Původní strava tvorstva a změny po Pádu

James Stambaugh

(Z Answers in Genesis přeložil M. T. – 04/2010. Poprvé zveřejněno: TJ 5(2): 130-138)

Souhrn

Boží prohlášení v Genesis 1:31 nám dává signál ke zjištění, že všechno, co tu existuje, je výsledkem jeho plánu. Ti, kdo věří, že Bůh tvořil pomocí evoluce (nebo jiného naturalistického procesu), musí věřit, že smrt, krutost, utrpení, bída i potravní řetězec byly součástí tohoto plánu. Přijmeme-li to, pak musíme říci, že Bůh je stvořitelem těchto zlořádů.

Mohli bychom se však zeptat, „Učí Bible, že nedostatek potravy i stávající potravní řetězec byly neodmyslitelnou součástí dokonaného stvoření?“

Existuje mnoho lidí, kteří tvrdí, že taková skutečně byla tehdejší situace. Jsou si dokonce tak jisti svou věcí, že tvrdí, že jejich názor je správným výkladem toho, co nám říká Bible.

Chci ve své studii zkoumat vztah, který má dnešní nedostatek potravy a moderní potravní řetězec ke stravě dokonaného stvoření. Teističtí evolucionisté i ti, kdo přijímají další naturalistické teorie, se většinou domnívají, že zvířata a člověk odjakživa jedli maso. V Bibli však nalézáme podstatně odlišný příběh. Proto se chci blíže podívat na to, jak vypadala strava v období dokonaného stvoření, abych ukázal, jak byla odlišná od stravy dnešní.

Tahle studie se přitom bude vyhýbat jakýmkoli spekulacím. Když Bůh dokončil Své stvořitelské dílo, žila země, zvířata i člověk v dokonalé harmonii. Svět, ve kterém žijeme dnes, není zrovna idylický a určitě není ani příliš harmonický. Položíme si tedy otázku, proč k tomu došlo a co se ve světě změnilo, a pokusíme se na ni odpovědět.

Máme velmi málo informací týkajících se původní stravy lidstva i zvířat v Zahradě Eden. Kdybychom měli přijmout naturalistickou teorii původu zvířat, pak bychom museli věřit, že lidstvo i jeho zvířecí předkové byli vždy masožraví. Bůh však jasně řekl, v Genesis 1:29-30, že jak lidé tak zvířata se mají živit pouze rostlinnou potravou. Tohle bylo určitě součástí stavu stvoření [velmi dobré] a bylo to to nejlepší, co mohl Bůh pro Své stvoření udělat.

Nedostatek a dokonané stvoření

Mnoho lidí věří, že ve stvoření před Pádem už existoval nedostatek potravy a že už tehdy plně fungoval dnešní potravní řetězec. Tvrdí též, že během Genesis 1-2 už také docházelo k přírodnímu výběru. Tihle lidé však nepoužívají příliš správně biblická data, o která opírají svůj názor. Počítají běžně s tím, že přírodní výběr, dnešní potravní řetězec i nedostatek zdrojů patřily vždy k realitě života na planetě Zemi. Tento jejich postoj se zakládá na filozofické předpojatosti, která jim nedovoluje přijímat Bibli v jejím normálním smyslu. Měli bychom se jich ptát:

• „Podporuje Bible opravdu myšlenku, že v dokončeném stvoření existovala bída, moderní potravní řetězec a přírodní výběr?“

Jejich odpověď musí být v souladu s Genesis 1:29-30, kde stojí:

• „Řekl také Bůh: Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři a všemu nebeskému ptactvu a všemu, co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem všelikou zelenou bylinu za pokrm. A stalo se tak.”

Oznámení dokončenému stvoření

Hebrejština požaduje, aby čtenář věnoval zvýšenou pozornost tomu, co následuje po Genesis 1:29, protože prvním slovem, které Bůh pronesl, bylo Hle (hebrejsky: hinneh). Tohle slovo je znamením pro čtenáře, aby věnoval pozornost tomu, co následuje. Thomas Lambdin poznamenává, že

• „většina vět začínajících slovem hinneh se objevuje v přímé řeči a slouží k uvedení faktu, na němž je založeno následující tvrzení nebo pokyn.“ (1,2).

Tohle slovo signalizuje, že následuje nějaký pokyn nebo vyjádření Božího záměru.

Boží záměr je v těchto verších vyjádřen čtyřmi různými způsoby. Za prvé, pomocí vidu hebrejského slovesa natatti. Slovesný vid zdůrazňuje v hebrejštině druh činnosti slovesem vyjádřené. V češtině překládáme toto slovo obratem dal jsem. Hebrejské sloveso, v dokonavém vidu, vyjadřuje činnost v minulosti sice dokončenou, ale zasahující svými důsledky do přítomnosti (3,4). Řekl-li Bůh, „dal jsem“, pak bylo Jeho záměrem, aby se od onoho okamžiku stvoření nadále řídilo Jeho pokynem v dokonalé harmonii a poslušnosti. Čtenář může vyčíst Boží záměr pro Jeho stvoření z vidu hebrejského slovesa.

Druhý způsob, jak můžeme rozpoznat Boží záměr, je zamyslet se nad volbou slova pro obrat dal jsem. Hebrejština zde užívá jediné slovo namísto českých dvou. Tohle slovo, použije-li je Bůh v první osobě, v sobě skrývá záměr stanovit nějaké pravidlo či zákon (Leviticus 10:17, 17:11; Numeri 18:8). Bůh může stanovit pravidla (pro odčinění nějaké křivdy, způsob vlády, výběr jídla či cokoli jiného), o nichž soudí, že by se jimi měl Jeho lid nebo Jeho stvoření řídit. Takže užil-li Bůh v oslovení Svého stvoření slova natatti, stanovil tak pravidlo, podle něhož bude toto stvoření fungovat.

Třetím způsobem, jak Bůh vyjadřuje Svůj záměr, je užití předložky za, hebrejsky le. Dochází k tomu i v Genesis 1:29-30, kde Bůh nejprve poučil člověka a pak i zvířata, že jim dává jedině určité specifikované plody „za pokrm“. Jednou z funkcí, které tahle předložka má, je to, že často vyjadřuje účel (5). To, jak se zdá, je i jejím nejpřiměřenějším významem v téhle pasáži. Takže účelem rostlin a plodů bylo obstarávat potravu pro zvířata i pro člověka.

Čtvrtým způsobem, jak Bůh vyjádřil Svůj záměr a plán se stvořením, jsou závěrečná slova verše 30, „a stalo se tak.“ Tahle slova se objevují v této kapitole ještě pětkrát a vždy potvrzují pokyn vydaný Bohem. Tyto výroky figurují ve verších 7, 9, 11, 15 a 25, právě když Bůh stvořil prostor („klenbu“), souš, rostliny, slunce, měsíc a hvězdy respektive zvířata. Vždy, když se tahle slova objeví, znamená to, že Bůh právě uzavřel jeden akt stvoření Svým slovem. Jelikož stvoření probíhalo podle Božího záměru, logika celé věci vyžaduje, abychom chápali zmíněné konstatování jako souhrnný Boží pokyn poukazující na Jeho záměr s veškerým stvořením.

