Argument pro potrat padá

Jak se nenarozené dítě chrání před matkou a tím potvrzuje, že je od samého počátku samostatnou lidskou bytostí

Alexander Williams

Z creation.com přeložil Pavel Akrman. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Ačkoli žádostí o potrat stále přibývá,¹ roste i vědecké poznání proti argumentům často používaným na jejich podporu. Silné důkazy pocházejí především z oboru imunologie.

Před půl stoletím, kdy byl poprvé objeven tento úžasný mechanismus lidského imunitního systému, vyjádřil biolog a držitel Nobelovy ceny sir Peter Medawar významné zjištění. Prohlásil, že přežití geneticky odlišného dítěte v matčině lůně odporuje imunologickým zákonům, které normálně maří pokusy o transplantaci tkáně.² Imunitní systém běžně detekuje jakoukoli „cizí“ tkáň v těle a okamžitě proti ní vytvoří obranu (především pomocí mechanismu „zabijáckých T buněk“, jak to dnes nazýváme).

To v počátcích experimentů způsobovalo selhání transplantovaných orgánů – imunitní systém příjemce na ně zaútočil a „cizí“ tkáň orgánu dárce odmítl.³ Proč tedy děloha matky nezjistí přítomnost „cizí“ tkáně vyvíjejícího se embrya a nesnaží se ji napadnout a odvrhnout?

Nyní ale víme, že tak činí! A to je také příčina mnoha nezdarů těhotenství. Výzkum ukázal, že vyvíjející se dítě klade velmi specifickou obranu proti útoku zabijáckých T buněk. A pokud obranný mechanismus funguje správně, těhotenství bude pokračovat až do naplnění termínu. Pokud však obranný mechanismus selže, dojde k potratu.

V přelomové studii z roku 1998 vědci z Medical College of Georgia v americké Augustě zjistili, že embryo savce (pracovali s myší) produkuje speciální enzym zvaný indolamin 2,3-dioxygenáza neboli „IDO“, který potlačuje reakce zabijáckých T buněk matky a umožňuje pokračovat v těhotenství.² Následný výzkum u lidí odhalil stejný účinek a bylo také prokázáno, že IDO byl produkován na straně placentární membrány embrya (membrána odděluje matku od dítěte), a nikoli na straně matky.⁴ Další práce na myších ukázaly, že produkce IDO dosáhla svého vrcholu během tvorby placenty – což je nejdůležitější doba pro vytvoření tohoto zásadního spojení mezi matkou a dítětem.⁵ A nejnovější práce u lidí prokázala nad jakoukoli pochybnost, že IDO představuje na rozhraní matky a dítěte specifický mechanismus, který zabraňuje imunitnímu systému matky odmítnout její dítě.⁶

Ale co má tohle všechno společného s potratem? Důvodem je častý argument ve prospěch potratů – totiž, že matka má právo rozhodovat o tom, co se stane s jejím vlastním tělem.⁷ Tento výzkum však velmi jasně ukazuje, že dítě není součástí těla matky. Dítě má svou jedinečnou genetickou výbavu – od matky pochází jen polovina jeho chromozomů, druhá polovina pochází od otce a jakákoli kombinace chromozomů je proto unikátní. Tato okolnost plně stačí k tomu, aby imunitní systém matky rozpoznal dítě jako „vetřelce“, a zahájil útok prostřednictvím systému zabijáckých T buněk. Pokud byla produkce IDO v experimentech na myších uměle potlačena, matčina děloha rychle odmítla embrya.² Dítě je tedy normálně dobře připraveno na život v děloze jen tehdy, pokud produkuje IDO a potlačuje tak reakci T-buněk matky, takže těhotenství může být zdravé až k porodu.

Tento výzkum také zdůrazňuje skutečnost, že osobnost dítěte – vzhledem k jeho jedinečné genetické výbavě – již existuje od samého okamžiku početí. Právě v této chvíli se genetické informace nové osobnosti poprvé spojily – v jediné buňce zvané zygota. Ale produkce IDO začíná až šestého dne.⁶ Proč zrovna 6. dne? Šestý den je přípravou na den sedmý, kdy se nové embryo poprvé připojí k děloze své matky, aby mohlo čerpat živiny z matčina krevního oběhu.⁸ A přesně toto je chvíle, kdy matčiny zabijácké T buňky mohou normálně začít útočit a odmítnout embryo – to však již není možné díky té úžasné ochraně, kterou dítě poskytlo předchozího dne produkováním IDO.

Žalm 139:13 nám říká, že Bůh „v lůně mé matky mě tkal“. IDO je úžasnou součástí Božího systému s cílem „zachovat“ každého z nás v děloze, a tak bychom toto přikázání neměli znesvěcovat ani nebrat nevinný lidský život navyšováním počtu potratů.

Odkazy a poznámky

1. Například v Západní Austrálii byl v roce 1998 zaveden zákonem podmíněný potrat v pokročilém stádiu těhotenství (> 20 týdnů). Podle této legislativy bylo schváleno 95% žádostí a potraty byly povoleny i po 8. měsíci.  Viz Dickinson, J.E., Late pregnancy termination within a legislated medical environment, Aust. N.Z. J. Obstet. Gynaecol. 44(4):337–341, 2004.
2. Munn, D.H. et al., Prevention of allogenic fetal rejection by tryptophan catabolism, Science 281(5380):1122–1124, 1998.
3. Při transplantacích orgánů je boj proti jejich odmítnutí i dnes stále důležitý. Orgán dárce je „přizpůsoben“ co možná nejblíže příjemci, který obvykle čelí celoživotní medikamentózní léčbě potlačující imunitní odpověď. Navzdory tomu mohou přest některé orgány selhat a být odmítnuty, a to i po letech.
4. Kudo, Y. and Boyd, C.A., Human placental indoleamine 2,3-dioxygenase: cellular localization and characterization of an enzyme preventing fetal rejection, Biochim. Biophys. Acta. 1500(1):119–124, 2000.
5. Suzuki, S. et al., Expression of indoleamine 2,3-dioxygenase and tryptophan 2,3-dioxygenase in early conception, Biochem. J. 355(2):425–429, 2001.
6. Kudo, Y. et al., Indoleamine 2,3-dioxygenase: distribution and function in the developing human placenta, J. Reprod. Immunol., 61(2):87–98, 2004.
7. Například pro-potratový objektivistický filozof Dr. Leonard Peikoff (kolega a nástupce objektivistické zakladatelky Ayn Randové) uvedl: „Během prvního trimestru je [embryo] pouze shlukem relativně neurčených buněk, které existují jako součást ženského těla“, capmag.com/article.asp?ID=2404, 18 October 2004.
8. Kroky v tomto procesu lze shlédnout na této adrese: www.med.upenn.edu/meded/public/berp/overview/BV_1.html?6, 18 October 2004.