Pokračující předsudky při výkladu faktů zavádějí vědce k chybnému uvažování v kruhu
David F. Coppedge
Z Creation-Evolution News přeložil Pavel Akrman – 08/2021.
Darwin byl dítětem pokrokového viktoriánského věku. Při sledování růstu britské kultury a technologie viděl, jak se v průběhu času všechno zlepšuje, vyvíjí směrem nahoru a kupředu, a to stejné vnímal u pěnkav, svijonožců nebo chemikálií. Nikdo nenakazil vědeckou myšlenku takovými předsudky více než Darwin. Infikoval dokonce i astronomii.
Astronomové a fyzici by to však měli vědět lépe. Vědí přece, že zákony termodynamiky vylučují nějaký „pokrok“ k vyššímu stavu uspořádanosti, s výjimkou jen velmi zvláštních okolností. Bez energie, která řídí tento pokrok, je určitý stav uspořádanosti (jako jsou hurikány nebo sněhové vločky) dočasný a má jen nízký informační obsah.
Ale protože astronomové na základě všeobecné dohody věří, že my lidé jsme vzešli z velkého třesku, zabydlel se tento mýtus o pokroku i v astronomii a kosmologii. Z neživých chomáčků hmoty se vyvinuly hvězdy. Z hvězd se vyvinuly galaxie. Z galaxií se vyvinuly planety, z planet se vyvinuly měsíce … a to nás v dnešní době vede k úloze kritického myšlení.
Obrázek 1
Obrázek 1: Hvězda a disk PDS70 s exo-měsícem, který se údajně tvoří uvnitř okolního planetárního disku. Celý příběh se však nedozvíme z jednoho snímku filmu.
Titulek článku v New Scientist Astronomové možná zaznamenali zrození vzdáleného mimozemského měsíce. Lea Craneová nemůže myslet mimo stanovený rámec. Jestliže je tedy pozorován kolem planety prachový disk, musí se z něho vyvinout exo-měsíc!
„Možná poprvé sledujeme zrození měsíce. Kolem vzdálené planety zvané PDS70c astronomové spatřili disk z úlomků, který je dostatečně masivní na to, aby mladá exo-planeta byla schopna formovat exo-měsíce.“
Tato očekávání přímo plynou z mýtu o postupném budování. Astronomové zde ale nepozorují formování měsíce, protože prachový disk je pouze jediným snímkem z předpokládaného „děje filmu“. Jak tedy mohou vědět, že nesledují naopak rozpad disku? Možná se rozpadá již existující měsíc.
„Když se formuje nový hvězdný systém, planety se slučují z mračna úlomků, které se nazývá cirkumstelární disk. Poté mohou planety nasávat z tohoto mračna plyn a prach a vytvářet tak své vlastní cirkumstelární disky, které dávají růst planetám a poskytují materiál pro vznik měsíců.“
Jenže astronomové nedokážou vytvořit planety z prachových disků, aniž by jim v tom nebránily mimořádně obtížné překážky, takže jak mohou očekávat, že z prachových disků kolem planet se budou jen tak tvořit měsíce? Připomeňme si problémy s teoriemi ohledně formování planet:
- Zpět k počátkům: Evoluce planet je kompletně chybná (článek z 5. července 2014): Teorie akrece jádra čelí nesčetným problémům.
- Planety popírají formování zdola nahoru (článek z 15. srpna 2015): Stavební kameny založené na lži mohou tvořit jen domnělé planety i život.
- Teorie o původu planet odporují fyzice (článek z 28. června 2018): Navzdory velkým problémům se astronomové drží teorie akrece.
- Exo-planety jsou příliš mladé (článek z 22. prosince 2018): Rozpor s teorií akrece jádra se snaží vysvětlit teorií o nestabilitě disku.
- Planety tvoří energeticky nabití prachoví králíčci? (článek z 12. prosince 2019): Nový šokující nápad ve snaze odstranit překážky v teorii selhává.
- Star Warts: Planety se vzpírají teorii (článek z 5. srpna 2020): Zvláštní jednotky rebelů bojují proti říši.
Nicméně exo-měsíce skutečně existují. Pozorování exo-planet a exo-měsíců není sporné. Stojíme před otázkou, zda narůstají nebo se narušují, zda se vyvíjejí nebo se rozpadají. Gravitace jistě může spojit částice dohromady, ale jakmile na sebe narazí, vzájemně se rozdrtí na jemný prach. Aby se dostaly na úroveň velikosti 1 až 10 metrů a hmota by mohla začít růst bylo natolik teoreticky obtížné (článek z 24. srpna 2015), že astronomové se raději uchýlili k podivně teorii o nestabilitě disku. Tato teorie představuje něco jako zázrak: planety se formují téměř okamžitě z nestability prachového disku (článek z 21. srpna 2009).