Chceme-li tvrdit, že v dokončeném stvoření panovala bída, přírodní výběr a potravní řetězec, pak musíme přiznat, že takový stav naplánoval Bůh. V Písmu se však říká, že v dokončeném stvoření naprosto žádný nedostatek potravy nepanoval.

Zdroje v dokončeném stvoření

Panovala-li ve světě bezprostředně po stvoření bída a existoval-li tam potravní řetězec, měl by nám to zvěstovat text Genesis 1:29-30. Avšak z tohoto textu vyplývá, že tehdy byl dostatek potravy jak pro zvířata tak pro člověka. Dobrý, milující a spravedlivý Bůh zajistil tvorstvu vše, co potřebovalo, takže pouze zbývalo, aby se řídilo Jeho pokyny.

Tento dostatek je zřejmý při bližším pohledu na to, jakou potravu Bůh Svému tvorstvu poskytl. Česká slova každý, všeliký překládají hebrejská slova et kol. Hebrejština užívá často tahle slova v absolutním smyslu. Takže tahle slova znamenají, že Bůh měl na mysli všechny rostliny, které rostly na zemi (6). Zmíněné výrazy se v uvedených dvou verších vztahujících se na potravu objevují třikrát. Bůh řekl člověku, že smí jíst každou bylinu i z každého stromu, který nese semena. Řekl zvířatům, že mají za pokrm všelikou zelenou bylinu. Tohle trojí užití slov každý, všeliký naznačuje, že místo bídy zde existuje dostatečné množství potravy pro veškerá stvořená zvířata. Platí to, protože se nikde nemluví o nějakém omezení (pokud jde o nějakou skupinu rostlin) v tom, co se mohlo konzumovat.

Umístění těchto zásob potravy také potvrzuje, že na zemi tehdy nevládla bída. Všimněte si, že člověk mohl jíst (rostliny a plody stromů) z kteréhokoli místa na povrchu země. Slovo povrch (v českém ekumenickém překladu chybí, Bible kralická překládá slovem tvář) překládá dvě hebrejská slova al pene, která označují povrch něčeho, zejména země (7). K sousloví „na zemi“ je ještě připojeno „celé“. To značí, že pro Boha je přijatelné jakékoli místo na planetě (8-10). Pokyny dávané zvířatům bychom měli považovat za shodné s pokyny danými člověku v počátečních kapitolách knihy Genesis. Můžeme si to domyslet z použité spojky a. Takže Bůh dovolil člověku i zvířatům opatřovat si potravu na kterémkoli místě na zemi, nikoli pouze v jedné zeměpisné oblasti.

Někteří lidé by se mohli pokusit vznést následující námitku. Jen jistá zvířata se měla živit rostlinami, zatímco jiným mohlo snad být dovoleno živit se masem. Pokud jde o tuto otázku, odpověděl na ni Bůh jasně. Užití slova „každý“ bychom měli chápat jako výraz univerzálního přidělení (11). Měli bychom si to představit tak, že Bůh se díval na různé „druhy“ zvířat a obracel čtenářovu pozornost na všechny takové skupiny, když vydával tenhle pokyn. Znamenalo to, že se tyhle různé skupiny zvířat smějí živit pouze rostlinami. Takže všechna zvířata byla podřízena Božímu nařízení a žádné z nich se neživilo masem.

Další námitka, se kterou bychom se mohli setkat, se týká panství člověka. Někdo by mohl tvrdit, že vláda člověka nad přírodou zahrnovala možnost zabíjet zvířata a živit se jejich masem. Uvedená námitka staví na hebrejských slovech kabas a rada, překládaných do češtiny jako podmanit si a panovat (Genesis 1:28). Mnoho lidí má za to, že některá zvířata byla původně dravá a masožravá. Douglas Spanner, pastor anglikánské církve a bývalý vedoucí katedry biofyziky rostlin na londýnské univerzitě, konstatuje:

• „Hebrejský výraz pro podmanit si zní kabas a na všech dalších místech, kde se vyskytuje, je užíván jako slovo, které naznačuje rázný čin tváří v tvář odporu, nepřátelství či zlu…Znamená to, že Adam byl poslán do světa, kde nevládla samá líbeznost a světlo, neboť co by si v takovém světě pak měl podmaňovat? Líčení Bible zde svědčí o tom, že některá zvířata byla divoká a dravá a Adamovým úkolem bylo je teprve zcivilizovat a zušlechtit a nastolit mezi nimi harmonii“ (12).

Westermann poznamenává, že zmíněná hebrejská slova přece jen implikují jistou formu nadvlády a použijeme-li jich o lidech vládnoucích jiným lidem, mohou zahrnovat myšlenku krutosti a vraždění (13). Takže na první pohled se jeví Spannerova námitka jako velmi závažná.

Na tuto námitku lze však odpovědět poukazem na dva aspekty biblické výpovědi. Prvním z nich je význam slov rada a kabas v kontextu Genesis 1:28. Termín rada (česky: panovat) je

• „běžně používán ve Starém zákoně v kontextech vládnutí spojovaného s královskou důstojností a spravedlnosti, kterou takové kralování nastoluje.“ (14)

O užívání slova kabas (česky: podmanit si) lze ve stručnosti říci toto:

• ‘Tento fakt [že se hebrejské slovo kabas užívá pouze v úzkém spektru sémantického rozpětí] spolu se závěry o celkovém ladění Starého zákona by nás měl poučit o tom, že by bylo chybou dovozovat z pouhého výskytu zmíněného slova v Genesis 1:26-28, že šlo o násilné zotročování. Takový význam by musel být zřejmý z celkového kontextu. Avšak v Genesis 1:26-28 tahle konotace chybí’ (15-16).

Výskyt rada a kabas neimplikuje násilné zotročování, protože z kontextu nic takového nevyplývá.

Druhý aspekt, totiž že kabas implikuje násilné zotročování a existenci masožravých zvířat, lze osvětlit (a nesprávný výklad vyvrátit) pomocí hebrejské syntaxe a mluvnice. Konkrétně jde o to, abychom správně porozuměli hebrejskému rozkazovacímu způsobu. Pravidlem pro sérii imperativů spojených spojkou a, jak se objevují v Genesis 1:28a, je, že ‘první imperativ vyjadřuje podmínku, na kterou je navázána podmínka druhá jako důsledek té první.’ (17) Ve dvou větách zmíněné pasáže jsou čtyři imperativy. První tři, ‘ploďte, množte se a naplňte’, jsou vlastně jedinou rozvedenou podmínkou, která měla být splněna. Populace lidstva se měla podle Božího pokynu zvětšovat a rozšířit po celé zemi. Na druhý a třetí imperativ v této větě bychom měli pohlížet jako na pokyny, které doplňují a vysvětlují pokyn první. A právě zde navazuje věta druhá imperativem podmaňte ji. Člověk má kabas přírodu v témž duchu jako plodil, množil se a naplňoval ji. Ani v textu ani v kontextu není zmínka o tom, že by měl uvedený pokyn plnit násilnými prostředky.

