně evolucionisty, stejně jako média. „Stvoření je nevědecké, evoluční proměny jsou „věda pravá“.

Kreacionisté ukazují, že právě přírodovědecké poznání (znalosti o hmotě a jejích zákonitostech) nutí k víře ve Stvořitele, nikoli nevědomost – ta je u evolucionistů. Jsou to sama fakta a data a výpočty, které vedou k závěru, že Bůh musel stvořit spoustu detailů v tomto světě, živém i neživém, které se prostě nemohly samovolně vyvinout transformací předchozích soustav. Tak, jako ty pyramidy.

Kreacionistické organizace byly ve 20. století zformovány vědci po celém světě z toho důvodu, že to bylo právě poznání vědy, které ukazovalo na nutnost stvořitele a nedostatečnost evolučních mechanizmů – nikoli bílá místa v tomto poznání. Chce snad autor podsunout všem vědcům nesouhlasícím s darwinismem, přestože nejsou kreacionisté, že vycházejí z mezer ve svém poznání? (např. vědce ze seznamu Dissent from Darwin na webu) Odmítají tito vědci darwinismus proto, že nevědí, jak něco vysvětlit, nebo proto, že zjistili, že vysvětlovat to darwinistickými mechanizmy je v rozporu s poznáním vědy? Kuriózně to byli často evolucionisté, kteří z nevědomosti postulovali evoluční procesy tam, kde danému systému vůbec nerozuměli – a to dělají dodnes (kouzelné miliony let pak všechno vysvětlí).

Vzpomeňme jen na to, že Darwin věřil s Lamarckem v dědičnost somatických změn vzniklých během života (když si chlap uřízne malíček před oplodněním své ženy, pak jeho děti se narodí už s kratšími malíčky), věřil, že v lidském těle jsou desítky zbytečných, nefunkčních rudimentárních orgánů atd. – a z podobných nevědomostí a nesmyslů dodnes evoluční parta spřádá svoje teorie (o špatném designu lidské sítnice či stovkách tisíc zbytečných genů a podobné evoluční nesmysly). O tom by byla celá kniha; evoluční teorie je založena jen na nevědomosti – ale protože tou vládne i autor, který za pravdivou přijal evoluci, tak ji mylně přisuzuje kreacionistům jako základ jejich názorů.

Autor cituje Marka Váchu (Návrat ke Stromu života): „Inteligentní Designér je totiž experimentálně nedokazatelný, a přírodovědec tuto hypotézu nemůže ani potvrdit ani vyvrátit.“ Tento výrok pokládá za pravdivý, což je zřejmě správné. Pravdou to ovšem přestává být v okamžiku, kdy to postavíme do protikladu k evoluční teorii a chceme tímto citátem naznačit, že evoluční dějepis je experimentálně prokazatelná přírodověda. Rád bych jen věděl, jak lze experimentálně prokázat, že z ploutví ryb vznikly kdysi dávno končetiny obojživelníků, jak experimentálně pozorovat, že z končetin plazů vznikají křídla ptáků, ze šupin peří a chlupy a lidé z něčeho podobného šimpanzům, nebo život z neživé hmoty – neznám tyto experimenty, snad autor o nich ví a prozradí nám to.

Dnes totiž evolučně nikde nic nevzniká, pokud si ovšem nenasadíme silně dioptrické evoluční brýle. Jde o dějepisný pohled určité skupiny lidí na původ našeho světa, s biologií (naukou o živém) nemá evoluční ideologie nic společného. Lidé typu autora či Váchy si totiž „nevidí do úst“, to je jejich velký problém. Tentýž Vácha, opět citovaný zde autorem této práce, popírá sám sebe: „Jistěže, křídlo netopýra nebo oko sovy mohlo vzniknout přírodním výběrem, Země je však konečně stará a k dispozici byl konečný počet pokusů – a dosud nikdo matematicky ani fakticky nepodložil, zda takové struktury přírodním výběrem skutečně vznikly.“ Tak toto je ta exaktní /experimentální/ evoluční věda, vážený čtenáři; prosím, ještě nehledej provaz a skobu, i když autorova práce k tomu přímo vybízí.

