Kambrická exploze

Fosilie ukazují na stvoření, ne na evoluci

Dominic Statham

Z creation.com přeložil Jakob Haver – 12/2018. Translation granted by Creation.com – přeloženo s povolením od Creation.com.

Mnohými už bylo řečeno, že fosilní záznam poskytl Darwinovi ohromující důkazy pro jeho evoluční teorii. Ale nic nemůže být dál od pravdy! On sám ve své knize „O původu druhů“ připustil, že absence fosilních přechodových forem je velkým problémem a něčím, co bylo „nepochybně nejvážnějšího rázu“. ¹ (Viz Darwin o fosilním záznamu níže)

Nepřítomnost přechodných fosilií byla natolik zdrcující a nápadná, že mnoho významných přírodovědců 19. století dospělo k závěru, že druhy byly ve svém stavu fixní a nemohly se měnit. Darwin sám napsal, že „všichni nejvýznamnější paleontologové [lidé, kteří studují fosilie], jmenovitě Cuvier, Owen, Agassiz, Barrande, Falconer, E. Forbes a další… jednohlasně, často důrazně trvali na neměnnosti [tj. na neměnné povaze nebo „stálosti“] druhů.“¹

Stálost druhů nebo stálost čeledí?

Bibličtí kreacionisté nezastávají názor, že Bůh stvořil druhy právě tak, jak je vidíme dnes (tzv. „stálost druhů“), a to vyznávali už bibličtí kreacionisté před Darwinem, jako např. Carolus Linnaeus a Athanasius Kircher. Bůh stvořil spíše různé druhy (kinds) rostlin a živočichů (Genesis 1:11-12, 1:21 a 1:24-25) a navrhl je s možnostmi měnit a přizpůsobit se různému prostředí – a jen někdy to vedlo k různým druhům (species – speciace). Nicméně rozsah této změny je omezen: narcisy se mohou proměnit v jiné druhy narcisů nebo koně v jiné druhy koní; nikdy  se však narcisy nezmění v jabloně – jiný druh (kind) rostliny – nebo koně v žirafy (jiný živočišný druh).

Od té doby, co Darwin napsal svou knihu O původu druhů, byly nalezeny i takové fosilie, které jsou v souladu s názorem, že druhy (species, nikoli kinds) se v minulosti měnily (viz níže).

Fosilie a změna

Fosilie, které naznačují změny v druzích, jsou však skutečně poměrně vzácné, což není to, co bychom očekávali, kdyby horniny byly ukládány po mnoho milionů let. Profesor David Kitts poznamenal:

• Navzdory jasnému příslibu, že paleontologie [studium fosilií] poskytuje možnost „vidět“ evoluci, představila evolucionistům několik nepříjemných obtíží, z nichž nechvalně proslulá je přítomnost „mezer“ ve fosilním záznamu. Evoluce potřebuje přechodové formy mezi druhy a paleontologie je neposkytuje.²

Nicméně pokud vycházíme z biblického popisu historie Země, tuto všeobecnou absenci přechodových forem mezi druhy bychom očekávali. To proto, že celosvětová Potopa mohla vytvořit fosilie, představující spíše snímek v určitém čase než záznam o změnách v průběhu času.

Jenže dokonce ani těch několik málo fosilií, z nichž by mohla být speciace důvodně vyvozena, neposkytly důkazy o tom, že se jeden druh tvora postupně změnil v jiný. Profesor Stephen J. Gould poznamenal,

• Neexistence fosilních důkazů přechodových stádií mezi hlavními přechody přírodního designu… byla trvalým a svízelným problémem v popisu postupného vývoje.³

Nedávno, s odkazem na bohatý fosilní záznam v horninách pojmenovaných jako „kambrické“, profesor Euan Clarkson přiznal, že

• …přechodové nebo propojovací formy neexistují. Geologický záznam o takových návaznostech neposkytuje žádné svědectví… Jediné, co fosilní záznam poskytuje, je množství příkladů „okamžitého“ vzniku nových strukturálních plánů.⁴