Imperativ podmaňte se zde vztahuje k zemi, to znamená k tomu, co je neživé – na rozdíl od živých organizmů. Potvrzuje to slovesná přípona (v češtině zájmeno) ve třetí osobě jednotného čísla ženského rodu. Pravidlo, jímž se tato přípona řídí, zní, že ‘se váže k podstatnému jménu, které jí předchází, aby se tak předešlo možným nedorozuměním.’ (18) Znamená to, že slovo ‘podmanit’ se vztahuje na podstatné jméno ženského rodu v jednotném čísle, ‘země’, a na nic jiného. Druhým argumentem k obhajobě našeho výkladu je kontrast jednotného čísla a čísla množného u podstatných jmen v této biblické pasáži (ryby – 19, ptáci, živočichové). Takže slovo ‘panujte’ se vztahuje pouze na svět živočichů, zatímco slovo ‘podmaňte’ se vztahuje pouze na neživou zemi. Formulace, kontext i mluvnice Genesis 1:28 tedy vylučují, že by zmínka o podmaňování znamenala, že před Pádem existovala na zemi divoká a dravá zvířata.

Musíme si uvědomit, že základním motivem zmíněného podmaňování bylo vytvářet nové kladné hodnoty a nikoli něco násilně ničit (20). Je možné, že pojem podmanit si odkazuje k obdělávání půdy. Takže budeme-li hledat v Bibli zmínku o násilí, nebude to v této souvislosti (srov. k tomu Genesis 2:15). Z kontextu naopak vyplývá, že zvířata v té době s člověkem spolupracovala, takže nebylo třeba, aby si člověk počínal jako násilník a despota. Ačkoli Bůh přikázal člověku, aby panoval nad přírodou a podmanil si ji, měl tak činit vlídně a s láskou. Takže domněnka, že výskyt pojmu podmanit si znamená, že zvířata i člověk měli jíst maso, postrádá oporu v biblickém textu.

Je též zajímavé, že Egypťané, Sumerové, Babyloňané i Řekové věřili, že člověk a zvířata jedli kdysi v minulosti vegetariánskou stravu (21). Tento fakt není sice hlavním důkazem v naší argumentaci, ale přece jen je snad zajímavé, že u mnoha dávných kultur tuto myšlenku nalézáme. Zdá se rozumné, ve světle Božské inspirace, považovat zprávu v Genesis 1:29-30 za historicky přesnou. To, že podobné myšlenky nacházíme i jinde, svědčí o tom, že i další kultury reflektují pravdivou víru, byť trochu zkomolenou vinou časového odstupu.

Strava a dokončené stvoření

Viděli jsme, že Boží pokyn v Genesis 1:29-30 svědčí o dostatku zdrojů v dokončeném stvoření. Člověk mohl svobodně pojídat rostliny i ovoce z kteréhokoli místa na zemi. Zvířata se mohla volně živit kteroukoli rostlinou rostoucí na zemi. Jaké bylo přesné složení stravy v dokončeném stvoření? V Bibli jsou tři slova, která tuto stravu charakterizují.

Prvním termínem je české slovo bylina z hebrejského eseb, které znamená jistý druh vegetace (22). Tohle je potrava, kterou se mohli živit jak lidé tak zvířata. Bůh užívá slovo bylina v Genesis 1:11-12 v souvislosti s důsledky Svého pokynu, aby vznikly rostliny. Slovo bylina v Genesis 1:29-30 znamená

• ‘Podstatné jméno mužského rodu ‘eseb je jedním ze čtyř hlavních synonym pro “vegetaci, zeleň, bylinu nebo trávu.” České slovo “bylina” vyskytující se v ekumenickém překladu je zde užito v širším a starším smyslu nedřevnaté cévnaté rostliny a nikoli v užším smyslu rostliny užívané jako koření nebo rostliny léčivé. ‘eseb a jeho synonyma odpovídají tak spíše českému “rostlina” než “bylina”’ (23).

Tento termín lze snad také přirovnat k českému slovu ‚tráva‘ nebo ‚zelené listoví‘. Užitím slova bylina Bůh zdůraznil, že tvorstvo může jíst kterýkoli druh vegetace rostoucí na zemi. Takto tedy Bůh uspokojil potravní nároky jak člověka tak zvířat rostlinnou stravou.

Druhým termínem je semeno (hebrejsky: zera). Tohle slovo znázorňuje cosi, co obsahuje semeno (24). Starý zákon užívá zera ve čtyřech významech:

1. jako dobu setí,
2. jako cosi, co je rozséváno, rozhazováno,
3. jako sperma a
4. jako potomstvo zaslíbeného rodu. (25)

Zdá se, že jeho užití v Genesis 1:29 je zaměřeno na problém rozmnožování. Člověk má jíst rostliny a ovoce, které se mohou rozmnožovat semeny. Slovo semeno tedy znamená, že vegetace měla mít samostatná semena.

Posledním slovem, které si zaslouží naši pozornost, je plod, hebrejsky peri. Toto slovo můžeme vykládat třemi způsoby:

1. druh plodu, který je jedlý,
2. plod jako děti a
3. důsledek určité činnosti (26).

Tohle slovo, je-li užito o říši rostlin, znamená něco, co roste na stromě či na vinném keři (27). Mohli bychom se zeptat, ‚Proč neřekl Bůh zvířatům, aby se živila plody?‘ V Písmu se o tom prostě nemluví. Můžeme si však být jisti, že člověk i zvířata se řídili Božími pokyny. Za potravu jim sloužilo pouze to, co jim Bůh „naordinoval“.

My, v postdarwinovské době, jsme hned nepřijali myšlenku, že Boží stvoření bylo původně vegetariánské. Mnozí vědci nám říkají, že některá zvířata jedla maso vždycky. Fosilní nálezy, jak tvrdí, tento názor podporují. Existují i teologové, kteří takové tvrzení vydávají za autoritativní Slovo Boží. Tuto situaci si můžeme ukázat na příkladu, který uvádí Derek Kidner:

• ‚Tento výrok [z Genesis 1:29-30] je obecným konstatováním faktu, že veškerý život závisí přímo či nepřímo na vegetaci; smyslem veršů je pak ukázat, že všichni dostáváme živobytí z Božích rukou.‘ (28, 29)

Kidner nechává otevřenu možnost, že se zvířata možná opravdu od počátku živila masem. Takový postoj se však neslučuje s tím, co Bůh řekl v Genesis 1:29-30. Pokyn, který vydal Bůh dokončenému stvoření, je jasný. Není zde prostor pro diskusi: když Bůh dokončil Své stvořitelské dílo, šelmy neexistovaly.

Někteří židovští komentátoři si myslí, že tvorstvo přejde během Mesiášského Věku opět na vegetariánskou stravu (30-32). Tito učenci berou biblický text prostě tak, jak byl napsán – věří, že zvířata ani člověk původně maso nejedli. Poukazují přitom na zmíněný Mesiášský Věk jako na dobu, kdy Bůh vrátí mnohé věci do jejich rajského stavu.

Takže podle Genesis 1:29-30 stvořil původně Bůh lidi i zvířata jako vegetariány. Boží výrok v Genesis 9:3 zdůrazňuje tohle omezení uložené kdysi člověku. Současně zde poprvé dovoluje Bůh člověku, aby jedl maso. Bible nám však neříká, kdy přesně se stala šelmami i zvířata. Ale pokud člověk poslechl Boží příkaz, nejedl maso až do Potopy; téměř jistě je nejedl do Adamova Pádu.