Máme tu tedy zajímavý závěr: inteligentní designér je experimentálně nedokazatelný, a evoluční makroprocesy jsou rovněž experimentálně nedokazatelné. Abychom snad ale nevyzněli jak kreacionisté, budeme evoluční pohled na minulost nazývat vědou a kreační pohled vírou, nejlépe s přívlastkem „nevědecká“. Takže, vážený čtenáři, je jen na Tobě, zda se z toho nezblázníš. Proto jsem napsal knížku Jak se nezbláznit.

5. Samozřejmě ke zmatku v evolucionistické hlavě přispívá i to, že kreacionisté pochopitelně předpokládají i kauzální procesy, tzv. přirozené jevy a procesy, které neřídí přímo „Bůh z nebe“, tedy podobně jako evolucionisté – a které samozřejmě přispěly k formování naší země i života na ní po stvoření. Mnoho z toho, co ve světě živém i neživém existuje, vzniklo „samovolně“ z původně stvořených oddělených soustav prvků, které byly na počátku stvořeny samostatně. Tato samovolnost však není evolucí (protože nevyvíjí soustavu), jako není evolucí růst rostliny nebo její smrt nebo výbuch vulkánu nebo vznik plemen. Jako nejsou evolucí různá postavení figur při šachové partii.

Příklad: Bůh netvořil zvlášť všechny druhy a rody psovité čeledi, jak je dnes známe a máme, ale stačilo stvořit dva tři páry základních zástupců této čeledi. A tak všechny psy, lišky, kojoty, vlky atd., které dnes na světě máme, nemáme ani díky evoluci ani díky přímému Božímu tvoření, ale následkem přirozených mendelovských zákonů variability, vložených stvořitelem do stvořeného genomu oněch dvou tří přímo stvořených zástupců celé čeledi. Po potopě zesílely mutace, které do genomů vnášely spousty chyb, takže selekce měla z čeho vybírat. Výběr z řady možností však není stvořením. Tím, že něco vybírám, to netvořím, i to si evolucionisté často pletou.

U selekce tedy nejde o evoluci, nevzniká přitom nová informace a jde jen o výsledky zákonitostí a možností, které stvořitel vložil hned do počátků svého stvoření, jde tedy o jev kauzální. Kreacionisté netvrdí, že Bůh vytvořil ručně všechny hory, nebo že pohání cirkulaci vody či působí růst krystalů. Rozlišují tedy mezi tím, co stvořeno být muselo ve formě programu a programové rozmanitosti (např. programové základy očí, končetin, křídel, srdcí, nervových systémů, živé buňky atd.) a které fenotypy (nebo soustavy prvků) mohly vzniknout dodatečně, bez přímého Božího zásahu, jen modifikací původně stvořených systémů. Z vlka se mohl „vyvinout“ pes, protože stvořený genom vlka i psa to umožňuje, jde jen o expresi určité části genů, takže o evoluci (samovolný vývoj nového programového vybavení) se nejedná – ale savci nemohli vzniknout z plazů, protože genom žádného plaza neumožňuje savčí fenotyp – potřebné geny pro vznik savců v plazím genotypu nejsou – o to víc jsou ve fantazii evolucionistů.

Ještě třeba poznamenat, že slovo „přirozený“, používané na kauzální, samovolné děje, není vůbec správné. Boží přímé tvoření totiž není nic „nepřirozeného“ ani zázračného, stejně jako proces stavby domu zedníkem nenazýváme „nepřirozený“ či nadpřirozený, v protikladu k „přirozenému“ stárnutí tohoto domu či jeho pádu. Každý člověk, který něco vyrábí, hmotu nějak formuje, něco tvoří, vlastně jedná „nepřirozeně“ vzhledem k samovolným procesům – které tvořit nedokáží (a jsou tedy „přirozené“).