Kambrická exploze

Kambrické horniny poskytují některé z těch nejdrtivějších fosilních důkazů proti Darwinově teorii. Evolucionisté věří, že tyto (fosilie) jsou 541-485 milionů let staré a podle jejich úvah obsahují pozůstatky některých starších forem života, které na Zemi existovaly. Velmi výrazně se tu náhle, jakoby „z čistého nebe“ objevuje nesmírná rozmanitost živočichů. Tato „kambrická exploze“ je často označována jako „velký třesk“ evoluce, protože se tu vynořily spousty zmíněných velice rozdílných organismů, a to ve velmi krátkém časovém úseku. Tyto rozdíly jsou natolik obrovité, že se o nich často mluví jako o zásadně odlišných „tělesných plánech“. To je důvod, proč jsou klasifikovány jako různé taxonomické kmeny (phyllum), jak je vysvětleno níže.

Obrázky 3-9 Příklady fosilizovaných tvorů nalezených v kambrických horninách. Klikni pro zvětšení

Někteří z těchto tvorů byli vskutku exotičtí, jako Opabinia (obr. 3), Marella (obr. 4) a Anomalocaris (obr. 5). Jiní nám připadají více známí, jako jsou měkkýši (obr. 6), medúzy, hvězdice, paprskoploutvé ryby (obr. 7) a červi (obr. 8). Neexistují žádné důkazy o tom, že tito jsou jakkoli méně sofistikovaní než jejich dnešní živí představitelé, takže pro evolucionisty je velmi problematické tvrdit, že tvorové z kambria představují „primitivní“ a „méně vyvinuté“ formy života. Vyhynulí trilobiti (obr. 9) měli složené oči, které patří mezi nejdůmyslnější a nejkomplexnější zrakové systémy jakéhokoli tvora, který kdy žil!⁵ Anomalocaris (obr. 5) měl také důmyslné složené oči, a otázka jak by se mohly tak rychle vyvinout, zanechává evolucionisty v bezradnosti.⁶

Darwin o fosilním záznamu

Darwin v 9. kapitole své knihy O původu druhů vyznačil tři geologické poznatky, které byly z hlediska jeho teorie a jeho vlastních slov „nepochybně nejzávažnějšího rázu“:

• „Náš neúspěch při hledání postupného formování nekonečného množství přechodových vazeb mezi mnoha druhy, které nyní existují nebo existovaly“
• „Náhlý způsob, jakým se objevily celé skupiny živočišných druhů v našich evropských formacích“
• „Téměř naprostá nepřítomnost fosilních formací pod silurskými vrstvami, jak jsou v současnosti známy.“ (je třeba poznamenat, že v Darwinově době existoval překryv mezi tím, co bylo nazýváno „silur“ a „kambrium“)

Otevřeně přiznal: „…množství přechodových variací, které na Zemi dříve existovaly, musí být skutečně nesmírné. Proč tedy není každá geologická formace a každá vrstva takovýchto přechodových článků plná? Geologie jistě neodhaluje žádný takový jemně odstupňovaný organický řetězec; a toto je možná ta nejvíce do očí bijící a nejzávažnější námitka, která může být namířena proti mé teorii.“

^{Darwin, CR, O původu druhů , John Murray, Londýn, str. 310 a 280, 1859, ( 1. vydání).}

Darwinův strom života

Podle evolucionistů se obyčejné chemické látky nějak spojily, a vytvořily jednobuněčný samo-reprodukovatelný organismus – mikroba, který mohl vytvářet své vlastní kopie. Poté, po stovkách milionů let došlo u tohoto organismu k vývoji, až se (nějak) stal složitější a diverzifikoval do různých druhů – viz obr. 10.