Existuje ještě další skutečnost, která svědčí o tom, že dokončené stvoření mělo být vegetariánské. Touto skutečností jsou změny jak u zvířat tak u člověka, ke kterým došlo po Adamově Pádu. Edwin Monsma, který vedl katedru biologie na Calvin College, upozorňuje na tento fakt:

• ‚Pojídání bylin, semen a plodů znamená z hlediska biologie smrt těchto částí rostlin, protože všechny obsahují živou protoplazmu. V této partii Bible není však zmínka o zničení a přirozené smrti celých živých organizmů ani o zvyku živit se masem, který má dnes tolik zvířat. Nikde v části Písma před Pádem nenalézáme ani zmínku o přirozené smrti či smrti po úrazu. Zdá se dokonce, že i bezprostředně po Pádu probíhaly přirozené procesy mající za následek smrt mnohem pomaleji než dnes. Je to patrné z vysokého věku lidí v předpotopní době. Mezi protestantskými vědci převládá názor, že v Bibli nejsou důkazy o smrti zvířat před Pádem.‘ (33-34).

Zkoumáme-li dokonalou harmonii dokončeného stvoření, shledáváme, že tam ani člověk ani zvířata nejevili známky strachu. Také tento fakt svědčí o tom, že u zvířat i u člověka došlo ke změně poté, co do světa vstoupil hřích. Leopold říká:

• ‚Žádné zvíře nelovilo zvíře jiné. Dravá divoká zvířata ještě neexistovala. Tento verš líčí, v první kapitole Genesis velmi stručně, v kapitole druhé pak obšírněji, že po stvoření převládal stav podobný stavu rajskému.‘ (35)

Přijmeme-li tenhle citát i citáty předešlé, pak můžeme věřit v Boží dobrotu, lásku i všemohoucnost. Z citovaných výroků totiž vyplývá, že smrt, krutosti, utrpení a masožravost přišly na svět teprve za nějakou dobu poté, co Bůh dokončil Své tvůrčí dílo. Je-li tomu tak, pak se svět změnil a následky téhle změny můžeme dnes pozorovat.

Změna v dokončeném stvoření

Zkoumáme-li dnes přírodu a srovnáváme-li ji se stavem zachyceným v Bibli, pak se zdá, že ve stvoření skutečně došlo ke změně. Jedním z příkladů je změna potravních nároků ve zvířecí říši. Dnes se zde setkáváme s masožravými šelmami. Bible však říká, že původně se stvořená zvířata takto neživila. Jelikož tu došlo ke změně, vyvstávají před námi dvě otázky: za prvé, ‚Kdy k téhle změně došlo?‘ a za druhé, ‚O jakou změnu se asi jednalo?‘

Změna stravovacích návyků

Věříme-li tomu, co učí Písmo, pak bychom měli věřit tomu, že ke změně došlo, či přinejmenším začala, při Adamově Pádu. Pokud Bůh dokončil Své tvůrčí dílo v souladu se Svým záměrem, pak musíme přijmout fakt, že předurčil stvořené tvory k tomu, aby se živili rostlinnou potravou, a že ke změně tohoto stavu došlo někdy později.

Mohli bychom se ptát, jaké empirické důkazy pro takovou víru existují. Je-li však biblická zpráva pravdivá, neměli bychom očekávat, že najdeme z tohoto období nějaké fosilie. Biblická zpráva říká, že Bůh tvořil šest dní a sedmého dne odpočíval. Z textu dále vyplývá, že od konce Božího stvořitelského díla po Adamův Pád uplynul krátký čas. Bylo-li tomu tak, pak v tomto období zřejmě nebyla příležitost k tomu, aby došlo k nějakému úmrtí a následné fosilizaci. Fosilizace předpokládá smrt; ta však neexistovala dříve, než do stvoření vstoupil hřích. Krátce řečeno, takovýto model předpovídá, že nebudeme moci nalézt žádné fosilie, které by ho podporovaly.

Z uvedeného modelu by však také vyplýval předpoklad, že stále existují určité zbytky tohoto původního, dokončeného stvoření. Pokud by se takové pozůstatky našly, pak by myšlenka, že nynější masožravost vyžadovala drastickou změnu, získala své oprávnění a dalo by se uvažovat o tom, že původní býložravost je přijatelná hypotéza.

Jednou z takových úvah je předpoklad, že zvířata považovaná za výhradně masožravá se mohou živit vegetariánsky a že tomu tak skutečně někdy je. V následující diskusi probereme několik skupin takových zvířat, o kterých se všeobecně má za to, že jsou masožravá.

První skupinu, které se budeme věnovat, tvoří komáři. Zdá se, že krev sají vlastně jen samičky jistých druhů komárů. Důvodem, proč krev potřebují, je fakt, že

• ‚samičky mají v době růstu jen nedokonale vyvinuté vaječníky. Proto potřebují nějaký zdroj dusíku, aby se jejich vaječníky vyvinuly plně a ony dosáhly pohlavní zralosti.‘ (36)

Komáři, kteří nesají krev, se živí rostlinným nektarem (37). Takže se zdá, že jen část komárů využívá krev, a to pouze krev savčí. Tohle množství by nezahrnovalo samečky, jelikož ti krev nesají. A nezahrnovalo by ani oněch několik druhů, kde i samičky sají nektar. Takže krev saje méně než 50% veškeré populace komárů. To by mohlo znamenat, že v jistém okamžiku v dějinách těchto zvířat došlo ke změně, která způsobila, že pouze některé samičky komárů využívají ke své výživě krev.

Dále tu máme plazy. Robert Sprackland tvrdí, že ze sedmnácti čeledí ještěrek jsou pouze varanovití přísně masožraví (38-40). Ostatních šestnáct čeledí tvoří většinou býložravci, některé ještěrky se živí též hmyzem. Nedávno byla také objevena tropická ještěrka z čeledi varanovitých, která je plodožravá (41). To je velmi neobvyklé, jelikož varan nilský sežere velké množství masa. Ještěrky mají velmi ostré zuby podobné zubům masožravých dinosaurů. Mohlo by platit, že moderní teorie o masožravé povaze dinosaurů popírají biblickou pravdu? Znovu opakuji, že výjimečný výskyt masožravých zvířat podporuje teorii, podle které masožravost nepatřila do původního Božího plánu se stvořením a vznikla později.

Další skupinou jsou Canidae čili šelmy psovité. Je důležité si uvědomit, že většina menších psovitých šelem se masem neživí. A i těm několika málo psovitým šelmám, které žerou maso, prospívá smíšená strava složená z masa a rostlin. Zajímavou skutečností je, že většinu kojotí potravy tvoří ovoce (42). I potravu psa domácího tvoří většinou moučné výrobky. Základem velké části suchých psích granulí nabízených v obchodech jsou cereálie. Kojot i jiné psovité šelmy mají podobně jako ještěrky zuby, které vypadají, jako by byly určeny ke rvaní masa. Většinu potravy divokého kojota tvoří však ovoce a základem výživy psa domácího jsou cereálie. Zdá se, že čeleď psovitých dosud vykazuje znaky takového stvoření, jaké Bůh původně zamýšlel.

Jiným zajímavým tvorem je netopýr. Většina netopýrů, ačkoli mají zuby vhodné k trhání masa, je buď hmyzožravá nebo plodožravá (43). Netopýry často považujeme za ‚krvežíznivé‘ tvory podobné příšerám z filmových hororů. Upír obecný je však jediným druhem netopýra, který se živí převážně krví. V Americe žijící netopýr listonos považovaný za upírova blízkého příbuzného je převážně hmyzožravý. Všichni netopýři mají velmi ostré a hrozivě vypadající zuby. Užívají je však způsobem, který je v rozporu s jejich vzhledem. Takže se zdá, že v potravních nárocích netopýrů můžeme nalézt pozůstatky původního Božího stvoření.