6. Autor se podivuje, proč je tolik odporu v náboženských kruzích proti evoluční teorii. Asi nikdy nečetl Bibli, jinak by se nemohl tak hloupě ptát. Druhá možnost je, že Bibli četl, ale má už velmi dobře vypěstovanou schopnost nevidět fakta, když je vidět nechce. Nikdo není totiž tak slepý, jako ten, kdo nechce vidět. Proto píše, že zpráva o stvoření v Genesis je hymnus, že jsou to básnické verše – tudíž „nebrat doslova“. To je ovšem odvážné tvrzení, a velmi nebezpečné. Proč nebezpečné? Protože toto tvrzení implikuje legitimní otázku, kam až v Bibli, počínaje Genesí, názor o hymnickém (básnickém) chápání její zprávy roztáhneme (až do kterých knih počínaje Genesis), případně na které popisované události toto tvrzení vztáhneme, tedy co brát a co nebrat doslova.

Je i Kristovo horské kázání hymnem, který nemůžeme brát doslova, fundamentálně? A kam až od Adama je Kristův rodokmen hymnický, nedoslovný, a odkdy začíná jeho historičnost, doslovnost? Adam je hymnický – a co Noe? Také hymnický? A co celosvětová potopa, to bude asi také autorův velký hymnus, nazvěme to „hymnem o hříchu a jeho dopadech“ bez historické reality. A co Abraham a jeho události – také báseň? A Mojžíš či David, samé hymny? Takže kam až od Adama je rodokmen Krista (přesněji Marie) nedoslovný – k Davidovi nebo ještě dál? A postava Krista už není hymnická? A jakože to? Nový zákon už hymnicky brát nemáme? A proč to? A co Kristovy zázraky a vzkříšení, že by autorův a Orko Váchův hymnus, bez reálných historických základů? A když ne, proč ne? Jen proto, že je to ranější historie?

Myslím, že asi ve svém postoji k Bibli bude autor velmi nekonzistentní, jinak řečeno svévolný, chaotický. Je-li Kristus skutečnou postavou, proč ne Adam, o kterém Kristus mluví jako o historické postavě? Že by Ježíš nalétl starozákonním mýtům? Máme brát našeho spasitele jako neomylného, pokud jde o spasení, ale popleteného či poplatného době, pokud jde o stvoření, jsa sám stvořitel? Anebo věděl o evoluční historii naší země, ale hrál divadlo před židy, aby je nepohoršil, a tak se držel obskurních starozákonních příběhů? Nerozuměl-li Ježíš Kristus stvoření, pak nemám žádný důvod věřit, že rozuměl spasení a dal za mne svůj život. Není pak žádný důvod popírat, že i v této otázce byl zmatený. Možná tedy život obětoval, ale protože nerozuměl stvoření, nerozuměl ani spasení, a ztratil život zcela zbytečně. Raději měl z Getsemane utéct a nechat se korunovat králem, jak židé chtěli.

Existuje však ještě vážnější námitka na autorovu „hymničnost“ starého zákona: autor a jeho souvěrci si nepovšimli, že jak Starý zákon, tak i Nový zákon, mají zcela jiné časování a posloupnost událostí, ze kterých se tam odvozuje smrt, hřích, zákon a původ člověka, oproti evoluční teorii.

Evoluční teorie jednoznačně požaduje, aby evolučnímu vzniku člověka, Homo sapiens, předcházelo umírání, smrt a krev, střídání generací zvířat, ze kterých člověk evolučně pochází, protože jen tak vznikají nové druhy i člověk, bez ohledu na to, zda „boj o život“ je či není hlavní evoluční mechanizmus speciace, bez ohledu na stále se měnící evoluční teorie. Bez smrti není evoluce myslitelná, tedy vznik druhů. Jenže labutí písní celé Bible, SZ i NZ i epištol apoštola Pavla, je, že smrt a umírání miliónů generací živých tvorů včetně lidí jsou až důsledky jednání a myšlení už existujícího člověka. Smrt není Boží stvořitelský proces, jak člověk vznikl. Pokud tedy nechceme celou Bibli hodit do koše.