Klikni pro zvětšení

Obr. 10. První kroky evoluce vedou k různým druhům (species) stejného rodu

Údajně tyto nové druhy pokračovaly dále v diverzifikaci, až se mohly rozdělit do různých rodů (genus), tj. do různých skupin druhů (species) – obr. 11. Nicméně i přes jejich rozdíly mohly být stále považovány za členy stejné čeledi (family). Poté, jak pokračoval vývoj, stávaly se stále více různorodými, až mohly být klasifikovány jako různé čeledi (tj. různé skupiny rodů), pak různé řády (tj. různé skupiny čeledí) a pak různé třídy (tj. různé skupiny řádů). Na konci vývoje to mělo vést k tak zásadně odlišným tělesným plánům, že tito tvorové mohli být zařazeny do různých kmenů (phyla), tj. do různých skupin tříd.

Živočichům s podstatně odlišnými tělesnými plány se raději říká „nesourodé“ než jen „rozmanité“. Tak například zatímco o různých příslušnících čeledi kočkovitých (lvi, tygři, leopardi, domácí kočky a další) se říká, že vykazují rozmanitost, tak o různých kmenech (např. strunatci, členovci) se říká, že jsou nesourodé. Všechny kočky jsou strunatci, protože mají páteř a vnitřní kostru. Anatomické rozdíly mezi nimi jsou relativně malé. Členovci (např. humři, krabi, hmyz) nemají žádnou páteř a mají vnější kostru. Jejich anatomie se od strunatců zásadně liší.

Klikni pro zvětšení

Obr. 11. Další kroky v evoluci vedou k různým rodům (genera – množné číslo od „genus“) stejné čeledi

Bylo zjištěno přibližně 36 kmenů živých a vyhynulých živočichů a jejich velmi rozdílné tělesné plány svědčí o míře nesourodosti nalezené v přírodním světě. Například ramenonožci (se schránkou jako mají želvy) jsou mořští tvorové se schránkami na jejich horním a spodním povrchu těla; žahavci mají měkké tělo s chapadly, vyzbrojenými žahavými buňkami, jako jsou medúzy a korály; další skupinou živočichů s měkkým tělem jsou měkkýši a zahrnují olihně, chobotnice a šneky; a ostnokožci mají své tělesné části pětinásobně paprsčitě souměrné (pentaradiální symetrie), např. hvězdice a mořští ježci.

To, že v kambrických horninách je zastoupen téměř každý samostatný živočišný kmen – včetně toho, jehož má být členem i člověk (kmen strunatců) – je nanejvýš důležité.⁷ Jak bylo ukázáno, darwinovská teorie předpověděla, že jak budeme postupovat geologickým sloupcem zdola nahoru, a tudíž údajně od začátku evolučního času, měla by se ve fosilním záznamu postupně objevovat nesourodost. Jinými slovy, rozmanitost by měla předcházet nesourodost. Ve skutečnosti však vidíme pravý opak: nesourodost se objevuje před rozmanitostí. Už jen toto by mnozí mohli považovat za prakticky oficiální vyvrácení darwinismu.⁸

Pro biblické kreacionisty toto vše samozřejmě žádný problém nepředstavuje. Kambrické horniny jednoduše odrážejí obrovskou rozmanitost Bohem stvořených organismů, žijících na mořském dně nebo v jeho blízkosti, a byly tedy mezi prvními, které byly pohřbeny nánosy sedimentů ukládajících se během Potopy podle knihy Genesis.

Odkazy a poznámky

1. Darwin, C.R., On the Origin of Species, John Murray, London, p. 310, 1859.
2. Kitts, D.B., Paleontology and evolutionary theory, Evolution 28:467, September 1974.
3. Gould, S.J., Is a new and general theory of evolution emerging? Paleobiology 6(1):119–130, 1980.
4. Clarkson, E.N.K., Invertebrate Palaeontology and Evolution, 4th edn, Blackwell Science, London, UK, p. 45, 1998.
5. Stammers, C., Trilobite technology: Incredible lens engineering in an ‘early’ creature, Creation 21(1):23, 1998; creation.com/trilobite.
6. Sarfati, J., Giant compound eyes, half a billion years ago? Creation 34(4):39, 2012; creation.com/compound-eye.
7. The ‘Lower Cambrian’ fish Haikouichthys.
8. Meyer, S.C., Darwin’s Doubt: The explosive origin of animal life and the case for intelligent design, HarperCollins, New York, 2013.