Biologové považují příslušníky čeledi medvědovitých za omnivorní: to znamená, že medvědi sežerou cokoli, s čím se v divočině setkají. Velmi dobře se o nich ví, že se živí rybami i jinými živočichy včetně člověka. Dobře jim však prospívá i strava složená pouze z ovoce, bobulí, ořechů a medu. Známe jednoho medvídkovitého tvora, s jehož zařazením do systému živočichů mají biologové problémy, a tím je panda. Donedávna řadili vědci tohle zvířátko k mývalům, nyní mu však vyhradili zcela zvláštní čeleď (44). Pandiny zuby jsou tvarovány speciálně pro konzumaci bambusových výhonků. Panda má ploché zuby o velkém průměru ve srovnání s čelistí. Struktura zubů i čelisti pandy je však velmi podobná medvědu hnědému (45). Ačkoli se panda živí výhradně bambusem, zdá se, že struktura jejích zubů a čelisti ji podobně jako další medvědy předurčuje k masožravosti. Vypadá to tedy, že medvědi se mohou živit jak vegetariánskou tak masitou stravou. Čeleď medvědovitých by tak v tomto smyslu mohla být nejsilnějším spojovacím článkem se světem před Pádem mezi moderními šelmami.

(Nejnověji se upouští od řazení pand do samostatné čeledi a vědci je řadí k medvědovitým. O jejich blízké příbuznosti svědčí paleontologické, anatomické, etologické a zvláště dnes velmi ceněné genetické důkazy – pozn. překl.)

Mnoho lidí si myslí, že lvi se mohou živit pouze masem. Existuje však doložený případ lvice – vegetariánky. Její matka ji hned po narození vážně poranila, a tak ji vychovávala rodina lidská. Ta vypráví, že desetitýdenní lvíče jednou zvětřilo kost. Poté ‚okamžitě vyzvracelo veškerou potravu, kterou mělo v žaludku‘. (46) Ani když jí byly čtyři roky, nedokázali lidé naučit lvici žrát maso. Zdá se, že tenhle pozoruhodný příběh potvrzuje pravdu Písma.

Poslední skupinou, které si všimneme, budou primáti. Mnozí lidé dnes věří, že se člověk vyvinul z primátů. Je pravda, že primáti a člověk jsou si v mnohém podobní, ale je zde též mnoho rozdílů. Jedním z nich je fakt, že primáti jsou přísnými vegetariány (47-49). Bylo by velmi zvláštní, kdyby se člověk, omnivor, vyvinul z vegetariánského předka. Zdá se, že čelist i zuby primátů jsou vhodné ke konzumaci jak masité tak rostlinné potravy. Měli bychom proto předpokládat, že primáti se původně živili masem? Jasná vyjádření biblické zprávy svědčí o pravém opaku. Opět se přesvědčujeme, že fakta o primátech potvrzují teorii, podle které začala zvířata konzumovat maso teprve později.

Většina organizmů se živí vegetariánsky. I mezi masožravými skupinami existují pozůstatky toho, že tito živočichové byli kdysi vegetariány. To vše svědčí o tom, že Bible má pravdu, když tvrdí, že masožravost nebyla součástí původního Božího plánu. To nás vede k otázkám: ‚Kdy a jak vznikla masožravost?‘

Jak k této změně došlo?

Mnozí vědci vymysleli teorie spekulující o tom, jak asi k téhle změně došlo, ale pro žádnou z nich neexistuje jednoznačná opora v Bibli (50). John Whitcomb si myslí, že v důsledku kletby v Edenu přeprogramoval Bůh genetický materiál všech organizmů včetně člověka. Z toho pak vyplynuly takové věci jako jsou choroboplodné mikroorganizmy, trny na rostlinách i masožravost u zvířat (51). (Nedávno vyšlo několik článků o předpokládané evoluci šelem – 52-55).

V Genesis 3 si můžeme všimnout tří skutečností, které svědčí o náhlé změně. Za prvé, je zde prokletí hada. Bůh mu řekl, že od tohoto okamžiku poleze po břiše, z čehož vyplývá, že had se pohyboval jinak, než ho Bůh proklel. Za druhé, Bůh řekl Evě, že rozmnoží její trápení i bolesti těhotenství. Zdá se, že Bůh nějak zasáhl do Evina těla, aby se tak stalo. Za třetí, Bůh řekl, že trní a hloží bude člověku bránit ve sklizni. Z toho lze vyvodit, že podobného plevele bylo před Pádem velmi málo nebo spíše že tenkrát vůbec neexistoval. Z biblické zprávy nabýváme dojmu, že Bůh změnil povahu všech těchto jevů a věcí poté, kdy do světa vstoupil hřích.

Někteří vědci mohou vznést dvě námitky proti tomuto způsobu interpretace Bible. První z nich se týká samotné změny. Zmínění vědci tvrdí, že změna takového rozsahu by vytvořila nové a podstatně odlišné zvíře či rostlinu. K tomu však, jak tvrdí, nemohlo dojít, jelikož Boží stvořitelské dílo bylo dokončeno. Poukazují také na to, že z naší interpretace vyplývá, že dokončené stvoření se změnilo ve svět podstatně odlišný od světa dnešního (56). Nesmíme si však představovat, že takové změny vytvořily ‚nový‘ druh zvířete nebo dokonce přírody, jelikož Písmo říká, že ke změnám takového druhu dojde v živočišné i rostlinné říši teprve tehdy, až se vrátí Kristus a nastolí Své království (57). Písmo nenazývá tyhle změny ‚stvořením‘ (Izajáš 11:6-9).

Druhá námitka, kterou lidé vznášejí, spočívá v tom, že náhlá a katastrofická změna je v rozporu s jejich filozofickou vírou v ‚uniformitarianizmus‘. Tvrdí, že svět, který pozorujeme dnes, je takový odjakživa. Takže můžeme při vysvětlování minulosti vycházet z přítomnosti. Bernard Ramm objasňuje tuhle zásadu, když konstatuje:

• ‚Nemoci a smrt i krveprolití existovaly v Přírodě dlouho předtím, než člověk zhřešil. Život může žít jedině tehdy, čerpá-li ze života jiného. Veškerá strava musí obsahovat protoplazmu. Máme věřit, že lev i tygr, mravenečník i žralok byli všichni do Adamova pádu vegetariány a že ostré drápy velkých koček i úctyhodné množství zubů ve lví tlamě sloužily pouze vegetariánství? Můžeme snad souhlasit s názorem, že takové stvoření lze sotva nazvat „dobrým“, je zde však asi předčasné hodnotit, co znamená „dobrý“. … Vně Zahrady Edenu existovala smrt, nemoci, plevel, hloží, trní, šelmy, jedovatí hadi i rozmary počasí. Představovat si to jinak znamená vzpírat se nesmírné záplavě faktů.‘ (58,59)

Zdá se, že Dr. Rammovi brání jeho přesvědčení ve střízlivém studiu Písma. Prohlašuje, že je nemyslitelné, aby Bůh stvořil zvířata a rostliny jiné, než on je vidí. Jeho uniformitariánský předsudek tak nepříznivě ovlivňuje jeho zkoumání Písma.