Kromě toho byli astronomové nuceni k víře o rychlém formování planet proto, aby se zabránilo „spirále smrti“ do hvězdy, způsobené přitahováním prachového disku. Pozorování plynných gigantů v blízkosti hvězd (tzv. „Horkých Jupiterů“) je donutilo vzdát se darwinovského pohledu „pomalu a postupně“ na progresivní formování planet a měsíců. Astronomové tedy nejsou v pozici, že by si mohli dovolit přehlížet obtíže přeměny disku „prachových králíčků“ na měsíc nebo planetu. Teorie nic takového nezná. Tudíž víra, že exo-měsíc se formuje z prachu proto, že někdo věří, že planety a měsíce se formují z prachu, představuje typický příklad kruhového uvažování.
Obrázek 2
Obrázek 2: Planetární věda od doby Darwina dnes: Mýtus, že dáme-li prachovým králíčkům miliardy let, promění se ve skutečné králíčky.
PA Dané autorce můžeme (a dokonce musíme) odpustit nějaké provinění vůči nám (osobně). Nemůžeme odpustit provinění vůči jiným – tuto moc nemáme. Autorka ovšem použitím slova „nasávat“ vyjádřila „standardní“ představu gravitační přitažlivosti těles a tímto vyjádřením mimovolně onu představu zesměšnila. Jenže o tom velmi pravděpodobně ani neví a naopak tomu sání – přitahování bude věřit nadále. Vůbec ji nenapadne, že tělesa nějakou atraktivitu nemají! Stejně jako obrovské většině renomovaných fyziků! V jednom ze svých textů jsem představu přitažlivosti těles ironizoval také, jenže záměrně. Psal jsem, že jak hypotetické gravitony narážejí… Číst vice »
Re: Václav Dostál
🙂 Pěkně jsi se rozohnil Václave 🙂 To slovo „nasávat“ (suck) se ve zdrojovém článku skutečně vyskytuje, nenapsal ho však erudovaný fyzik, ale reportérka časopisu New Scientist, Lea Craneová, která sice převážně píše články o vesmíru a fyzice a dokonce i vystudovala fyziku na Carleton College v Minnesotě, ale vědecky se tomu nevěnuje a je to jen její koníček, jinak má původní vzdělání v oblasti umění. Takže jí to asi odpustíme, co říkáš? 🙂
Výraz „nasávání“ (ve Vlastou citovaném výroku) je obzvláště pitomý! Planety tedy působí jako vysavače nebo dokonce jako vývěvy! Vytváří se v nich podtlak – menší tlak než v prostoru kolem nich, kde je ovšem (podle „standardu“) tlak nulový, není tám žádná „atmosféra“ nebo jakékoliv jiné prostředí (látka)! Tudíž planeta vytváří ZÁPORNÝ podtlak = podtlak menší než nula. JAK to planeta dělá?? Navíc: záporný podtlak = přetlak! Za takový výrok jako je v článku by žák základní školy dostal ve fyzice pětku! Tedy pokud by se neopravil a učiteli za svou… Číst vice »
Cit. z článku – „“„Když se formuje nový hvězdný systém, planety se slučují z mračna úlomků, které se nazývá cirkumstelární disk. Poté mohou planety nasávat z tohoto mračna plyn a prach a vytvářet tak své vlastní cirkumstelární disky, které dávají růst planetám a poskytují materiál pro vznik měsíců.“ „“ – konec citace z článku Ano – živě si představuji …. – nejdříve se z velké části prachu vytvoří Jupiter, který na sebe začne vázat další prach, aby vytvořil své měsíce. Přitom se souběžně vytváří všechny ostatní planety – a mimo jiné navážou také… Číst vice »
Podíval jsem se na odkazované články. Zaujala mě trefná charakteristika, uvedená v jednom z nich: „Evolucionisté ovládají umění blafovat“. Dá se tvrdit, že to dělají opravdu mistrovsky. Dokázali zblbnout spoustu lidí, včetně vyložených poctivců. „Ovoce“, které nabízejí, se zdá velmi lákavé, umožňující to pravé poznání. Ve skutečnosti jde o znalosti děsivě škodící. Naštěstí můžeme poznávat pravdu a ta nás od blafů osvobodí.