Jak i tohle sladit? Taky hymnus Bible, která si to pořadí prostě obrátila oproti evoluční realitě? Evolucionisté a jejich odnož náboženští evolucionisté jsou mistři ve vytváření příběhů, zápletek, fíglů a mixáží všeho možného (Boha i evoluce). Jsou mistři v masírování lidského rozumu. Jsou však věci, které se slučovat nemají, a autor toto velmi podceňuje, a proto se ptá zcela nesmyslně, proč věřící lidé evoluci nepřijali s ochotou ba nadšením. Odpověď je jednoduchá: ne každý věřící člověk je ochoten obelhávat sám sebe a zoufale spojovat nespojitelné. V této věci byl ateista Aldous Huxley poctivý a pravdivý. Jasně vyjádřil, že buď má pravdu evoluce, anebo křesťanství, a dělat z těchto dvou pohledů syntézu může jen intelektuálně nečestný člověk. Tak to je také moje hodnocení autorovy práce.

7. V závěru čteme: „Tímto byly přesvědčivě vyvráceny všechny závažné námitky proti konzistenci křesťanské věrouky s poznatky evoluční biologie“. No, to tomu dal korunu, jen to ukazuje na častý jev evolučních demagogů – pýchu. Je to nejen nafoukaný výrok, ale hlavně zcela nepravdivý. Autor skloubil satana s Kristem a lež s pravdou, tmu se světlem, smrt a krev a hřích se způsoby Božího tvoření a vznešenou, historicky pravdivou zprávu o Božím stvoření s hloupou ateistickou naukou o tom, jak Boha nebylo ke stvoření potřeba a naši prarodiči jsou hmota, energie a miliony let. Jsou to sice rodiče zcela neplodní, jak ví experimentální věda, ale potomků mají hodně, jak nás masírují evoluční demagogové.

Kdyby totiž autor důsledně dovozoval to, co on sám požaduje na kreacionistech, totiž aby neaplikovali biblické pasáže o stvoření doslovně na současnou vědu o našem původu, tak by také musel konzistentně odvodit, že jeho snaha kloubit víru v Boha s evoluční teorií je nežádoucí právě pro evoluční teorii: evoluční teorie žádného Stvořitele či Boha nepotřebuje, to autor neví? Evoluční teorie nepotřebuje Boha ani ke svému vlastnímu zrození někde v prvním třesku, ani k dalšímu působení, od vzniku galaxií až k člověku na Zemi. Nepotřebuje si stvořitelem vysvětlovat ani vznik života, oka, křídla, srdce či mozku, ale ani původ svých vlastních tvůrčích mechanizmů, třeba selekce či mutací. Nepotřebuje stvořitele pro bílá místa v poznání, evoluční teorie má vlastní způsoby, jak tato bílá místa vyplnit: kouzelné miliony let, chybějící mezičlánky, které už se asi nikdy nenajdou, ale zcela jistě existovaly, 90 % neviditelné hmoty ve vesmíru, dosud nevyřešené záhady vzniku života a jiných částí evolučního procesu, pečlivý výběr jen vhodných dat a zatajování či bagatelizování těch nevhodných, to vše a mnohé další fígle evolucionistům stačí, aby svůj nereálný dějepis o původu našeho světa vydávali za chladnou vědu. Nepotřebují tam žádného stvořitele. Proč jim ho tam náboženští lidé tlačí?

Proč mají teističtí evolucionisté nutkavou touhu kloubit evoluci s Bohem? Protože ve stvořitelskou sílu evoluce zas tak moc nevěří, a tak potřebují, aby jakýsi vágní stvořitel nad tím alespoň kdesi trůnil (nebo byl vágně třeba přímo „v jádru evolučních procesů“), nemají odvahu ho úplně vyškrtnout, jako to udělal intelektuálně poctivý Huxley. Potřebují evoluční plytkosti nějak podezdít Bohem, nesmí si však s tímto Bohem (a působivě historickou zprávou Bible o stvoření) zase moc zadat, aby nenaštvali evolucionisty a nestali se „směšnými kreacionisty“. A tak nezbývá než provádět tu prolhanou ateisticko-evoluční masáž, jejímž výsledkem je tento příšerný evolučně-kreacionistický hybrid. Ten je v rozporu jak s evoluční teorií, tak s Biblí.