Z nezaujatého zkoumání biblické zprávy plyne, že v přírodě došlo k náhlé změně. Myšlenka, že Bůh přeprogramoval genetický materiál zvířat a rostlin, má jistě v textu oporu. Taková změna by neznamenala ‚nové‘ stvoření země, nýbrž změnu. Právě tento čin udělal zřejmě z některých zvířat šelmy. Tenhle názor je také zcela v souladu s vírou v Boží dobrotu. Bůh nestvořil svět tak zlý, jak se nám dnes jeví; tuhle změnu zavinilo lidské selhání. William Tinkle praví, ‚Buď neznáme význam slova „dobrý“ nebo došlo od stvoření ke změnám k horšímu.‘ (60)

Druhá hypotéza o původu masožravosti je založena na kombinaci genetického přeprogramování a naučeného či získaného chování. Gary Parker nabízí tuto analogii z moderní doby ilustrující takovou teorii:

• ‚Šimpanzi jsou většinou vegetariáni: živí se ovocem a podobnými věcmi. Ale ona (Dr. Shirley Strumová) popsala chování mohutného šimpanzího samce, který se začal honit za malým zvířátkem, gazelou Thompsonovou nebo něčím podobným. Ke svému vlastnímu velkému překvapení ji chytil. No, a jak si tak s ní pohrával – jako si kočka někdy hraje s nějakým hmyzem – , ten šimpanz ji zabil. A nastojte, on se tím nedal vyvést z míry, zakousl se do ní a ochutnal maso, a nějak mu prostě zachutnalo. Ostatní samci z tlupy se hned také seběhli a pustili se do zabité gazely. A představte si, chutnala jim. Takže chování, které začalo jako náhodná hra, se stalo pro tuhle konkrétní tlupu zvykem. Začali vyrážet po skupinkách a lovit gazely Thompsonovy.‘ (61)

Zmíněná skutečnost je novým tématem, které biologové teprve začínají studovat, takže údaje o ní nejsou zatím úplné. Práce vědců na tomto problému má kromě toho interdisciplinární charakter (62). Prozatímní výsledky však svědčí o tom, že v evoluci živočichů lze prokázat vliv učení a spolupráce (63-69). Většina vědců na základě své předpojatosti prezentuje tyto důkazy tak, že svědčí do značné míry ve prospěch evoluce. Některé jejich argumenty můžeme však použít také tehdy, snažíme-li se porozumět tomu, jak mohlo učení poznamenat masožravé chování po Adamově Pádu.

Třetí model toho, jak došlo ke změně potravních nároků, bychom mohli nazvat ‚variabilitou v rámci struktury‘. Znamená to, že tyhle tělesné znaky existovaly již v době původního stvoření. A bylo to Edenské Prokletí, které způsobilo, že zvířata začala užívat tyhle struktury jiným způsobem. Tahle teorie říká, že Bůh stvořil drápy a zuby ostré jako břitva, které byly s to trhat maso. Živočichové je však použili k lovu teprve po Adamově Pádu. A u těch zvířat, u kterých se eventuálně vyskytovaly znaky jak býložravců tak šelem, mohly ty druhé časem převládnout do té míry, v jaké je pozorujeme dnes (70).

Nejpřijatelnější se zdá být teorie kombinující prvky přeprogramování, naučeného chování i proměnlivosti v rámci struktury a konstatující, že ke všem těmto změnám došlo v době Adamova Pádu. Takový názor sdílejí paradoxně i některé současné studie ukazující, jak učení ovlivňuje evoluci. Jeden takový článek o ztrátě chuti a učení říká, že podobné potravní chování je naučenou odpovědí, ačkoli různá zvířata mohou mít rozdílné fyziologické struktury (71). Třebaže se onen článek zabýval ztrátou chuti, pravdou může být pravý opak. Naučeným chováním by mohlo být získání chuti, jako v případě šimpanze, který se naučil jíst maso místo obvyklé vegetariánské stravy. B. F. Skinner píše často o vztazích mezi genetikou a chováním. Vypráví například tuhle historku o tom, jak vosa zajišťuje potravu pro svá vajíčka:

• ‚Je krajně nepravděpodobné, že byl celý proces „geneticky naprogramován“ v tom smyslu, že tahle jeho podoba byla jedinou variací a že byla vybrána pro své jasně zřejmé důsledky pro přežití druhu. Nejprve se musely vyvinout podoby jednodušší, ty pak byly vybrány pro odpovídající přínos k přežití; konečný vzorec pak „utvářela“ dlouhá série nahodilých kroků při výběru.‘ (72)

Složité chování by mohlo být výsledkem chování naučeného, které by mohlo být předáváno dalším generacím. Stejně by však zvířata učící se jíst maso musela zároveň disponovat jistými fyzickými znaky. Takže se zdá, že právě spolupráce všech tří probraných procesů vedla zřejmě k návyku zvířat živit se masem. Naše znalosti o tom, jak vlastně Bůh změnil stvoření a co v něm změnil, nebudou asi nikdy přesné.

Souhrn a závěr

Pokud by existoval nedostatek zdrojů a pokud by fungoval dnešní potravní řetězec, pak by je musel naplánovat Bůh. Biblická zpráva o tom však vůbec nevypovídá. V Bibli se naopak píše, že dokončené stvoření mělo zdrojů dostatek. Bůh dovoloval zvířatům opatřovat si potravu kdekoli na zemi; stejně tak užíval této výsady i člověk. Hospodin řekl zvířatům, aby jedla kteroukoli ‚bylinu‘; člověk mohl jíst kteroukoli ‚bylinu‘ nebo ‚plody‘ se semeny – jedinou výjimkou byl Strom Poznání Dobrého a Zlého.

V dokončeném stvoření se měla zvířata živit pouze vegetací. Rozbory pojmů bylina, semeno i plod tento fakt potvrzují. Zamyslíme-li se seriózně nad biblickou zprávou, nenapadá nás jiná možnost. Veškerá zvířata i všichni lidé měli jíst rostlinnou potravu; maso jíst neměli. I ti živočichové, kteří se dnes živí hmyzem, konzumovali tenkrát pouze rostliny.

Má-li Bible pravdu, pak to vypadá, že mezitím došlo ve stvoření k velké změně. Biblické modely, které jsme rozebírali, svědčí o náhlé, doslova katastrofické změně, po které zřejmě nezbyly žádné fosilie. Potravní nároky dnešních zvířat pak naznačují, že tradiční asociace spojované s charakterem zubů a čelistí jsou možná nesprávné. Vypadá to naopak tak, že tyto znaky zvířecí říše mluví pro to, že původním stavem stvoření je býložravost. Svědčí to také o tom, že Bůh zavedl do Svého stvoření masožravé chování teprve poté, co člověk zhřešil.

Jedna věc je jistá; Bůh stvořil zvířata jako vegetariány. Tuto skutečnost jasně sděluje v Genesis 1:30. Tento fakt staví zajímavý problém před kohokoli, kdo věří, že Bůh používal ve Své tvůrčí činnosti evoluci či jakoukoli jinou naturalistickou metodu. Takový člověk musí pak pokládat Boha za lháře. Musí připustit, že Bůh nemyslil vážně své výroky o stravě člověka i živočichů. Musí mít za to, že svět, který nás obklopuje, existuje ve své současné podobě odjakživa a že v něm stále probíhají tytéž procesy. Takový postoj popírá to, co Bůh jasně říká skrze Své Slovo. Člověk musí v pokorné poslušnosti prostě důvěřovat Božímu Slovu. Bůh právě skrze ně jasně ukazuje, že se původní, stvoření tvorové měli živit pouze rostlinami.

O autorovi

James Stambaugh dosáhl vzdělání M. Div. (magistr teologie) a M. L. S. (magistr knihovnictví) a je knihovníkem v Institutu pro výzkum stvoření, San Diego, Kalifornie.

Odkazy a poznámky

1. Lambdin, T.O., Introduction to Biblical Hebrew, Scribners, New York, p. 162, 1974.
2. Labuschagne, C.J., The Particles Hen and Hinneh, Oudtestamentlsche Studlen 8:1–14, 1974.
3. Williams, R.L., Hebrew Syntax, University of Toronto Press, Toronto, p. 29, 1980.
4. Davidson, A.B., Hebrew Syntax, 3rd edition, T & T Clark, Edinburgh, p. 38, 1902.
5. Waltke, B.K. and O’Connor, M., Introduction to Hebrew Syntax, Eisenbrauns, Winona Lake, Indiana, p. 209, 1990. They say that one verb used with purpose statements is nathan.
6. Kautzsch, E., Gesenius’ Hebrew Grammar, A.E. Crowley (trans.), 2nd edition, Clarendon Press, Oxford, p. 363, 1910.
7. Kohler, L. and Baumgartner, W., Lexicon in Veteris Testamenti Libros, F.J. Brill, Leiden, s.v. Penah, 1953; and Brown, F., Driver, S.R. and Briggs, C.A., Hebrew and English Lexicon of the Old Testament, Oxford University Press, Oxford, s.v. Penah, 1978.
8. Kautzsch, Ref. 6, p. 411. Some have sought to get past the plain reading of the biblical record—see Refs 9 and 10.
9. Lewis, A.H., The localization of the Garden of Eden, Bulletin of the Evangelical Theological Society 11:169–175, 1968. ‘Exegetical considerations in the opening chapters of Genesis lead one to view the garden as a localization of paradisic conditions, whereas the world outside was “natural” from the beginning’ (p. 175).
10. Ramm, B., The Christian View of Science and Scripture, Eerdmans Publishing Co., Grand Rapids, Michigan, pp. 331–335, 1954. Lewis and Ramm assume that by the presence of a localized garden, there existed outside of the garden a world similar to ours today with death, pain, suffering, and resource scarcity. The text does not suggest such a distinction. Yet the dominion of man was to be global, not limited to those animals that were inside the garden.
11. Waltke and O’Connor, Ref. 5, p. 289.
12. Spanner, D., Biblical Creation and the Theory of Evolution, Paternoster Press, Exeter, p. 53, 1987.
13. Westermann, C., Genesis 1–11, Augsburg Publishing House, Minneapolis, pp. 156–158, 1984.
14. Manahan, R.E., A Re-examination of the Cultural Mandate: An Analysis and Evaluation of the Dominion Materials, Th.D. dissertation, Grace Theological Seminary, Winona Lake, Indiana, p. 223, 1982. He notes that the Aramaic use is more forceful than the Hebrew.
15. Manahan, Ref. 14, p. 226.
16. Wenham, G.J., Genesis 1–15, Vol. 1, Word Biblical Commentary, Word Books, Waco, Texas, p. 33, 1987. ‘Similarly, mankind is here commissioned to rule nature as a benevolent king, acting as God’s representative over them and treating them in the same way as God who created them. Thus, animals are viewed as his companions in Genesis 2:18–20.’
17. Davidson, Ref. 4, p. 90.
18. Kautzsch, Ref. 6., p. 425.
19. The word ‘fish’ in verse 28b is dagat, which is from the feminine singular root of dag. Brown, F., Driver, S.R. and Briggs, C.A., Hebrew and English Lexicon of the Old Testament, Oxford University Press, Oxford, 1978, note that this group is used most frequently when referring to the entire group.
20. Coats, G.W., The God of death, Interpretation 29:227–239, 1975.
21. Westermann, Ref. 13, pp. 163–164.
22. Kohler, L. and Baumgartner, W., Ref. 7, and Brown, F., Driver, S.R. and Briggs, C.A., Ref. 7, s.v. ‘Eseb.
23. Allen, R., Theological Wordbook of the Old Testament, Vol. 2, p. 700, s.v. ‘Eseb.
24. Kohler, L. and Baumgartner, W., Ref. 7, and Brown, F., Driver, S.R. and Briggs, C.A., Ref. 7, s.v. Zera’.
25. Kaiser, W., Theological Wordbook of the Old Testament, Vol. 1, p. 252, s.v. Zera’. Could it be that the reason God included seed along with herbs and fruit in these verses was to hint at man’s future occupation in the garden? This may be a veiled reference to man’s planting ‘seeds’ as he cultivates the garden.
26. Hamilton, V., Theological Wordbook of the Old Testament, Vol. 2, p. 734, s.v. Peri.
27. Kohler, L. and Baumgartner, W., Ref. 7, and Brown, F., Driver, S.R. and Briggs, C.A., Ref. 7, s.v. Peri.
28. Kidner, D., Genesis, Old Testament Commentary, Inter-varsity Press, Downers Grove, Illinois, p. 52, 1978.
29. Wenham, Ref. 16, p. 34, takes a similar position, although he is much more tentative in his conclusions.
30. Cassuto, U., From Adam to Noah: A Commentary on the Book of Genesis, Magnes Press, Jerusalem, p. 59, 1978.
31. Zlotowitz, M., Bereishis: Genesis, Mesorah Publications, New York, p. 77, 1977.
32. Dillman, A., Genesis, T & T Clark, Edinburgh, p. 36, 1897.
33. Monsma, E., If Not Evolution, What Then? Published by the author, Grand Rapids, Michigan, p. 32, 1955; in: Whitcomb, J.C. and Morris, H.M., The Genesis Flood, Baker Book House, Grand Rapids, Michigan, p. 462, 1977 (emphasis is mine).
34. Clough, C.A., Laying the Foundation, 2nd edition, Lubbock Bible Church, Lubbock, Texas, pp. 20–22, 1977.
35. Leupold, H.C., Exposition of Genesis, Baker Book House, Grand Rapids, Michigan, Vol. 1, p. 99, 1979.
36. Gardiner, M.S., Biology of Invertebrates, McGraw-Hill Book Company, New York, p. 363, 1972.
37. Encyclopedia Britannica, Vol. 8, p. 354, s.v. ‘mosquito’.
38. Sprackland, R.G., All About Lizards, T.F.H. Publications, Neptune City, New Jersey, pp. 50–121, 1977.
39. Roberts, M.F. and Roberts, M.D., All About Iguanas, T.F.H. Publications, Neptune City, New Jersey, pp. 65–68, 1976.
40. Breen, J.F., Encyclopedia of Reptiles and Amphibians, T.F.H. Publications, Neptune City, New Jersey, 1974.