Bůh nic konkrétně nestvořil, tím pověřil evoluci, je to Bůh hymnický, poetický, mravokárce a spasitel, který dal nějaký impuls do počáteční singularity /bůhví/ – a pak už to všechno běželo evolučně. To ponechme vědě. Bible není vědecká učebnice, ani učebnice dějin, její historicitě věřit nesmíme, a k tomu ani nebyla napsána. Byla napsána pro naše mravní povznesení, ne vědecké poučení. Navíc je evoluční chápání stvořitele vznešenější než nějaký Bůh kreacionistů, patlající se s každou bakterií – tak nás přesvědčuje Darwinova náboženská grupa.

Přece také nevěříme, že Bůh pohybuje mraky, vysílá blesky, popohání koloběh vody na zemi či nadzdvihuje těleso ponořené do kapaliny tak, aby to odpovídalo váze kapaliny tím tělesem vytlačené – pak ovšem, dovozují náboženští i nenáboženští evolucionisté, nemusíme přímé působení inteligence zavádět do našich úvah ani při vzniku života, očí, končetin, mozku, křídel či krevního oběhu. Toto vše vzniklo stejně tak, jako se pohybují mraky a těleso vytlačuje kapalinu při svém ponoření.

Zde dělají evoluční bohovyznavači obrovskou chybu v myšlení, nerozeznávají možné od nemožného, kauzální od specifického, výsledky samovolných procesů (nutnosti) od svobodného působení inteligence. Jde o směšování jevů cyklických, tedy to, co popisují přírodovědecké zákonitosti (také Bohem stvořené), od jevů nekauzálních, diskrétních, neodvoditelných od ničeho jiného než od působení programu či inteligence.

To, že se dům sám od sebe zřítí, aniž by to bylo dílo úmyslu inteligence, neimplikuje, že se také sám od sebe postavil – bez inteligentní síly. To, že mutace změní bakteriální genom tak, že bakterie začne metabolizovat nylon nebo znecitliví vůči antibiotiku, neimplikuje, že takto ta bakterie i původně vznikla. To, že hvězda exploduje a zanikne neimplikuje, že takto hvězdy vznikly. Tak jednoduchou úvahu autor a jeho souvěrci nejsou schopni provést. Věda nepotvrzuje jakýsi samovolný řetězec neustálých transformací méně uspořádaných soustav ve složitější v dlouhém čase, od nebytí k bytí, neslyšení k slyšení, nevidění k vidění, nelétání k létaní a nemyšlení k myšlení, ale pozorujeme samovolnost právě opačnou: přirozenou morfolýzu, tedy degradaci soustavy i informačního obsahu, samovolnou racemizaci, vzrůst entropie, samovolný zánik, stárnutí a smrt – tedy pravý opak k procesům, které nám k víře o minulosti předkládá evoluční parta.

Jestliže evolucionisté věří, a tak oni věří, že hromada kamení politá vodou se může za dlouhý čas proměnit v člověka a přírodu (a že právě toto proběhlo kdysi dávno na naší zemi), a jestliže do studentů a veřejnosti už po 150 let hučí, že našli mechanizmy, jak k tomu v historii našeho světa došlo, pak je třeba se proti této jejich prolhané víře co nejdůrazněji postavit věcnými argumenty experimentální vědy, což právě kreacionisté dělají – a ne do tohoto nesmyslu ještě zapojovat Boha a snažit se o trapnou syntézu evoluce a stvoření. Každá taková snaha skloubit lež s pravdou je mi protivná.

A ještě něco: až všichni ateisté opustí evoluční teorii a budou říkat „zmýlili jsme se“, budou to náboženští evolucionisté, kteří budou do posledního dechu evoluční nesmysly bránit, o tom jsem přesvědčen, jak znám už mnoho let tyto popletené lidi. PK