41. Auffenberg, W., Gray’s Monitor Lizard, University of Florida Press, Gainsville, Florida, 1988. Truly this is a remarkable lizard in many respects. Auffenberg observes: ‘The recent discovery that this lizard represents the only fruit-eating species in an otherwise carnivorous family of lizards,’ p. xi. This family of lizards becomes carnivorous only when it is captured and trained to eat meat. ‘In captivity, Buttans (Gray’s) regularly take rats and mice. Yet, no rodents were ever found in the intestines of the wild-caught individuals,’ p. 208. This suggests that carnivorous behaviour can be acquired, at least among some current families of lizards. Yet it is possible that there might be other species of lizards in the wild that are herbivores.
42. Gier, H.T., Ecology and social behavior of the coyote; in: The Wild Canids, M.W. Fox (ed.), Robert E. Kreiger Publishing, Malabar, Florida, p. 250, 1975.
43. Eisentraut, M., Grzimek’s Animal Life Encyclopedia, s.v. ‘The Bats’.
44. Pogalyen-Neuwall, I., Grzimek’s Animal Life Encyclopedia, s.v. ‘Procynonids and Pandas’.
45. Compare the teeth and jaw structure of these two animals. See: Wexo, J., The giant panda, Zoobooks 2:2, 1986; and Kowalski, K., Mammals: An Outline of Theriology, Smithsonian Institution, Washington, p. 538, 1976.
46. Westbrau, G.H., Little Tyke, Pacific Press Publishing Association, Mountain View, California, p. 14, 1956.
47. Charles-Dominique, P., Ecology and Behaviour of Nocturnal Primates, Columbia University Press, New York, pp. 26–52, 1977.
48. Lee, P.C., Environmental influences on development; in: Primate Ontogeny, Cognition, and Social Behavior, J.G. Else (ed.), Cambridge University Press, Cambridge, p. 228, 1986.
49. Oxnard, C.E., Fossils, Teeth, and Sex: New Perspectives on Human Evolution, University of Washington Press, Seattle, p. 118, 1987. Oxnard says the more human-like Ramapithecus was omnivorous, while the ape-like Sivapithecus was vegetarian.
50. Lambert, G., Was the pre-Flood animal kingdom vegetarian? Creation Research Society Quarterly 20:88, 1983.
51. Whitcomb, J.C., Dinosaurs and Men, 3 audio cassette lecture, 1989.
52. Taylor, M., Locomotor dental adaptations by carnivores; in: Carnivore Behavior, Ecology, and Evolution, John Gittleman (ed.), Cornell University Press, Ithaca, New York, pp. 410–436, 1989.
53. Van Valkenburgh, B., Carnivore dental adaptations and diet; in: Carnivore Behavior, Ecology, and Evolution, John Gittleman (ed.), Cornell University Press, Ithaca, New York, pp. 437–464, 1989.
54. Wayne, R., Molecular and biochemical evolution of the carnivora; in: Carnivore Behavior, Ecology, and Evolution, John Gittleman (ed.), Cornell University Press, Ithaca, New York, pp. 465–494, 1989.
55. Martin, L., Fossil history of the terrestrial carnivora; in: Carnivore Behavior, Ecology, and Evolution, John Gittleman (ed.), Cornell University Press, Ithaca, New York, pp. 536–568, 1989.
56. Sutherland, B.P., The fall and its relations to present conditions in nature, Journal of the American Scientific Affiliation 2:14–19, 1950. ‘It is also evident that for herbivorous animals to become carnivorous would require not only a change in appetite but also a drastic change in body structure and organs, as well as a complete rearrangement of the balance of nature,’ p. 15. Sutherland argues that this position is not in harmony with the fossil record. He stresses that it is the fossil record that should be the authoritiative guide to the interpretation of diet.
57. Whitcomb, J.C. and Morris, H.M., The Genesis Flood, Baker Book House, Grand Rapids, Michigan, p. 464, 1977.
58. Ramm, Ref. 10, pp. 334–335 (emphasis is mine). This kind of bias has existed for many years (see Ref. 59).
59. Smith, J.P., On the Relation Between the Holy Scriptures and Some Parts of Geological Science, Jackson and Walford, London, 1848. Smith says: ‘There are those who have supposed that, by persevering practice, lions, and wolves, and all carnivorous creatures might be brought to live on a vegetarian diet. Every physiologist must smile at this monstrous absurdity,’ p. 208. A commitment to this kind of biased thinking will ultimately affect one’s eschatology.
60. Tinkle, W.J., Why God called His creation good, Journal of the American Scientific Affiliation 2:22, 1950.
61. Parker, G.E., Predators in Eden? Science, Scripture, and Salvation, ICR Radio Program, Transcript No. 441, p. 2, undated. Parker does not support the notion of ‘Larmarkian’ evolution. This view says that there was an inheritance of learned characteristics producing physical changes. The learning Parker discussed results only in behavioural pattern change, not in the animal’s physical change.
62. Pulliam, R., Individual behavior and the procurement of essential resources; in: Perspectives in Ecological Theory, Jonathan Roughgarden (ed.), Princeton University Press, Princeton, p. 25, 1989.
63. Axelrod, R., The evolution of cooperation, Science 211:1390–1396, 1981.
64. Kitchell, J., Evolution of the predator-prey behavior; in: Evolution of Animal Behavior: Paleontological and Field Approaches, Matthew Nitecki (ed.), Oxford University Press, New York, pp. 86–112, 1986.
65. Lauder, G., Homology, analogy, and the evolution of behavior; in: Evolution of Animal Behavior: Paleontological and Field Approaches, Matthew Nitecki (ed.), Oxford University Press, New York, pp. 9–40, 1986.
66. Ostrom, J., Social and unsocial behavior in dinosaurs; in: Evolution of Animal Behavior: Paleontological and Field Approaches, Matthew Nitecki (ed.), Oxford University Press, New York, pp. 41–61, 1986.
67. Eldredge, N., Evolutionary context of social behavior; in: Evolution of Social Behavior in Integrative Levels, Gary Greenberg (ed.), Erlbaum Associates, Hillsdale, New Jersey, pp. 19–30, 1988.
68. Bekoff, M., Behavioral development of terrestrial carnivores; in: Carnivore Behavior, Ecology, and Evolution, John Gittleman (ed.), Cornell University Press, Ithaca, New York, pp. 89–124, 1989.
69. Gittleman, J., Carnivore group living: comparative trends; in: Carnivore Behavior, Ecology, and Evolution, John Gittleman (ed.), Cornell University Press, Ithaca, New York, pp. 183–208, 1989.
70. Lester, L.P. and Bohlin, R.G., Natural Limits to Biological Change, Zondervan Publishing House, Grand Rapids, Michigan, pp. 149–181, 1984.
71. Logue, A.W., A comparison of taste aversion learning in humans and other vertebrates: evolutionary pressures in common; in: Evolution and Learning, Robert Bolles (ed.), Erlbaum Associates, Hillsdale, New York, p. 111, 1988.
72. Skinner, B.F., Genes and behavior; in: Evolution of Social Behavior in Integrative Levels, Gary Greenberg (ed.), Erlbaum Associates, Hillsdale, New Jersey, p. 77, 1988. He says much the same idea regarding lions and their eating habits. Although Skinner is a radical behaviouralist his observations are still valid. He firmly argues that gene selection alone could not be responsible for the complex behavioural patters scientists observe today.